PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Pavel Širmer
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (2013)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 11.11.2020)
Kvality proslulého českého muzikálu prověřil čas. Inscenace Divadla na Vinohradech je pozoruhodná jen hudebním aranžmá a nastudováním živě doprovázející kapely RAZAM, jejíž členové umocnili sílu písní a v neposlední řadě jim dodali nový nádech. Zbytek je jen nevýrazný průměr. Nepovedené, u některých postav kýčovité kostýmy. Činoherní složka bez výraznějšího náboje. V paměti tak zůstanou hlavně písně ve skvělém podání ústřední dvojice M. Lambory a T. Císařové.
(zadáno: 13.10.2015)
Vladimír Morávek znovu nastudoval legendární muzikál v divadle, kde byl kdysi prvně uveden a s nímž je neodmyslitelně spjat. Nejedná se o pouhou reinkarnaci, ale o velice důstojné navázání. Syrovější pojetí jde více na dřeň, zároveň nepopírá duch původního díla. Několik překvapivých posunů, které nejsou násilné ani „za každou cenu“. Řada silných činoherních i hudebních momentů. (Komentář na základě televizního záznamu.)
(zadáno: 10.12.2017)
Bang - Divadlo Letí 70 %
Mayenburg ve své novince za pomoci nadsázky, metafor a odkazů na konkrétní události předkládá svůj názor, jak mohou v demokratické a tolerantní společnosti „vyrůst“ machističtí političtí lídři; prezentuje praktiky, které před či po zvolení používají. Fakta jsou postavená do souvislostí, které si sami od sebe nemusíme uvědomovat. Autorův pohled stojí za zamyšlení. Režisér respektoval text a se svým týmem s ním náležitě pracoval. Málokdy se vidí herecky podobně vyrovnaná inscenace, v níž bez výjimky všichni aktéři doslova každou větu pronášejí bez zaváhání a s přesně patrným významem.
(zadáno: 20.6.2018)
Inscenační tým prostřednictvím obrazů připomíná, co jsme mohli zažívat v dětství. Obyčejné všední věci, které jsme třeba (po)zapomněli. Publikum je drobně zapojováno a vyzýváno ke spolupráci. Závěrečnou paměťovou hrou tým doslova trefuje hřebík na hlavičku. Některý divák může tvar považovat za banální, jiný si ale třeba vzpomene na konkrétní události svého života a ti senzitivnější se třeba dojmou. Pozoruhodný experiment jde svou vlastní cestou, což by se právě od absolventů KALD mělo očekávat.
(zadáno: 3.2.2020)
Hra se odehrává v poměrně dlouhém časovém rozmezí a v mnoha prostředích, což ji odlišuje od „obvyklých“ situačních komedií. Autor divácky vděčně zachytil proměnu vztahu dvou svérázných lidí. Peripetie, do nichž se dostávají, pak okořenil jemným humorem. Situace, v nichž to jiskří, jsou ovšem proloženy i méně záživnými momenty, což se přeneslo i do jinak povedené inscenace P. Svojtky. Osobitou hlavní dvojici V. Hybnerovou a D. Novotného mile osvěžují M. Sejnová s M. Sabadinem. Některé z epizodek J. Vojta ztvárňuje přepjatě, L. Zbranková mezi nimi přechází lépe. Komedie si spokojené diváky jistě najde.
(zadáno: 3.11.2016)
Třetí inscenace potvrdila fyzickou disponovanost souboru. Ani tentokrát se nejednalo o pouhý sled akrobatických čísel a rozličných nápadů, tým si pohrával se zřetelně vymezeným tématem. To se však poměrně brzy vyčerpalo a jednalo se spíše o „recyklaci“. Jak už zde zaznělo, s ohledem na předchozí projekty nebylo patrné, že by se soubor posunul dál. Ale přesto se na představení hezky dívalo a je-li divák správně naladěn, může si návštěvu užít.
