PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Pavel Širmer
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (2013)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 14.8.2023)
Adaptovat Nezvalův surrealistický hororový román je výzva! Mnohoznačnost, pohybující se na hraně srozumitelnosti, je úskalím, ale zároveň i kouzlem, které je žádoucí zachovat. Chebská inscenace J. Hajdyly je přijatelným kompromisem. Zaujme řada nápadů, vizuálně a hudebně působivé. Po herecké stránce však není inscenace naplněná. K solidní hlavní představitelce K. Weitzenbauerové se S. Gonda typově nehodí; přestože obsáhne mnoho poloh postavy, jejich celistvost je pouze částečná. Herci ve vedlejších rolích hrají vesměs příliš vnějškově, režisér je nedovedl pod povrch. Riskantní počin, zvlášť v regionálním divadle, má přesto svou cenu.
(zadáno: 14.8.2023)
Ze Stosselovy knihy o úzkostech byl pro inscenaci užit zejména motiv spojený se svatbou. Diváci jsou pozváni na „zkoušku“ svatebního dne, která má pár potýkající se s úzkostmi na náročnější den připravit. Podstatnou úlohu má v inscenaci živá hudba. Hranice mezi herci a publikem jsou stírány nenásilnou interakcí, během níž dojde k zapojení některých diváků. Ve své podstatě ponuré téma je zpřístupněno vhodným humorem, aniž by bylo zlehčováno. S některými z „odboček“ se sice divák ztotožnit nemusí, nesporně však jde o počin, který vzhledem k originální koncepci stojí za vidění a může překvapit i častého návštěvníka divadel.
(zadáno: 14.8.2023)
Více než patnáctileté trvání plzeňského festivalu úspěšně uzavřela komediální adaptace románu J. Buchana, resp. filmového zpracování A. Hitchcocka, často se objevující i na našich jevištích. Režisér Z. Bartoš našel s herci pro žánr parodie vhodnou míru nadsazení, situace byly dobře pointovány. Aktéři projevili komediální talent, rozdílnost každého z nich kořenila celek a zároveň vzájemně ladila. Občasné zapojení publika a improvizace, které nesklouzávaly k lacinostem, přinesly zpestření. Na konci letního bloku herci přidávali lehce přes míru, což neprospívalo dynamice a svižnosti celku, naštěstí se však zvládali vracet k nastavené laťce.
(zadáno: 14.8.2023)
Některá z fantasy děl T. Pratchetta si o jevištní adaptaci přímo říkají, s jinými je to složitější. Pratchettův „dvorní dramatizátor“ S. Briggs si v případě této knihy příliš neporadil s problémem, že vyšetřování zločinu, potažmo dějové zvraty se po přenesení do dialogů poměrně brzy stanou poněkud stereotypními. Není divu, že takové je i celkové vyznění jinak kvalitně realizované inscenace. Soubor zúročil zkušenosti z předchozích fantasy titulů, pod opětovným vedením J. Kačmarčíka herci navíc dosáhli většího uvolnění. Uznání si zaslouží výkon V. Krátkého v nesnadné hlavní roli, prostor využili i ostatní v mnoha vedlejších a epizodních rolích.
(zadáno: 14.8.2023)
Na začátku tři sympatičtí lidé, kteří nechtějí nikomu ublížit. Nastalé okolnosti vztahy zkomplikují a mají neblahé důsledky nejen pro ně. Do hry S. Gray promítl cenné postřehy, které jsou (možná vzhledem k autobiografickým prvkům) navíc poměrně unikátní, což není v dramatech tohoto druhu samozřejmostí. Této hodnotě ubližuje přemíra slov, v nichž se někdy bezúčelně opakují myšlenky a odvádí pozornost od podstatného. Tato úskalí režie P. Ondrucha zdolala pouze částečně, pod jeho vedením však herci náročné role naplnili a obohatili. A se ctí vybalancovali i některé vyhrocené pasáže, v nichž bylo nesmírně náročné udržet věrohodnost.
