Redakce

Pavel Širmer

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (2000)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 24.3.2015)
Monodrama vycházející z románové trilogie autorky maďarského původu. Jediný herec zprostředkovával drsný příběh dvojčat ve světě ovlivněném válkou, která prakticky rozložila vše lidské. Jednoduchá a zároveň pozoruhodná práce s prostorem, kde byli diváci doslova vtaženi do dění, aniž by docházelo k interakci. Působivost umocněna hudbou a zvukem. Dechberoucí výkon J. Gottwalda! Vystřídal mnoho hereckých poloh, výborný pohybově i hlasově. Silný zážítek, za kterým doporučuji do MeetFactory vyrazit (inscenace i herec by si mj. zasloužili větší pozornost i ze strany odborné veřejnosti).
(zadáno: 14.1.2015)
75%. Zápletka se točí kolem „Heterolu“, původně léku na homosexualitu, který úderem blesku náhodou zmutoval v něco jiného. Na první pohled úplná „blbina" ironicky a s humorem reflektuje, po čem dnešní lidé často baží a kam jsou ochotni zajít. Sešel se takřka stejný tým jako u Posledního papeže, který vnesl na repertoár příjemnou změnu. Opět by se našlo nemálo výhrad, ale nápady tvůrců a herecké i fyzické nasazení účinkujících nelze neocenit. Z jeviště sálá energie a je to prostě legrace! Četné vulgarity vůbec nevadí. Tentokrát hodně překvapí mírou odvázání H. Vagnerová.
(zadáno: 12.1.2015)
75%. Přidávám se k příznivcům inscenace, která má moc zaujmout děti i dospělé. K tomu, co zde již zaznělo od ostatních redaktorů, bych doplnil, že oceňuji, jak se podařilo vyhnout skoro nevyhnutelnému opakování (zejména při losování) a přicházet se stále novými nápady. Další vydařený rodinný hudební titul Divadla v Dlouhé, k němuž se patrně diváci budou rádi vracet.
(zadáno: 3.12.2014)
75%. Inscenace není pro konzervativní diváky s tendencemi zavrhovat výrazné úpravy klasických předloh. Synopse Čapkovy hry významně změněna nebyla, situace a charaktery postav naopak ano. Přesunem do světa dnešního modelingu byla hra sice poněkud „znásilněna“, překvapivě to však jako celek fungovalo. Specifický humor a občas poměrně drsné vulgarity měly svou důležitou funkci a dotvářely důsledně budované sdělení. V něm mělo klíčový význam i obsazení J. Čermáka do ústřední ženské role; nebyl sám, kdo si tuto neodolatelnou interpretaci Emilie Marty užíval.
(zadáno: 31.10.2014)
Osud kontroverzní německé umělkyně byl tematicky vhodně zpracován. Autoři nepodsouvají divákům, co si mají myslet, ale staví vedle sebe s odstupem rozebíraná fakta, čímž vybízejí k utvoření individuálního vlastního názoru na nejednoznačné okolnosti. Dramaturgický a režijní výklad ctil text a přes zdánlivou nevýraznost jednotlivých inscenačních složek dostala hra vše potřebné. Pro roli Leni byla V. Cibulková výbornou volbou, pečlivě roli vystavěla a propracovala; je dobře, že po delší době dostala takto zajímavou příležitost v kvalitním textu. Ostatní herci se svých úloh zhostili rovněž dobře.
(zadáno: 26.7.2014)
O zdařilou dramatizaci právem projevilo v krátké době zájem mnoho divadel. V liberecké inscenaci byl text zkrácen, ale vyznění to neublížilo. Režisér jednoduše vyřešil prostor, nehýřil nápady a nechal vyniknout práci herců, kteří příběh vhodně interpretovali. Hlavní představitel T. Váhala se náročné hlavní postavy autistického chlapce zhostil jedinečně a nejvýznamněji zasloužil se o působivost inscenace. Zaujala také J. Hejret Vojtková a v epizodkách J. Albrecht. Topornější výkony M. Stránského a P. Houšky byly mezi dobře hrajícími ostatními herci naštěstí jen malou vadou na kráse.