(zadáno: 12.10.2022)
Autor a režisér P. Zelenka užil skutečnou mediální kauzu k volné interpretaci, aby mohl nahlédnout pod povrch a se souladným humorem se zamyslet nad širšími souvislostmi a motivacemi souvisejícími v prvé řadě s touhou po penězích. Proměnlivá scéna N. Tempíra kromě změn prostředí skvěle dotváří děj. Ústřední dvojici J. Pleslovi a E. Maximové se daří odkrýt více vrstev než většině herců ve vedlejších rolích, které režisér pod povrch nedovedl. Autorské režii chvílemi schází odstup a nadhled, některé situace vyznívají těžkopádněji. Zelenka českému divadlu sice „nadělil“ vydařenější počiny, Beckham však jeho ostatní tvorbě ostudu nedělá.
(zadáno: 12.4.2012)
45%. Dal jsem na doporučení šéfredaktora M. Nováka, ale nadšení nesdílím. Autorské projekty dvojice JJ & PS se mi většinou líbily. Tato inscenace měla dobrý nápad a zábavný úvod. Bohužel následné dění ve mně vzbuzovalo většinou rozpaky, postrádal jsem energii. Narážky na opery mi nepřipadaly příliš nápaditě zpracované a rozvedené, ani zvlášť vtipné. Jen několik málo povedených míst. Hudebně nic výjimečného a pěvecky už vůbec ne! Až na dvě čestné výjimky jsem se nemohl zbavit pocitu, že jsou obsazeni herci nedostatečně disponovaní pro tento komediální a hudební žánr. Já nedoporučuji!
(zadáno: 3.2.2020)
75%. Komedie o jedné návštěvě, během níž došlo k poněkud krutému žertu a zároveň nemilosrdnému odkrytí pravé tváře povah i skutečné podstaty partnerských vztahů. Šťastně vybraná čtveřice herců pod vedením režiséra J. Žáka autorovy pointy zdatně dotváří. Na jedné straně L. Štěpánková s F. Cílem rozehrávají infantilní milenecké projevy, jež se za celé představení neomrzí. Vedle nich kontrastují V. Arichteva a J. Nosek, jejichž zprvu neškodná ironie a sarkasmus postupně přerostou v děsivý cynismus. Nejedná se o obyčejnou situační komedii, podobně jako např. „Bůh masakru“ od Y. Rezy má potenciál přinést divákům něco navíc.
(zadáno: 13.12.2010)
(zadáno: 20.11.2023)
Tvůrčí tým navázal na vydařený počin „Emil čili O Háchovi“, nyní zpracovali osobnost E. Beneše a zvláštní pozornost věnovali misi J. Nečase. Benešův historický obraz není třeba „napravovat“ tolik jako v případě Háchy, zároveň se nejedná o tak barvitý materiál, který by umožňoval nabízet tolik souvislostí a paradoxů. Spíše je upozorněno na několik rozporuplností a jsou předložena více či méně známá fakta. Ani osvědčená kabaretní forma se skvělým hudebním doprovodem zde nepřináší tak funkční nadstavbu. Přestože počin ve výsledku zůstává ve stínu svého předchůdce, je třeba ocenit poctivou snahu o nabídnutí jiných úhlů pohledu.
(zadáno: 29.11.2022)
Bent - 3D Company 40 %
Nastudování v českém divadle opomíjené hry Martina Shermana je ze strany 3D Company záslužným dramaturgickým krokem. Působivý závěr pravděpodobně většinu diváků strhne. První česká inscenace však není po realizační stránce dobře zvládnutá, poznamenaly ji hlavně významné nedostatky ve výkladu a v práci s herci. (více v článku na blogu)
(zadáno: 11.3.2024)
Diváci vyhledávající situační komedie narážejí i na kvalitní díla s obratně napsanými zápletkami, málokdy ale spatří komedie, v nichž autoři přicházejí s něčím neokoukaným. Tato hra vzácnou příležitost nabízí. Východní Berlín 80. let se nestal jen kulisou, dvojici autorů účelně posloužil k vymyšlení originální zápletky s nečekanými zvraty a vyústěním. Tvůrci inscenace Divadla Bez zábradlí nezanedbali nároky na scénografii a práci s hudbou. Na pointování situací a kresbě charakterů se drobná opomenutí sice nalézt dají, ale ani režisér s herci hru nepokazili. Hvězdou večera je J. Hána, jenž v roli záporáka paradoxně svede i okouzlit.