(zadáno: 14.8.2023)
V komedii, v níž dva bratři (herci) řeší během práce v zákulisí divadla nebo přímo na jevišti minulost, šel autor publiku naproti až příliš. Dialogům nechybí vtip a řemeslná zručnost, po obsahové stránce jsou však poměrně prázdné. Obě postavy jsou napsány tak, že herci mají na čem stavět a zároveň dostávají prostor pro vlastní vklad. Režisér M. Schejbal poskytl hercům snad až příliš volnosti. S možnostmi role lépe naložil F. Němec, občasné deklamování však místy ubíralo na věrohodnosti. V jeho stínu zůstal M. Hein, jenž postavu zcela obsáhl pouze částečně. Na jevišti Divadla Ungelt lze obvykle spatřit vydařenější herecká partnerství.
(zadáno: 14.8.2023)
65%. Z autorského hlediska jde o standardní situační komedii, která není ničím výjimečná, ale inscenátorům poskytuje solidní základ. Režisérka J. Kališová s herci dobře pointovala humorné situace, s postupem děje se daří stále více překvapovat a bavit autorem obratně napsanými zvraty. Zároveň hercům nedovolila sklouzávat k nežádoucím lacinostem, k nimž může žánr svádět. Role uklízečky umožnila N. Boudové sáhnout i k méně vídaným zákoutím jejího komediálního talentu; k dotvoření postavy jí pomohly i kostýmy. V sehraném týmu potěší i přítomnost méně okoukaných tváří. Poctivé nastudování po všech stránkách.
(zadáno: 14.8.2023)
55%. Scénář, sestavený z více zdrojů, spojuje motivy spjaté s Donem Giovannim, přičemž osud prostopášníka končícího v pekle je zasazen do rámce vztahu Mozarta a Salieriho. Krátká stopáž nedovoluje dostat se v motivech hlouběji než k pouhým zmínkám, někteří z herců nemají možnost charaktery rozehrát (např. postava Salieriho je již v Puškinově předloze zjednodušena neblaze). V jednotlivých scénách režisérka kombinuje více přístupů. Užité moderní prvky překvapují, jejich různorodost může i nemusí divákovi vyhovovat. Hereckým akcím nechybí náboj a v dovedně využitém prostoru kolem umělé jeskyně lze pod širým nebem strávit příjemný večer.
(zadáno: 14.8.2023)
Procházka Anežským klášterem, v jehož venkovních i vnitřních prostorách spatříme performery s novocirkusovými dovednostmi, zaslechneme sborové zpěvy či uslyšíme příběhy o svatých. Zážitek přináší už samotný prostor, v němž se zpěv působivě rozléhá a různorodá čísla působí navenek efektně. Po obsahové stránce a z hlediska vyznění celku je však projekt rozporuplný. Výběr jednotlivých příběhů a jejich souvislost s klášterem se jeví nahodile, příliš se nedaří ani propojení s dalšími uměleckými disciplínami. Přestože má J. Svoboda příjemný a znělý hlas, v přednesu si lze představit soustředění cílící více na obsah a poselství vyprávěných příběhů.
(zadáno: 14.8.2023)
Pravomil Reichl nebyl zdaleka jediný, jehož život zásadně poznamenaly dějinné zvraty 20. století hned několikrát. Podobné osudy jsou (zaslouženě) zpracovávány a připomínány, a tak se v inscenaci můžeme často setkávat s obdobou již viděného. Platí to i o koncepci režiséra T. Dianišky, jenž ve velké míře opakuje postupy užité ve svých předchozích počinech; zde je navíc někdy nešťastně kombinuje v neprospěch celkového vyznění. Přesto má inscenace silná a jedinečná místa, např. rovinu s dcerou Karla Vaše a zvláště konec Pravomilova života, kdy dochází i na paradox. Titul s výborným P. Neškudlou v titulní roli si své příznivce jistě najde.
