Redakce

Pavel Širmer

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (2000)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 28.1.2013)
75%. Hra v duchu dramaturgie A studia Rubín, jehož repertoáru rozhodně nedělá mu ostudu. Tentokrát příspěvek ke gay tématu. Nápaditý výběr předlohy a její vtipné „naroubování“ na současnost. Inscenace mě bavila vkusným humorem (nelaciným) a rozličnými narážkami. Líbila se mi zvolenou vnější formou (výprava, hudba). M. Kern a P. Vančura hráli s velkým nasazením. Stejně jako řada jiných zdejších krátkých projektů byla inscenace především sympatickým a velmi živým odvazem. Opět ale docela dobrá myšlenka (asi záměrně) částečně ustoupila do pozadí humoru, který byl tím prvořadým.
(zadáno: 15.11.2012)
Přestože J. A. Pitínský mívá ve své tvorbě „výkyvy“, mezi českými režiséry stále patří jeho rukopis k nejpozoruhodnějším. V SDUH dříve Pitínský vytvořil pozoruhodná díla a Kalibův zločin se k nim zařadil! S Raisovou předlohou naložil režisér osobitě až svérázně, ale ctil její myšlenky. Výrazná stylizace podtrhla nitro postav. Ve výsledku se podařilo román zdařile přenést na jeviště a ještě ho zajímavě obohatit. Koncepce dala vyniknout zejména představitelům trojice hlavních rolí (T. Šulaj, J. Josková a I. Vacková), které dobře doplňují ostatní herci.
(zadáno: 15.11.2012)
75%. Problémy dnešních žen ze tří různých úhlů pohledu, velmi zábavně konfrontovaných. Ze strany autora P. Kolečka zdařile vystavěné, režie D. Špinara přesná a vhodná. Všechny tři herečky skvěle vystihly smysl svých postav i hry jako celku, navíc uplatnily potřebný nadhled a projevily komediální talent. Divoká jízda a dobrá neprázdná zábava, která má ducha! Jakýsi pokus o přesah je zde patrný, výsledek z tohoto pohledu diskutabilní, ale inscenace podle mě ani neměla být žádnou hlubokomyslnou „sociologickou sondou“.
(zadáno: 26.3.2012)
Ročník si zaslouží uznání už jen za to, že se rozhodl věnovat kontroverzním postavám z české minulosti - bratrům Mašínům. A navíc s režisérem J. Havelkou vytvořili inscenaci, která toto téma postihuje obdivuhodně komplexně z mnoha úhlů, předkládá řadu pro a proti. Na prvotní prezentaci holých faktů jsou pozvolna nabalovány další a další souvislosti, ze kterých mě osobně často zamrazilo. Tvůrci chtějí, aby diváci po představení anonymně vyjádřili názor, zda pokládají bratry za hrdiny nebo vrahy. Pro mě bylo rozhodování nesmírně těžké! Divadlo, které má smysl.
(zadáno: 26.3.2012)
Velmi zábavná hříčka s osobitým humorem Tomáše Svobody, jenž vtipně poukázal na to, jak jsou dnes lidé často blbí a na jakých pitomostech jsou ochotni postavit svou existenci, která se tak zákonitě musí stát nesmyslnou. Líbila se mi i hudební složka. Herci (se skvělou B. Polákovou v čele) se textu zhostili výborně, dopomohli hořce ironickému vyznění. V divadle se mi nestává příliš často, abych se během hodiny tolikrát odboural smíchy.
(zadáno: 29.2.2012)
75%. Zaujal mě poměrně nezvyklý vývoj děje a vyústění, sedla mi i hudba. Počin ne úplně obvyklého žánru, přece jen ale dílko samo o sobě nedotažené. To ovšem neplatí o brněnské inscenaci. Kvalitní soubor se skvěle vypořádal s úskalími, která realizace tohoto muzikálu skýtá. Všechny složky na dobré úrovni, správně zvolená míra komediální nadsázky, zábavné. Výborné provedení masožravé rostliny. Snad jen v hereckém projevu ústřední dvojice L. Janoty a A. Antalové si umím představit lepší uplatnění komediálního talentu. Kéž by v Praze bylo více možností vidět muzikál v takovém provedení.
(zadáno: 23.1.2012)
V režisérově úpravě a pojetí dostala hra současné vyznění. Nemilosrdná trefa do problémů rozkládající se společnosti s pokřivenými hodnotami a deformovanými mezilidskými vztahy. Zpočátku odlehčená (až zábavná) forma posléze dostává stále mrazivější a drsnější vyznění. Výborná práce tvůrčího a hereckého týmu. Inscenace, která by neměla nechat nikoho chladným. Doporučuji stihnout před tím, než soubor na konci sezóny ukončí svou činnost.
