Redakce

Michal Novák

redakční zkratka: mys

souhrnná stránka redakceVolby

Hodnocení (1067)

Filtrování hodnocení:    
   

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

Další stránky hodnocení: << < 1 2 3 4 5 6 7 8 9 > >>

(zadáno: 20.6.2018)
Vlček-Holišová-Vitázek-Slanina-Rymeš-Biravský-Halámek… Nekorektní a zároveň tak jedinečný pythonovský humor vtrhl na jeviště Hudební scény MdB ve velkolepém stylu; tento muzikál mohutně útočí na vaše receptory smíchu. A tak trochu i po svém (autoři k tomu ostatně dávají prostor). Inscenace je pevně vystavěna na pointování skečů (některé jsou geniální, jiné slabší) a obrovská nadsázka nese kupředu celé to vyprávění o peripetiích krále Artuše a jeho družiny. Herci ukáznění, a proto skvělí. Hana Holišová v partu Dámy z jezera svým výkonem ohromí. K přednostem inscenace patří také výtvarná složka.
(zadáno: 6.2.2018)
Jiné divadlo. Radikální, dráždivé, potřebné. Klatova kvintesence odpudivého světa se uchyluje k prvoplánově vyznívajícím řešením. Při zvoleném inscenačním módu to vlastně vůbec nevadí, jsou to řešení zarývající se do myslí diváků a jejich iniciační síla nemusí být každému příjemná. Problematické je dramaturgické uchopení této málo uváděné Shakespearovy hry: vějíř témat se možná až příliš shlukuje do její sexistické roviny, zatímco o manipulační strategie či teze korupce se otírá jen zlehka. Inscenace přinese uhranutí stylem i úprk abonentů. A nebo zjištění, jací skvělí herci na Palmovce jsou.
(zadáno: 3.2.2018)
85 % Hororová historka ze starolondýnského podsvětí vychází z oblíbeného příběhového archetypu o křivdě a pomstě. Její muzikálové zpracování překvapuje propojením brakovosti předlohy a vznešených árií, dramatičnosti a komiky. Režisér spolu se scénografem přidávají velkou bezprostřednost a promyšlenou iluzivní hru, která vtahuje diváka do dění; panoptikální soukolí roztáčí drásavé osudy postav nebo hemžení při davových scénách. Má to vtip, jde z toho i mráz. Náročnost tohoto muzikálu je pověstná - plzeňští herci však v pěveckých partech obstáli. Pomohl k tomu i vynikající překlad.
(zadáno: 27.11.2017)
75 % Atomizovaný pohled na součást nejednoho večírkového společenského srocení, tedy pomlouvání a drbání, v opačném gardu na outsiderství, je dalším parádním číslem choreografky Lenky Vagnerové. Originální a stále překvapující podívaná variuje fenomén, který si přizná málokdo. Vyzdvihnout opět můžeme i vizuální a hudební stránku nebo synchronní práci performerů. Jako dramaturg bych skoro protestoval proti činoherní zbytečně doslovné tečce a některým klišé zaznamenaných „na páscích“. Ale zase, pravda, zrovna tenhle výstup hodně pobaví.
(zadáno: 16.9.2017)
Za výchozím tématem, tedy strhujících osudů prvorepublikové divy, hledejme groteskní metaforu celého 20. století. Svým způsobem politický muzikál je plný ironie a provokuje tím, že otázky jen pokládá. V sarkastickém duchu - ne náhodou dějem provázejí dva klauni. Na jednoduché scéně se roztáčí mlýnice nachystaná na Baarovou a demonstrace „jednoduchých“ pohledů na věc může začít. Kontroverzní vyznění libreta baví. Hudební partitura střídá revuální čísla s jímavými pasážemi. Texty prvotřídní. Režie nevymýšlí blbosti. Nezapomenutelné výkony Alžběty Bartošové a Petra Jeništy. Karlín bledne.
