Redakce

Pavel Širmer

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (2000)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 12.7.2013)
Režisérská dvojice se s pohádkovou komedií vypořádala se střídavým úspěchem. Nezvyklá atmosféra si může najít své příznivce, ale oslnivá není. Smysl „divné“ stylizace Puka se pochopit dal, ale na režijním pojetí i na ztvárnění C.Kassaiem by bylo vhodné dále pracovat. Poměrně zábavné výstupy řemeslníků (M.Daniel, J.Polášek, V.Kopta) bohužel nevyústily v očekávaný vrchol. Nejméně povedená byla rovina se čtveřicí milenců, ve své podstatě dobrý nápad s ukázkou dnešní povrchnosti vyzněl ve výsledku rozpačitě. Jistota v herectví V.Hybnerové a D.Prachaře nezklamala, ale nepřekvapila.
(zadáno: 12.7.2013)
55%. Komedie může být vděčnou zábavou, setkají-li se v ní dva dobří herci a zároveň komici. Souhra dvojice v DnV se však na mé repríze příliš nedařila. Clarkovi vtiskl T. Töpfer svou osobitost a dobře pointoval (převážně) situační humor. Komediální potenciál V. Preisse je omezenější, zaujímal vždy více v dramatických postavách. Jako Lewis za TT zaostával a nedokázal mu být odpovídajícím partnerem. Sympatický výstup L. Juřičkové v menší roli. Po režijní stránce by mohla být inscenace propracovanější. Diváci měli a patrně ještě budou mít příležitost se setkat se zdařilejší verzí.
(zadáno: 12.7.2013)
Režisér J. Frič dějství Čechovovy hry koncipoval odlišně, inscenace může mít příznivce i odpůrce. Mé vidění: Slibné první dějství se zajímavě posunutými a oživenými charaktery vystřídala ne úplně šťastná stylizace druhého, která snad měla znázorňovat snahu postav natlačit se na vyprázdněný „západ“ (možná s odkazem na Léblova Strýčka Váňu). Ve třetím dějství vypukl mejdan, kde se projevila absence hodnot a fakt, že jde jen o „Money“. A závěr vidím jako nedotaženou paralelu s koncem éry v DNZ. Celkově jsem z nesourodého tvaru rozpačitý, ale zajímavost a jistý přínos nezvyklému pohledu neupírám.
(zadáno: 12.7.2013)
Variace L. Lagronové na polský román se asi snaží podat obraz prospěchářského světa bez spravedlnosti a etiky, fungujícího na základě známostí a „kamarádšoftů“. A zde se ocitá žena, kterou to ještě překvapí. Absurdnímu ladění, dotvořenému režijním pojetím, nemusí každý přijít na chuť a lze spekulovat o správnosti této cesty. Ale v závěru divák může zjistit, že nesledoval takovou ptákovinu, jak se na první pohled zdálo. A třeba se dostaví i přínosné (nemilosrdné) zjištění. Z herců má možnost vyniknout snad jen P.Beretová, zdařile se vypořádávající i s nesnadno ztvárnitelným polským přízvukem.
(zadáno: 12.7.2013)
Předehra, která se ve většině nastudování škrtá, byla pojatá nezvykle a naznačovala jistě dobrý úmysl o jiný pohled na mnohokrát inscenovanou hru. Divadlo na divadle však následně nebylo evokováno příliš šťastným ani dostatečně srozumitelným způsobem, v nadsazeném podání a záměrném přehrávání (s až příliš posíleným doprovodem na bicí nástroje) jsem ani nezaznamenal „splynutí s realitou“. Inscenace postupně sklouzla k „hemžení“ s nezřetelným smyslem. Naštěstí se nejednalo o lacinou ani prvoplánovou komiku, kterou dokázali tuto hru zprznit v některých jiných divadlech.
(zadáno: 12.7.2013)
45%. Hra, u nás známá více jako Poslední léto Sarah Bernhardtové, je humornou a trochu i nostalgickou epizodou z konce života slavné herečky. Text je zajímavou výzvou pro zralou herečku a právě obsazení je klíčovým prvkem vyznění. Herectví Hany Maciuchové vždy spíše inklinovalo k důrazu na výraznou vnější formu, bohužel nezřídka na úkor obsahu. Příznivci HM by mohli být spokojeni, ale podle mého názoru by si role i hra zasloužily méně emocí a pečlivější vykreslení podstaty. Tento problém vnímám i jako deficit režijní. Solidně sekundoval J. Satoranský. Rozpačitý a nepříliš záživný počin.
