PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Pavel Širmer
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (2013)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 29.11.2022)
Moderní fraška z divadelního prostředí v dobrém slova smyslu odkazuje na klasické a oblíbené tituly tohoto žánru (např. Fraynovo „Bez roucha“). Autoři vyladili text tak, že situace na sebe plynule a logicky navazují takřka dokonale. Poskytli inscenátorům kvalitní základ, o který se mohou opřít. V precizní inscenaci režiséra J. Slánského s povedenou scénografií J. H. Čačka vše funguje, jak má. Sehraní herci ctí komediální zápletky, v nichž se suverénně pohybují. A někteří i dokáží postavy kouzelným způsobem obohatit. Za všechny jmenujme alespoň J. Š. Hájka, jenž neumětelství ochotníka mistrně okořenil jedinečnými gagy.
(zadáno: 31.10.2022)
75%. Komorní drama, podobně jako Albeeho pozdější hry, zpochybňuje iluzi životní spokojenosti spojenou s jednoduchostí. Jerry se vlivem své povahy nesvedl od negativních prožitků oprostit a hledá pravdu. Forma hry může poměrně dlouho odrazovat, ale Jerryho slova stále intenzivněji znepokojují a pravdivě otiskují běsy, které se více či méně a v různých podobách skrývají uvnitř většiny z nás. Česká divadla po hře často nesahají, Divadlo Ungelt ji připomnělo v novém překladu. Pod precizním vedením režiséra J. Pokorného podává D. Švehlík mimořádně soustředěný výkon. Jako Peter má O. Brousek možnost výrazněji se projevit až v silném závěru.
(zadáno: 12.10.2022)
Do textu promítl R. W. Fassbinder své postřehy, resp. svůj názor na fungování společnosti. Situace, jimž přihlíží a posléze do nich proniká „mimozemšťanka“, se skládají v pesimistický obraz, bohužel v mnohém pravdivý. Dramaturgicky a režijně pečlivě vyložené, promyšlená koncepce zaujme prací s prostorem i nápaditým závěrem. Hra je sledem kratších situací, v němž se opakují typy postav, což vyžaduje specifický herecký přístup. Ten si studenti osvojili a nezalekli se ani explicitnějších výjevů.
(zadáno: 12.10.2022)
65%. D. Majling vybral motivy z předlohy S. Alexijevičové a obratně je spojil v ucelený dramatický tvar podávající obraz života v zaslepenosti, sebeklamu, marné naději. Každá z postav má přesnou funkci, kterou herci výtečně naplňují jednotlivě a navíc společnou souhrou tvoří skládanku, jež vlivem událostí nabrala nečekané aktuálnosti. Výborná práce se scénou a hudbou. Režie a dramaturgie neuhlídala přemíru textu a temporytmus, některé scény jsou bez zjevné účelnosti neúměrně protahované a dramatičnost kolísá.
(zadáno: 12.10.2022)
75%. Pohybová inscenace, do níž jsou v malé míře nenásilně implementovány činoherní prvky. Hudba a sound design vytvářejí působivý a příhodný základ pro tanečníky, kteří choreografie skvěle zvládají. V důmyslném pohybovém aranžmá nepůsobí činoherec jako ten, co za tanečníky pohybově zaostává. Forma je v dokonalém souladu, vizuálně vše ladí a oslňuje. Bylo vybráno téma, které nebývá často zpracováváno. Uchopení a rozvíjení L. Vagnerové zaujme nespočtem nápadů, myšlenky by si však zasloužily dramaturgické „utřídění“, pro diváka může být chvílemi těžké se zorientovat.
(zadáno: 12.10.2022)
Édouard Louis popsal vlastní zkušenosti oběti násilného činu a především to, čím procházel po sdílení se svým okolím i s lidmi v různých institucích. Tomáš Loužný v dramatizaci zachoval různé pohledy zúčastněných, vedl herce k víceznačnosti a relativizování, v inscenaci tak Louisovo poselství zachoval. Zaujmou scénografické nápady, živá hudba I. Sedláčka, herecké výkony v čele s O. Hesem. Záleží však na divákovi, jestli se v jeho vnímání jednotlivosti kompaktně propojí a zda bude chtít o nejednoznačném problému přemýšlet.