(zadáno: 14.8.2023)
45%. Souhlasím s komentářem kolegyně A. Kotoučové. Doplnil bych ještě, že inscenaci a koncepci režiséra J. Nvoty scházel dramaturgický dohled. Dílčím nápadům nechybělo opodstatnění, ale objevovaly se nahodile a nebyly uspořádány v konzistentní celek, což ještě umocnil rozdílný přístup a herecký styl, byť aktéři často jednotlivě dokázali poskytnout postavám překvapivé odstíny.
(zadáno: 13.6.2023)
75%. Soubor rozvíjí svou poetiku, která se stále nevyčerpala. Nejprve se odehraje pohádková aktovka „Sultán nad zlato“ s umnými jazykovými hrátkami M. Šotka a písněmi I. Orozoviče. Ve vyrovnané pánské sestavě si možnosti ženských rolí užívají M. Šotek a J. Suchý, třešinkou na dortu jsou L. Polišenská na plátně jako sultán a hlas I. Janžurové přinášející nečekaný zvrat a pointu. Po skončení aktovky následuje „kvidoulí“ pásmo, v němž se sice občas nedaří nenásilně navazovat, ale přesto zůstává zábavné. Mezi „příspěvky“ jsou mimo jiné s jemnou ironií a nadhledem přetřásány potíže s korektností poznamenávající už i umění.
(zadáno: 13.6.2023)
Autorka zpracovala složitost posouzení (ne)dobrovolnosti při sexu, navíc zkomplikované rozporem mezi právem a morálkou; subjektivita více stanovisek na tutéž situaci přináší obecnější pohled na mezilidské vztahy a nejednoznačnost jejich vnímání. Téma autorka uchopila komplexně a úspěšně, méně se jí už dařilo v jednání postav, které se místy pohybuje na hraně uvěřitelnosti. Výklad režiséra Š. Dominika a precizní práce s herci zmíněnou nevěrohodnost zmírnily. Vyrovnané herecké výkony je radost sledovat. Hra překvapuje do samého konce, divák může stále přemýšlet, případně konfrontovat s vlastními zkušenostmi.
(zadáno: 13.6.2023)
Slovenská autorka staví vedle sebe tři páry s odlišným přístupem k rodičovství, kteří se o vánočních svátcích ocitnou v porodnici a setkají se s odměřenou zdravotnicí, jež má stejně jako oni také svá tajemství... Do komediálních situací postupně pronikají vážnější tóny, konfrontací vycházejí najevo paradoxy v mateřství, otcovství i ve vztazích. Režisér O. Sokol vhodně vybral herce, kteří pod jeho vedením postavy nejen vystihli, ale zároveň obohatili osobitostí. Pozoruhodná scéna A. Pitry umožňuje uplatnit přínosné nápady. Na stále rozmanitějším repertoáru ČK nelze titul přehlédnout.
(zadáno: 13.6.2023)
Působivou hudbu S. Levaye poznamenalo libreto M. Kunzeho. Výborný nápad s přítomností atentátníka Lucheniho kazí problematicky napsaná postava Smrti a povrchní uchopení osudů Sissi, vztahů i historických událostí. Ani dobrá práce překladatele M. Prostějovského slabiny libreta nezakryla. V inscenaci L. Olšovského převážily klady – kvalitní hudební nastudování, výtečné pěvecké výkony a výtvarná stránka s velkorysou výpravou zmírňující těžkopádnost. Účinkujícími profesionálně zvládnutá choreografie nebyla šťastně koncipovaná a některá úskalí zdůraznila, režisér rovněž neuhlídal Lucheniho afekt. Pouhá komerce, ale kvalitně nastudovaná.