(zadáno: 27.5.2013)
Režisér J. Havelka ve své jevištní adaptaci Vianova románu kladl důraz na atmosféru, vyvolávanou zejména vnějškovými prostředky, zejména propracovaným výtvarným a technickým řešením. Obsazení ústřední mladé čtveřice věkově odpovídajícími aktéry nebylo šťastné, jejich autentičnost prohrála s hereckou nezralostí, znemožňující obsáhnout nesnadné party. Zkušený P. Liška by více vedlejších rolí mohl výrazněji odlišit. Právě dotvoření atmosféry hereckou akcí vysloveně scházelo k přesvědčivému vyjádření atmosféry. Celek působil rozpačitě, neživotně. A nepomohl ani mechanický myšák.
(zadáno: 27.5.2013)
55%. Zajímavá česká hra, která by si zasloužila větší pozornost, neboť je nápaditou a poměrně komplexní reflexí nedávné české minulosti. Studenti se s nesnadnou látkou (náročnou i pro zkušené profesionály) poprali solidně, ale pochopitelně by se našla řada rezerv na hereckých výkonech. Nejlepší výkony podaly M. Javorková a N. Friebová, solidně si vedla také M. Wronková, dojem kazila nepřesvědčivá a nepřirozená T. Páclová. Řada výstupů by si zasloužila pečlivější režijní práci, zejména to platí o scénách z televizního studia. Viděl jsem zdařilejší, ale i méně povedené studentské inscenace.
(zadáno: 27.5.2013)
45%. Libreto zpracovává známé téma zbytečně povrchně. Žánr muzikálu sice vyžaduje zjednodušení, ale „hlubší“ uchopení nepochybně unese. Problematičnost libreta je umocněna i nepovedenou českou verzí. Hudebně solidní, nikoli výjimečné. Režisér G. Barre nastudoval na pohled efektní inscenaci, které však scházel smysluplný výklad, byla nezajímavá a bez nápadu. Dasha i V. N. Bárta pěvecky výborní a herecky obstojní. Dojem z výrazných pěveckých výstupů L. Bílé bohužel pokazilo její prvoplánové herecké šaškování, naprosto se míjející s rolí. Výsledek koukatelný, leč zcela průměrný a nepřínosný.
(zadáno: 30.4.2013)
Z dramatu se stále dá stvořit inscenace přinášející silný zážitek, aniž by se do textu výrazněji zasahovalo. Poslední roky v DJKT J. Burian jako režisér příliš invence neprojevil a i jeho Sestup Orfeův se stal dalším zapomenutelným průměrným počinem. V hlavních představitelích A. Černé a P. Konášovi je dostatečný potenciál, oba hráli přirozeně a s viditelnou snahou. Bohužel režisér jim nedokázal odkrýt zdaleka všechny možnosti jejich náročných partů. Vedlejší role odvedeny průměrně, o některých raději pomlčet. Za pozornost stojí hudba P. Maláska. Je lepší počkat na zdařilejší nastudování.
(zadáno: 30.4.2013)
45%. V Ibsenově „Rosmersholmu“ lze nalézt přínosné nadčasové myšlenky, ale dnes již působí v řadě ohledů vykonstruovaně a pro realizaci skýtá mnohá úskalí. Málo uváděné drama bylo vybráno pro D. Havlovou a podle její postavy přejmenováno. Herečka ukázala, jak rozličné polohy ovládá, ale jejímu neautentickému projevu nešlo příliš věřit. Inscenace se bohužel stala především její „exhibicí“. Režisér ani dramaturg nedostali do popředí sdělení, které se ztrácelo, s problematickým koncem se nevypořádali. Solidní výkon R. Zacha, výborná D. Kolářová ve vedlejší roli. Takové divadlo smysl nemá!
(zadáno: 3.4.2013)
Fragmenty Dostojevského románu poskládal A. Wajda v dramatizaci způsobem, který nemusí zaujmout. Ne každý ocení (zajímavý) nápad, že se klíčová postava démonické Nastasji Filippovny na jevišti přímo neobjeví (resp. v inscenaci pouze tančí) a že obraz její osobnosti se má poskládat jen z dialogů knížete Myškina a Rogožina. Divadlo U stolu již nabídlo vydařenější komorní projekty. Režisér i oba herci se mohli ve vykreslení charakterů i v síle vyznění dostat dále. Zejména M. Bumbálek zůstal úloze Myškina dlužen přesvědčivé zachycení psychického onemocnění a jeho zhoršování. Lépe si vedl V. Skála.
