PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Pavel Širmer
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (2013)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 27.4.2022)
Komedie vznikla pro soubor Vosto5 a ukázalo se, že může fungovat ve filmu i v kamenných divadlech. Velké kukátkové jeviště má jiná pravidla než malé sály umožňující různorodé uspořádání a režisér P. Štindl svou koncepci prostoru vhodně přizpůsobil. Oslabení některých extrémnějších konfliktů (např. rvačky) autorovu původnímu poselství vysloveně nesvědčilo, ale volba realističtějšího vyznění je akceptovatelná. Projev herců režisérově záměru přesně odpovídá, v sehraném obsazení není slabý článek. Inscenaci dobře slouží i scénografie. Zmínku si zaslouží i některé drobné změny a nápady.
(zadáno: 27.4.2022)
65%. Na oblíbené Čechovovské večery ve Viole navázala režisérka L. Engelová obdobně koncipovaným titulem, tentokrát je večer složený z pěti aktovek R. Dahla. Autorův chytrý, občas poněkud morbidnější humor se do inscenace podařilo přenést. Různorodost jednotlivých povídek byla posílena odlišnou formou dramatizace, dialogy v některých případech více či méně doplňovalo vyprávění. Tyto pasáže zůstaly místy statičtější, částečně se je režisérce a silné herecké trojici podařilo zdolat pointováním. Každý z herců přispěl svébytnou energií a najdou se místa, kdy se lze od srdce zasmát. Příjemně strávený čas – nic více, nic méně.
(zadáno: 27.4.2022)
Děj Leskovy novely převedl D. Jařab ve své dramatizaci do Prahy 2. poloviny 19. století. Soustředil se na hlavní hrdinku Kateřinu a situaci, do níž se dostala, přičemž její jednání neodsuzoval ani neobhajoval. Režisérovu vizi N. Řehořová skvěle dotvořila, adekvátně podpořena ostatními herci a trojicí hudebníků. Inscenace zaujala atmosférou, mezi dialogy s delšími pauzami se vkrádal nezvyklý humor, jež se na první pohled mohl jevit jako kontrapunkt, ale fungoval jako významové obohacení. Rámec s potomky nápaditě „odkotvil“ téma z doby děje a vybídl k zamyšlení. (Viděno před derniérou, stopáž představení byla kratší.)
(zadáno: 21.4.2022)
První české uvedení nezaměnitelného hudebního díla našlo příhodný prostor v Malostranské besedě, jako stvořené pro jeho osobitost. Zvládnuté hudební nastudování s živým doprovodem zdobí zpěv R. Tomeše v mimořádně náročném partu, pěvecká „podpora“ V. Příhodové je třešinkou na dortu. Ani v mluvených pasážích připomínajících stand-up R. Tomeš neselhává, i když je v nich o poznání méně jistý. Nedostatky v režii či dramaturgii se najdou, nicméně žánr jistou rozvolněnost tvaru připouští. Zkusme přimhouřit oči a načerpat energii tím, že se necháme vtáhnout, bavit a okouzlovat atmosférou ojedinělého zážitku.
(zadáno: 16.2.2022)
75%. Složité manželské vztahy spisovatele Augusta Strindberga a herečky Siri von Essen byly již vícekrát zpracovány. Scénář L. Trmíkové čerpá z více zdrojů a prostor dostává i lesbický vztah Siri s herečkou Marií. Režisér J. Nebeský se nevydal cestou psychologického dramatu, ale navázal na předchozí práci. Ironie se v inscenaci stává významným stavebním kamenem, s nímž se účelně pracuje. Pěvecké vsuvky s hudbou E. Viklického jsou zdařilým doplněním. Mezi stálou hereckou dvojici L. Trmíkovou a D. Prachaře vnáší A. Fialová novou energii. Inscenace navazuje na předchozí práci spolu JEDL a přesto dokáže stálé diváky překvapit.
(zadáno: 16.2.2022)
65%. Nadčasový Maupassantův román o kariéristovi Duroyovi přitahuje nejen divadelníky, leckdo se s ním v nějaké podobě setkal. Zpracování DnV přináší na některé situace jiný pohled a objeví se i některé často opomíjené dějové roviny. Jednotlivé obrazy netrpí neadekvátní délkou, více než tříhodinová inscenace se odvíjí svižně. Flexibilní scénografie jednoduše umožňuje měnit prostředí. Méně přirozeně působí aranžování komparzistů a užívání masek. Výchozí civilní uchopení Duroye (O. Kraus) má opodstatnění, posléze se však nedaří najít dostatečně výraznou a vypovídající podobu proměny a hlavní postavu občas zastiňují vedlejší.