(zadáno: 9.6.2014)
75%. Na otázku M. Nováka, zda lze drama zahrát lépe / přesněji, bych po zhlédnutí těžko překonatelného filmu odpověděl, že lze. Možná je tomu tak již v autorem zrevidované verzi, kterou jsem nečetl, ale v dialozích mi vadilo vyřčení a následné nelogické opuštění některých motivů. Přesto inscenace P. Svojtky patří k nejzdařilejším českým interpretacím. Výborná herecká souhra. V klíčové roli Marthy jsem něco málo postrádal, ale výkon V. Gajerové byl více než příjemným překvapením. Honey (Drahunku) jsem nikdy neviděl zahrát tak výstižně a barvitě, jako se to povedlo V. Kubařové. Doporučuji.
(zadáno: 9.6.2014)
Studenti pojmenovávají své pozitivní i negativní pocity a dojmy z existence na světě a ve společnosti. Na divákovi je, aby si z pojmenování vybral a ztotožnil se, s čím uzná za vhodné. „Výkřiky“ vycházejí z osobností herců a skládají se do zajímavé výpovědi. Autentičtí studenti, které režisér vhodně vedl. A pomohl jim opatřit tvar trefným rámcem. Podobné experimenty na katedru patří. Vydařená inscenace je smysluplnější než leckterý počin profesionálních souborů.
(zadáno: 12.5.2014)
75%. Od původního námětu Mechanického pomeranče se tvůrčí tým v průběhu příprav nakonec značně odchýlil. Zvláštní poetika nese stopy osobitého rukopisu J. Mikuláška, ale ten byl přizpůsoben a obměněn. Jsou předváděny různé formy násilí v rozličných prostředích a situacích. Poměrně dlouho se zdá, že inscenace pouze (trefně) předvede zmíněné druhy násilí kolem nás. Ale ke konci přinese překvapení v popisu, co všechno může násilím být. A v samotném neobyčejně nápaditém závěru dosáhne propojení, jehož síla zamrazí. Studentská inscenace by bez problémů obstála při srovnání s profesionálními počiny.
(zadáno: 19.3.2014)
75%. Že si po dvaceti letech osobně zablbnu se skákací gumou a ještě mi budou diváci tleskat, to bych si předem nepomyslel ani ve snu! :-) Z inscenace doslova sálá pozitivní energie. Vynikající umělecké a artistické výkony jsou sice v produkcích Cirku La Putyka již samozřejmostí, ale opakujme, že to v českém divadle není běžný jev. Určité motivy (dospělost, stárnutí) by si sice zasloužily ještě propracovat, ale téma hraní na dětském hřišti, propojené se vzpomínkami místního hlídače (bývalého cirkusáka), je uchopeno za správný konec a vlastně pečlivěji než bývá v tomto souboru zvykem.
(zadáno: 5.3.2014)
Jeden sál, tři různé večery v odlišných dějinných údobích. Ve všech třech částech je prostě jen zobrazeno, co se ony rozdílné večery v sále odehrálo. Velmi autenticky a přesně vystižené, bez komentáře, bez soudu. V jednotlivých částech se mnoho nestane, vesničané pouze žvaní, opíjí se, zpívají a tancují. Přesto když se jednotlivé večery postaví takto vedle sebe, vyplyne vše podstatné a zamrazí. Prostor Baráčnické rychty je ideální a tým ho výborně využil. Také živý hudební doprovod vše náležitě umocňuje. Pozoruhodný projekt.
(zadáno: 4.3.2014)
75%. Hra zajímavě nahlíží na Mariin život (a smrt) a i když má „bulvárnější“ ráz, vlastně trefně vyjadřuje královnin obraz a pojmenovává okolnosti. Autor nepoužívá prostředky typické pro historickou hru, originální řešení (scény s ovcí, absence postav revolucionářů) však celku dobře slouží. Režisér D. Špinar drama svými výraznými postupy pozvedl. Divoká první polovina je doslova oslnivá. Druhá už vzhledem k okolnostem nepůsobí tak živě, ale přesto neztrácí dech. Bez nadsázky dokonalé kreaci P. Štorkové není co vytknout, dobré výkony podávají i ostatní. Výtvarná i hudební koncepce vhodná.
(zadáno: 29.1.2014)
75%. Hra je dobrým příspěvkem k mnohokrát zpracovanému tématu hranic mezi uměleckostí a komercí. Propracovaně zachycená proměna vztahu věhlasného výtvarníka a jeho mladého asistenta, překvapivá pointa a závěr. Aby divák pochopil polemiky o umění, je nucen pečlivě naslouchat a přemýšlet. Ale stojí to za to! Režisér V. Polesný hru uchopil zdařile a (po několika rozporuplných experimentech) konečně realizoval pro něho vhodný text. Výborný M. Etzler roli obsáhl. Na projevu M. Krause sice byla trochu patrná malá zkušenost s úkoly podobného rozsahu a náročnosti, ale byl Etzlerovi dobrým partnerem.
