PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Pavel Širmer
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (2013)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 10.11.2010)
Vydal jsem se na inscenaci cca půl rok po premiéře, po vyslechnutí ohlasů připraven na „sebedestruktivní“ zážitek. Viděl jsem však už zcela jinou podobu. Stopáž byla o bezmála půl hodiny kratší, řada popisovaných gagů chyběla, J. Synková neskřehotala. Vlastně jsem se docela dobře bavil, někteří herci (J. Lábus, J. Slach, M. Bohadlo, P. Vršek) mě zaujali. Po odchodu z divadla jsem přemýšlel, co měla inscenace říkat. Smysl jsem snad odhalil, ale podle mého názoru se ztrácel v přemíře humoru. Myslím, že režisér a herci měli více dbát na zřetelnější vyjádření témat.
(zadáno: 10.11.2010)
Luděk Munzar vzpomíná na Františka Hrubína bez sentimentu, s vkusnou dávkou nadhledu a humoru. Dokáže pointovat zážitky i vystihnout jejich podstatu, jeho vyprávění jistě bude pro řadu diváků obohacující. Přednesu úryvků z Hrubínových děl už možná chybí hercova typická jiskra a energie, to je ale vzhledem k věku pochopitelné. Je to stále přednes pravdivý, bez známky falše. Pořad je jako vzpomínka k výročí narození velké osobnosti českého básnictví koncipovaný výborně, navíc nabízí dnes již ojedinělou příležitost setkat se s významným hercem na jevišti.
(zadáno: 10.11.2010)
U nás takřka nehraná hra z raného tvůrčího období H. Ibsena (ze kterého je asi nejznámější Peer Gynt). Tvůrci text upravili a v inscenaci se jim podařilo dosáhnout vyznění myšlenek, které se v jejich podání ukázaly jako silně aktuální. Hlavní hrdina se nechce vzdát svých ideálů, nekompromisně a bez ústupků se snaží dostát jejich naplnění. To je však úkol nadlidský, v realitě života možná neproveditelný. I když mám k režijnímu pojetí a dílčím složkám menší výhrady, oceňuji přesvědčivost vyznění i herecké výkony. Výborná dramaturgická volba, inscenace nejen zajímavá, ale i neobyčejně přínosná!
(zadáno: 10.11.2010)
Adaptaci významného románu by neškodilo (ještě) zkrátit a oprostit od méně podstatných motivů. Inscenace režijně zdařilá, jen výklad některých situací i charakterů je zbytečně zjednodušený. Některé vedlejší role by si zasloužily lépe herecky i režijně vystavět. Jako celek je ovšem inscenace působivá, přes značnou délku záživná, s aktuálními myšlenkami a narážkami na společenskou situaci. Velká příležitost pro J. Langmajera, který roli zvládl, snad jen by mohl více dbát na ztvárnění některých odstínů komplikované postavy. Skvělé výkony K. Issové, E. Kodešové, Z. Slavíkové a J. Teplého.
(zadáno: 10.11.2010)
Hra, ve které muslimské ženy vypráví o svých rozličných osudech, se zajímavým a netradičním způsobem zabývá tématem postavením ženy. Inscenace jako taková hru interpretuje zdařile, herečky dobře hrají. Přesto mi nejvíce upoutala asi zvolená forma uspořádání jeviště prolínajícího se s hledištěm. I když jsou herečky oblečeny v civilních kostýmech jako ženy kolem nás, nepocítil jsem dostatečné souznění s realitou života v naší zemi.
(zadáno: 10.11.2010)
55%. Dnes již klasická hra, jedno z nejvýznamnějších absurdních dramat, nebo spíše průkopník absurdního dramatu. Interpretace Spolku Kašpar byla zábavná, ale přesto se mi zdála příliš těžkopádná. Myslím, že by tvůrčí tým mohl k textu přistoupit dynamičtěji, s větší mírou fantazie a nesvazovat ho zbytečnou „tradičností“ ve výpravě i výkladu situací. To se vlastně podepsalo i na hereckých výkonech, které podle mého názoru připomínaly spíše standardní situační komedii.
(zadáno: 27.10.2010)
Komorní divadelní adaptace dobrodružně-milostného románu. Scénograf M. Černý si skvěle poradil s problémem, že se celý děj odehrává během plavby lodí. Našly by se jen drobné detaily, které mohla režisérka V. Čermáková obratněji vystavět a vypointovat. Přesný H. Čermák skvěle vyvážil míru nadsázky. Na premiéře L. Rybová sice v úvodních scénách přestřelila komickou stylizaci, s postupem děje však tento problém odezníval a i ona se významně podepsala na dobrém výsledku. Svěží inscenace, které neschází vtip!
