Redakce

Pavel Širmer

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (2000)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 2.6.2011)
Kohoutova adaptace ubrala Rostandově hře vznešenost, ale naopak přinesla lidštější a současnější pohled. Morávkova inscenace má jisté nápady, ale režisér příliš vsadil na vnější efekt. Litoval jsem některých herců (zejména V. Žilkové a V. Vydry), kteří v přemíře stylizace působili směšně. V hudbě se našly silné okamžiky, ale práce s ní byla nevyvážená. M. Stropnickému nebylo při zpěvu rozumět a jeho interpretaci Cyrana, postavené na povrchních gestech, jsem na chuť nepřišel. Roxana D. Havlové unylá a nepřirozená. Kristián M. Krause zbytečně zjednodušený, ale alespoň sympaticky spontánní.
(zadáno: 9.8.2021)
Autorská dvojice použila více či méně známá fakta o slavném Leonardovi (vč. choulostivějších) a zpracovala je do komedie s prvky sci-fi, v níž se mimo jiné cestuje v čase. Místy si počínali poměrně důvtipně, divácké atraktivitě by však neubralo, kdyby šli více pod povrch. Lascivnějším humorem občas přestřelili, naštěstí jím neklesli pod laťku vkusu. Prostor Otáčivého hlediště sám o sobě nebyl moc upotřeben, doplnily ho přidané kulisy a početní artisté, kteří bohužel zůstali jen nadbytečným vnějškovým efektem. V podání herců vše svižně plynulo, jak komedie žádá, výrazněji postavy obohatili zejména M. Pechlát a T. Kobr.
(zadáno: 21.10.2013)
Hra nezapře svého autora chytrým humorem, poměrně překvapivými zvraty a zdařile propojenými souvislostmi či závěry trefně charakterizujícími současnost. Druhá polovina má bohužel sestupnou dramatičnost, závěr by si zasloužil výraznější vyznění, ale přesto ani této části nelze upřít smysluplnost autorského záměru. Herci se rolí zhostili skvěle, osobně bych vyzdvihl K. Melíškovou. Petr Zelenka si se souborem Dejvického divadla evidentně rozumí a dosahuje zde lepších výsledků než při spolupráci s jinými divadly.
(zadáno: 28.6.2016)
D. Košťák se velmi volně inspiroval motivy Dumasova románu a děj zasadil do dnešního baru. Co se autor snažil hrou sdělit, smysl dávalo. Příliš se nepodařily dialogy, které (přes snahu podat je s ironií) tahaly za uši. Režisér si neporadil s některými dlouhými a zmatečněji napsanými pasážemi, temporytmus nevyvážený. S vulgaritami a nechutnými výjevy mohlo být naloženo promyšleněji. Živým a zábavným elementem se stal T. Kobr, ale Alexandr s Markétou v jeho stínu zůstat neměli. Přes rozporuplný výsledek je dobře, že v Rubínu dostal příležitost nový tým a přispěl odlišněji koncipovaným titulem.
(zadáno: 12.6.2012)
Samotná dramatizace románu trochu zavání povrchností a „čítankovitým“ zjednodušováním. Snad by se jí dalo režijně pomoci, ale to se v Příbrami nestalo. Těžkopádná inscenace s řadou hluchých míst. Režisér dostatečně pečlivě nevyložil postavy a situace, hercům měl být větší oporou. Hlavní představitelka S. Laurinová zaujala jen v několika silných okamžicích, J. Vojta na svou roli vysloveně nestačil. Dobrý výkon H. Karochové. Ostatní herci se po jevišti nepřesvědčivě potáceli, často se uchylovali k „šmíráctví“, jejich projev postrádal vnitřní pravdivost.
(zadáno: 9.3.2016)
Dojem z této inscenace hodně závisí na tom, jak je konkrétnímu návštěvníkovi blízké, o čem hra je. Někomu se zápletka může zdát banální a obehraná a může se k smrti nudit. Podle mého osobního odhadu by mohli odcházet spokojenější především starší diváci a hlavně divačky (čímž jejich vkus nijak nesnižuji). Zkušení herci vtiskli postavám život a noblesu, ale režisérka je mohla důsledněji kočírovat zejména v míře sentimentu a „laskavosti“. A také mohla vyřešit jinak konec a nenechat krásnou píseň „Růže kvetou dál“ zprznit zpěvem L. Pernetové. Své spokojené diváky si snad titul najde.
