Redakce

Pavel Širmer

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (1787)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 14.5.2018)
55%. Nejnovější zpracování Kohoutova pozoruhodného podobenství jsou rozpačitá. Podobně jako v Divadle pod Palmovkou má inscenace MDP ideálního hlavního představitele Z. Kalinu, jenž výsledek významně pozvedá. Bohužel ani zde se nepodařilo dotáhnout důležitou postavu ředitele Holzknechta; „vyvýšení“ sice nebylo špatným východiskem, J. Schwarz však těžký part neuhrál a dojem pokazilo i nazvučení. Tento zádrhel významně přispěl k nedostatečně propracovanému vyznění tématu ze strany režie a dramaturgie. Vedlejší role herecky i pohybově dobře odvedené, efektní cirkusová čísla zdařile zakomponovaná.
(zadáno: 14.11.2012)
Hra, nápaditě zasazená do cirkusového prostředí, je pro mě zajímavou alegorií děsivé manipulace a „loutek“ v rukách mocných, nejen v totalitních režimech. Text by snesl úpravu a krácení, ale při vhodném výkladu může fungovat. Nastudování DpP je však podle mého názoru inscenačním omylem. Režisér nedokázal s herci docílit, aby se přes formu dostala na povrch myšlenka, mrazivý podtext spíše nenápadně zaváněl. Hlavní problém vidím v pojetí klíčové postavy ředitele Holzknechta (a špatném vedení D. Sitka). Bojím se, že diváci často nepochopí, o co vlastně jde. Snaha R. Valenty výsledek nezachránila.
(zadáno: 26.7.2014)
Projekt se odehrává na několika místech, mezi nimiž se pohybujeme pěšky či na lodi, někde se většina návštěvníků jistě ocitne poprvé. Je zajímavé poznat Prahu trochu jinak. Při vší úctě k práci inscenačního týmu je to však asi to hlavní, co si mnozí z večera zapamatují. Pochopení zvláštních zdramatizovaných textů, nad jejichž smyslem je třeba dost uvažovat i při čtení, vyžaduje značnou diváckou koncentraci a vyvinout ji v rozličných prostorách a zejména ve venkovních lokacích není často snadné. Závěr v galerii však myšlenkově celek trefně završí a možné předchozí rozpaky značně zmírní.
(zadáno: 17.1.2017)
Na raném nezralém Baalovi se kdysi Brecht svým objevným postupům teprve učil. Inscenace M. Němce zaujme řadou nápadů, prací s prostorem a hudbou a v neposlední řadě atmosférou vyprázdněnosti rezonující s životem kolem nás. Sdělení, které Brecht později vypiloval v tzv. epickém divadle, však může být pro diváka ve sledu obrazů těžké hledat, chybí výraznější spojnice. Hlavní představitel D. Punčochář bohužel nemá dar zaujmout diváky po celé představení. Držení víceméně jediné polohy bylo možná záměrné, jemnější odstíny Baalova charakteru by si však zasloužily více propracovat herecky i režijně.
(zadáno: 10.6.2013)
Uznáníhodné je, že se v DNF při interpretaci klasické předlohy nevydali „idylickou“ cestou, ale pokusili se přenést na jeviště myšlenky o podstatě života. Inscenace přijatelná, ale každému nemusí vyhovovat stylová rozkolísanost či „čítankovitostí“ zavánějící způsob převyprávění. Nedostatkem je zobrazení prostředí, herci nedokázali vesničany vystihnout, pouze je nepřesvědčivě napodobovali. S titulní rolí se E. Balzerová vypořádala, ale vhodnou představitelkou se nestala. Herecké výkony ostatních většinou standardní, dojem kazilo několik přehrávajících jedinců (zejména D. Rous a M. Kačmarčík).
(zadáno: 10.11.2010)
Vydal jsem se na inscenaci cca půl rok po premiéře, po vyslechnutí ohlasů připraven na „sebedestruktivní“ zážitek. Viděl jsem však už zcela jinou podobu. Stopáž byla o bezmála půl hodiny kratší, řada popisovaných gagů chyběla, J. Synková neskřehotala. Vlastně jsem se docela dobře bavil, někteří herci (J. Lábus, J. Slach, M. Bohadlo, P. Vršek) mě zaujali. Po odchodu z divadla jsem přemýšlel, co měla inscenace říkat. Smysl jsem snad odhalil, ale podle mého názoru se ztrácel v přemíře humoru. Myslím, že režisér a herci měli více dbát na zřetelnější vyjádření témat.
(zadáno: 24.3.2015)
Inscenace, vzniklá na základě Charmsových textů, s humorem a nadsázkou poukazuje na méně lichotivé rysy ženství, o nichž mnoho počinů nevzniklo. Inscenace je koncipovaná podobně jako řada jiných současných titulů v DNZ, jako sled scének na dané téma. Tento sled může postupně začít unavovat a pro někoho nemusí být místy srozumitelný. Soubor DNZ je však silný, obdivuhodně kreativní a nadaný nejen komediálně. Herce byla radost pozorovat a právě díky nim snad inscenaci může přečkat i ten, koho neosloví. Excelovala zejména dámská část ansámblu, ale ani P. Jeništa s M. Königem se neztratili.
(zadáno: 23.4.2017)
Pozdní tvorba T. Williamse zůstává ve stínu jeho vrcholných dramat. V jedné ze svých posledních her autor pečlivě propracoval tři charaktery, umně odpozorovanou krutou životní realitu podal s typickým sentimentem a okořenil laskavým humorem. Bohužel se nevzdal opakujících či příliš se podobajících motivů. Příběh jedné horké neděle může oslovit či dojmout toho, kdo se s podobnými problémy sám či zprostředkovaně setkal. Jako debutující režisérka I. Janžurová neselhala, našla s aktérkami přesnou tvář hrdinek. Méně se jí dařilo kočírovat situace, měla hledat oporu v dramaturgovi.
