PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Pavel Širmer
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (2013)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 26.7.2010)
(zadáno: 26.7.2010)
Původně dvoudílná historická hra se na našich jevištích neobjevuje často. Režisérka se pokusila o razantní úpravu pro jeden večer, přitom podtrhla politickou rovinu hry, kterou se snažila vztáhnout k současnosti. V této interpretaci však hra nevyznívá dostatečně srozumitelně, pro neobeznámeného diváka může být obtížné zorientovat se v množství postav a vztazích mezi nimi. Částečně k tomu mohlo přispět příliš radikální krácení na nevhodných místech. Herecké výkony většinou dobré. Přes jistou rozpačitost výsledku oceňuji odvážnou volbu titulu, který popírá pověst LSS jako ryze komerční akce.
(zadáno: 26.7.2010)
Mnohokrát inscenovanou hru není dobré vidět právě v této interpretaci. Neobjevná, nedotažená režie, většinou špatné herecké výkony (úplně nejhorší T. Palková v roli Šaška).
(zadáno: 26.7.2010)
Osobitý režisér Jan Mikulášek se ve svém výkladu Shakespearovy tragédie pokusil zdůraznit nadčasovost textu, potlačit nadpřirozenou rovinu hry, dostat do popředí existenciální příběh Macbetha a znejednoznačnit pohled na kladné a záporné postavy hry. Některé dílčí nápady zaujmou, ale režijní záměr není příliš přesvědčivě ztvárněný, občas i špatně srozumitelný. Inscenace ve výsledku působí rozpačitě. Režijní postupy se příliš podobají režisérovým předchozím počinům, trochu budí pocit originality za každou cenu. Herci se snaží o naplnění koncepce, ale celkově jejich výkonům něco chybí.
(zadáno: 26.7.2010)
První díl cyklu „House of Love“ se zabývá zlatým věkem eurodancu, tvůrci chtějí vzdát hold diskotékové kultuře devadesátých let. Svěží a zábavná podívaná trefně situovaná do prostředí baru, dobře vybrané songy a přesvědčivě vystižená atmosféra diskoték. Velkou předností jsou herecké výkony J. Noska a R. Klučky.
(zadáno: 26.7.2010)
Jevištní podoba známé filmové parodie. Režijní pojetí je dle mého soudu nedotažené, tvůrci zůstali žánru parodie něco dlužni a příliš ho nerozvíjeli. Tempo možná místy až moc rychlé, ztrácí se některé podstatné okolnosti. Velkým objevem je debutující T. Krippnerová v hlavní roli. Skvělý je i L. Šplíchal v sympatické imitaci (ovšem ne kopírování) hraní O. Nového. Působivá je hudební složka. Inscenace zábavná a svěží, ale nic víc než jen solidně odvedené neobjevné zpracování.
(zadáno: 26.7.2010)
Slavné absurdní drama mě v této interpretaci naprosto minulo. Existenciální příběh byl koncipován jako show, herci často vystupují z rolí, „předvádí se“. Nejsem schopen příliš popsat myšlenkový potenciál inscenace, který patrně nějaký je, ale pro mě zůstal nečitelný. Herci se snaží, ale jejich snaha mě minula stejně jako celá inscenace, při jejich „exhibicích“ jsem spíše trpěl. Bezmála tříhodinová stopáž byla pro mě nesnesitelná, málem jsem nevydržel ani do konce. Protahování částečně improvizovanými výstupy dle mého soudu hře nesvědčí.
(zadáno: 26.7.2010)
Zajímavá variace na commedii dell’arte, s jejímž žánrem autor zachází velmi volně. Téma lásky a peripetií kolem svatby obohacuje moderními prvky jako těhotenství a rodičovská zodpovědnost. Příbramská inscenace (posunutá ještě více k současnosti) za legendárním pojetím Činoherního klubu zaostává, po dramaturgické stránce trochu vázne. Vulgární stránka textu je možná posílena zbytečně moc, ale naštěstí nesklouzává pod důstojnou mez. Herecky není inscenace zcela vyvážená, ale někteří aktéři zaujmou. Přes jisté nedostatky je inscenace zábavná, má spád, některé zápletky jsou zdařile rozehrány.