(zadáno: 19.12.2011)
Pro mě velmi dobrá a originální hra, která skrze osud jednoho masochisty vypovídá mnohé o dnešní „svázané“ společnosti a začarovaném kruhu omezení a omezenosti. Režijně by se možná dalo na inscenaci ještě pracovat, ale celkově dobré. Herecké ztvárnění vynikající, hlavní představitel T. Kobr se s rolí výborně sžil, ostatní tři mu v mnoha menších rolích správně „přihrávali“.
(zadáno: 13.12.2011)
75%. V dobrém slova smyslu moderní zpracování klasické předlohy. Struktura příběhu zůstala zachována a navíc byla obohacena způsobem, který může příběh více přiblížit dnešním divákům. Režijně i herecky komediálně odlehčené, pojaté s velkou dávkou nadsázky. Strašidelná i milostná rovina ironicky shazovány a zpochybňovány, ale nemělo to za následek „zabití“ předlohy. Herci hrají s neuvěřitelnou chutí, všichni v jednotném duchu. Zvláště představitelé trpaslíků dostali nejvděčnější příležitost ke komickým kreacím. Zábavné, živé, vtipné. Pobaví nejen děti, ale i dospělé.
(zadáno: 16.10.2011)
Režisér svůj výklad slavného dramatu postavil na textu, nesnažil se o násilné posuny (jakých se dopouštěli jiní) či aktualizace za každou cenu. Poctivá režijní práce, propracovaný výklad postav, výborné vedení herců. Mimořádný výkon L.Žáčkové, herečka se vypořádala s úskalími složité postavy. Skvělé výkony podali i ostatní. Připomínku bych měl k úpravě. Myslím, že hra je zbytečně upovídaná a režisér by se nemusel bát na určitých místech redukovat text. V dnešní době by možná bylo funkčnější, kdyby zobrazili jisté vyhrocené okamžiky otevřeněji a razantněji. Ale inscenace je každopádně zážitkem!
(zadáno: 28.6.2011)
Skutečná událost důlního neštěstí v ostravských dolech v 50. letech byla ve hře dobře zpracovaná. Skvělé uchopení tématu, přehledně vykresleny příčiny, jak k tragédii (zbytečně) došlo i kdo za ni byl nespravedlivě obviněn. Inscenační zpracování výborné. Autentické prostředí ostravského dolu, s nímž bylo zdařile scénograficky i hudebně naloženo, působivost umocnilo. Dobrá práce herců. Škoda, že už byla derniéra.
(zadáno: 16.5.2011)
Hra možná není výjimečná, ale je v ní velmi dobře zobrazen rozpad mezilidských vztahů i rozložená morálka těch, kdo jsou pro pouhou hru (která pro každého představuje různou formu naplnění) ochotni dát v sázku a riskovat naprosto vše. Výborné režijní uchopení dodalo textu naléhavý přesah, skvělá práce s nadsázkou a ironií, skrze humor se daří dosáhnout dosti zásadních sdělení, silné vyznění. Vynikající výkony dobře sehraných herců, mezi nimiž nebyl slabý článek a kteří své postavy ztvárnili s pochopením pro hru i inscenační pojetí. Zaujali mě zvláště V. Neužil, D. Novotný a H. Čermák.
(zadáno: 4.4.2011)
Divadelní variaci na kultovní dílko H. Burešová nastudovala již potřetí, ale já jsem žádné z předchozích provedení neviděl. Inscenace MDB je velmi živá, plná energie. Výborně zakomponovaná hudební složka skvěle dotváří tu činoherní. Zralost starších herců dává postavám školáků zvláštní ráz. Jejich kolegové v úlohách pedagogů jsou rovněž výborní, zvláště L. Kolář a J. Mazák. Slabší mi přišla jen I. Vaňková. Sympatický je i živý hudební doprovod, obstaraný samotnými herci. Při pražské repríze hodně chyběly mikroporty, bez nichž většina účinkujících zpěv neutáhla.
(zadáno: 16.3.2011)
Dobře napsaná komedie (mj. vtipný a ironický protipól feministicky laděných her posledních let) nabízí řadu zajímavých postřehů o mužích a jejich vztahu k ženám. Nápaditě skloubená filozofická rovina textu s humorem a příběhem, který je pro sdělení hry ideálním rámcem. V textu se ve značné míře vyskytují vulgarismy, ale jsou používány smysluplně. Režisér V. Štěpánek inscenaci vystavěl zdařile, dostal do popředí téma a zároveň (spolu s herci) dosáhl velké zábavnosti. Na výsledku mají rozhodující zásluhu výkony mimořádně sehraného hereckého týmu.
(zadáno: 16.3.2011)
Neobyčejně nápaditá a do značné míry objevná inscenace. Divadlo, které se doslova zrodí z prázdného prostoru a banální výchozí situace přímo před očima diváků. Skvělá práce tvůrčího týmu s režisérem J. Havelkou v čele. Technicky na výborné úrovni (dekorace, zvuky, světlo), herecky dobré. Přestože inscenace ve velké míře stojí na divadelních teoriích, je přitažlivá i pro diváky, kterým teoretické teatrologické studie příliš neříkají. Je to především dobrá zábava a živé divadlo, které baví od začátku do konce.
