PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Pavel Širmer
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (2196)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 11.4.2018)
Eyolf - HaDivadlo 60 %
Do pozdního Ibsenova dramatu inscenátoři nezřídka promítají expresivní prvky, v HaDivadle se pokusili o psychologičtější a realističtější řešení. První část se takřka celá odehrála v malé kuchyni, do níž diváci viděli skrze prosklená okna, kamerami snímané dění bylo promítáno a diváci mohli pozorovat různorodé detaily. Až druhá část, situovaná před dům, měla tradičnější divadelní formu. Moderní výklad charakterů smysl dával, inscenace zaujala atmosférou, čemuž pomohli herci. Tempo však bylo občas přespříliš pomalé a některá místa vyzněla přepjatě či nevěrohodně. Přesto zajímavý pokus.
(zadáno: 11.4.2018)
Krátké monodrama postihuje osud dospívající Nataši z dětského domova, jehož prostředí mělo dopad na dívčino vnímání a osobnost. Nataša sní a touží, bojuje dostupnými prostředky, ale má to těžší... Obdivuhodné nasazení skvělé E. Maximové, přidávám se k nadšeným hodnocením jejího výkonu.
(zadáno: 11.4.2018)
Je velkou výzvou uvést oba díly Fausta v jednom večeru a vypořádat se s problémy druhého. Promyšlená aktualizace, umístněná do současnosti, smysl dává a promlouvá, čemuž pomáhá efektní scéna, která smysluplně doplňuje obsah. Trefný dobový posun a výklad postav Fausta a Markétky. Originální řešení řady situací. Chce-li divák vstřebat druhou část, nesmí se vzdávat. Inscenátoři v ND předložili svůj názor na Fausta. Nemusíme se s ním ztotožnit, ale stojí za to se s ním seznámit.
(zadáno: 11.4.2018)
Přestože magický realismus mám ve velké oblibě (např. díla G. G. Márqueze), tato hra (která má být moderní verzí žánru) mě naprosto minula. Nepokládám ji za řemeslně podařenou, ani pro jeviště vhodnou. Na autorovu poetiku jsem se nedokázal naladit. Co se týká inscenace, v pražském ND podle mého názoru udělali režisér s herci a ostatními tvůrci maximum. Snad se najdou diváci, které počin zaujme, v tomto případě má rozhodující vliv text samotný.
(zadáno: 11.4.2018)
Důstojná oslava výročí nejúspěšnějšího a kvalitního českého muzikálu. Ve výtvarné a choreografické koncepci by se našly kýčovitější prvky, ale v míře minimální. Změny v aranžmá a zdynamičtění poslední epochy veskrze dobré, snad jen přearanžování některých modernějších motivů za původním řešením zaostalo. I s přibývajícím věkem D. Hůlka titulní roli udrží a dokáže v ní stále pěvecky oslnit. Bohužel L. Machálková začala Lorraine „přezdobovat“ hlasovými a hereckými manýrami tolik, až přebila její podstatu. Výborný T. Trapl ve vděčné trojroli a J. Vágner. V repertoáru HDK rozhodně to lepší!
(zadáno: 11.4.2018)
Jiří Suchý nahlédl na Erbenovy balady s odstupem, dovolil si humor a parodii, ale zacházel s nimi s úctou a nepopřel je. Hudba F. Havlíka texty vhodně umocnila. Současná inscenace je bohužel již jen odleskem minulé slávy. Jiří Suchý často zmiňuje, že z finančních důvodů sám supluje práci více tvůrců. Pěvecky zdatným účinkujícím chybí jim pevnější otěže režiséra, který by je vybičoval k výraznějším hereckým kreacím. Tvaru by též slušelo velkorysejší výtvarné řešení. Najdou se povedená místa, ale z představení nesálá gejzír energie, s jakým se často setkáme v souborech podobných forem.
(zadáno: 1.3.2018)
85%. Hra o životě s handicapy a nemocemi, o naději v beznaději, o naslouchání bližním. Působivá inscenace Městského divadla Mladá Boleslav, v níž se přirozeně snoubí humorné i dojemné okamžiky, je silným zážitkem. Citlivá režie Petra Mikesky, mimořádné herecké nasazení Milana Ligače a Romana Teprta. Více v mém blogu Pozoruhodná hra inscenovaná s pochopením.