(zadáno: 15.6.2017)
Nezpochybnitelná je vynikající dramatizace této vyfabulované tragické ságy (text hry uveřejněný v programu čtete jedním dechem a rozumíte všem časovým přeskokům) a stejně tak jevištní výkony, které přitáhnou pozornost, zmrazí. Velké plátno zacílené na nitro Dory Idesové, planoucí po nalezení pravdy, je podáno v působivých zkratkách. Proti tomu stojí ten neodpáratelný kalkul autorky, která se na fenoménu ŽB šikovně svezla a i přes reálný základ si ho přeonačila. Gombárova inscenace naštěstí funguje jako metafora světa, kde nutno počítat s výskytem černých lidských skvrn (a ty nějak vznikají).
(zadáno: 5.6.2017)
Čím to, že tato nedidaktická inscenace působí tak současně, až to bolí? Snad proto, že dramatická koláž Věry Maškové a režiséra Pavla Kheka je DIVADLO S NÁZOREM, všímá si podobnosti společenských nálad a snadné zmanipulovatelnosti malého českého člověka, jednu z příčin bloudění bez vize. Čapkovo poselství v této hře zní příznačně a naléhavě. Kdo v tom bude spatřovat provokaci „Pražské kavárny“, bude mít svým způsobem pravdu taktéž. Nadčasové myšlenky napřímo či mezi řádky utvářejí zážitek dle míry divácké empatie. A jistě, Jiří Hána ve stylizované roli Čapka se potkává s velkou rolí.
(zadáno: 24.5.2017)
Joj, ta přiohnutá Hanušova záda (když je potřeba přepólovat se z despotického strašáka)! A další, „mytické“ vlastnosti povah a zakořeněného myšlení, ne-li dokonce přímá demonstrace, jak hrdého našince lze snadno manipulovat, defilují jak na orloji. Očistný průvan vane z Dlouhé v poetickém naladění. Hana Burešová našla rovnováhu mezi báchorkovitostí tématu a nevtíravým aktualizačním pohledem. To vše s lehkou ironií a vlastní cestou při hledání vtipu v „obrozeneckém materiálu“, ve velkolepé scénografii a za trvalého doprovodu hravosti či asociativních narážek. A pak že je Lucerna už nehratelná.
(zadáno: 23.5.2017)
Kolikrát z obdobných příběhů cítíte autorský kalkul. V případě britského herce a dramatika Dermota Canavana vůbec. Jeho hra o bezpodmínečné lásce, tanci a odpuštění je totiž otiskem života (a ještě k tomu jeho rodiny). Vyznění tohoto obnažení odvisí od režijního nastavení postav obou sester a jevištní souhry protagonistek. Obojí trefeno. Martina Randová a Iva Pazderková si při vykreslování nespočtu drobných i zásadních situací (a také při časových skocích) počínají suverénně, sledujeme absolutní hereckou partneřinu (a v případě Martiny Randové kandidátku na Cenu Thálie nebo tak něco).
(zadáno: 22.5.2017)
Lumír Olšovský zahájil své působení v pozici šéfa muzikálu DJKT na výbornou. Pobláznil herce legendární Westkou a ti se mu odvděčili nejen přesvědčivými výkony. Balkonová scéna v podání Kateřiny Falcové (Maria) a Pavla Režného (Tony) je strhující. A nejen tato. Trojlístek skvělých výkonů doplňuje Soňa Hanzlíčková Borková jako Anita. O inscenaci se bude mluvit i proto, jak akcentuje témata hýbající dneškem, tj. imigrace a nesnášenlivosti. Původní orchestrace zní velmi dobře, jen ty podkreslující pasáže hádek a bojůvek jsou pořád dlouhé :) Vykutálené řešení interpretace těžké písně Somewhere :)
(zadáno: 10.4.2017)
