PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Pavel Širmer
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (2013)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 20.4.2011)
Režisér J. Mikulášek při zpracování několika Čapkových povídek opět uplatnil svůj nezaměnitelný rukopis. Stylizaci u této inscenace výborně dotáhl, naprosto souzněla s výpravou, hudbou i pohybem, herci ji jedinečně (až nevídaně dobře) zvládli. Přece jen mě ale zaujala více forma, v té se podle mého názoru trochu ztrácel obsah. Odlišná podoba zpracování jednotlivých povídek přinesla i jejich různorodou přesvědčivost. Ale nepochybně jde o počin hodný pozornosti.
(zadáno: 24.3.2015)
Monodrama vycházející z románové trilogie autorky maďarského původu. Jediný herec zprostředkovával drsný příběh dvojčat ve světě ovlivněném válkou, která prakticky rozložila vše lidské. Jednoduchá a zároveň pozoruhodná práce s prostorem, kde byli diváci doslova vtaženi do dění, aniž by docházelo k interakci. Působivost umocněna hudbou a zvukem. Dechberoucí výkon J. Gottwalda! Vystřídal mnoho hereckých poloh, výborný pohybově i hlasově. Silný zážítek, za kterým doporučuji do MeetFactory vyrazit (inscenace i herec by si mj. zasloužili větší pozornost i ze strany odborné veřejnosti).
(zadáno: 19.8.2019)
Za sebe musím říct, že jsem se s autorovým textem spíše minul a neoslovil mě. Můj doprovod naopak hra nadchla, připomněla nebo znovuobjevila pocity či zážitky z dětství i z dospělosti. Na základě této zkušenosti se snad dá vyslovit neseriózní myšlenka, že míra rezonování v konkrétním divákovi je hodně individuální. Realizace i herecké výkony adekvátní potřebám hry. Viděl jsem verzi upravenou pro velkou scénu DNF, kde byly prodávány jen přední řady. Předpokládám, že menší prostor inscenaci slušel lépe.
(zadáno: 3.2.2020)
Původní verzi s šesti postavami P. Quilter upravil do komornější podoby a jedním z jeho cílů bylo více se soustředit na podstatu problému. Nabízí nadhled a svůj úhel pohledu na více druhů závislostí a potažmo i na mezilidské a mezigenerační vztahy. Přichází též s několika paradoxy, kvůli nimž stojí za to se přenést přes zdlouhavější rozjezd a zápletku, jež je poněkud přitažená za vlasy. Režisér nechal prostor především hercům, jimž se podařilo některé problémy textu zmírnit. Příležitost připomenout méně známou a opomíjenou polohu svého herectví B. Štěpánová využila. Typově ne zcela vhodné obsazení zdolal P. Stach se ctí.
(zadáno: 17.12.2021)
Kolektiv s režisérem A. Skalou v čele převrátil naruby a dále rozvíjel motivy například ze Čtyřlístku nebo Nekonečného příběhu. Pouští se i na tenčí led, nebojí se vulgarit a odvážně si utahují z témat, která v dobách, kdy se nosí „korektnost“, začínají být brána jako nedotknutelná. Naráží na všemožná klišé, předsudky či pokrytectví, jež si zdánlivě tolerantní společnost vypěstovala a které nejsou vždy ku prospěchu. Tři herci a herečka jedou v hodinové jízdě naplno, daří se jim diváky bavit a rozesmávat, případně i přimět k zamyšlení. Pokud se však někdo bere příliš vážně, může ho tento druh humoru i urazit...
(zadáno: 14.10.2021)
Ken Ludwig se zaměřil na 1. díl dobrodružného románu (zápletka se šperky), z 2. dílu užil spíše torzo, jímž děj logicky uzavřel. Zvláštností solidní dramatizace je postava D’Artagnanovy sestry, jež se stane pomyslným pátým mušketýrem. Dobře postavená inscenace plyne svižně, podařilo se nalézt rovnováhu dobrodružných prvků a adekvátně dávkovaného humorného odlehčení, může tak bavit i diváckou většinu s mušketýry obeznámenou. Scénografie estetickou funkci plní, ale její realizace účelně neslouží a komplikuje přestavby. Dámské kostýmy herečkám přinášejí nejednu komplikaci. Sehraný ansámbl bravurně zvládl i nesnadný šerm.