(zadáno: 23.10.2010)
Ve hře by se mohlo méně mluvit, zkrácení by prospělo. Je však velmi intimní a silná, místy obtížná srozumitelnost a nejednoznačnost dodává celku zvláštní kouzlo. Skvělé, soustředěné výkony podávají V. Cibulková, H. Dvořáková a P. Batěk. Vidět je pohromadě je radost a označení jejich souhry „hereckým koncertem“ není jen frází. Bohužel V. Kotek za nimi zaostává a není to jen trochu menším rozsahem role. Inscenace stojí za vidění i proto, že podobně zajímavých a osobitých děl se na našich jevištích objevuje málo.
(zadáno: 12.10.2010)
Shakespearova tragédie se z repertoáru MDP vymyká, je dobře, že divadlo přišlo s něčím jiným. Tvůrci dění situovali do dnešní doby, ale koncepce se bohužel nevyznačuje důslednou aktualizací, souznění se současností není dostatečně přesvědčivé. Poněkud nevyvážený soubor se ukázal v dobrém světle, herecké výkony na dobré úrovni. V inscenaci by se našlo pár dobrých nápadů a oživení, řada diváků se jistě podívá se zájmem, ale dle mého soudu toho dost chybělo. I proto si myslím, že mezi tipy redakce, tedy mezi nadprůměrné nepřehlédnutelné počiny, titul nepatří.
(zadáno: 11.10.2010)
Dramatizace klasického románu je solidní, dle mého soudu by však neškodilo, kdyby jednotlivé scény byly kratší, čímž by se zřetelněji „vylouplo“ téma. Tento problém se promítl i do samotné - jinak zajímavé - inscenace, k jejíž koncepci vlastně výhrady nemám. Dobře zvolené pojetí situací i postav, zdařilé vztáhnutí k současnosti, dynamická a funkční scéna, skvělé výkony J. Dvořáka a J. Strykové. Ve výsledku je však inscenace zbytečně dlouhá a chvílemi vyžaduje značné úsilí k udržení pozornosti a k ochotě přemýšlet nad jejím smyslem.
(zadáno: 11.10.2010)
Ústředním tématem projektu by mohla být hravost ukrývající se v banálních věcech kolem nás. Talentované dvojici mladých herců a muzikantů se podařilo doslova z ničeho stvořit „něco“, kouzlo představení je v jednoduchosti. Nápaditě berou do hry obyčejné předměty, které se stávají hudebními nástroji. Jejich hlášky jsou zábavné, skvěle notují a zpívají, komunikují s diváky. Možná by se mohlo podařit dosáhnout větší celistvosti, tvar je ale nápaditý, živý a velmi vtipný. U částečně improvizovaného projektu patrně dost záleží na skladbě publika a atmosféře v sále (na mém představení obojí vyšlo).
(zadáno: 11.10.2010)
Režisér D. Jařab kdysi skandální tragédii pro inscenaci radikálně přepracoval, redukoval počet postav, zjednodušil děj, poupravil a pozměnil některé souvislosti. Inscenace je situovaná do současnosti, text je tomu zdařile přizpůsoben a aktualizován. Výprava i hudba vhodné a funkční. Mužští představitelé přesně slouží koncepci. Na hlavní představitelce, mladé herečce T. Voříškové, je trochu patrná jevištní nezkušenost, ale ve zvoleném pojetí je její výkon přijatelný, herečka do inscenace dobře zapadá. Celistvé, působivé, silné.
(zadáno: 11.10.2010)
Komorní dramatizace romantické novely je přehledná a čitelná, text by možná snesl menší krácení. Inscenace původně vznikla pro dnes již neexistující Divadlo Miriam, ve Viole byla obnovena po pauze. Režisér J. Pleskot již nežije. Je možné, že dříve na herce dohlížel a pevněji je vedl. Každopádně nyní mě herecká dvojice nepřesvědčila. Zvláště T. Kostková byla v řadě okamžiků nepřirozená, některé emočně vypjatější pasáže neuhrála. Lepší dojem jsem měl z R. Valenty, ale i k jeho výkonu mám výhrady (občasné přehrávání, nedostatečná niternost). Nezůstal ve mně negativní dojem, ale převážily rozpaky.
