PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Michal Novák
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (1155)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 24.9.2016)
75 % Setkání s bravurně vystavěnou hrou, přesným proniknutím do její podstaty a hereckým citem (a šarmem!) pro ztvárnění té čarovné člověčiny, které buď porozumíte, a nebo také (zatím ještě) ne. Juraj Herz na Fidlovačce v této esenci pospojoval nevtíravou komiku i řadu jímavých okamžiků, velké životní pravdy i řadu těch drobných momentů, z nichž určitě některý budete důvěrně znát, protože je máte navždy zasuté v paměti. Divadlo Na Fidlovačce s Famílií úspěšně vykročilo do nové etapy.
(zadáno: 21.3.2020)
Okamžikem, kdy je divákům oznámeno, že mají zavřít oči a vnímat vše přes sluchátka, skončilo divadlo. Začala audiokniha nevalného obsahu. Za mě udílím diskvalifikaci, a nemá to nic společného s tím, že fantasy žánr moc nemusím. Hlasy, ruchy, zvuky vyrábějí aktéři přímo před vašimi zavřenými zraky a binaurální snímání z vás dělá hlavu uprostřed příběhu. Přes řadu klišé a tolkienovských nápodob se z příběhu o hrdinské cesty za drakem klubala průhledná alegorie, která by snad snesla více propracovanosti. Věřím, že jsem byl svědkem laboratoře, z níž pro budoucnost vzejde komplexnější projekt, aťsi nabitý prací s technologiemi.
(zadáno: 5.5.2019)
Začíná se ironicky, polský režisér prvním obrazem provokativně definuje ovčana ČR: sotva se zrodí, hned si stěžuje a je nespokojený, volá po vodící ruce spasitelově. Celá následující šklebivá jízda, temná, hlučná, metaforická, perverzní, parodicky vykloubená (šílené pojetí Markétky, výtečné Mefista), ale i filozofická a s mnoha popkulturními odkazy, mi tento input nepřebila. I divadelní uchopení druhé části je samý punkerský komentář nebo zůstává u hledání vykloubených ilustrací. Časová náročnost zřejmě vedla k rutinnímu odvalování veršů archaického překladu, slova často zanikala v podkresu.
(zadáno: 13.5.2018)
Osobně si pojmenovávám tuto faustiádu jako divadlo ekvivalentů, takových originálních řešení, které se klasické látce nevzpírají, jen ironizujícím způsobem hledají moderní vyjádření myšlenek díla nebo jeho vizuálních obrazů. Ztotožnění se s tvůrčím opojením není pro diváka snadné, zvláště když v méně známé 2. části si dramaturgie neláme hlavu s výkladem. Divácké ohromení padá do letargie i proto, že tvůrčí ego nezná síto ani nijak nevzdoruje některým nadužívaným klišé. Ale jinak velkolepá scénografie (s drtivě nosným nápadem „kamionu“), ohromující výkon Saši Rašilova, skvělý je nový překlad.
(zadáno: 28.9.2015)
Zvukařina, ta Achillova pata, která dlouho trápila RockOperu, se zdá být vyřešena. Bravo a díky! Ve Faustovi se potkaly dva mimořádné hlasy disponované pro „divadlo pro rockery“. Od Jiřího Zonygy (Faust) nemůžeme čekat kdovíjaké herectví, jen burácivě skvostnou interpretaci písní. Viktor Dyk, který kouzlí s výmluvnými výrazy a gesty, je jedním z nejsugestivnějších Mefistofelů, co jeviště poznala. Jestli RockOpera je, či není divadlem, odmítám řešit. Ve Faustovi pár velmi pěkných divadelních obrazů totiž najdete, dobrou práci v něm odvádějí Bufoni, zajímavé je i zapojení prvků nového cirkusu.