(zadáno: 16.2.2022)
Winternitzovu vilu se daří kulturně oživovat a tento počin přináší vzpomínku na původní majitele a jejich pohnuté osudy ve 20. století. Návštěva Jenny Winternitzové na sklonku 40. let se nestala, pro fiktivní děj se ale autorka a režisérka K. Nebeská inspirovala převážně skutečnými střípky. Složitost doby nezůstala v ději opomenuta, avšak do charakterů nebyla promítnuta důsledně. Autentický prostor významně pomáhá budovat působivou atmosféru krátkého příběhu o jednom nočním smíření, v němž je spiritismus podán vhodně dvojznačně a smutek vyvážen špetkami humoru. Spojení zkušených hereček s talentovanými studenty funguje.
(zadáno: 9.1.2022)
Nezaměnitelné dílo není snadné realizovat. Bez přečtení synopse se divák může ztrácet, čeština se španělštinou do sebe dost narážejí, záměr komických vsuvek v češtině zcela nevychází. Celkově však režisérka L. Vagnerová „kolos“ zkoordinovala více než úctyhodně. Skvělé využití španělské energie, kterou na jevišti zpřítomňují zpěvák G. A. Colmenarejo a tanečník J. Antar (nahrazení češtinou by nemuselo být prospěšné, technické provedení titulků se snad na reprízách vylepší). Královnou večera je po všech stránkách výtečná N. Horáková. Hudebně i pohybově znamenité. Počiny podobného druhu se na českých jevištích běžně nevidí!
(zadáno: 9.1.2022)
75%. Vděčná rodinná inscenace pro adventní a sváteční dobu může oslovit mladší diváky i dospělé. Autor R. Levínský (pod dalším z pseudonymů) napsal příběh o komplikacích s nacvičením školního představení pro vánoční besídku. Nenásilně zapojil i střet mládí se starými pořádky a také potřebu tolerance jiných kultur a vyznání, což je pro počin tohoto druhu poměrně nezvyklé. Poctivé zpracování režisérky M. Homolové a jejího tvůrčího týmu, hudebně zdařilé, vhodné scénické řešení doplňují loutky. Postavy dětí roztomile ztvárňují absolventi DAMU, jejich o něco starší kolegové v rolích dospělých za nimi rozhodně nezaostávají.
(zadáno: 17.12.2021)
65%. Režisér M. Čičvák se scénografem H. Hofferem nápaditě a zároveň jednoduše ovládli prostor, což hercům pomohlo oprostit drama od některých přežitých „nánosů“ a zčásti opodstatnit výběr titulu. V hlavních rolích se P. Kikinčuk a O. Rychlý dobrali skutečné hloubky. Afektovanost otce je sice přítomná v textu, projev J. Sklenáře však vedle ostatních herců zaváněl přehráváním. Autor P. Shaffer klade inscenátorům i divákům do cesty překážky. Ve hře se převážně mluví, hrozí monotónnost vyznění, výraznější „akce“ přichází až ke konci. Tento problém se přenesl i do inscenace, mimořádná působivost finále však stála za to.
(zadáno: 17.12.2021)
Vánoční muzikál zpracovává cestu do Betléma v dobrém slova smyslu moderně jako „konkurz“ s účastí tří zvířat. Povedené písně s kvalitními texty a hudbou. Libreto je dobrým základem, s lehkostí napsaný vtipný příběh s nápaditým koncem může zaujmout děti i dospělé. Nevyužitý zůstal pozměněný charakter Marie, spolu s Josefem by si zasloužili navíc špetku pozornosti a třeba i písničku. Ke kostýmům lze mít větší či menší výhrady. Režisér zdatně zkoordinoval všechny složky včetně efektních projekcí. Pěvecky a herecky na úrovni, svízelnou stylizaci Jednorožce T. Martinková ustála, Oslíka v podání M. Überalla si nelze neoblíbit.
(zadáno: 17.12.2021)
Poetika pohádkových příběhů (nejen) o Petru Panovi se sice do inscenace dostala pouze zčásti, ale jedná se o zdařilou adaptaci, která je D. Drábkem napsána tak, že potěší dospělé a bez problémů ji vstřebají i děti. Krásná a propracovaná výprava, povedené hudební pasáže s písněmi Darka Krále. Herci se neuchylují k lacinému podbízení a zároveň hrají tak výrazně, že nachází živou odezvu u dětí. Ty jsou nenásilně vybízeny ke komunikaci a jejich spontánní reakce jsou milým bonusem.
