PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Michal Novák
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (1156)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 7.3.2011)
(zadáno: 14.2.2017)
Noid, Dasha, Písařík, Schneiderová, Kraus, Josef, Beneš, Zahálka… Muzikál i přes určité snahy tvůrců o výpravnější podívanou nezapře svůj původně komorní charakter. O to více musí fungovat činoherní pasáže. Režie se na ně však evidentně málo soustředila, a v případě ústřední dvojice jenom fyzické či pěvecké charisma nestačí. Nepřekvapí, že obstojí hlavně „činoherci“ (Jitka Schneiderová k tomu přidává i skvělý pěvecký výkon). Gospelovým králem večera je zas Bohouš Josef. Negativa? Nepříliš šťastně koncipovaná scénografie nebo slabá choreografie. Výkon D. Krause nepatří na profesionální jeviště.
(zadáno: 12.11.2022)
75 % Young Blood Cirku La Putyka! Mělo to být novocirkusové vyprávění o mladé generaci, dramaturgii nakonec spoluvytvořila realita: přivedla do dveří Jatek78 skupinu studentů z kyjevské akademie. Obraz, kdy tam jen tak stojí v bundách, je silný odpichový moment. I oni mají pohledy upřené do displejů, jenom místo zábavy sledují, co se děje doma. Je znát, že celý projekt vznikl impulzivně a poskládal různé akrobatické umy aktérů, ale z křehkého chaosu se působivě rodí propojování, sdílení. Společný zápal (a vedení Rosťou Novákem) vytvořily takovou konstrukci, z níž promlouvá téma spolupráce a radost z ní. Aniž by se tlačilo na emoční stránku.
(zadáno: 10.1.2016)
Moderní dramaturgie by měla být vůči těmto hrám, jejichž stavba si libuje v nekoncizním (a únavném) vyprávění, nekompromisní. Myslím, že mistrovské a do detailu promyšlené herecké drobnokresbě by to dokonce prospělo. Iva Janžurová v roli stárnoucí divy je famózní, ale soustředění na litanie textu bylo přece jen patrné, přičemž dalo se to eliminovat, nejen škrty. Retrospektivní pohledy se opírají i o výkon Igora Orozoviče, jenž ani zdaleka není Ivě Janžurové jen pouhým sekundantem. A nakonec by mě zajímalo, jestli obrácený pohyb nebeských těles v projekci je geniální záměr, či chyba :)
(zadáno: 28.7.2019)
Vytýkat této inscenaci můžete mnoho, ať je to spíše „volnější“ dramatizace, upozadění poezie předlohy nebo rámování neustálými scénickými poznámkami. Nebyla ani moc rozehrána či vysvětlena Eliasova genialita, ten se především vymyká předurčeným vzorcům myšlení a chování společenstva horalů. Přesto sledujeme drama až mystické. Jeho cíl je ukázat na netoleranci, amorálnost a latentní krutost společnosti v okamžiku, kdy je přítomen jinaký jedinec. Dodo Gombár dokáže z této esence vytvořit nesmírně sugestivní obrazy, jež drtivě působí na vnímání diváka. Výsledný kontrast obou světů modeluje zejména mimořádné herecké nasazení.
(zadáno: 4.7.2017)
V kvantifikovaném kalupu, který MdB servíruje svým divákům, se objevil další úkol pro sehranou autorskou trojici Šotkovský – Slovák – Štěpán. Ti k finále přivedli dávnější „nápad na téma“. Od prvotních úvah se odchýlili a nutno dodat, že ku prospěchu věci. Pouhá procházka brněnskými pověstmi by divadelně nosná mnoho nebyla. Inscenace nabídne asi to, co se od ní očekává: příjemnou zábavou pro letní večery pod petropavelskými věžemi. S žánrově rozskotačeným hudebním doprovodem k tomu. Přesto mnozí nad konstrukcí příběhu tentokrát asi zívnou a řeknou si, že potenciál tématu mohl být lépe využitý.