(zadáno: 10.7.2011)
Originální faustiáda vystavěná na neustálé konfrontaci všeho se vším, včetně zpochybňování jistot, které nám zbyly. Návrat ke kořenům staré dobré Ypsilonky. (Až na katastrofání výkon Julka Neumanna.) (více v článku na blogu)
(zadáno: 21.3.2020)
Hradecká inscenace jedinečné hry o manipulaci je metaforou naší doby. Režie umístila příběh do rámce se zajímavými symbolickými významy a hraje se o ďábelských znameních na tváři, o manipulaci, jejíž zlověstnost vychází z mladistvé elegance a dobře volených slov. Oběť (Julie) je vnitřně silná bytost, a přece podléhá, na „vině“ je romantická (idealizující) mysl a tím spoutaná láska. Minimalisticky přesný Jan Sklenář a Sara Venclovská bez expresivních berliček v dialozích výmluvně odprezentují technologii ovládání i vzájemné pouto. Ústřední dvojici doplňuje hrabě – naiva a bázlivec v neméně zdařilém podání Jakuba Tvrdíka.
Benefice velké dámy českého divadla a filmu, pro oko a ucho divákovo milá, dojemná i úderná, divadelně však nezajímavá. (více v článku na blogu)
(zadáno: 18.9.2023)
85 % Nová Zelenkova hra je opět pohyb na lehké hyperbole, ale s přesnými zásahy do společenské nálady a mnohdy groteskního myšlení lidí. Je to hodně dobře napsané. Ivan Trojan ztvárňuje outsidera, který je zároveň precizním glosátorem. Může se potápět pod čáru normálního života, přesto z pozice 50+ má hodně odpozorovaného, nosí své životní zkušenosti tak trochu jako břímě. I proto zaujme kongeniální scéna houpavého hausbótu navozující nejednu asociaci. A pak už jen divácké užasnutí, s jakým hereckým přehledem představitel hlavní role bez vnějškových manýr trefuje (ne)uvěřitelné hrany své postavy. Inscenace pevně stojí i na dalších výkonech.
(zadáno: 25.3.2013)
Drábkovo uchopení známé látky je tak razantní a průrazné, že vám to minimálně sundá klobouk z hlavy, pokud nějaký nosíte. Vichřičná expresivita tvaru inscenace se nezastaví před ničím a pohybuje se na samé hraně trapnosti. Drábkův orkán naštěstí vychrlí i řadu apelativních šípů a může se opřít o herce, kteří umí udržet míru brutální stylizace v koukatelné podobě (ani zdaleka to však neplatí pro všechny). Dostalo se nám kýžené razance, která českému divadlu často chybí, v tomto případě ale zbude lítost, proč dramaturg nebyl větrolamem, mohla z toho být událost sezony.
(zadáno: 19.11.2013)
Kdo by to byl řekl, že popelkovský příběh dívky Alex z amerického filmového muzikálu zapadne do dnešní doby s tak intenzivním vyzněním. Nebyl by to Stanislav Moša, který by v nové divadelní verzi tohoto muzikálu tak zajímavě neakcentoval sociální otázky a nesoustředil se na valéry cesty za splněním snu. Navrch krásný, emotivní výkon Svetlany Janotové v hlavní roli. Zaujalo mě také herecké ztvárnění dvojice outsiderů Glorie a Jimmyho v podání Andrey Březinové a Aleše Slaniny. Zato Ondřej Studénka (Nick) se má ještě hodně co učit, jenom snaha nestačí… České texty písní, žel, poněkud šroubované.
(zadáno: 24.5.2012)
„Krátkometrážní“, přesto výrazná choreografie s čitelným tématem mírně defektního vztahu matky a dcery. Teritoriální ukotvení jednotlivých obrazů mi však zůstalo záhadou... Jistě šlo o víc než o pouhou expresi. Zaujal mě light-design inscenace i to nečekané nabourání voyerské „pohody“.