(zadáno: 27.3.2023)
Scénář vychází především z těch děl J. Škvoreckého, jimiž prochází postava Dannyho Smiřického, do něhož autor ve značné míře otiskl sám sebe. Ve své podstatě dobrý nápad postavit s pomocí skoků v čase vedle sebe různé doby a režimy, ev. je s pomocí rozdělení hlavní postavy mezi více herců komentovat (obdobný tým postup uplatnil již v „Českém románu“). V tomto sledu mnoha epizod, z nichž některé nemají dostatečný a jiné naopak nadbytečný prostor, se však jen tu a tam najde prostor pro hlubší ponor, převážně jde o letmá banálnější konstatování, v nichž se ucelenější sdělení ztrácí. Povedená hudební složka leccos zachraňuje.
(zadáno: 3.2.2020)
65%. Tvůrci se pokusili o dobový posun a vyzdvihnutí problémů, s nimiž se i dnes potýká jedinec, který se rozhodl pro změnu pohlaví. Přesto jsou okolnosti osudu Einara & Lili natolik spjaty s dobou, v níž žil(a), že odění do výtvarně zajímavého moderního hávu nepůsobí věrohodně. K nevytříbenosti inscenačního stylu přispívají i vesměs zbytná hudební čísla. Navzdory nepřiměřeně dlouhé stopáži představení není nudné a silný příběh se podařilo zprostředkovat. Významnou měrou k tomu přispěli herci v čele s D. Krejčíkem, jenž se s náročným úkolem vyrovnal s emotivností sobě vlastní.
(zadáno: 20.2.2018)
Dramatizovat právě tento román je velmi obtížné. Kristýna Kosová s Adamem Svozilem se toho zhostili s invencí, kterou je třeba ocenit. Nabízejí výklad témat a souvislostí. Prostředky vyjádření jsou užívány smysluplně a pokud je návštěvník ochoten přemýšlet, dostane se mu nespočtu přínosných podnětů. Precizní herecká práce. Titul se hodí k ostatním počinům současného repertoáru a zároveň nabízí jiný styl, který tato scéna také potřebuje. Je na každém divákovi, zda mu bude poměrně specifická (pozoruhodná) inscenace vyhovovat.
(zadáno: 25.9.2018)
Projekty A. Stodolové spojuje neuspořádanost formy, ale kvůli jejich (nespoutané) energii a živelnosti se chybky snadno odpouští. Režisérka skvěle pracuje s herci. Se souborem DvD tomu nebylo jinak, aktéři zde odkryli své další možnosti. Krátká sonda do vztahů a seznamování má dobrou myšlenku a je především mimořádně vtipná.
Sympatická a milá inscenace, která českým divákům představuje u nás dosud neuvedené malé komedie, a to v dobrém režijním zpracování. Druhá komedie je dynamičtější a zábavnější, k čemuž přispívá nápaditěji rozepsaná zápletka, skvělý výkon P. Tesaře a zajímavý nápad se zasazením do současnosti. První komedie (v dobové výpravě) působí chvílemi trochu těžkopádně, má několik hluchých míst, ale rozhodně ji nelze označit jako nepovedenou předehru – je též dobrá. Dvě odlišná pojetí her stejného autora dohromady souzní dobře, díky tomu vyniká nadčasovost Feydeauových komedií.
(zadáno: 26.7.2012)
V moderním zpracování známého tématu jistý potenciál vidím. Nekonvenční uchopení textu ze strany režiséra J. Friče pro mě přesvědčivé nebylo. Ano, zajímavá forma a osobité ztvárnění. Nemohl jsem se však zbavit pocitu, že režijní nápady nejsou obohacením, ale odvádějí pozornost a přebíjejí autorovy záměry. Navíc nebyl kladen důraz na základní souvislosti, které bylo někdy těžké pochopit. V mém výsledném dojmu převážily rozpaky a pocit, že by bylo záhodno hru divákům zpřístupnit jiným způsobem a lépe. Herci jistě dobře naplnili režisérovu vizi, navíc zaujali pohybově a pěvecky.
(zadáno: 23.9.2011)
Nebylo pro mě někdy úplně snadné uvědomit si v přeházeném sledu scén souvislosti a návaznosti, ne vždy, ale párkrát se mi to stalo. Kdyby však plynul děj kontinuálně, obávám se, že by celek vyzněl dosti banálně, takže nápad s časovými skoky nezavrhuji. Inscenace se občas trefila hřebíkem na hlavičku, humornou formou poukázala na drsnou realitu dneška. Odnesl jsem si pár cenných postřehů. Myslím ale, že sdělení přece jen mohlo být údernější a dotaženější, téma by si zasloužilo více rozpracovat (doznávám však, že nevím jak). Herci dobří, jen T. Klus své roli nedal vše, co potřebovala.