(zadáno: 7.1.2012)
(zadáno: 28.9.2015)
Konspirační loutkárna z roku 2038 (rok, kdy se naplno zděsíme demografického vývoje) problematického obsahu, ale také ryzí divadelnosti. Dominik Tesař ve své téměř one man show kombinuje technologickou jednoduchost a loutkářský um. Zásadní složkou inscenace je samozřejmě Tesařův bizarní výtvarný styl, za kterým tušíme moře hodin práce. Jen…tu fabuli fakt nepřijímám a humor pokládám za…poněkud svérázný. Ale proč ne!, Divadlo 100 opic se pustilo do politického divadla a přináší NÁZOR.
(zadáno: 25.2.2011)
Brut - NANOHACH 60 %
Syrové fyzické divadlo detailu, momentu, gradace, ztišení. Připomínalo mi to pulsující hmotu, která se rozprskla, aby hledala vztah k nám, protože taky jsme shlukem čehosi. Taneční techniku posoudit neumím. Tvůrci mají štěstí, že dopředu avizovali, že nepůjde o příběh, jinak bych hodnotil nižším stupněm (divadlo bez příběhu často ztrácí smysl). (více v článku na blogu)
(zadáno: 26.9.2022)
70+10 % Dianiškův rešeršní pohled na osudy krále komiků upaluje k hořkému konci zručně budovanými zkratkami, v nichž se s fakty a kontexty zachází i volně. Tento divadelní portrét by jistě snesl upřenější pohled na českou malost a závist, vždyť zničily umělce sice vrtošivého, ale více křehkého než pragmatického. Vkrádala se (nakonec zbytečná) otázka, jestli pro titulní roli předurčená Veronika Korytářová celou divokou jízdu, opřenou o výbušnost a pohybový talent, uhraje bez polevení. K vytvoření typické Burianovy gestiky či hlasové intonace nepoužila ani špetku laciné imitace. Výkon, jaký se jen tak nevidí… (Bohužel pro ankety, viděno pozdě…)
(zadáno: 7.7.2014)
Terorismus, stejně jako jiné lidské zlo, zvrácenosti či obyčejná hloupost, se klidně může stát předmětem divadelního výsměchu, skrze nějž je vyjádřeno vlastně i pohrdání. O odvaze katalánského komediografa se přesto mluvit nedá. Na to jeho crazy hra je moc jednoduchá a slušela by spíše jevištím bulvárních scén. Také režie bohužel podtrhla její fraškovitý styl, nejvíce patrný v ustavičném protahování akcí. Aby téma skutečně rezonovalo, potřebuje punc pravděpodobnosti a nepitvořivé! vedení herců. Takto se dá pochválit jen práce s ironií a rozhodně vás bude bavit Radim Kalvoda v roli Gorky.
(zadáno: 5.4.2014)
Je problém v inscenaci, nebo ve mně? Čekal jsem houpání na poetické vlně v duchu předlohy i jejího graciézního jazyka, vyprávění však nabralo kalup poetičnu se vzpírající. Namísto nápadů zpřítomňujících ty prchavé okamžiky vzpomínek na dětství přichází koňská hlava „dospělácké zkušenosti“. Z figurek městečka nepocítíme jeho kolorit. Pročež shledávám tuto dramatizaci i dramaturgii inscenace za velmi nešťastnou. Pěkné naopak je „operetní“ ztvárnění vánoční návštěvy Vařekových u Bajzových. Vasil Fridrich v roli Péti Bajzy si nevydechne a drží s kalupem herecký krok, jak on to umí.
(zadáno: 26.12.2011)
Problémem této inscenace je, že už dramaturgie měla rozpoznat, jak je ta hra pro provedení na jevišti špatná, a nesázet na to, že monologické a neustále vysvětlující (a silně zidealizované) kličky textu Eliška Balzerová povýší na velké divadlo.