(zadáno: 12.10.2022)
Několik témat, která jsou pozoruhodná sama o sobě, propojuje Sjón v románu s nezaměnitelností sobě vlastní. Režisérka K. Polívková ve spolupráci s T. Hofovou našly originální cestu, jak pracovat s hloubkou předlohy a jak ji zprostředkovat. Divákovi se vyplatí alespoň rámcová znalost kontextu, s níž mu snáze naskočí vyvolávané asociace a může najít více prostoru nechat na sebe působit silné momenty. Vizuálně pozoruhodný tvar spojující herecké akce, živou hudbu, scénografii a projekce; podobně dotažená forma není v českých divadlech běžně k vidění. Pasáže s titulky může být složitější vnímat, ale i tento postup je pro konzistenci důležitý.
(zadáno: 12.10.2022)
Debutující režisér V. Bastl se ve své dramatizaci bestselleru soustředil na mezilidské vztahy, mezi něž vstupuje závislost na heroinu a s ní spojená dětská prostituce. Rovina (zničující) závislosti se sice neztrácí, ale je přítomna spíše v druhém plánu a inscenace tak vyznívá více jako „vztahové drama“. Kladem jsou smysluplné nápady, pečlivý výklad charakterů a energie herců. V hlavní roli září autentická K. Zapletalová. Její věrohodnosti v každé větě se ostatní sice nevyrovnají, ale vhodný výběr aktérů ve spojení s jejich nasazením přináší scénám potřebnou sílu.
(zadáno: 9.9.2022)
Camus do své rané hry otiskl myšlenky o mezilidských poutech a míjení, o nevyzpytatelnosti cest a nečekaném nalezení nepředpokládaných cílů. Děj vyznívá vykonstruovaně, což je pravděpodobně ve značné míře záměr. Najít funkční inscenační klíč není snadný úkol a existuje řada způsobů. Intimní prostředí Eliadovy knihovny umožňuje práci s detailem, čehož režisér a herci naplno využili. Dodávají slovům podtexty, užívají odstíny z nejjemnějších, zároveň hledají východiska v textu a nenásilně upozaďují zmíněnou vykonstruovanost. V těsné blízkosti může být divák vtažen do sevřené atmosféry. Inscenace si zasluhuje pozornost a doufejme, že ji získá.
(zadáno: 7.7.2022)
Kultovní groteska, spjatá hlavně s Činoherním klubem, může fungovat i při open-air hraní. Režisér Š. Dominik vedl herce k užívání výraznějších gest a pohybů, jež se v prostoru neztrácejí. Nezmizela ani existenciální rovina grotesky, její malé oslabení bylo rozumnou úlitbou. Výtečně domyšlené a rozehrávané gagy umocňují i účelné rekvizity a dekorace. Herci k postavám našli vlastní cestu, nekopírovali předchůdce. Naladili se na stejnou vlnu a celou dobu dokáží bavit. Náročného úkolu nahradit indisponovaného kolegu se D. Toniková zhostila se ctí, po nevýraznějším začátku postupně nabírá na síle, ženské obsazení se neukazuje jako problém.
(zadáno: 7.7.2022)
Méně uváděné Ibsenovo drama „zestárlo“, v původním rozsahu a podobě není pro dnešní jeviště vhodné. Režisérovi Š. Dominikovi a jeho týmu se podařilo akcentovat stále platné myšlenky o toleranci, osobní svobodě nebo rozporech mezi iluzí a pravdou, resp. mezi touhou a realitou praktického života. Zdařilá úprava by přesto snesla zkrácení některých dialogů, které brzdily jinak vyvážený temporytmus. Dynamická scénografie, efektní organizace prostoru, souznící hudba. Herci s K. Baranovou v čele věrohodně vystihli nejednoznačné a složité charaktery.
(zadáno: 7.7.2022)
Groteska v lecčems připomíná Smočkovo legendární dílo „Podivné odpoledne dr. Zvonka Burkeho“ a inscenace režiséra J. Dulavy rovněž místy nese otisk provedení Činoherního klubu, v němž jako herec léta vystupuje. Manželé Dykovi dovedně rozehrávají humor s morbidním nádechem. Některé pasáže se nesou na vážnější vlně a s nimi se režisér s herci vypořádává s kolísavějším úspěchem. Žánr grotesky skýtá řadu úskalí a není jej snadné zvládnout, v tomto případě zúčastnění obstáli.
