Redakce

Michal Novák

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (1152)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 13.12.2023)
85 % Místo bílých řízů současně kolorovaná inscenace slavného muzikálového díla. V členitém řešení scény se odráží vize postapokalyptické společnosti, kde již platí síla svévolných zákonů a hodnotová pravidla jsou reliktem. Dramaturgie staví do světla odklon od používání srdce a snadné podlehnutí manipulaci a obracení faktů. Zděšený „influencer“ Ježíš se umí na svět kolem i naštvat. Do zvolené koncepce mi o trochu více zapadá Pavel Klimenda a Jidáš Dušana Krause, pěvecky výraznější v náročnějších pasážích je zas Pavel Režný. Obě představitelky Máří srovnatelně bravurní, ozdobou inscenace je i pěvecká suverenita Pavla Klečky v roli Piláta.
(zadáno: 18.11.2023)
Bezbřehá tvůrčí fantazie přivádí do Studia PalmOFF další divokou jízdu napěchovanou gagy a čekanými i nečekanými pointami. Podle populárního blogu a opřeno o znalost zákulisí kritické novinařiny (ano, je to řehole) a filmů! Popkulturních odkazů vzhledem k tématu projdou inscenací desítky. Důležitějším dramatickým materiálem v inscenaci F. X. Kalby je ale vztah. Jelikož je vychýlený (nepraktičnost vs. očekávání „klidu a štěstí“), nahlédne se na něj se vší sarkastičností, přesahovou hořkostí a až hraniční „obrazotvorností“. Jakub Albrecht a Barbora Kubátová v polohách hláškových, v dialozích, i v těch excentrických výjevech, k sežrání. 75,99 %
(zadáno: 28.9.2023)
85 % Zdařilá transkripce Eurípidovy tragédie. Tři ženy, co přišly o všechno, různého postavení i mentálního nastavení se vydávají na svou křížovou cestu. Autor předkládá pohled na válečné uprchlice (nejvíce zřejmá je analogie s Andromaché) bez prvoplánového zpřítomňování. Zřetelně a silně vypoví o jejich situaci tam i zde, scénář se ironicky otře o chcimíry nebo zmíní otřesnější druhy myšlení hýbající společností. Minimalistická režie Anny Turlo má působivou vnitřní logiku a spolu se třemi skvělými aktérkami celý sled fatálních obrazů dovádí k bravurní katarzní tečce. Všímejte si i promyšlené symboliky ve scénografickém a kostýmním řešení.
(zadáno: 18.9.2023)
85 % Nová Zelenkova hra je opět pohyb na lehké hyperbole, ale s přesnými zásahy do společenské nálady a mnohdy groteskního myšlení lidí. Je to hodně dobře napsané. Ivan Trojan ztvárňuje outsidera, který je zároveň precizním glosátorem. Může se potápět pod čáru normálního života, přesto z pozice 50+ má hodně odpozorovaného, nosí své životní zkušenosti tak trochu jako břímě. I proto zaujme kongeniální scéna houpavého hausbótu navozující nejednu asociaci. A pak už jen divácké užasnutí, s jakým hereckým přehledem představitel hlavní role bez vnějškových manýr trefuje (ne)uvěřitelné hrany své postavy. Inscenace pevně stojí i na dalších výkonech.
(zadáno: 18.9.2023)
Provázkovští (spolu s režisérem J. Havelkou) reagují na eruptivní kauzu, která se jejich divadla týká jen tím, že poskytli prostor festivalu a zahraniční inscenaci kontroverzního divadelníka Frljiće (HR). Odpověď je očistná i labužnická, podstatou velmi divadelní, nikomu a ničemu nestranící, nastavuje zrcadlo. Nenávistnou smršť iracionálních výkřiků střídá „vysvětlování“ divadelního znaku a vtipné zkratky (např. neodolatelný souboj postavy Pierota s Kardinálem). Inscenace se otře i o Frljićovy postupy. Završeno snad až příliš retardujícím způsobem, deklamováním argumentačně zdatných reakcí, kterých byla plná média (a nejeden divák je zná).
(zadáno: 12.9.2023)
85 % Dejvičtí ve skvostné souhře vytvořili dokonalou „Itálii“, k iluzi stačí herecké zkratky a přesný timing situací. To vše v docela radikální hře italského klasika o umanutém hledání pravdy, měnící se s každým pootočením úhlu pohledu. Dramaturgie skrze sto let starou hru nekompromisně ukáže, v čem žije moderní společnost právě teď, ať je to naskakování na hoaxy nebo utvrzování ve vlastních konstruktech pravdy. Bublina téhle pirandellovské sestavy si dnešní paralelu najde snadno. Stylizování na hraně bude někomu připadat přepálené, jenže tento balanc vykreslí téma nejlépe. Každá z postav mě bavila svým pojetím i hereckým uchopením.