(zadáno: 2.4.2013)
45%. Režisér M. Dočekal měl dobrý nápad pokusit se Čechovovu hru zasadit do dnešní prázdné doby, v níž se lidé často zmítají mezi pocity zmaru, vyhoření a nesmyslnosti života, ze kterých nemohou najít cestu. Zobrazení prázdnoty mohl být záměr, pokud ano, bohužel poznamenalo i samotnou inscenaci, při jejímž sledování mělo dění na jevišti za následek nezábavnost a nudu pro diváka. Klíčové postavy Ivana Vojnického (I. Bareš) a Soni (K. Holánová) nedůsledně vyložené a ztvárněné, ocenil jsem naopak nezvykle a zdařile interpretované charaktery Jeleny (L. Žáčková) a Astrova (M. Pechlát). Zklamání.
(zadáno: 29.3.2013)
Brechtovy hry je těžké inscenovat, nasazují se zřídka a tato se v Praze objevuje po bezmála třiceti letech! Jsem rád, že byla uvedena, zvlášť když se téma kompromisů a zaprodávání jeví stále ožehavější. Režijní koncepci nepokládám za správnou cestu pro text. Výsledek se mi nejevil jako živé divadlo. Sledoval jsem spíše s rozpaky, inscenace podle mého názoru mohla sdělit podstatně víc. Práce herců dobrá. Výběr látek pro repertoár DNZ mívá dobrý záměr, většinou je v nich potenciál společenského přínosu. Bohužel výsledky smysluplného snažení nejsou ve většině případů v poslední době přesvědčivé.
(zadáno: 11.2.2013)
V mnohém se přikláním ke komentářům, které zde již zazněly. Dramaturgicky a režijně nedotažená inscenace. S koncepcí jsem se osobně neztotožnil především proto, že se mi zdála v řadě pasáží příliš popisná. V případě Netvora jsem pak nesouhlasil se zbytečně psychologizujícím a personifikovaným pojetím. Téma by si zasloužilo méně doslovnosti a více abstrakce, aby dostalo silnější přesah. Přestože jsem viděl kratší verzi, zůstala řada hluchých míst. Velmi mě zaujala působivá hudba. A pohybově i herecky skvělý T. Kobr v roli Netvora zaujal i přes zmíněné problémy.
(zadáno: 28.1.2013)
55%. Inscenace se mi líbila výběrem hudby, výtvarnou a pohybovou koncepcí, nasazením herců. Bohužel však však na mě příliš „nemluvila“. S pocity a atmosférou jsem si nedokázal vystačit. Někdy jsem nedokázal pochopit, co mají jednotlivé obrazy sdělovat. Výjevy byly často působivé, mně osobně se však neposkládaly v souvislý celek (možná problém na mé straně), který by pro mě znamenal přínos a obohacení.
(zadáno: 28.1.2013)
Autor K. Steigerwald se zabývá tématem, o které by se měla naše společnost zajímat a připomínat si jej. Zkoumání nedávné minulosti a souvislostí s přítomností nepochybně patří na scénu ND. Přesto předlohu D. Šimkové mohl uchopit a zpracovat trochu srozumitelněji, stejně tak ještě propracovat vyznění příliš dlouhého textu. Režijní práce I. Rajmonta nebyla dostatečně invenční, také herci by se měli lépe sehrát. Inscenaci by slušela výraznější „údernost“! Ale kdo hledal, přesto si mohl odnést nemálo přínosných postřehů.
(zadáno: 28.1.2013)
Myslím, že na dané téma byly napsány hry podstatně lepší, ať už zábavné nebo vážnější. Nebudu konkrétní v tom, co mi na této komedii vadí, protože by nebylo fér potenciálním divákům prozradit pointu. Inscenátoři se se hrou vypořádali se ctí (sluší se zmínit, že v minulosti jsem viděl mnohem méně povedenou interpretaci). První polovina celkem zdařilá. Druhá, která je problematičtěji napsaná a pro ztvárnění mnohem náročnější, vyzněla rozpačitěji. Režisérce se dění na jevišti z rukou sice nevymklo, ale domnívám se, že textu mohla pomoci více. Práce dvojice herců a jejich souhra solidní.
(zadáno: 14.11.2012)
55%. Proslulé „ženské“ drama nabízí nejen velké příležitosti pro několik hereček, ale také má v sobě potenciál pro působivou a silnou inscenaci. Příbramské zpracování zůstalo na půli cesty. Zkrácení a „klipovité“ pojetí hře neublížilo. Ocenil jsem, že se herečkám dařilo dostat do scén silné emoce. Dobrá H. Karochová. Režisér M. Vokoun však vyznění některých okamžiků nedostal zcela pod kontrolu. Dojem bohužel také významně pokazily značné nedostatky některých hereckých výkonů (zejména A. Fixové, D. Štolbové a J. Šulcové). V minulosti jsem se však sešel i s méně povedeným nastudováním.