(zadáno: 7.7.2022)
V kostele uklízí dvě Ukrajinky, na něž dohlíží nadřízená. Vlivem okolností se zde začnou dít podivné a nadpřirozené věci... Režisérka E. Říhová hledala a nalezla nové cesty, jak naložit s prostorem divadelního sálu a s inscenačními složkami, které objevně zkombinovala. Studentku A. Novákovou doplňují dvě vhodně vybrané starší herečky jiné národnosti, ostatní trojici spíše napomáhají. Inscenace nepřestává překvapovat a bavit netradičním humorem. Navíc má myšlenku. Lze si sice představit, že by se téma mohlo ještě dále rozvíjet, ale přesto se počin řadí k nejzajímavějším inscenacím v DISKu v posledních letech.
(zadáno: 7.7.2022)
75%. Goebbelsova sekretářka nikomu přímo neublížila, ocitla se ve víru válečných událostí, o nacistických zvěrstvech měla omezené povědomí a důsledky snad ani nemohla domyslet. Přesto věděla, že leccos není v pořádku a zavírala oči. A ani s odstupem nepřipustila, že by třeba mohla nést určitou vinu... Režisér R. Špaček přenesl poselství Hamptonova monodramatu na jeviště a poskytl dobré zázemí K. Macháčkové, která zestárlou Brunhildu podala autenticky a přesně. Téma hry není ohraničené časy 2. světové války, zřetelné paralely bychom viděli při pohledu na poslední roky a v kontextu událostí posledních měsíců hra znepokojuje ještě intenzivněji.
(zadáno: 7.7.2022)
Autor a režisér T. Dianiška vystihl osobnost legendárního komika a libereckého rodáka Vlasty Buriana, vyvážil jeho přednosti, slabosti i stinnější stránky. Šťastné obsazení V. Korytářovou, jež nesklouzává ke karikatuře ani povrchní imitaci, nechává nahlédnout do komikovy duše a v neposlední řadě je výtečná pohybově. Takto skvělý výkon je na jevišti k vidění málokdy! Další herci, střídající plejádu vedlejších a epizodních rolí, nejsou pouhým „křovím“. Přestože inscenace neměla být dokumentem, ale především divadlem, přece jen by snesla pečlivější práci s fakty a významnými vnějšími okolnostmi, které mnohdy zůstávají příliš upozaděny.
(zadáno: 24.5.2022)
(zadáno: 24.5.2022)
Autor S. Temperley osobnost Florence Foster Jenkinsové zpracoval divácky vděčně, vytěžil však spíše jen zlomek nabízeného potenciálu. Režisérovi M. Čičvákovi se promyšlenou prací s prostorem a s herci podařilo dosáhnout vhodné atmosféry a dostat do popředí přednosti hry. Hudebně nadaný O. Brousek skvěle hraje na klavír a jeho herectví zaštiťuje výrazné výstupy B. Štěpánové. Ta především jedinečně nastudovala falešný zpěv árií a písní. Charakter Florence pak v souladu s koncepcí pojala civilněji a bez větší nadsázky, k níž herečky svádí např. známější komedie P. Quiltera Je úchvatná.
(zadáno: 24.5.2022)
65%. Povedená adaptace bestselleru M. Haddona na českých jevištích zdomácněla. Solidní příbramské nastudování dojemný příběh autistického chlapce vhodným způsobem předává, ale více jej ocení diváci, kteří se s ním v této inscenaci seznámí. Režisér P. Hruška rozvinul některé zajímavé nápady (např. rámec s inspicí). V náročné hlavní roli K. Grygar obstál, v jeho podání je ztvárnění autismu ve formě z „přívětivějších“. Zaujala i věrohodná H. Lapčíková v roli matky Judy. Některým z dalších herců, zejména L. Valenové a L. Typltovi, chybělo důslednější vedení, unikly jim některé podstatné rysy Siobhan, resp. Rogera.
(zadáno: 24.5.2022)
65%. Divadlo Aqualung přivedlo na scénu další z Briggsových adaptací fantasy knih T. Pratchetta (překlad opět vznikl pod vedením P. Dominika). Tentokrát má příběh detektivní ráz a pátrání po pachateli odhalí provázanost podsvětí s vyššími kruhy. Žádná ze složek inscenace J. Kačmarčíka neselhává. Přes poměrně dlouhou stopáž zůstává podívaná svižná a zábavná až do konce, na čemž mají zásluhu i herci; jmenovat si zaslouží především G. Hašek a M. Dusbaba. Čeští diváci mohou být stále ještě zmlsaní dvěma Pratchettovskými tituly Divadla v Dlouhé, které zůstává v realizaci nedostižné; tato část návštěvníků může „něco“ postrádat.
