Redakce

Pavel Širmer

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (1816)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 19.3.2014)
75%. Že si po dvaceti letech osobně zablbnu se skákací gumou a ještě mi budou diváci tleskat, to bych si předem nepomyslel ani ve snu! :-) Z inscenace doslova sálá pozitivní energie. Vynikající umělecké a artistické výkony jsou sice v produkcích Cirku La Putyka již samozřejmostí, ale opakujme, že to v českém divadle není běžný jev. Určité motivy (dospělost, stárnutí) by si sice zasloužily ještě propracovat, ale téma hraní na dětském hřišti, propojené se vzpomínkami místního hlídače (bývalého cirkusáka), je uchopeno za správný konec a vlastně pečlivěji než bývá v tomto souboru zvykem.
(zadáno: 5.3.2014)
Jeden sál, tři různé večery v odlišných dějinných údobích. Ve všech třech částech je prostě jen zobrazeno, co se ony rozdílné večery v sále odehrálo. Velmi autenticky a přesně vystižené, bez komentáře, bez soudu. V jednotlivých částech se mnoho nestane, vesničané pouze žvaní, opíjí se, zpívají a tancují. Přesto když se jednotlivé večery postaví takto vedle sebe, vyplyne vše podstatné a zamrazí. Prostor Baráčnické rychty je ideální a tým ho výborně využil. Také živý hudební doprovod vše náležitě umocňuje. Pozoruhodný projekt.
(zadáno: 4.3.2014)
75%. Hra zajímavě nahlíží na Mariin život (a smrt) a i když má „bulvárnější“ ráz, vlastně trefně vyjadřuje královnin obraz a pojmenovává okolnosti. Autor nepoužívá prostředky typické pro historickou hru, originální řešení (scény s ovcí, absence postav revolucionářů) však celku dobře slouží. Režisér D. Špinar drama svými výraznými postupy pozvedl. Divoká první polovina je doslova oslnivá. Druhá už vzhledem k okolnostem nepůsobí tak živě, ale přesto neztrácí dech. Bez nadsázky dokonalé kreaci P. Štorkové není co vytknout, dobré výkony podávají i ostatní. Výtvarná i hudební koncepce vhodná.
(zadáno: 29.1.2014)
75%. Hra je dobrým příspěvkem k mnohokrát zpracovanému tématu hranic mezi uměleckostí a komercí. Propracovaně zachycená proměna vztahu věhlasného výtvarníka a jeho mladého asistenta, překvapivá pointa a závěr. Aby divák pochopil polemiky o umění, je nucen pečlivě naslouchat a přemýšlet. Ale stojí to za to! Režisér V. Polesný hru uchopil zdařile a (po několika rozporuplných experimentech) konečně realizoval pro něho vhodný text. Výborný M. Etzler roli obsáhl. Na projevu M. Krause sice byla trochu patrná malá zkušenost s úkoly podobného rozsahu a náročnosti, ale byl Etzlerovi dobrým partnerem.
(zadáno: 27.1.2014)
Téma ve své době pokrokové hry není dnes už zdaleka tak zajímavé. Režisér M. Františák přišel s pozoruhodným výkladem. Nenásilně pozměnil některé charakterové vlastnosti a v souladu s nimi i oživil a za pomoci nespočtu nápadů a oživení částečně posunul vyznění některých scén. Každý patrně režisérův nezvyklý výklad nepřijal, ale kdo mu přišel na chuť, mohl si odnést silný zážitek. V inscenaci do sebe všechny složky zapadaly. Herecké ztvárnění výborné, v souladu s koncepcí. Prvotní nezvyk v projevu T. Novotné vystřídalo sledování zajímavého vývoje. Vynikající T. Šulaj a Z. Trčálek.
(zadáno: 8.1.2014)
Inscenace na příkladu spisovatele Roberta Walsera výborně postihuje téma křehkých hranic mezi uměleckostí a nutností menších či větších kompromisů vyplývajícími z toho, že se umělec musí také uživit. Ke komplexnosti pohledu přispívá i rovina neschopnosti sebeposouzení přehnanosti či oprávněnosti vlastních nároků a také téma vnímání „problémového“ umělce okolím (plném ignorantů). Zdařilý scénář, správný dramaturgický výklad, dynamická práce s prostorem. Překvapivě nenápadná režie J. Nebeského splnila účel. Herecky výborné. S. Rašilov se oprostil od rutiny – nejlepší jeho kreace posledních let.