(zadáno: 14.2.2011)
Autorka D. Viceníková obstála v nelehkém úkolu vybrat z množství dopisů ty podstatné tak, aby na sebe navazovaly a podaly výpověď o obou legendárních osobnostech i dobách a prostředích, v nichž oba muži žili. Inscenace nese specifický rukopis a stylizaci režiséra J. Mikuláška. Mně osobně něco málo ve formě pojetí nesouznělo s obsahem, ale oceňuji důslednost, nápady, vizuální působivost, která nepřebíjela hereckou složku. Zvláště druhá půle vyzněla velmi silně. Stylizované a pohybově náročné party všichni tři herci skvěle zvládli.
(zadáno: 27.12.2010)
Pokus navázat na Kauzu Salome se vydařil, pro mě možná byla Kauza Médeia ještě o něco přesvědčivější. Dramatik P. Kolečko téma antické tragédie zdařile přenesl do současnosti. Věrohodně aktualizoval charaktery postav, zároveň na ně nahlédl se se svou typickou ironií a sympatickým odstupem. Hra nepostrádá humor, skrze který navíc vyznívají velmi přesné charakteristiky (mnohdy zbytečných) problémů dnešních lidí. Vhodný přístup režiséra a herců, vynikající výkony J. Strykové a Z. Stavné, které v menší roli dobře doplnil J. Nosek.
(zadáno: 27.12.2010)
Sociální drama, které velmi souzní s dnešní realitou, tvůrci pro inscenaci neobyčejně trefně a zdařile aktualizovali. V narážkách na současnost jsou nebývale konkrétní a úderní, což v českém divadle není běžné. Zejména režii shledávám jako mimořádnou, použité prostředky (vč. nadsázky) společně skvěle slouží hodnotnému sdělení. Autenticitu umocňuje účast lidí, kteří prezentují své skutečné pohnuté osudy. Zdůraznění politického podtextu a možná přílišná doslovnost úpravy nemusí každému vyhovovat, já jsem ale problém neměl. Skvělá I. Uhlířová v hlavní roli, dále mě velmi zaujala D. Poláková.
(zadáno: 13.12.2010)
Režisér zvolil netradiční koncepci, která se však ukázala jako funkční. Byla posílena komická stránka hry a zároveň zachována podstata sdělení. Jevištní interpretace hry často působí staticky, to však nebyl případ této inscenace, která byla neobyčejně svěží a živá, jakoby se jednalo o hru současného autora. Dekorace i dobré herecké výkony s koncepcí dobře souzněly. Bohužel jsem měl smůlu na publikum, někteří diváci koncepci nepřijali a rušili ostatní.
(zadáno: 13.12.2010)
(zadáno: 13.12.2010)
Autor ve hře zpracovává australské skutečnosti kolem 2. světové války, na které se později elegantně zapomnělo a které byly svým způsobem „vymazány“ z dějin národa. Fiktivní (le na skutečnosti založený) příběh dvou ošetřovatelek je dobře a působivě napsaný, neutápí se v sentimentu. Režisérka mohla možná projevit více invence, některé okamžiky vystavět dramatičtěji a barvitěji, poselství hry mohlo vyznít přesvědčivěji. Představitelkám J. Jiráskové i D. Syslové bylo ponecháno hodně prostoru a obě ho náležitě využily, jejich výkony vyznění hodně pomohly.
(zadáno: 21.11.2010)
(zadáno: 10.11.2010)
Luděk Munzar vzpomíná na Františka Hrubína bez sentimentu, s vkusnou dávkou nadhledu a humoru. Dokáže pointovat zážitky i vystihnout jejich podstatu, jeho vyprávění jistě bude pro řadu diváků obohacující. Přednesu úryvků z Hrubínových děl už možná chybí hercova typická jiskra a energie, to je ale vzhledem k věku pochopitelné. Je to stále přednes pravdivý, bez známky falše. Pořad je jako vzpomínka k výročí narození velké osobnosti českého básnictví koncipovaný výborně, navíc nabízí dnes již ojedinělou příležitost setkat se s významným hercem na jevišti.
(zadáno: 11.10.2010)
Ústředním tématem projektu by mohla být hravost ukrývající se v banálních věcech kolem nás. Talentované dvojici mladých herců a muzikantů se podařilo doslova z ničeho stvořit „něco“, kouzlo představení je v jednoduchosti. Nápaditě berou do hry obyčejné předměty, které se stávají hudebními nástroji. Jejich hlášky jsou zábavné, skvěle notují a zpívají, komunikují s diváky. Možná by se mohlo podařit dosáhnout větší celistvosti, tvar je ale nápaditý, živý a velmi vtipný. U částečně improvizovaného projektu patrně dost záleží na skladbě publika a atmosféře v sále (na mém představení obojí vyšlo).