(zadáno: 2.3.2011)
(zadáno: 5.6.2017)
Čím to, že tato nedidaktická inscenace působí tak současně, až to bolí? Snad proto, že dramatická koláž Věry Maškové a režiséra Pavla Kheka je DIVADLO S NÁZOREM, všímá si podobnosti společenských nálad a snadné zmanipulovatelnosti malého českého člověka, jednu z příčin bloudění bez vize. Čapkovo poselství v této hře zní příznačně a naléhavě. Kdo v tom bude spatřovat provokaci „Pražské kavárny“, bude mít svým způsobem pravdu taktéž. Nadčasové myšlenky napřímo či mezi řádky utvářejí zážitek dle míry divácké empatie. A jistě, Jiří Hána ve stylizované roli Čapka se potkává s velkou rolí.
Režisér ukázal, že tohle musí být výbušná směs. Břínková, Urban zážitek! Sisa omyl. (více v článku na blogu)
Počin, který si nezaslouží zatracení, jako že jej mnozí zatracují. 60 % - pokud muzikál drží tvar a herci jsou ukáznění. 50 % - když americká ruka režisérova nebdí a L.B. má tendenci zlobit. (více v článku na blogu)
(zadáno: 1.12.2012)
Blanarovičová, Sedláčková, Holišová, Štěpán, Bartolšicová, Ondříček, Krejčová, Uličník. Muzikálovou komedii, která je podobenstvím souboje otupělosti a plnokrevného života, zdobí především ironizující odstup a nespočet půvabných humorných momentů. Báječní představitelé Darylla, Sukie, Jane i Felicie. Zajímavá kouzla...
(zadáno: 13.4.2017)
Bez ironie - těžké hodnocení. Jukebox Čas růží je smysluplnější projekt než muzikál Lucie. Jako pocta božskému Karlovi to funguje...a ještě více jeho skvostným skladatelům a textařům (srovnejte s „hitmakery“ dneška). Interpretace nelehkých písní na vysoké úrovni, Jan Kopečný vám vyrazí dech. A proti tomu všemu – libreto. Jeho sladkobolnost má ještě oporu v romantických písních mistra, zajímavě je inspirováno i jen pouhými slovy z textů písní. Jinak se, zejména v první části, proviňuje proti tolika dramaturgickým zásadám, až to bolí. PROČ to nikdo nezkorigoval?
(zadáno: 4.6.2013)
Co soudit o muzikálu, který svou hudební nevýraznost vyrovnává „hitovkou“ z Carmen? Autorská licence zakomponuje do dobového příběhu ještě šílenější lapsus, aby muzikál měl i další vrchol, na který nenáročné publikum jistěže reaguje. Tvůrčí frivolnost a nepevné libreto se školometskými vstupy nechtěně vytváří jednoduchý kabaret bez ambicí s rýmy typu „sní si krásný sen“. Filip Renč ukázal, že divadelní řemeslo neovládá ani v tomto kabaretním žánru a uchyluje se ke klišé a rádoby efektům. Úroveň choreografických čísel byla tristní. Zaujaly výkony jen Michaely Gemrotové a Filipa Antonia.
(zadáno: 19.7.2012)
Teatr Novogo Fronta je velmi konzistentní nejen ve svém kombinování klauniády s psychedelickou atmosférou, ale i – opět ke škodě věci – v nekomunikativní dramaturgii. Jednotlivé obrazy nám představí životní outsidery, běžné konflikty, příchod cizince, okamžiky štěstí, náhlou destrukci, z níž čiší kupodivu radost, a v závěru oheň pohltí náboženské symboly... Z toho se dá poskládat jakási obecná geneze (chce to hodně velkou fantazii :), mě by však zajímal třeba divadelní výklad důvodu (příčin) narušení rovnováhy namísto pílení po efektech, jimiž představení euforicky vrcholí.