(zadáno: 6.12.2013)
Zdařilá komediální hra nejen o iluzích a deziluzích v lásce. Neobvyklá stavba s různými úhly pohledu přináší nespočet originálních asociací. Inscenace DPB je výborně realizovaná. V úpravě došlo k eliminaci hned několika vedlejších postav, ale naprosto nenásilně a ve výsledku vlastně ku prospěchu. Tvůrčí tým s režisérem D. Špinarem v čele hru obohatil, doslovnější či popisnější pasáže byly povýšeny či ironizovány. Skvělé výkony T. Vilišové a O. Bretta, představitelů ústředního páru, neméně dobře doplnili ostatní. Rozhodně stojí za vidění!
(zadáno: 21.11.2013)
Hra na dialozích nadřízené a zaměstnankyně postihuje, kam společnost dospěla, jak jsou lidé zjednodušeně škatulkováni do přednastavených parametrů bez ohledu na jedinečnosti jejich individualit a rozmanitost privátních situací. Autor výchozí problém účelově dohání do absurdních rozměrů, čímž výborně zdůrazňuje zrůdnost nenápadné manipulace. Též naznačuje, kam až by to jednou mohlo dojít. Režisérka vhodně vybrané herečky dovedla k přesným, precizním výkonům. Rozhlasová inscenace byla na jeviště přenesena v převážně čtené formě, což ale nevadí, naopak to představitelkám umožňuje hrát uvolněněji.
(zadáno: 21.11.2013)
Inscenace zpracovává osud Alana Turinga, nikoli životopisně, fakta z jeho pracovního i osobního života jsou brány jako výchozí bod. Autor a hlavní představitel T. Dianiška s režisérem B. Holičkem vykreslují z více úhlů Alanovu zvláštní osobnost i problémy spojené s životem homosexuála v 1. polovině 20. století. Sled rozličných, velmi originálně a živě ztvárněných obrazů. Často otevřeně erotických, ale nikoli nevkusných. Skvělé výkony a výborná souhra tří talentovaných herců.
(zadáno: 6.9.2013)
85%. Projekt situovaný do místností domu i jeho okolí, odvíjí se více dějů současně. Diváci se pohybují přímo mezi herci, stávají se spíše svědky. O nejpodstatnější snad nepřijde nikdo, ale každý spatří i další události, které si sám vybere a poskládá. Pochopení vyžaduje snahu i trpělivost. Tvůrci prostor domu pro inscenování motivů Meyerinkova románu plně využili, promysleli a zdařile připravili mimořádné množství detailů. Účinkující se úkolů zhostili výborně, mezi diváky hrají s obdivuhodnou samozřejmostí. Vydařený projekt, navíc koncipovaný způsobem, nemajícím v českém divadle zatím obdoby!
(zadáno: 10.6.2013)
75%. Autor zpracoval osud psychicky nemocného malíře Vincenta van Gogha ukázkou jednoho jeho dne v ústavu pro duševně choré. Nezvykle postavená hra s překvapivými zvraty a vyústěním. Režisérka si vystačila s prostou interpretací textu, jehož vyznění nebylo třeba pozměňovat ani posouvat. Vhodně vybraní a správně vedení herci. V psychologicky náročné hlavní úloze podal K. Dobrý skvělý výkon, zaujali také D. Matásek, F. Němec a F. Rajmont. V intimním prostoru Divadla Kolowrat vznikla inscenace, která má moc na diváka zapůsobit a silně jej zasáhnout.
(zadáno: 30.4.2013)
Tentokrát „insitnější“ komentář. :-) Humor sice přebíjel obsah, ale obraz osobnosti koulařky Mileny se poskládal s přednostmi i nedostatky. Rozhodně se nejednalo o zesměšnění. Uznávám, že humor občas lehce zaváněl pokleslostí a inscenace chvílemi sklouzávala k „estrádě“, ale mně to celé prostě sedlo. Od chvíle, kdy Pavla Tomicová vstoupila na jeviště, jsem se výtečně bavil, a to až do konce poměrně dlouhého představení. Herečka jeviště naprosto ovládla svým mimořádným komediálním talentem a nezdolnou energií. Ostatní jí zdatně sekundovali. Dlouho jsem z divadla neodcházel tak rozesmátý! Díky.