85 % Zedníček, Slanina, Štěpán, Isteník, Skálová, Vitázek, Milfajtová... Tenhle rauš a Jakuba Zedníčka v stylizaci Ringo Starra nutno vidět! S podivem zírám, jak také může vypadat jukebox muzikál. Jako nonsensová rozpustilá féerie, která neváhá se uchýlit k blbinám, jaké svět neviděl. Jenže ono to báječně funguje a retropohled na hořkosměšnou dobu soudruhování i na tu naši „malou povahu“ je přesný a baví se královsky obě zúčastněné strany. Zbývá dodat tušené: pocta legendě to je rovněž. Hodně povedené aranže a interpretace písní často lepší originálu! Mladí herci předvedli dospělé výkony.
(zadáno: 14.2.2017)
Proč je chybou vidět takovou inscenaci mimo rok premiéry? Nestihnete ji nominovat, jakož i herecký výkon Tomáše Lněničky, do výročních anket. Obrazivá, emotivní a hudebně podmanivá mozaika sleduje nejednoznačnost Rybovy osobnosti, „temné duše“ ve společensky neklidné době. Režie nenásilně a za použití efektních divadelních zkratek modeluje obraz člověk, který zkrátka předběhl dobu, k čemuž přispívá i nečernobílý výklad zástupu dalších figur. V Pardubicích za účasti téměř celého souboru Východočeského divadla vznikla mimořádná inscenace.
(zadáno: 5.1.2017)
Kabaretní linie DvD nabrala směr až nečekaně dráždivý. Dobou a situací ovlivněné rozpravy dvou mužů vedou s třetím do počtu (tj. publikem) mrazivě přesný dialog, nad jehož aktuálností zůstávají otevřená ústa. Prolnutí s dekadentním bizárem na pozadí (songy skupiny Tiger Lillies, jež českými texty bravurně opatřil Miroslav Hanuš) snad ani nevytváří protiklad, je to symbiotická seance, která z forbíny pojmenovává témata kolem nás a z revuálního prostoru se valí exprese, detekující také až hrůzné paradoxy či chaos. Výkony Miloše Kopečného nebo kabaretiérů patří k dalším přednostem inscenace.
(zadáno: 28.9.2016)
Kříž, Kosková, Vondráček, Křížová, Ciatti, Tomeš, Tenkrát, Martiníková, Štréblová, Pleskot… Inscenace Srdcový král na otázku, zda vůbec ještě jde zesílit kouzlo muzikálového souboru Divadla Kalich, odpovídá ano… Režisér Šimon Caban rozpoznal záměr autora libreta, jak tato muzikálová komedie inspirovaná Večerem tříkrálovým má vyznít, a k tomu herce dovedl. Strhující choreografie, nemuzeální aranže elvisovských písní a velké interpretační výkony jsou dalšími trumfy. Inscenace má snad jen dva nedostatky: absenci živého orchestru a zvukaře, který se srovnal až po dvaceti minutách.
(zadáno: 6.12.2015)
Překvapení. Ve skromných podmínkách vznikla podle klasické předlohy inscenace, jejíž půvab tkví ve vtipném posunu podoby tří vánoční duchů, scénografii, která je sama o sobě poetickým principem, a v neposlední řadě dramaturgie „polidšťuje“ mrzouta Scrooge, aby posílila ztotožnění dětského publika s takovou postavou. Režisérka V. Herajtová zřejmě nestrpí polovičatosti a znouzectnosti, kterými se to v povětšinou experimentech Divadla D21 jenom hemží. Inscenace pěkně pracuje s detailem, potěší i herecké výkony v čele s Petrem Pochopem nebo hudební stránka inscenace (malou slabinou je však zpěv).
(zadáno: 21.11.2015)