(zadáno: 13.6.2023)
Písně H. Zagorové měly široký záběr, nejzásadnější se nesly na sentimentálnější vlně, přesto občasné závany podbízivosti nepostrádaly vkus. Něco podobného se dá říci i o libretu U. Donátové, souznícím se známými i méně známými zpěvaččinými písněmi, které se navíc podařilo nenásilně propojit v souvislý příběh. Vážnější okamžiky jsou vyváženy občasným humorným odlehčením, resp. písněmi lehčích žánrů. Kvalitní hudební a pěvecké nastudování, herecky ucházející. Písně mají vesměs komorní ráz a muzikál by se klidně obešel bez company. České pokusy o jukebox muzikály často nedopadají dobře, inscenace J. Kříže patří mezi světlé výjimky.
(zadáno: 13.6.2023)
65%. Ursidilovu povídku adaptoval např. D. Jařab pro inscenaci „Kvartýr“, komornější zpracování T. Boučkové vzniklo a mimo Prahu bylo uvedeno ještě dříve. Lze polemizovat o autorském řešení úvodu s rychlou zmínkou okolností odchodu majitelů bytu. Záhy se však rozběhne příběh obyčejné služky, jež se pouhou nerozvážností ocitla na scestí, odkud se těžko hledá cesta ven. Režisérka H. Burešová s herci po počátečním odlehčení pečlivě dávkuje pozvolna se stupňující napětí. V dobře přizpůsobeném prostoru foyer, v blízkosti herců, s drobnou interakcí a klavírním doprovodem se odehraje působivé drama, jehož poselství neuvízlo v době protektorátu.
(zadáno: 13.6.2023)
Na poli situační komedie je těžké překvapovat něčím novým. Jednotlivé obrazy hry P. Quiltera od sebe dělí časové skoky, což umožňuje užít i méně obvyklé postupy, které ve spojení s neobehranou zápletkou přinášejí jistou osvěžující originalitu. Inscenace M. Vokouna po velice slibné první polovině trochu ztratí dech, což má ve značné míře příčinu už v textu, jehož vyústění má autorské rezervy. Příjemné je spojení zkušené L. Zedníčkové (v pro ni méně obvyklé roli) s M. Tomešovou a V. Vodochodským, kteří nezůstávají jen u technického zvládnutí žánru a navíc jsou v tomto žánru neokoukaní.
(zadáno: 13.6.2023)
Ve své adaptaci se J. Holec držel děje a motivů Kafkova románu, snad až příliš. Jeho následné vlastní režii posléze scházel odstup, nedokázal se uchýlit k výraznější zkratce. Inscenace sice Kafkovy myšlenky nepopírá a předává, ale ve výsledku je sledem zdlouhavých a příliš se podobajících „epizod“. Až poslední obraz přinesl kýženou dynamiku a razantnější interpretaci, což se ale dostavilo po dlouhém čekání. Přednostmi jsou herecké výkony, jimž dominuje hlavní představitel J. Kučera, výprava a výrazná hudba.
(zadáno: 30.5.2023)
65%. Komornější hra zpracovává hlavně rodinný život J. S. Bacha, do něhož zásadně prostupovala hudba. Zdlouhavé diskuze o hudbě mají opodstatnění, ale jejich smysl se opakuje a zkratka by byla ku prospěchu. Kdo se o Bacha a dobové okolnosti hlouběji nezajímal, může být upozorněn na řadu zajímavostí. Inscenace J. Deáka se ubírá víceméně správným směrem, jen konec se blíží hraně kýče. Kromě nevhodně obsazeného V. Svobody herci smysl rolí vystihují a zvláště jejich vklad přináší působivé okamžiky. Přestože lze odcházet se zážitkem umocněným živou hudbou, inscenace trpí nedostatkem „mravenčí práce“, jež by vedla k redukci dosti patrných zaváhání.