(zadáno: 16.5.2011)
Hra možná není výjimečná, ale je v ní velmi dobře zobrazen rozpad mezilidských vztahů i rozložená morálka těch, kdo jsou pro pouhou hru (která pro každého představuje různou formu naplnění) ochotni dát v sázku a riskovat naprosto vše. Výborné režijní uchopení dodalo textu naléhavý přesah, skvělá práce s nadsázkou a ironií, skrze humor se daří dosáhnout dosti zásadních sdělení, silné vyznění. Vynikající výkony dobře sehraných herců, mezi nimiž nebyl slabý článek a kteří své postavy ztvárnili s pochopením pro hru i inscenační pojetí. Zaujali mě zvláště V. Neužil, D. Novotný a H. Čermák.
(zadáno: 12.10.2022)
55%. Autor M. Samec se inspiroval několika zdroji, které spojil do zvláštně neuchopitelného textu, v jehož středu je Josef, resp. zmatený tok jeho myšlenek ve složité situaci. Většina inscenace je situována do tmy, což přináší ozvláštnění i úskalí. Propracovaný zvukový design ve spojení s podmanivým hlasem J. Hájka přinášejí silné momenty. Diskutabilnější je řešení, kdy B. Milotová představuje tři ženské postavy; herečce se pouhým hlasem vždy nedaří role odlišit, což může někoho mást, jiného naopak lákat v posílení pocitu Josefovy zmatenosti. Experiment potenciál látky a možnosti zvuku využil jen částečně, své příznivce si však možná najde.
(zadáno: 5.3.2014)
Jeden sál, tři různé večery v odlišných dějinných údobích. Ve všech třech částech je prostě jen zobrazeno, co se ony rozdílné večery v sále odehrálo. Velmi autenticky a přesně vystižené, bez komentáře, bez soudu. V jednotlivých částech se mnoho nestane, vesničané pouze žvaní, opíjí se, zpívají a tancují. Přesto když se jednotlivé večery postaví takto vedle sebe, vyplyne vše podstatné a zamrazí. Prostor Baráčnické rychty je ideální a tým ho výborně využil. Také živý hudební doprovod vše náležitě umocňuje. Pozoruhodný projekt.
(zadáno: 3.11.2016)
Textu nelze upřít zajímavost. Režisérovy nápady snad v základu smysl měly, ale záměrná neobratnost v této koordinaci hře ublížila a odváděla pozornost od podstaty. Herečka H. Mikulková se potácela v přechodech mezi polohami a scénami poněkud neohrabaně. Lépe si počínal J. Kropáček. Celek se zdál být spíše školním cvičením či amatérským počinem než plnohodnotnou inscenací.
(zadáno: 12.10.2022)
Édouard Louis popsal vlastní zkušenosti oběti násilného činu a především to, čím procházel po sdílení se svým okolím i s lidmi v různých institucích. Tomáš Loužný v dramatizaci zachoval různé pohledy zúčastněných, vedl herce k víceznačnosti a relativizování, v inscenaci tak Louisovo poselství zachoval. Zaujmou scénografické nápady, živá hudba I. Sedláčka, herecké výkony v čele s O. Hesem. Záleží však na divákovi, jestli se v jeho vnímání jednotlivosti kompaktně propojí a zda bude chtít o nejednoznačném problému přemýšlet.
(zadáno: 12.6.2012)
Ve scénáři jsou poměrně zdařile propojeny motivy z humorných i vážnějších milostných příběhů z Dekameronu do souvislého celku. Z mého pohledu ale bylo použitých motivů přespříliš, což vedlo k občasné zbytečné překombinovanosti a v některých případech i k ledabylejší charakterizaci zápletek a pouhým „náčrtům“ postav. Krásné kostýmy. Bohužel „přidané“ dekorace působily ve specifickém prostoru násilně, až kýčovitě. Inscenace sice chvílemi těžkopádnější, ale s řadou vděčných okamžiků. Pro letní odreagování vhodná. Herci většinou dobří, vyzdvihl bych zejména skvělou komickou kreaci Z. Kupky.
(zadáno: 28.1.2013)
Dnes se stále častěji zapomíná na to, že divadlo má jako umění své poslání a mělo by kultivovat. Je dobře, že B. Holiček na to nezapomíná. Inscenace reaguje na nejaktuálnější dění. Režisér se svým týmem opět nemilosrdně pojmenovává problémy naší společnosti. Osobitou a nezvyklou divadelní cestou ukazuje, jací jsme my i lidé kolem nás. Vydařený a smysluplný scénický experiment! Přál bych si, aby se našlo dost diváků, kteří pochopí, o co zde má jít.