(zadáno: 17.12.2021)
Kolektiv s režisérem A. Skalou v čele převrátil naruby a dále rozvíjel motivy například ze Čtyřlístku nebo Nekonečného příběhu. Pouští se i na tenčí led, nebojí se vulgarit a odvážně si utahují z témat, která v dobách, kdy se nosí „korektnost“, začínají být brána jako nedotknutelná. Naráží na všemožná klišé, předsudky či pokrytectví, jež si zdánlivě tolerantní společnost vypěstovala a které nejsou vždy ku prospěchu. Tři herci a herečka jedou v hodinové jízdě naplno, daří se jim diváky bavit a rozesmávat, případně i přimět k zamyšlení. Pokud se však někdo bere příliš vážně, může ho tento druh humoru i urazit...
(zadáno: 17.12.2021)
Inscenace R. Vizváryho je určena především pro děti a hlavně pro ně je atraktivní svým dějem a provedením. Propojení pantomimy a akrobacie, v minulosti nejednou vyzkoušené, funguje i tentokrát. Pravidelní návštěvníci novocirkusových projektů se zásadních překvapení sice nedočkají, ale mohou jim být milé i drobnosti, např. nápady s podobami Hidory nebo zvířata na konci. Příhodné doplnění repertoáru pro jinou cílovou skupinu.
(zadáno: 17.12.2021)
65%. Německá dramatizace Tolstého románu se omezuje na užší okruh postav, které kromě dialogů odkrývají své pohnutky v monologických komentářích. Ty na jednu stranu přinášejí větší hloubku, ale zároveň oslabují dramatičnost, s čímž režisér J. Šmíd mnoho nesvedl. Jeho realizaci však nelze mnoho vytknout. Šel po smyslu textu, k němuž přistoupil s větší důvěrou než kdysi D. Špinar v brněnské Redutě, resp. Divadle Na zábradlí. Hlavní představitelka D. Šoltýsová pronášela vyřčená slova s porozuměním a ukázala se ideální volbou. I zbylé postavy herci naplnili. Scéna a kostýmy krásné a pro inscenační model účelné.
(zadáno: 17.12.2021)
75%. Inscenace o krásných i méně lichotivých podobách přátelství je sledem nápaditých výstupů, v nichž M. Issová s A. Polívkovou užívají širokou škálu prostředků – mluvené slovo, pantomimu, zpěv i trochu akrobacie. Jsou sehrané, plné energie, vzájemně využívají i své fyziognomické jinakosti. Hudba a animované projekce herečkám & klaunkám vydatně pomáhají. I po letech od premiéry představení stále působí spontánně, je vtipné a zpříjemní večer.
(zadáno: 17.12.2021)
Souhlasím s komentářem H. Grégrové. Lyrická hra není pro inscenování jednoduchá a režisérka K. Dušková našla s herečkami klíč, jak ji pro publikum oživit a zpřístupnit. Jednotlivé složky (scéna, kostýmy, řešení prostoru, hudba, pohyb) na sebe správně navazují. Zážitek pro potěchu ducha.
(zadáno: 17.12.2021)
Ocenit je třeba už samotný návrat ke Gorkého dramatu s nadčasovou nemilosrdně pragmatickou titulní hrdinkou. Tvůrci pečlivě promysleli koncepci a důsledně jí vše přizpůsobili. Počínaje volbou první verze, novým překladem a jeho úpravou, přes scénografii, hudbu, až po precizní práci se soustředěnými herci, kteří ctí jednotný styl. Smysluplné využití mikroportů umožňuje zaznamenávat nejjemnější nuance. Pozornosti hodný počin uspokojí spíše náročnější část obecenstva, i při opakované návštěvě lze pochopit mnoho nového. Určitá řešení či symboly mohou mást, je možno je rozporovat, ale i vyvolání diskuze byl třeba záměr...
(zadáno: 3.12.2021)
Smutná komedie o stáří a samotě poskytuje herecké dvojici mnoho volnosti, pro vyznění je klíčová volba aktérů. I když J. Bohdalová sahá k mnohokrát vyzkoušenému a osvědčenému, nesází pouze na rutinu a nechává se inspirovat partnerem. Takový přístup při ztvárnění velké role, navíc ve spojení s nasazením a vitalitou, je v 90 letech obdivuhodný. Poměrně překvapivé spojení s M. Kňažkem vychází skvěle. Režisér R. Balaš poskytl adekvátní „zázemí“ a dbal na vyvážení humorných i dojemných okamžiků. Legendární české nastudování s B. Bohdanovou a J. Somrem v Divadle Viola dostalo více než důstojného nástupce.