(zadáno: 30.5.2023)
85%. O’Neillovo rozsáhlé drama o zkáze jedné rodiny kdysi upravil M. Macháček pro slavnou inscenaci z konce 80. let, podobně byl text redukován i v Brně. V koncepci M. Dočekala vše skvěle souzní. Scénografické nápady, kostýmy, vesměs živá hudba rapového dua PAST. Posun do současnosti může divákovi umožnit více se k postavám přiblížit a najít alespoň částečné pochopení jejich mnohdy nechvalného jednání. Ukázková práce s herci, kteří byli dovedeni k neběžně vídané přesnosti. Výjimečné je i promyšlené užívání gest a drobných scénických doplňků ve prospěch smyslu. V inscenaci není slabý herecký článek, výkon H. Briešťanské ovšem naprosto oslní.
(zadáno: 30.5.2023)
Zeyerovo drama se poslední dobou častěji inscenuje bez Sukovy hudby, která přes nespornou krásu může potenciální inscenaci „tříštit“ a též jí sluší nákladný živý orchestr. Plzeňské nastudování je vzácnou možností setkání s původní formou melodramu. Režisér Š. Pácl zmíněné nebezpečí zdolává, navíc naivněji se jevící vyznění úspěšně odlehčuje nenásilným humorem. Skvělé ztvárnění technicky dobře vybavenými herci. Dynamická scéna vhodně pracuje hlavně s kouzlem velkého prostoru. Různorodost ženských kostýmů, řešení „rozdvojení“ Mahuleny a Vratka a některé další detaily naopak nemusí vést diváka správnou cestou. Ambiciózní uznáníhodný projekt!
(zadáno: 30.5.2023)
75%. Inscenace se nezabývá jen osudy rodiny Oty Pavla během války, ale i událostmi spisovatelova pozdějšího života (přátelství s A. Lustigem, sňatek, problémy s psaním, duševní nemoc, předčasná smrt), které zdaleka nejsou v tak širokém povědomí, ani se příliš často nezpracovávají. Povedená koláž z Pavlových předloh a dalších zdrojů zabírá dlouhý časový úsek, dialogy nejsou prázdné ani kostrbaté. Srozumitelně je předán silný příběh, jehož některé pasáže se odehrávají pár kroků od budovy divadla. Snad jen režisér mohl herce dovést k větší soustředěnosti a detailnější kresbě charakterů, které se tu a tam trochu „ztrácely v situacích“.
(zadáno: 30.5.2023)
Stálý kolektiv NoDu se tentokrát zaměřil na různé druhy podvodů, jichž se od podvodníků / šmejdů kolem nás můžeme dočkat. Od žebrání na ulici, po různé taktiky skrze internet. Téma je zpracované pro leckoho možná poučnou, ale především zábavnou formou s nenásilným zapojením publika, vděčnými „pastmi“ a překvapeními. Inscenace poměrně dlouho drží vhodné tempo, situace na sebe nenuceně navazují. Ke konci se však tvar poněkud rozmělňuje. Dlouhá scéna s „lodním podvodem“ dostává neadekvátní a neopodstatněný prostor, pozitivní přispění kouzelníka A. Hrdličky se daří zakomponovat jen částečně, prolnutí jednotlivých situací zcela nevychází.
(zadáno: 30.5.2023)
Petr Lébl patřil k nejvýznamnějším osobnostem českého divadla 90. let, jeho umělecký odkaz je stále živý, stejně jako povědomí o dobrovolném odchodu ze života. Zpracování nezveřejněných deníků z posledního roku života, kdy se souhrou okolností ocitl v milostném trojúhelníku a jeho duše v bludném kruhu, sice zobecňuje bolest pramenící z neopětované lásky, ale zhlédnutí bude větším přínosem pro zájemce o jeho osobnost. Mluvené slovo není v popředí, významné zastoupení mají pohyb a hudba. Některé nápady mohou oslnit, s jinými se divák ztotožnit nemusí, případně může tápat nad jejich smyslem. Specifičnost však činí počin nepřehlédnutelným!