(zadáno: 14.11.2012)
Není snadné najít hru pro několik hereček starší generace. Bohužel v DnV současným i někdejším členkám příliš dobře nevybrali. Průměrný, spíše podprůměrný text hry není příliš dobrým východiskem. Je plný nevěrohodných situací a mnohokrát ohraných a nezajímavých klišé. Vhodnou úpravou a režií by se dalo hře pomoci, režisér P. Kracik však zůstal hře hodně dlužen. Herečky se snažily a částečně hru pozvedly, ale osudy postav ne vždy vyzněly věrohodně. Často se nezdařilo zakrýt nekvality textu a na jevišti byla bohužel někdy k vidění i trapnost. Dá se vidět, ale inscenace nepředstavuje přínos.
(zadáno: 2.11.2012)
55%. V hodnocení hry samotné se přidávám ke kolegům, vidím dobrý potenciál a zdařilé vystižení problémů dnešních lidí, o kterých rozhodují jiní a kteří v životě mnoho jistot nemají. Souhlasím i s tím, že režisér J. Kačer nedal hře, co by si zasloužila. Snaha herců mi vzhledem k viditelným nedostatkům v režijním vedení připadala chvílemi marná. Nejvíce se to projevilo u hlavní představitelky M. Preissové, která působila chvílemi bezradně a jejíž kreace nevyzněla věrohodně.
(zadáno: 27.7.2012)
55%. Víceméně souhlasím s ostatními z redakce. Letní odlehčení vkusné, režijní nápady poměrně vděčné a „srandupřinášející“, občasná lacinost v rozumných mezích. První část příjemná a zábavná, druhá polovina výrazně slabší a konec mohl být postaven lépe. Výprava se k pojetí hodila, hudba mi s celkem tolik nesouzněla. Herecky celkově vyrovnané a dobré (zajímavými obohaceními přispěli zejména V. Polák, T. Dočkalová, V. Čapka, M. Kavalčík, J. Sedláček, J. Fišar, I. Marták). Vlastně jsem se rád podíval. Nebýt druhé poloviny, šel bych s hodnocením výš.
(zadáno: 26.7.2012)
Vrcholná komedie WS skýtá značné možnosti. Režisér D. Radok však připravil neživou a těžkopádnou inscenaci. Nutné zkrácení pro potřeby Otáčivého hlediště bylo provedeno necitlivě, zejména v případě důležité postavy Vévody. Z herců nikdo výrazněji nezaujal a většina z nich nevyužila potenciál svých postav. V krásné roli Rosalindy zůstala Z. Stavná přesvědčivá jen v části, kdy je přestrojena za muže, dívčí část role byla v jejím podání nevěrohodná. Špatný M. Hruška. Režisér by měl zůstat u opery. Činohra vyžaduje více než zorganizování prostoru (v tomto případě bohužel nevyužitého) či efektní nasvícení a výpravu.
(zadáno: 26.7.2012)
Prvně jsem viděl v roce 2003 (hodnocení 30%) a příliš nechápal, co má hra (resp. nedokončený fragment) říkat. Kvůli naprostému znechucení jsem za zobrazovanými odpornostmi nedokázal hledat významy. Původně jsem netoužil jít znovu, ale postupem času mě stále intenzivněji hlodal pocit, že mi cosi zásadního uniklo a že bych se měl pokusit prokousat se tím ještě jednou. Na předposledním představení jsem s odstupem doby (a s větší „divadelní zralostí“) ke hře lépe pronikl, zaujala mě řada myšlenek. Přesto jiné Schwabovy texty a ostatní Pařízkovy inscenace autorových her mám v oblibě více.
(zadáno: 26.7.2012)
Inscenace M. Krobota ve Stavovském divadle byla pro mě kdysi natolik zásadní, že se mi jakékoli další zpracování skvělého dramatu těžko přijímá. Inscenaci M. Františáka nepokládám za zdařilou. Škrt dvou menších postav nebyl ku prospěchu. Hlavní problém vidím v nedotaženém, povrchním a nezajímavém výkladu situací. Humor, který má v životě Josie a Phila důležité místo, ustoupil do přílišného pozadí. Ledabylé pojetí postav. Herci nebyli „mimo“, ale nevdechli svým hrdinům kouzlo, jímž by si získali mé sympatie, ani jsem necítil klíčový rys smolařství. Nezajímavý průměr, promarněná příležitost.