(zadáno: 3.1.2010)
Sympatická a milá inscenace, která českým divákům představuje u nás dosud neuvedené malé komedie, a to v dobrém režijním zpracování. Druhá komedie je dynamičtější a zábavnější, k čemuž přispívá nápaditěji rozepsaná zápletka, skvělý výkon P. Tesaře a zajímavý nápad se zasazením do současnosti. První komedie (v dobové výpravě) působí chvílemi trochu těžkopádně, má několik hluchých míst, ale rozhodně ji nelze označit jako nepovedenou předehru – je též dobrá. Dvě odlišná pojetí her stejného autora dohromady souzní dobře, díky tomu vyniká nadčasovost Feydeauových komedií.
Přestože hra může dnes působit trochu zastarale, má své kvality a nadčasové myšlenky, autor nemilosrdně a neobyčejně trefně postihuje podstatu vztahů mezi mužem a ženou. Režisér Ladislav Smoček současnost obsaženou v textu zdařile umocnil. I když se najdou jistá hluchá místa, vše má svůj smysl. Celek je propracovaný, po myšlenkové stránce dotažený. Vynikající výkon P. Nárožného, kterého dobře doplňuje D. Černá. Role ostatních herců nejsou již tak důležité, ale všichni své úkoly splnili dobře.
Na inscenaci lze sice najít drobné nedostatky, ale rozhodně stojí za vidění. Zajímavý a smysluplný výklad tvůrců. Ze spousty nápadů je nutné jmenovat pojetí čarodějnic, které jsou zde odrazem Macbethovy duše; jejich postavy tvůrci posílili, dostaly ve hře výrazný a klíčový prostor. Hlavní představitel O. Volejník se s náročnou hlavní rolí vypořádal se ctí, V. Hlaváčková za ním bohužel zaostávala. Efektně a účelně využitý venkovní prostor. Velkým přínosem inscenace také je, že ukázala na mnohem rozmanitější možnosti krumlovského OH, než jaké většina diváků zná.
85%. Pozoruhodná a zdařilá hra, v níž se originálně snoubí humor s drsnými akcemi a realita s nadpřirozenými prvky. Nezvykle koncipovaný text občas přechází do veršů, které dosti neobvykle a zároveň nenásilně kontrastují s vulgarismy. Skvělý a přesný překlad Ester Žantovské. Dobré režijní uchopení Martiny Schlegelové, všichni tři herci podali výborné soustředěné výkony. Inscenaci pokládám za jeden z nejpovedenějších počinů sezóny 2009/10.
Se hrou jsem měl problém, ale myslím, že v textu jistý potenciál je. Tvůrci podle mého názoru zvolili špatnou cestu. Režijní pojetí Lídy Engelové se mi zdálo těžkopádné; řekl bych, že hra by si zasloužila trochu uvolněnější a méně „doslovný“ přístup (ale neumím odhadnout, zda by tak vyzněla přesvědčivěji). Solidní výkon L. Mrkvičky, s drobnými výhradami přijatelný výkon M. Písaříka. Velkou slabinou je L. Pernetová, jejíž projev je příliš polopatický; herečce se nepodařilo vypořádat se se specifičností textu. Ve výsledku působí inscenace problematicky, některé okamžiky jsou doslova trapné.
Groteska se zvláštním černým humorem. Jedna absurdní situace střídá druhou, zdánlivě nesmyslně, postupně se ale odkrývají souvislosti a dochází k překvapivým zvratům, jež vyústí v nečekaný konec. Autorka občas trefně poukazuje na prázdnotu současného života. Inscenace by mohla být dotaženější, ale dle mého soudu respektuje žánr hry. Angličtina textu svědčí, vyznění v češtině by možná bylo rozpačitější. Specifický humor každý nestráví, ale inscenace je nepochybně zajímavá. Dobré herecké výkony. Nelehkou roli J. Mádl zvládl (s vědomím, že je to jeho divadelní debut, je dokonce výborný).
Z jevištní podoby známého filmu je patrné, co autor a tvůrci chtějí říct. Pro sledování je však třeba značné trpělivosti a vytrvalosti. Inscenaci chybí náboj a jiskra, má hluchá místa, spousta akcí vyznívá do prázdna. Výsledek je poněkud rozpačitý, nepřesvědčivě vystavěný je zvláště konec. Hlavní představitelka L. Žáčková podává dobrý výkon, odpovídajícím partnerem je jí J. Hájek. Ostatní herci mají podstatně méně prostoru, většinou splývají a nemají možnost zaujmout.