(zadáno: 27.1.2014)
Téma ve své době pokrokové hry není dnes už zdaleka tak zajímavé. Režisér M. Františák přišel s pozoruhodným výkladem. Nenásilně pozměnil některé charakterové vlastnosti a v souladu s nimi i oživil a za pomoci nespočtu nápadů a oživení částečně posunul vyznění některých scén. Každý patrně režisérův nezvyklý výklad nepřijal, ale kdo mu přišel na chuť, mohl si odnést silný zážitek. V inscenaci do sebe všechny složky zapadaly. Herecké ztvárnění výborné, v souladu s koncepcí. Prvotní nezvyk v projevu T. Novotné vystřídalo sledování zajímavého vývoje. Vynikající T. Šulaj a Z. Trčálek.
(zadáno: 8.1.2014)
Inscenace na příkladu spisovatele Roberta Walsera výborně postihuje téma křehkých hranic mezi uměleckostí a nutností menších či větších kompromisů vyplývajícími z toho, že se umělec musí také uživit. Ke komplexnosti pohledu přispívá i rovina neschopnosti sebeposouzení přehnanosti či oprávněnosti vlastních nároků a také téma vnímání „problémového“ umělce okolím (plném ignorantů). Zdařilý scénář, správný dramaturgický výklad, dynamická práce s prostorem. Překvapivě nenápadná režie J. Nebeského splnila účel. Herecky výborné. S. Rašilov se oprostil od rutiny – nejlepší jeho kreace posledních let.
(zadáno: 6.12.2013)
Zdařilá komediální hra nejen o iluzích a deziluzích v lásce. Neobvyklá stavba s různými úhly pohledu přináší nespočet originálních asociací. Inscenace DPB je výborně realizovaná. V úpravě došlo k eliminaci hned několika vedlejších postav, ale naprosto nenásilně a ve výsledku vlastně ku prospěchu. Tvůrčí tým s režisérem D. Špinarem v čele hru obohatil, doslovnější či popisnější pasáže byly povýšeny či ironizovány. Skvělé výkony T. Vilišové a O. Bretta, představitelů ústředního páru, neméně dobře doplnili ostatní. Rozhodně stojí za vidění!
(zadáno: 21.11.2013)
Inscenace zpracovává osud Alana Turinga, nikoli životopisně, fakta z jeho pracovního i osobního života jsou brány jako výchozí bod. Autor a hlavní představitel T. Dianiška s režisérem B. Holičkem vykreslují z více úhlů Alanovu zvláštní osobnost i problémy spojené s životem homosexuála v 1. polovině 20. století. Sled rozličných, velmi originálně a živě ztvárněných obrazů. Často otevřeně erotických, ale nikoli nevkusných. Skvělé výkony a výborná souhra tří talentovaných herců.
(zadáno: 21.11.2013)
Hra na dialozích nadřízené a zaměstnankyně postihuje, kam společnost dospěla, jak jsou lidé zjednodušeně škatulkováni do přednastavených parametrů bez ohledu na jedinečnosti jejich individualit a rozmanitost privátních situací. Autor výchozí problém účelově dohání do absurdních rozměrů, čímž výborně zdůrazňuje zrůdnost nenápadné manipulace. Též naznačuje, kam až by to jednou mohlo dojít. Režisérka vhodně vybrané herečky dovedla k přesným, precizním výkonům. Rozhlasová inscenace byla na jeviště přenesena v převážně čtené formě, což ale nevadí, naopak to představitelkám umožňuje hrát uvolněněji.
(zadáno: 6.9.2013)
85%. Projekt situovaný do místností domu i jeho okolí, odvíjí se více dějů současně. Diváci se pohybují přímo mezi herci, stávají se spíše svědky. O nejpodstatnější snad nepřijde nikdo, ale každý spatří i další události, které si sám vybere a poskládá. Pochopení vyžaduje snahu i trpělivost. Tvůrci prostor domu pro inscenování motivů Meyerinkova románu plně využili, promysleli a zdařile připravili mimořádné množství detailů. Účinkující se úkolů zhostili výborně, mezi diváky hrají s obdivuhodnou samozřejmostí. Vydařený projekt, navíc koncipovaný způsobem, nemajícím v českém divadle zatím obdoby!