(zadáno: 3.4.2013)
Ačkoli text dramatu doznal jen minima změn, interpretace (v autorově duchu) byla přesto v určitých aspektech objevná a překvapivá. Inscenaci nedocházel dech ani přes velmi dlouhou stopáž. Zajímavá scéna, působivá hudba. Práce silného hereckého týmu celkově dobrá. Zazářila hostující V. Kubařová, výborná L. Krobotová. Přestože K. Melíšková, J. Plesl a M. Krobot postavy a případné posuny vystihli, na jejich kreacích by se drobné nedostatky našly. Inscenace možná ne mimořádná, ale přesto nepřehlédnutelná.
(zadáno: 29.3.2013)
Matka Tereza bývá často líčena jako „anděl“. Tvůrci inscenace se však na ni podívali jako na obyčejného člověka, který zasvětil život pomoci druhým, ale zároveň i od druhých sílu potřeboval a neminuly jej ani (pochopitelné a lidské) pochybnosti o víře. Díky za tento „neoslavný“ pohled. Zajímavá a působivá hudba M. O. Štědroně. Režisér J. Nebeský u podobných duchovních témat většinou neuplatňuje své extravagantní postupy a je dobře, že tomu tak bylo i tentokrát. Účinkující podali dobré výkony, zejména kontratenor J. Mikušek v náročném a převážně zpívaném partu Matky Terezy.
(zadáno: 13.2.2013)
75%. Hra zachycující několik desetiletí a osudy deseti spolužáků z jedné polské vesnice, kde došlo k pogromu. Nemilosrdný pohled na lidi a společnost, trefně pojmenované skutečnosti a souvislosti. Samotná inscenace je důstojnou interpretací zdařilého textu. Režisér mohl být pro hru větším přínosem, pečlivěji vystavět některé scény, přesněji vyložit určité motivy. Herci by pod pevnějším vedením mohli vytvořit i lepší výkony, ale nesnadných úkolů se zhostili dobře. Přes uvedené drobné výhrady inscenace podává hodnotnou výpověď a přináší silný zážitek.
(zadáno: 28.1.2013)
75%. Hra v duchu dramaturgie A studia Rubín, jehož repertoáru rozhodně nedělá mu ostudu. Tentokrát příspěvek ke gay tématu. Nápaditý výběr předlohy a její vtipné „naroubování“ na současnost. Inscenace mě bavila vkusným humorem (nelaciným) a rozličnými narážkami. Líbila se mi zvolenou vnější formou (výprava, hudba). M. Kern a P. Vančura hráli s velkým nasazením. Stejně jako řada jiných zdejších krátkých projektů byla inscenace především sympatickým a velmi živým odvazem. Opět ale docela dobrá myšlenka (asi záměrně) částečně ustoupila do pozadí humoru, který byl tím prvořadým.
(zadáno: 28.1.2013)
Dnes se stále častěji zapomíná na to, že divadlo má jako umění své poslání a mělo by kultivovat. Je dobře, že B. Holiček na to nezapomíná. Inscenace reaguje na nejaktuálnější dění. Režisér se svým týmem opět nemilosrdně pojmenovává problémy naší společnosti. Osobitou a nezvyklou divadelní cestou ukazuje, jací jsme my i lidé kolem nás. Vydařený a smysluplný scénický experiment! Přál bych si, aby se našlo dost diváků, kteří pochopí, o co zde má jít.
(zadáno: 15.11.2012)
Přestože J. A. Pitínský mívá ve své tvorbě „výkyvy“, mezi českými režiséry stále patří jeho rukopis k nejpozoruhodnějším. V SDUH dříve Pitínský vytvořil pozoruhodná díla a Kalibův zločin se k nim zařadil! S Raisovou předlohou naložil režisér osobitě až svérázně, ale ctil její myšlenky. Výrazná stylizace podtrhla nitro postav. Ve výsledku se podařilo román zdařile přenést na jeviště a ještě ho zajímavě obohatit. Koncepce dala vyniknout zejména představitelům trojice hlavních rolí (T. Šulaj, J. Josková a I. Vacková), které dobře doplňují ostatní herci.