(zadáno: 1.3.2018)
Tato antická tragédie se na českých jevištích neobjevila mnoho let. Režisér vedl herce k zdůraznění účelových změn postojů podle aktuálních potřeb, s čímž se dnes setkáváme skoro na každém kroku. Odkaz posilují moderní kostýmy. Scénickou zajímavost částečně degraduje špatná viditelnost z nezanedbatelné části hlediště. Někdy se stane, že překvapí herci obsazení proti typu či do jiného žánru než obvykle hrají. Tentokrát však V. Vydra a P. Rychlý nepřekvapili, s rolemi se nepotkali. Lépe si vedli K. Brožová, S. Rojková a M. Lambora. Přestože inscenace zůstala na půli cesty, její směr je správný.
(zadáno: 1.3.2018)
Nadčasové drama o zneužití moci za účelem osobního prospěchu a o manipulaci s realitou bylo v DnV inscenováno důstojně. Nepopisná scéna nepostrádala nápad, ale nebyla adekvátně zakomponována. Režisér stavěl na hercích. Někteří postavy naplnili a posílili inscenační záměr (T. Pavelka, A. Elsnerová, I. Bareš, T. Terberová, D. Ratajský), jiní se však k tak přesnému ztvárnění nedobrali, případně nebyli dostatečně výrazní (hlavně J. Kotrbatá v klíčové roli). Bylo zřetelné, o čem se hraje a proč. Náboj, který v sobě hra má, však nebyl zprostředkován v plné míře, k opravdovému zážitku „něco“ chybělo.
(zadáno: 1.3.2018)
55%. Atraktivní a lehce pikantní téma vzbuzuje zvědavost, prvoplánovější děj však udává muzikálu mantinely, které sebelepší zpracování nepřekročí. Kladenská inscenace je slušným standardem, režijně zdatně ukočírované. Po rozpačitějším začátku představení pozvolna nabírá obrátky a stává se příjemnou podívanou, z níž sálá energie. Pěvecky vyčnívá J. Zenáhlíková. Choreografie se skládá z nápaditých čísel, ale zároveň i z několika méně zvládnutých pasáží; jednou z takových je bohužel i finále, které se v jiných divadlech podařilo dotáhnout do efektnější podoby.
(zadáno: 1.3.2018)
55%. Povídka Franze Kafky je pro jevištní ztvárnění tvrdým oříškem. Je sympatické, že se tvůrci nevydali cestou pouhého přeříkání předlohy a její ilustrace. V inscenaci je z mála textu krátké povídky užito jen torzo obohacené dalšími zdroji. Nadstavbou mají být ještě mimoslovní prostředky. Nesnadný text herci zdatně uchopili a Z. Stivínová navíc projevila značné fyzické nasazení v náročné pohybové složce. Jednotlivé užité vnějškové prvky se divákovi mohou nebo nemusí spojit v ucelenou výpověď, vycizelovaná forma s výraznými scénickými nápady však patrně zaujme více než obsahová stránka.
(zadáno: 20.2.2018)
Z inscenace jsou zřetelné investovaná energie M. Kinské i vize, o jakou se ve své jevištní dramatizaci Wildova románu snažila. Kombinovat činohru s pohybovým divadlem je nesnadné, bohužel se nepodařilo dosáhnout sourodého tvaru a protnutí vzájemně nesouznících prvků. Také scénické a kostýmní řešení, byť obsahově smysluplné, nevyznělo v celkovém dojmu přesvědčivě. Herci byli většinou svázáni výraznou vnější stylizací, působivěji se projevil jen T. Petřík. Pro těžce uchopitelnou titulní roli našla režisérka s O. Krausem zajímavý přístup, ten však naplno vynikne patrně až po pár reprízách.
(zadáno: 20.2.2018)
Zářez - Divadlo DISK 70 %
Adam Skala se ve své krátké hře zamyslel nad událostmi, o nichž stále častěji slýcháme ve zprávách. Ukázal možnou cestu, jak k jedné takové mohlo dojít. Dílčí problémy, které můžeme vídat v životech lidí v našem okolí, se zde (s nadsázkou) nakumulují a skončí tragédií. Šťastně bylo situování na sídliště i další narážky na televizi, Youtubery, (ne)sex atd. Žádný ze studentů nebyl v inscenaci slabým článkem, všichni bez výjimky obhájili, co postavy zastupovaly. V roli teenagerky Káči A. Peřinová doslova zazářila. Hra i inscenace by obstály i na profesionální scéně.