(zadáno: 24.5.2022)
75%. Myšlenky básnířky Sylvie Plath (o identitě, postavení žen, vztazích apod.) se v inscenaci J. Horáka nenásilně prolínají s „výlety“ do pozoruhodné tvorby. Na dílčí řešení lze mít jiný názor, efektní závěr se lépe chápe se znalostí souvislostí (dostupných např. v programu). Inscenační záměr je však naplněn! Těžištěm je skvělý výkon P. Štorkové, jež obsáhne mnoho významových rovin a balancuje mezi střídajícími se náladami, humorem i tragikou. Kromě hodnotného poznání má divák možnost prožít silné emoce různého druhu, některé může znát z vlastní zkušenosti. Pomocnou ruku herečce podává scénografie s překvapeními a hudba.
(zadáno: 27.4.2022)
Pohled Ľ. Feldeka na osobnost Édith Piaf má své kouzlo a je autorsky důvtipným vyrovnáním s problémem faktické spornosti mnohých událostí jejího života. Na malé scéně kladenského divadla se pracuje se zrcadly, která umožňují málo vídané postupy, ale v nasvícení může odraz diváků nežádoucím způsobem odvádět pozornost od herců. Naturel J. Zenáhlíkové se od Édith značně odlišuje, ale přijme-li divák temperament jiného druhu, může se nechat strhnout. Nesporná síla kladenské inscenace je v hudbě, Zenáhlíková šansony podává jedinečně a oporou jí je živý doprovod T. Alferiho a V. Svojtkové, kteří se zapojují i herecky.
(zadáno: 27.4.2022)
Čtyři herci na jevišti promlouvají k publiku na téma společenských pravidel či etikety. Originální krátká hříčka má vtip a v mnohém je trefná. Hra s diváky plná drobných i větších překvapení, která se nesluší prozrazovat. Energie a jiskra studentů se přenáší i na publikum. Práci M. Hermannové a M. Míky rozhodně stojí za to dále sledovat.
(zadáno: 27.4.2022)
Dramatizace novely J. Štiftera z prostředí budějovických nevěstinců přibližuje divákům tvorbu, která není širší veřejnosti příliš známá. Synopse milostné historky může zavánět tuctovostí, ale autor ji povyšuje důkladným vystižením prostředí a poměrně překvapivým koncem odehrávajícím se po roce 1948. Řemeslně zdatná dramatizace O. Šubrtové je dobrým základem, režisérka M. Schlegelová nepodcenila žádnou složku. Herecky vyvážené, ve velkorysé výpravě a kostýmech vynikají pohybově zvládnuté burleskní choreografie s výraznou živou hudbou J. Čtvrtníka. Inscenací Jihočeské divadlo navíc plní své regionální poslání.
(zadáno: 27.4.2022)
Pozoruhodná, osobitá novela J. Těsnohlídka ml. o milostném vztahu českého mladíka a polské dívky zaujme svou poetikou i jazykem. V inscenaci je novela šťastně doplněna a propojena s verši J. Kainara v povedeném novém zhudebnění a zvládnuté pěvecké interpretaci. Stejný herecký part podává každý ze čtveřice herců v různých pasážích po svém, roztříštěné přístupy se nakonec propojí. Přestože se celou dobu zdánlivě omílá totéž, pocity nepřestávají překvapovat a bavit. Záslužná popularizace novely, kterou stojí za to poznat.
(zadáno: 27.4.2022)
Komedie vznikla pro soubor Vosto5 a ukázalo se, že může fungovat ve filmu i v kamenných divadlech. Velké kukátkové jeviště má jiná pravidla než malé sály umožňující různorodé uspořádání a režisér P. Štindl svou koncepci prostoru vhodně přizpůsobil. Oslabení některých extrémnějších konfliktů (např. rvačky) autorovu původnímu poselství vysloveně nesvědčilo, ale volba realističtějšího vyznění je akceptovatelná. Projev herců režisérově záměru přesně odpovídá, v sehraném obsazení není slabý článek. Inscenaci dobře slouží i scénografie. Zmínku si zaslouží i některé drobné změny a nápady.