(zadáno: 15.11.2012)
75%. Problémy dnešních žen ze tří různých úhlů pohledu, velmi zábavně konfrontovaných. Ze strany autora P. Kolečka zdařile vystavěné, režie D. Špinara přesná a vhodná. Všechny tři herečky skvěle vystihly smysl svých postav i hry jako celku, navíc uplatnily potřebný nadhled a projevily komediální talent. Divoká jízda a dobrá neprázdná zábava, která má ducha! Jakýsi pokus o přesah je zde patrný, výsledek z tohoto pohledu diskutabilní, ale inscenace podle mě ani neměla být žádnou hlubokomyslnou „sociologickou sondou“.
(zadáno: 26.3.2012)
Ročník si zaslouží uznání už jen za to, že se rozhodl věnovat kontroverzním postavám z české minulosti - bratrům Mašínům. A navíc s režisérem J. Havelkou vytvořili inscenaci, která toto téma postihuje obdivuhodně komplexně z mnoha úhlů, předkládá řadu pro a proti. Na prvotní prezentaci holých faktů jsou pozvolna nabalovány další a další souvislosti, ze kterých mě osobně často zamrazilo. Tvůrci chtějí, aby diváci po představení anonymně vyjádřili názor, zda pokládají bratry za hrdiny nebo vrahy. Pro mě bylo rozhodování nesmírně těžké! Divadlo, které má smysl.
(zadáno: 26.3.2012)
Velmi zábavná hříčka s osobitým humorem Tomáše Svobody, jenž vtipně poukázal na to, jak jsou dnes lidé často blbí a na jakých pitomostech jsou ochotni postavit svou existenci, která se tak zákonitě musí stát nesmyslnou. Líbila se mi i hudební složka. Herci (se skvělou B. Polákovou v čele) se textu zhostili výborně, dopomohli hořce ironickému vyznění. V divadle se mi nestává příliš často, abych se během hodiny tolikrát odboural smíchy.
(zadáno: 29.2.2012)
75%. Zaujal mě poměrně nezvyklý vývoj děje a vyústění, sedla mi i hudba. Počin ne úplně obvyklého žánru, přece jen ale dílko samo o sobě nedotažené. To ovšem neplatí o brněnské inscenaci. Kvalitní soubor se skvěle vypořádal s úskalími, která realizace tohoto muzikálu skýtá. Všechny složky na dobré úrovni, správně zvolená míra komediální nadsázky, zábavné. Výborné provedení masožravé rostliny. Snad jen v hereckém projevu ústřední dvojice L. Janoty a A. Antalové si umím představit lepší uplatnění komediálního talentu. Kéž by v Praze bylo více možností vidět muzikál v takovém provedení.
(zadáno: 23.1.2012)
V režisérově úpravě a pojetí dostala hra současné vyznění. Nemilosrdná trefa do problémů rozkládající se společnosti s pokřivenými hodnotami a deformovanými mezilidskými vztahy. Zpočátku odlehčená (až zábavná) forma posléze dostává stále mrazivější a drsnější vyznění. Výborná práce tvůrčího a hereckého týmu. Inscenace, která by neměla nechat nikoho chladným. Doporučuji stihnout před tím, než soubor na konci sezóny ukončí svou činnost.
(zadáno: 19.12.2011)
Pro mě velmi dobrá a originální hra, která skrze osud jednoho masochisty vypovídá mnohé o dnešní „svázané“ společnosti a začarovaném kruhu omezení a omezenosti. Režijně by se možná dalo na inscenaci ještě pracovat, ale celkově dobré. Herecké ztvárnění vynikající, hlavní představitel T. Kobr se s rolí výborně sžil, ostatní tři mu v mnoha menších rolích správně „přihrávali“.
(zadáno: 13.12.2011)
75%. V dobrém slova smyslu moderní zpracování klasické předlohy. Struktura příběhu zůstala zachována a navíc byla obohacena způsobem, který může příběh více přiblížit dnešním divákům. Režijně i herecky komediálně odlehčené, pojaté s velkou dávkou nadsázky. Strašidelná i milostná rovina ironicky shazovány a zpochybňovány, ale nemělo to za následek „zabití“ předlohy. Herci hrají s neuvěřitelnou chutí, všichni v jednotném duchu. Zvláště představitelé trpaslíků dostali nejvděčnější příležitost ke komickým kreacím. Zábavné, živé, vtipné. Pobaví nejen děti, ale i dospělé.