(zadáno: 11.11.2020)
Kvality proslulého českého muzikálu prověřil čas. Inscenace Divadla na Vinohradech je pozoruhodná jen hudebním aranžmá a nastudováním živě doprovázející kapely RAZAM, jejíž členové umocnili sílu písní a v neposlední řadě jim dodali nový nádech. Zbytek je jen nevýrazný průměr. Nepovedené, u některých postav kýčovité kostýmy. Činoherní složka bez výraznějšího náboje. V paměti tak zůstanou hlavně písně ve skvělém podání ústřední dvojice M. Lambory a T. Císařové.
(zadáno: 13.10.2015)
Vladimír Morávek znovu nastudoval legendární muzikál v divadle, kde byl kdysi prvně uveden a s nímž je neodmyslitelně spjat. Nejedná se o pouhou reinkarnaci, ale o velice důstojné navázání. Syrovější pojetí jde více na dřeň, zároveň nepopírá duch původního díla. Několik překvapivých posunů, které nejsou násilné ani „za každou cenu“. Řada silných činoherních i hudebních momentů. (Komentář na základě televizního záznamu.)
(zadáno: 10.12.2017)
Mayenburg ve své novince za pomoci nadsázky, metafor a odkazů na konkrétní události předkládá svůj názor, jak mohou v demokratické a tolerantní společnosti „vyrůst“ machističtí političtí lídři; prezentuje praktiky, které před či po zvolení používají. Fakta jsou postavená do souvislostí, které si sami od sebe nemusíme uvědomovat. Autorův pohled stojí za zamyšlení. Režisér respektoval text a se svým týmem s ním náležitě pracoval. Málokdy se vidí herecky podobně vyrovnaná inscenace, v níž bez výjimky všichni aktéři doslova každou větu pronášejí bez zaváhání a s přesně patrným významem.
(zadáno: 20.6.2018)
Inscenační tým prostřednictvím obrazů připomíná, co jsme mohli zažívat v dětství. Obyčejné všední věci, které jsme třeba (po)zapomněli. Publikum je drobně zapojováno a vyzýváno ke spolupráci. Závěrečnou paměťovou hrou tým doslova trefuje hřebík na hlavičku. Některý divák může tvar považovat za banální, jiný si ale třeba vzpomene na konkrétní události svého života a ti senzitivnější se třeba dojmou. Pozoruhodný experiment jde svou vlastní cestou, což by se právě od absolventů KALD mělo očekávat.
(zadáno: 3.2.2020)
Hra se odehrává v poměrně dlouhém časovém rozmezí a v mnoha prostředích, což ji odlišuje od „obvyklých“ situačních komedií. Autor divácky vděčně zachytil proměnu vztahu dvou svérázných lidí. Peripetie, do nichž se dostávají, pak okořenil jemným humorem. Situace, v nichž to jiskří, jsou ovšem proloženy i méně záživnými momenty, což se přeneslo i do jinak povedené inscenace P. Svojtky. Osobitou hlavní dvojici V. Hybnerovou a D. Novotného mile osvěžují M. Sejnová s M. Sabadinem. Některé z epizodek J. Vojta ztvárňuje přepjatě, L. Zbranková mezi nimi přechází lépe. Komedie si spokojené diváky jistě najde.
(zadáno: 3.11.2016)
Třetí inscenace potvrdila fyzickou disponovanost souboru. Ani tentokrát se nejednalo o pouhý sled akrobatických čísel a rozličných nápadů, tým si pohrával se zřetelně vymezeným tématem. To se však poměrně brzy vyčerpalo a jednalo se spíše o „recyklaci“. Jak už zde zaznělo, s ohledem na předchozí projekty nebylo patrné, že by se soubor posunul dál. Ale přesto se na představení hezky dívalo a je-li divák správně naladěn, může si návštěvu užít.
(zadáno: 12.4.2012)
45%. Dal jsem na doporučení šéfredaktora M. Nováka, ale nadšení nesdílím. Autorské projekty dvojice JJ & PS se mi většinou líbily. Tato inscenace měla dobrý nápad a zábavný úvod. Bohužel následné dění ve mně vzbuzovalo většinou rozpaky, postrádal jsem energii. Narážky na opery mi nepřipadaly příliš nápaditě zpracované a rozvedené, ani zvlášť vtipné. Jen několik málo povedených míst. Hudebně nic výjimečného a pěvecky už vůbec ne! Až na dvě čestné výjimky jsem se nemohl zbavit pocitu, že jsou obsazeni herci nedostatečně disponovaní pro tento komediální a hudební žánr. Já nedoporučuji!
(zadáno: 3.2.2020)
75%. Komedie o jedné návštěvě, během níž došlo k poněkud krutému žertu a zároveň nemilosrdnému odkrytí pravé tváře povah i skutečné podstaty partnerských vztahů. Šťastně vybraná čtveřice herců pod vedením režiséra J. Žáka autorovy pointy zdatně dotváří. Na jedné straně L. Štěpánková s F. Cílem rozehrávají infantilní milenecké projevy, jež se za celé představení neomrzí. Vedle nich kontrastují V. Arichteva a J. Nosek, jejichž zprvu neškodná ironie a sarkasmus postupně přerostou v děsivý cynismus. Nejedná se o obyčejnou situační komedii, podobně jako např. „Bůh masakru“ od Y. Rezy má potenciál přinést divákům něco navíc.