(zadáno: 29.11.2012)
Ve Švandově divadle vznikla rozkolísaná inscenace. Strhující v okamžicích soustředěného minimalistického uchopení tématu, figur i vytváření napětí, bezradná v žánrovém zařazení i aktualizační snaze a „na zabití“ tím svým defilé přehmatů, scénografických i režijních. Nebudu je vypisovat, protože chce se mi doufat, že budou vyházeny. Herecké výkony? Filip Čapka stál před nesnadným úkolem, režisér mu teda moc nepomohl... Tomáše Kobra jako „Monstrum“ si budete pamatovat, zahrané skvěle právě v intencích minimalismu, který se ukazuje být klíčem, jak toto „první sci-fi“ předvést na divadle.
(zadáno: 11.11.2014)
Ve zpravodaji festivalu …příští vlna/next wave… se režisér projektu vymezil proti českému publiku chválou publika tvořeného zahraniční (turistickou) klientelou. Zůstanu v té skupině diváků, která předvedené, po mém soudu často přihlouplé skeče či fackovací způsob komunikace s divákem neadoruje. Kabaret zaštítěný velkým jménem se proměnil v nesourodou snůšku výstupů, které jen tu a tam a dejme tomu asociovaly existenciální nálady Kafkova díla. Nejzajímavější nakonec byla intermezza, jidiš písně v interpretaci Hany Frejkové, ty jediné totiž respektovaly pravidla žánru.
(zadáno: 10.7.2011)
(zadáno: 1.7.2014)
(zadáno: 29.1.2016)
Nezdá se mi, že byl naplno využitý potenciál hry (hra o přátelství, na kterém ale v inscenaci nestojí důraz?). V té hutné palbě dialogů i situačních momentů jako by chyběl kamínek, který dostaví celou mozaiku. Přesto jsme svědky poutavé groteskní inscenace silně hořkého obsahu (téma krize středního věku už je zkrátka takové) a o vysoké herecké úrovni nepochybujte. Nejvíce divácky vděčná úloha připadla Jiřímu Langmajerovi, který v roli Jardy vystřídal Jana Dvořáka. Proti budějovické inscenaci se na Palmovce ještě sympaticky krátilo, ...až se neuhlídalo, jak zarezonuje ten závěrečný zvrat.
(zadáno: 28.5.2022)
Je důležité nejprve diváka navést, že sleduje pohled do zpětného zrcátka, se vším zkreslením a tendenčním viděním. To podivnou stavbu („ryze amerického“) libreta a styl vyprávění „queer“ příběhu (který má autobiografický základ) obhájí. Fun Home přináší mix řekněme odvážného tématu, chytlavé hudby, zapojení dětských herců, bizarního prostředí, dějových zvratů, které tušíte od prvního náznaku, k tomu nálož projevených i skrývaných emocí, co jen mohou přinést složité vztahy v rodině nebo self-revelation (a o tom to je především). V příznačně komiksovém rámci sledujeme mj. suverénní výkon mladé herečky Emy Karpeles.
(zadáno: 30.9.2012)
Pamatovat si z této inscenace budeme především Fanny a její představitelku (Radka Coufalová). Solidní muzikálová inscenace, která zahustila mnohé motivy či obrazy a pílí k hořkému konci příběhu.
(zadáno: 16.9.2017)
Jarkovského a Vašíčkovo podání klasiky baví a dráždí. Propojují tradice s dnešním venkovským životem způsobem drzým, ale v mnohém pravdivým - omezenost lidská, faleš, žití dle vzorců a v nenaději jsou témata, o nichž psala Preissová, jsou i znakem dnešní „vyspělé“ doby. Uctivý pohled to věru není. Na scéně defilují balíci...a je tu i nešťastná Eva (výborný výkon Andrey Ballayové), která si naběhla... Překvapí, kolik humoru do scénáře této „depky“ autorská dvojice vnesla. Posuny jsou vtipné, avšak jdou na úkor zápletky původního tragického příběhu.