Hra má hodnotný myšlenkový potenciál a sdělení. Text je však (možná do jisté míry záměrně) postaven zbytečně kostrbatě, se zvolenou formou dialogů může mít leckdo problém. Dynamicky zrežírovaná inscenace je důstojnou interpretací. Výkon hlavní představitelky K. Winterové dobrý, ale jisté rezervy by se našly. Více zaujali V. Beneš a J. Mílová, kteří své role ve specifickém žánru a ve zvolené koncepci skvěle rozehráli.
Od úspěšného filmu se inscenace moc neliší, není zvláštním obohacením, ale rád jsem se na ni podíval. Líbilo se mi, jak se mísí originální černý (a často velmi drsný) humor s dramatickými okamžiky. Inscenace má své režijní rezervy, zvláště vážnější rovina by mohla být dotaženější, přesvědčivěji a procítěněji podaná. Herecké výkony budí ve výsledku pozitivní dojem. Hlavní představitel M. Dlouhý ideálním hercem pro roli není, chvílemi zbytečně přehrává a sklouzává k trochu laciným prostředkům; přesto není špatný a zahrál pár silných okamžiků.
Klasické básnické drama se režisér pokusil přiblížit současnosti. Zbavil ho řady romantických prvků, vypadla řada monologů a také konec s postavou Neznámého (kterou Lermontov do původní verze dodatečně připsal jako pokus vyhovět požadavkům cenzury). Inscenace je živá a výrazná, některým nápadům a posunům nelze upřít originalitu, přesto jako celek není přesvědčivá. Do popředí se příliš dostaly emoce, smysl řady nápadů nebyl (alespoň pro mě) vždy zřetelný. Ve výsledku se ztrácelo, o čem hra vlastně je. Solidní herecké výkony respektující režijní pojetí, nejvíce mě upoutala P. Štorková.
Skvěle a neobyčejně vtipně napsaná hra. Osudy několika lidí s rozličnými problémy spojuje setrvačnost jejich životů, která má rozdílné příčiny. Ve druhé části, odehrávající v tramvaji unesené teroristou, jsou trefně vystiženy nešvary současného způsobu života. Režisér vlastní hru zinscenoval zdařile, skvělé a vyvážené výkony všech herců v hlavních i vedlejších rolích. Našlo by se pár nedostatků, ale ty jsem rád odpustil.
Se skvělou komedií a nejúspěšnější českou hrou posledních let se chebské divadlo vypořádalo standardně. Režie v některých aspektech nedotažená a ne moc objevná, ale inscenace je solidní. Hlavní představitel P. Konáš není špatný, ale roli hraje příliš zjednodušeně. To platí i o řadě dalších herců ve vedlejších rolích. V inscenaci nejvíce upoutají E. Navrátilová a P. Marek v rolích rodičů. Přes jisté nedostatky je inscenace lepší než nepovedené filmové zpracování. Kdo však viděl kultovní dejvické provedení, tak pro toho zhlédnutí chebské inscenace přínosem asi nebude.
Zajímavá inscenace, v níž se podařilo zdařile převést na jeviště kotroverzní románový bestseller. Inscenace režiséra Jana Mikuláška mě zaujala zvláště nedoslovností a myšlenkovými přesahy. Osobitá režisérova poetika zde dobře funguje, i když bych možná (především v textu dramatizace) uvítal trochu čitelnější vystižení tématu. Výborná práce herců, zejména J. Vyorálka.
Počiny Divadla Radka Brzobohatého mívají převážně nevalnou úroveň, ale Tančírna je světlou výjimkou. Tvůrci se inspirovali slavnou inscenací a filmem, ale děj zasadili do českého prostředí a v dění v Tančírně se odrážejí české dějiny 20. století. Oproti jiným zpracováním je posílena humorná stránka a spíše než dějinné události se do popředí dostávají konkrétní lidské osudy. Jistě nalezneme i vydařenější verze Tančírny, ale inscenace DRB je zdařilá, má řadu dobrých a originálních nápadů.