(zadáno: 7.4.2023)
Kašpar si troufl na jedinečný text pro velká jeviště. Minimalistické střihové pojetí, téměř zahazující pohled do dávného času, jde na dřeň. Herci se protáčí na malém jevišti Divadla v Celetné a rozehrávají strhující spektákl o zkaženosti jednoho lidského společenství, o institucionální bezradnosti, co s tím, vyšlou však i záblesk naděje. Výsostně kolektivní pojetí nahradí sílu velkého plátna, pro inscenování Roku na vsi obvyklého, takže i tuto inscenaci zhltnete jako velkou divadelní malinu. Inscenace Kašparu nabídne i typologicky přesné obsazení, díky hereckým výkonům porozumíme lidským slabostem, kolům osudu nebo rezonancím setí a sklízení.
(zadáno: 22.1.2023)
Juráčková, Němec, Daňhelová… Dramaturgie cenným způsobem explicitně pojmenovává cestu „vzpoury“ proti tupounství a zlu: vede jednoduše z Matildiny mysli (vytváření svého životního příběhu), vzdělanosti a chytrosti. Krystalicky čisté zlo, do kterého, jak se ukáže, je vetknutá celoživotní podlost, bude asi druhým největším tahákem muzikálu: Milan Němec v postavě Ředitelky vytváří ještě větší monstrum než v případě Macechy ve Sněhurce. Tvůrci se nerozpakují přetáhnout na jeviště drsnost předlohy. Vyvažováno nadsázkou a latentním humorem, jenž se stává poslem změny. Hudba neohromí, výkony dětských herců a scénografické non-replica řešení ano.
(zadáno: 28.12.2022)
75 % Pražská klubová muzikálová scéna opět předvedla dravost a předkládá divákům jiný typ zážitku. Přemýšlivého, intenzivního, hudebně razantního a pěvecky strhujícího. Přívlastky jako nekorektní muzikál atp. jistě sedí, ale jeho obsah nevnímáte jako něco nepatřičného a hlavní postavu nemáte za zjeva. Roman Tomeš a Elis Ochmanová, změněni k nepoznání, vyprávějí víc o jednom osudu, než aby se tlačilo na výpověď o jinakosti. To je cesta k uvěřitelnosti, průchodu emocí a ke katarzní tečce. Roman Tomeš se také, zdá se, zabydlel v „krutě upřímném“ stand-up formátu inscenace. Režijní mezery shovívavě přehlédnete, s Hedwigem se prostě musíte potkat!
(zadáno: 28.12.2022)
Až strašidelně silný současný text inspirovaný Lorcovou hrou Pláňka. Stone motiv bezdětné ženy přivádí do krajnosti. Partnerská dvojice z generace Y má problém a neschopnost smířit se s osudem roztáčí vír stahující pod hladinu žití. Inscenováno s gradační linkou takové spirály. Přesvědčivé a o psychologii opřené herecké výkony Niny Horákové a Viktora Dvořáka k tomu napomáhají významnou měrou. Řaďte si je mezi nejlepší výkony roku. Vedlejší postavy umetou cestu k destrukci nevědomky, nebo sledujeme přímo kořeny předurčenosti. Slabší stránkou je překlad, některé výrazivo působilo jako marné hledání českých ekvivalentů.
(zadáno: 8.10.2022)
85 % Studénka-Daňhelová-Halámek-Štěpán-Gajdoš-Antalová-Juráčková… Memento z dávných věků dalo vzniknout uhrančivé muzikálové inscenaci. S motivy krajové legendy tvůrci nakládají volně, aby dramatická síla příběhu byla jevištně funkční a přes historizující rámec varovně promluvila ke každé xenofobní a předsudky ovládané společnosti. Žádná z postav přitom nedostala černobílý rozměr. Inscenaci zdobí texty. Hudební stránka je neméně pestrá a nápaditá, symfonické plochy se mísí s folklórními motivy, nechybí lyrická intermezza. Pro vyprávění hudebně-dramatické básně má soubor MdB velice disponované herce, více posílené by mohlo být charisma Luky.
(zadáno: 26.9.2022)
70+10 % Dianiškův rešeršní pohled na osudy krále komiků upaluje k hořkému konci zručně budovanými zkratkami, v nichž se s fakty a kontexty zachází i volně. Tento divadelní portrét by jistě snesl upřenější pohled na českou malost a závist, vždyť zničily umělce sice vrtošivého, ale více křehkého než pragmatického. Vkrádala se (nakonec zbytečná) otázka, jestli pro titulní roli předurčená Veronika Korytářová celou divokou jízdu, opřenou o výbušnost a pohybový talent, uhraje bez polevení. K vytvoření typické Burianovy gestiky či hlasové intonace nepoužila ani špetku laciné imitace. Výkon, jaký se jen tak nevidí… (Bohužel pro ankety, viděno pozdě…)