(zadáno: 20.2.2018)
65%. Klasická hořká komedie ve zkrácené úpravě a razantní interpretaci, ostře přímočaře kritizující manipulující mocné. Režisér Klata nekompromisně tlačí na pilu, což chvílemi funguje / rezonuje, ale v některých okamžicích zase vyznívá jako provokace za každou cenu. Shakespearem napsané „napravování“ Angelových skutků v závěru je ovšem zdařile umocněno a poměrně odvážné poslední minuty jsou trefou do černého! Herecky vynikla zejména T. Dočkalová, zaujal i J. Vlasák, J. Teplý vedle nich působil nevýrazně. Přes nedotaženosti v celkovém vyznění jde o inscenaci, jakou české divadlo potřebovalo.
(zadáno: 20.2.2018)
Dostojevského román očima dnešní mladé generace. Přehledná dramatizace zdařile propojuje několik vybraných motivů. Aktualizace doby děje se promítla i do výkladu, posuny v jednání postav i v charakterech měly logiku a byly ze strany herců přesně ztvárněné. V případě Nataši byl výborně využit i jiný typ obsazené herečky. Výtvarné a světelné řešení ve spojení s hudbou zdařile dotvářely pečlivě vystavěnou inscenaci, která má myšlenku a jasně promlouvá.
(zadáno: 20.2.2018)
Pozoruhodná osobnost fyzika Richarda Feynmana nabízí široký materiál, z něhož je nutné ve vyměřeném času uměleckého ztvárnění vybírat. Hra se odehrává během odpoledne a noci, v takřka monologu zazní několik historek a klíčových událostí, dojde i na všední život a aktuální stav vážné nemoci. Nevadilo by, že se jedná o útržek, potenciál látky však nebyl autorsky náležitě využitý. Vladimír Kratina zaujme svou přirozenou noblesou i komunikací s publikem, na jevišti je však více za sebe než za Feynmanna; posílená žoviálnost, která má patrně přinést oživení, je se skutečností částečně v rozporu.
(zadáno: 20.2.2018)
55%. Text sám o sobě vyznívá poněkud vyumělkovaně, až „sterilně“, ale poskytuje hercům značný prostor pro rozehrání dalších významů. Během představení vystřídá I. Uhlířová širokou škálu poloh, zatímco V. Fridrich obžalovaného promyšleně postupně odhaluje. Komorní hra pro dva herce, jejíž inscenace je postavena především na práci s detailem a drobnými nuancemi, by lépe obstála na menší studiové scéně. Snaha o rozpohybování otáčivé dekorace, ani další scénické prvky zvlášť nepomohly. Vzhledem k odstupu jeviště od hlediště může být i menší prostor Činoherního klubu někdy přece jen příliš velký.
(zadáno: 20.2.2018)
Dramatizovat právě tento román je velmi obtížné. Kristýna Kosová s Adamem Svozilem se toho zhostili s invencí, kterou je třeba ocenit. Nabízejí výklad témat a souvislostí. Prostředky vyjádření jsou užívány smysluplně a pokud je návštěvník ochoten přemýšlet, dostane se mu nespočtu přínosných podnětů. Precizní herecká práce. Titul se hodí k ostatním počinům současného repertoáru a zároveň nabízí jiný styl, který tato scéna také potřebuje. Je na každém divákovi, zda mu bude poměrně specifická (pozoruhodná) inscenace vyhovovat.
(zadáno: 1.2.2018)
75%. Sci-fi komedie, v níž se cestuje časem, inteligentně a mimořádně vtipně konfrontuje současnost a realitu 80. let. Snad jen po přestávce a zejména ke konci je děj zbytečně překombinovaný, zjednodušení zápletky by bylo ku prospěchu. Autor T. Dianiška obstál i jako režisér a kromě předchozí výtky nebyly na jeho práci patrné časté chyby autorů režírujících vlastní dílka. Vhodné scénické řešení, zdařilá práce s částečně živou hudbou a variováním převzatých písní. Energické herecké výkony. Skvělá komedie, která může pobavit diváky napříč generacemi, a to dokonce včetně teenagerů.