(zadáno: 10.6.2013)
75%. Autor zpracoval osud psychicky nemocného malíře Vincenta van Gogha ukázkou jednoho jeho dne v ústavu pro duševně choré. Nezvykle postavená hra s překvapivými zvraty a vyústěním. Režisérka si vystačila s prostou interpretací textu, jehož vyznění nebylo třeba pozměňovat ani posouvat. Vhodně vybraní a správně vedení herci. V psychologicky náročné hlavní úloze podal K. Dobrý skvělý výkon, zaujali také D. Matásek, F. Němec a F. Rajmont. V intimním prostoru Divadla Kolowrat vznikla inscenace, která má moc na diváka zapůsobit a silně jej zasáhnout.
(zadáno: 30.4.2013)
Tentokrát „insitnější“ komentář. :-) Humor sice přebíjel obsah, ale obraz osobnosti koulařky Mileny se poskládal s přednostmi i nedostatky. Rozhodně se nejednalo o zesměšnění. Uznávám, že humor občas lehce zaváněl pokleslostí a inscenace chvílemi sklouzávala k „estrádě“, ale mně to celé prostě sedlo. Od chvíle, kdy Pavla Tomicová vstoupila na jeviště, jsem se výtečně bavil, a to až do konce poměrně dlouhého představení. Herečka jeviště naprosto ovládla svým mimořádným komediálním talentem a nezdolnou energií. Ostatní jí zdatně sekundovali. Dlouho jsem z divadla neodcházel tak rozesmátý! Díky.
(zadáno: 3.4.2013)
Ačkoli text dramatu doznal jen minima změn, interpretace (v autorově duchu) byla přesto v určitých aspektech objevná a překvapivá. Inscenaci nedocházel dech ani přes velmi dlouhou stopáž. Zajímavá scéna, působivá hudba. Práce silného hereckého týmu celkově dobrá. Zazářila hostující V. Kubařová, výborná L. Krobotová. Přestože K. Melíšková, J. Plesl a M. Krobot postavy a případné posuny vystihli, na jejich kreacích by se drobné nedostatky našly. Inscenace možná ne mimořádná, ale přesto nepřehlédnutelná.
(zadáno: 29.3.2013)
Matka Tereza bývá často líčena jako „anděl“. Tvůrci inscenace se však na ni podívali jako na obyčejného člověka, který zasvětil život pomoci druhým, ale zároveň i od druhých sílu potřeboval a neminuly jej ani (pochopitelné a lidské) pochybnosti o víře. Díky za tento „neoslavný“ pohled. Zajímavá a působivá hudba M. O. Štědroně. Režisér J. Nebeský u podobných duchovních témat většinou neuplatňuje své extravagantní postupy a je dobře, že tomu tak bylo i tentokrát. Účinkující podali dobré výkony, zejména kontratenor J. Mikušek v náročném a převážně zpívaném partu Matky Terezy.
(zadáno: 13.2.2013)
75%. Hra zachycující několik desetiletí a osudy deseti spolužáků z jedné polské vesnice, kde došlo k pogromu. Nemilosrdný pohled na lidi a společnost, trefně pojmenované skutečnosti a souvislosti. Samotná inscenace je důstojnou interpretací zdařilého textu. Režisér mohl být pro hru větším přínosem, pečlivěji vystavět některé scény, přesněji vyložit určité motivy. Herci by pod pevnějším vedením mohli vytvořit i lepší výkony, ale nesnadných úkolů se zhostili dobře. Přes uvedené drobné výhrady inscenace podává hodnotnou výpověď a přináší silný zážitek.
(zadáno: 28.1.2013)
Dnes se stále častěji zapomíná na to, že divadlo má jako umění své poslání a mělo by kultivovat. Je dobře, že B. Holiček na to nezapomíná. Inscenace reaguje na nejaktuálnější dění. Režisér se svým týmem opět nemilosrdně pojmenovává problémy naší společnosti. Osobitou a nezvyklou divadelní cestou ukazuje, jací jsme my i lidé kolem nás. Vydařený a smysluplný scénický experiment! Přál bych si, aby se našlo dost diváků, kteří pochopí, o co zde má jít.