(zadáno: 9.12.2016)
65%. Nová adaptace rozsáhlého románu se pokouší o nový pohled. Kdo se s dílem v nějaké formě setkal, možná ocení několik vysloveně objevných nápadů. Neobeznámení se ve složitých vztazích těžko zorientují a asi nepochopí chaotičtěji koncipovaný konec. Se specificky uspořádaným jazykem, který má významnou funkci, si herci poradili, ale přesto značně ztěžuje vnímání. Nahota při Verchovenského monologu v této podobě žádný význam nepřinesla. Soustředěné herecké výkony bez slabého článku. Představení se sice někdy „vleče“, nicméně lze v inscenaci nalézt sílu, z níž občas zamrazí.
(zadáno: 10.1.2018)
běsi_ - Divadlo DISK 40 %
Z rozsáhlého románu bylo vybráno a volněji užito několik postav a motivů. Nelze poměřovat s „velkolepými“ inscenacemi, jde o zjednodušený pohled zúčastněných. Ten by mohl budit sympatie svým nadhledem, ale dramatizaci se příliš nepodařilo jevištně dotvořit. Někteří studenti spíše afektovaně deklamovali (D. Barešová na repríze v roli Lízy a K. Bartoš), jakoby procvičovali herecké etudy, jiní ke složitým charakterům dostatečně nepronikli (M. Kuntová a D. Kozák). Hlavní dvojice F. Březina a V. Vodochodský nejtěžší party překvapivě ustála. Režisér měl pro absolutorium zvolit méně náročnou látku.
(zadáno: 20.1.2023)
Známá Pitínského vánoční hra v komornějším zpracování s menším obsazením. Cesta do Betléma s odbočkami, prokládaná zpěvem tematicky spřízněných koled s živým hudebním doprovodem. Malý prostor divadla je scénograficky maximálně využit, zdařilé hudební nastudování. Herci suverénně střídají více postav, pod bedlivým dohledem režiséra rovněž přecházejí ke správně dávkovanému humoru a nadsázce. Titul, který může v adventním čase potěšit celou rodinu.
(zadáno: 17.12.2021)
Vánoční muzikál zpracovává cestu do Betléma v dobrém slova smyslu moderně jako „konkurz“ s účastí tří zvířat. Povedené písně s kvalitními texty a hudbou. Libreto je dobrým základem, s lehkostí napsaný vtipný příběh s nápaditým koncem může zaujmout děti i dospělé. Nevyužitý zůstal pozměněný charakter Marie, spolu s Josefem by si zasloužili navíc špetku pozornosti a třeba i písničku. Ke kostýmům lze mít větší či menší výhrady. Režisér zdatně zkoordinoval všechny složky včetně efektních projekcí. Pěvecky a herecky na úrovni, svízelnou stylizaci Jednorožce T. Martinková ustála, Oslíka v podání M. Überalla si nelze neoblíbit.
(zadáno: 4.5.2016)
V adaptaci knihy se sice podařilo vyhnout schematičnosti a povrchnosti, ale autorka nevzala adekvátně v potaz divadelní specifika. Režisér dokázal s herci najít tvář postav, ale nevypořádal se s problematickým textovým základem. Nešťastně bylo také uspořádání prostoru a nedostatečné odlišení střídajících se časových rovin. Sledování může u diváků vzbuzovat rozpaky a pocity nudy. Pokus, který nevyšel.