(zadáno: 1.2.2018)
Michael Frayn ve své rozkošné jednohubce určil všech pět rolí dvěma hercům. Režisér M. Schejbal realizoval hru s pochopením, diskutabilnější byl pouze nápad v závěru. Sehraná dvojice zvládla situační komiku a nadsázku, od partů hostitelů suverénně přešli ke karikaturkám dalších postav. Trochu více komediálního talentu projevil J. Nosek, zejména v opileckých výstupech. Na A. Fixovou čekala obtížnější nástraha mužské role, jistější byla v ženských partech. Překvapením a dalším osvěžením bylo přidání epizodek dětí a hosta. Svižná inscenace plní hlavní účel – skvěle baví kultivovaným humorem.
(zadáno: 1.2.2018)
Scénář nápaditě propojuje Genetovy deníky, líčící niterné pocity (výstředního) homosexuála a prostituta, s duchovní Bridelovou básní. Klíčovou roli hraje hudba M. Dohnala, doprovázející zpěv M. Königa disponujícího mimořádným hlasovým rozsahem. Ten představení utáhne téměř sám a podává fascinující výkon. Režisér J. Nebeský nepřekvapil užitými postupy, jimž dominuje extravagantní výprava a potírání postupně odhalujícího se hercova těla různými hmotami, což naštěstí tentokrát s vyřčeným svým způsobem souzní. Škoda, že ke konci je inscenace zbytečně nastavovaná a trochu ztrácí dech.
(zadáno: 1.2.2018)
Černá komedie o zakomplexované obtloustlé dívce, která se ocitne ve spárech šílené trenérky posedlé zdravým životním stylem, vypovídá o manipulaci a nebezpečí podléhání zdánlivě prospěšným doporučením, jejichž slepé poslouchání bez zachování vlastního rozumu může mít za následek totální „vymytí mozku“. Dramatizace románu nakládá s Welshovou poetikou a chytrým humorem s pochopením, realizace odpovídající. Výrazná Z. Stivínová hraje vyšinutou Lucy s velkým nasazením. Za ní A. Krausová nezaostává, na jednom z jejích prvních vystoupení nebylo vidět, že roli přezkušovala po původní představitelce.
(zadáno: 1.2.2018)
55%. Zelenkova hra (původní název Job Interviews) je zručně napsaná a nabízí hlavní představitelce velkou příležitost. Pro ztvárnění cynické Věry má I. Chýlková předpoklady. S režisérkou A. Nellis jakoby měly tendenci zlidštit extrémnější prvky a skutky. To vedlo k omezení nadsázky a realističtějšímu vyznění, které však méně čitelně poukazovalo na absurditu konání a u podobně pojatých vedlejších postav oslabovalo jejich funkci. Přes nepříliš dynamickou realizaci si však považujme, že Studio Dva tentokrát nenabídlo ryzí komerci a představilo širší veřejnosti to lepší z původní české dramatiky.
(zadáno: 1.2.2018)
Hodnoceno podle televizního záznamu. Petr Zelenka se při líčení pádu jedné úspěšné pragmatické manažerky možná nevyhnul určitým kostrbatostem, přesto velmi zřetelně pojmenoval povrchnost mezilidských vztahů a lpění na nesprávných hodnotách, s čímž se společnost aktuálně potýká. Hlavní představitelka V. Hlaváčková velké herecké výzvy využila, ostatní ve více rolích zdatně zastupují určité typy. Zelenka napsal povedenější díla, ale v kontextu současné české dramatiky tuto hru nelze přehlédnout.
(zadáno: 1.2.2018)
Je dobře, že divadlo umožnilo divákům nadále se setkávat se zdařilou slovenskou hrou. Kdo neviděl původní verzi s V. Cibulkovou, jistě nebude návštěvy litovat. Civilnější přístup N. Boudové je též přijatelný, nejednoznačnost kontroverzní postavy herečka rovněž obsáhla a stala se náhradou více než důstojnou. Kdo měl možnost vidět Cibulkovou, může se mu však přece jen zastesknout po jejím pohrávání s podtexty, jímž dostala postava další rozměry (u Boudové neviditelné). Oproti kolegům jsem nenabyl dojmu, že by J. Tesařová výrazněji předčila D. Syslovou, mně osobně se líbily obě stejně.