(zadáno: 3.12.2021)
Příspěvek k tématu nenávisti a boje mezi pohlavími. Hlavním východiskem jsou osobnost a texty filozofa Otto Weiningera, plné mizogynie, později je vyrovná radikální feministka Valerie Solanas, resp. mizandrie. Inscenace vedle sebe staví dva názory, které jsou opačnými extrémy, přičemž na obou pohledech něco je. Zapojen je též osobní vklad performerů, každý chvíli mluví sám za sebe. Divák je vybízen, aby si tvořil vlastní názor. Dynamická scénografie dobře slouží. Vyřčená slova tří herců dotvářejí pohybem částečně či zcela nazí tanečníci. Jen málokdy se podaří dosáhnout tak zdárného prolnutí činohry a pohybu.
(zadáno: 3.12.2021)
65%. Netradiční text o (sebe)poznávání, které provází mystika, tajemství, pochybnosti, ale i naděje a humor. Je lepší předem mnoho neprozrazovat... Pro přijetí autorova vidění je vhodnější otevřená mysl a oproštění od zažitého vnímání světa. Část návštěvníků se pravděpodobně s autorem mine, což nezvrátí ani invenční režie M. Dočekala a snaha herců (T. Milostný by mohl z „nasazení“ trochu ubrat). Kromě umocňující hudební složky I. Achera zaujme již na počátku scénografie D. Stojčevského v jinak uspořádaném a maximálně využitém sále Divadla Komedie, která nepřestává překvapovat a fascinovat až do samého konce.
(zadáno: 14.10.2021)
Přestože v Klicperově hře „přeživší“ myšlenky nalézt lze, je pro dnešní jeviště problematická a divadla po ní často nesahají. Jakub Čermák úspěšně vyhmátnul motivy vhodné pro domýšlení. V lese 21. století mají události jinou podobu než ve století devatenáctém. Kromě ekologických témat jsou rozvíjeny potíže s identitou (resp. s příslušností k pohlaví), Klicperovy naivně působící vztahy jsou zpochybňovány. Herci dobře zvládají nesnadnou stylizaci, která se zpočátku nejeví účelná, ale posléze se její smysl ozřejmí. Konzistentní inscenace však pobaví spíše diváka schopného přijmout specifický (a méně korektní) humor.
(zadáno: 11.10.2021)
65%. Libreto, k němuž se nedochovala hudba, invenčně zhudebnil T. Hanzlík. Jeho úsilí a kvalita hudebního provedení by si zasloužily, aby nezůstalo u několika repríz. Režisér P. Hašek umocnil parodičnost opery otočením pohlaví v obsazení, což lépe vyšlo u V. Franců a P. Šmída v ženských rolích. S výjimkou E. Burešové herečky s mužskými party trochu zápolily (zejména A. Hladká a L. Valenová při záměrném přehrávání vlastností vojevůdců). Pro plenér se ukázala šťastná i scénografie s moderními karavany. Snaha vypořádat se s úskalími libreta vyšla jen částečně, ale přesto jde o jeden z nejzdařilejších počinů Antické Štvanice.
(zadáno: 11.10.2021)
65%. Komplikovaný vztah J. Wericha s V. Holanem nemusí být řadě diváků známý. Autor P. Jurda vyváženě pracoval s nejednoznačnými a fakty, jeho text však trpí nedostatkem dramatičnosti. Režisér se vydal cestou výrazné stylizace, dal prostor hudbě a zpěvu. Pokud se tím snažil dramatičnost posílit, podařilo se to jen částečně. V první části byly situace neúměrně prodlužované, aniž by jejich délka přispívala k vypovídací hodnotě. Výraznější působivost přišla až v části druhé. Přes stylizaci režisér umožnil hercům vtisknout postavám věrohodnou tvář. Skvělý scénický nápad s dvoupatrovým domkem a šikmou podlahou.
(zadáno: 11.10.2021)
65%. Řešení zamotaných okolností dědického řízení odkryje na dřeň povahy sourozenců a vztahy mezi nimi. Autor se zamýšlí nad nejednoznačností a nevyzpytatelností lidských povah, v dobrém i horším slova smyslu. Hořká komedie s poměrně překvapivým vyústěním nejen pobaví, ale má i přidanou hodnotu; divákům může připomenout, co dobře znají. Po zdlouhavější první scéně v právnické kanceláři děj nabere spád. Poctivě realizované i zahrané.