(zadáno: 11.10.2010)
(zadáno: 11.10.2010)
Zdánlivě banální téma milostného trojúhelníku autor zpracoval se zajímavým obohacením a překvapivými zvraty. Hra dnes může působit zastarale, její sdělení o morálních hodnotách a odpovědnosti je ale pro dnešní dobu užitečné. Patrně jsem měl smůlu na extrémně nevydařenou reprízu. Režie se mi zdála příliš prvoplánová, laťka nebyla nasazena moc vysoko. Hlavní představitel O. Vízner podal rutinní výkon, zápasil s textem a nedařilo se mu dosáhnout nabízející se hloubky a síly vyznění. Špatní a nepřesvědčiví byli i ostatní, tragédií byl křečovitý výkon V. Janků. Ale jiné reprízy třeba dopadají lépe.
(zadáno: 11.10.2010)
Stálí spolupracovníci Khek & Mikeska vyšli ze starší verze první části tragédie, dnes známé jako Urfaust. Originální koncepce je postavena na tom, že Mefistofeles je Faustovým druhým já. Text je redukován zhruba na čtvrtinu (počítá se šesti herci), myšlenková hloubka předlohy je značně oslabena a jinou formou se jí daří dorovnat jen částečně. Důraz je kladen na pohyb a živou hudbu, které mají skoro stejnou váhu jako slovo. Dobrý výkon V. Kubařové. Bohužel P. Halíček i P. Mikeska náročné party obsáhnout nedokázali, což je hlavní nedostatek jinak zajímavé, stylově čisté a působivé inscenace.
(zadáno: 20.9.2010)
Proslulá Tylova hra je v moderní adaptaci zasazena do rámce jednání v Evropském parlamentu a v textu jsou použity autentické záznamy skutečného jednání. Tvůrci se snaží zabývat problémem zachování národní identity v dnešním světě, kterému vládne trend globalizace. Sdělení z inscenace patrné je. Konfrontace s Tylovou hrou (pojatou v parodické stylizaci) svůj smysl sice má, ale dle mého soudu nevyznívá dostatečně čitelně a přesvědčivě. I když jsem se rád podíval, přece jen u mně převážly jisté rozpaky.
(zadáno: 20.9.2010)
Myšlenky kdysi skandální hry možná už dnes nevyznívají tak „objevně“, ale jsou nadčasové a rozhodně si je neškodí připomenout. Při vzpomínce na všemožné kýčovité a podprůměrné produkce si uvědomíme, jak Handke trefně charakterizoval nešvary divadelních tvůrců i přístupu diváků. Režisér (spolu s tvůrčím a hereckým týmem) hru zdařile aktualizoval, „trefili se hřebíkem na hlavičku“. Před prací inscenačního týmu se skláním. Pro mě jedna z nejzajímavějších inscenací, jakou jsem v posledních letech v českém divadle viděl.
(zadáno: 20.9.2010)
Razantní úprava proslulé tragédie pro osm postav se mi nezdála šťastná, ale v pečlivém režijním zpracování by možná obstát mohla. Režisér se však s úskalími úpravy vypořádat nedokázal, jeho inscenace byla ve výsledku povrchní, vázla po myšlenkové stránce. Postavy a situace nebyly dostatečně propracované režijně ani herecky, ve zběsilém tempu zanikala řada souvislostí, některé okamžiky vyzněly doslova trapně. Herci v nepovedeném zpracování zaujmout nemohli. Z výkonů ústřední dvojice jsem byl rozpačitý, doslova trapně mi bylo za K. Frydeckou (Chůva) a P. Prokeše (Merkucio).
(zadáno: 20.9.2010)
Letní nastudování proslulé tragédie nenudilo, působilo svižně a svěže. Režisér a dramaturgyně však bohužel nedbali na stylovou čistotu, celek vyzněl nesourodě. Hra byla zkrácena, končila smrtí milenců (chyběl závěr s usmířením znepřátelených rodů). Drsnější pojetí často odkazovalo na sexualitu, velký důraz byl kladen na humor. Stylizace Julie zajímavá, ale chvílemi násilná. Romeo nebyl vyložen zdaleka tak originálně. Trapně vyzněly „záhrobní“ výjevy s Merkuciem a Tybaltem. Herecké výkony nevyvážené. Některé problémy se dají naštěstí částečně omluvit charakterem letní produkce.
(zadáno: 14.8.2010)
(zadáno: 26.7.2010)
(zadáno: 26.7.2010)
(zadáno: 26.7.2010)
(zadáno: 26.7.2010)