Těžko hodnotit, jsme-li svědkem text-appealu jen s popocházením a povstáváním, nikoli divadelní inscenace. Procentuální hodnocení nechť vyjadřuje emocionální rozpoložení, které tento literárně-hudební večer vyvolal. Přesto…kdo hledá, najde. Určitou divadelnost skrývá už samotná dramaturgická skladba (písně V+S, básně Jana Borny, sebrané mudroslovné „výkřiky“). Další divadelnost do všeho vnáší nepsaný leader večera Miroslav Hanuš či drobné kreace „Bornoherců“ a to největší divadlo si utvořte někde uvnitř sebe, pod dojmem chytrých, úderných a hlavně vtipných básní skromného mistra - Jana Borny.
(zadáno: 9.11.2015)
Méně známý muzikál Lloyd Webbera je hudebním klenotem, což v MdB podtrhla zbrusu nová zvuková technologie – ano, hudba je divákům blíž, stejně tak emoce. A o ně v tom vlastně velmi intimním příběhu jde v prvé řadě. Zdánlivě protichůdné stavební kameny muzikálu, ten až rozpor, někoho asi rozčaruje, ostatní však myslím zůstanou okouzleni i hloubkou jednoduchého dějového rámce. „Valjeanovský“ Petr Gazdík, velký talent Eliška Skálová a perfektně vedení dětští herci jsou zárukou divadelního zážitku. Úplně dobré to nebylo se sbory, k roli Amose obsazené Dušanem Vitázkem se už vyjádřili jiní.
(zadáno: 28.9.2015)
Raná Brechtova hříčka posloužila k vytvoření bláznivého jevištního tvaru, který staví na výrazné herecké i výtvarné stylizaci. Ale také na několika metaforách (rozpadající se společnosti, útěků, když nám začne něco padat na hlavu…) nebo drastické komice. Nespoutanost inscenace některým divákům asi bude proti srsti. Slovácké divadlo na modelu nepříliš vyvedené svatební hostiny nabídlo symptomatickou výpověď o našem světě. Kolektivní souhra je další z obrovských deviz této inscenace.
(zadáno: 25.5.2015)
Je zajímavé sledovat, jak se tato zprvu fantasmagorie rozvine ve vysoce angažované divadlo vrcholící působivou katarzní tečkou. Představí s mrazivou přesností „potravní řetězce“ fungování (naší) společnosti i degradaci lidské bytosti v „systému“. Je to sympatické o to víc, že scénář to zvládne bez levicové rétoriky. Muzikál? Tak to bych úplně netvrdil, vtipná hudební čísla každopádně přinášejí funky osvěžení. Kolektivní zápal a souhra je obrovskou devizou této crazy inscenace. Těžko někoho vyzdvihovat a když už, tak asi Patrika Děrgela nebo Kláru Cibulkovou.
(zadáno: 15.4.2015)
Na blogu Nadivadlo se rozvinula pichlavá diskuse na téma směřování Divadla v Dlouhé. Nerozumím jí. Vždyť Divadlo v Dlouhé si výzvy klade - v podobě „nehratelných“ titulů. Nevznikla tu jenom filozofická disputace postavená na slovu, či kuriozita podle běsovského Klímy. Lidská tragikomedie je hrána jako obecně platná groteska lidských typů, která rozmáchle pracuje s bizarností díla a zároveň si zachovává odstup. Sarkastické podobenství o životě je shazováno do frašky, aniž by to bránilo demonstraci mnoha hořkých pravd. Excelentní výkony Jana Vondráčka a Marka Němce.
(zadáno: 8.3.2015)
Hůlka, Machálková, Nývltová, Trapl, Lévi, Strenáčik, Genzer, Křížková… Legenda se vrátila. Muzikál světových parametrů má svou sílu i po letech. Zásluhu na tom má stále fenomenální Daniel Hůlka, vynikající Adriana & Sandra Kamily Nývltové, neméně tak Tomáš Trapl v té krásné trojroli, ale nezapomínejme ani na lehké zmodernizování pro dnešní jeviště ze strany režie nebo naprosto perfektní nazvučení. Myslím, že Dracula se také konečně setkal s prostorem...

Další stránky hodnocení: << < 1 2 3 4 5 6 7 8 9 > >>