(zadáno: 13.10.2015)
(zadáno: 30.4.2012)
65%. Nápad líčit dobrodružný román očima malé holky, vyrůstající na přelomu 60. a 70. let, mě předem zaujal. Přijal jsem zasazení děje mezi kulisy pavlačového domu a do rytmů songů The Beatles. Bavilo mě sledovat svižné a zábavně „shazované“ akce, zaujaly mě výkony představitelů všech čtyř mušketýrů. Ale nezbavil jsem se (asi špatného) pocitu, že nápad s prolínáním děje románu a reálného života zůstal značně nevyužitý. I když si uvědomuji důvod „nadsazení“, nepřišel jsem na chuť vyznění některých scén (běsnění Mylady, umírání Konstance aj.). Mezi mé „top zážitky“ v Dlouhé inscenace nepatří.
(zadáno: 4.11.2016)
O jednotlivých charakterech tvůrci přemýšleli, jejich vnější projevy vycházely z podstaty a dávaly smysl. Herci role precizně vystavěli. Omylem však bylo rezignovat na specifickou Čechovovu jemnost a nejednoznačnost a založit inscenaci na nadsazeném hereckém projevu. Stalo se tak, že jednotlivé postavy ve výsledku splývaly. Navíc rozsah textu, byť byl upraven a zkrácen, se v případě tohoto expresionistického pojetí ukázal nevhodným a měl za následek nezáživnost dění a nudu. Na výsledku se jistě podepsalo, že režisér D. Špinar v průběhu příprav vystřídal Š. Pácla a nazkoušel inscenaci narychlo.
(zadáno: 11.2.2013)
Od premiéry se na inscenaci nepochybně pracovalo, mé hodnocení se vztahuje k jednomu z posledních uvedení. Práce herců se mi líbila, já jsem již nebyl svědkem žádných přehnaných karikatur či stylizací. Zaujala mě řada nápadů a originálních smysluplných posunů. Celkově však toto nastudování nepřineslo žádný zvlášť objevný ani dostatečně výrazný pohled na klasickou hru. Přetrvala řada hluchých míst. Jednotlivé nápady se neposkládaly sourodý a silně vyznívající celek.
(zadáno: 26.7.2010)
Zajímavá variace na commedii dell’arte, s jejímž žánrem autor zachází velmi volně. Téma lásky a peripetií kolem svatby obohacuje moderními prvky jako těhotenství a rodičovská zodpovědnost. Příbramská inscenace (posunutá ještě více k současnosti) za legendárním pojetím Činoherního klubu zaostává, po dramaturgické stránce trochu vázne. Vulgární stránka textu je možná posílena zbytečně moc, ale naštěstí nesklouzává pod důstojnou mez. Herecky není inscenace zcela vyvážená, ale někteří aktéři zaujmou. Přes jisté nedostatky je inscenace zábavná, má spád, některé zápletky jsou zdařile rozehrány.
(zadáno: 14.1.2020)
75%. Okolnosti zázračného nalezení textu nejistého autorství jsou asi mystifikací a R. Levínský (pod přiznaným pseudonymem) hru zřejmě nejen přebásnil, ale sám napsal. Zpracován je osud malíře Brandla, jenž žil bouřlivý život plný eskapád a zároveň za sebou zanechal pozoruhodné dílo, které se stalo další inspirací pro výtvarnou a v neposlední řadě i pohybovou složku. Výprava, světlo, hudba, pohyb se skvěle propojují s hereckými akcemi. Poetika souboru je zdařile rozvinuta. Inscenaci nechybí humor, zároveň připomíná Brandlův osud a dílo, dochází k zobecnění paradoxů spojených s výjimečným uměleckým nadáním.
(zadáno: 12.6.2012)
Neumím odhadnout, jak intenzivní zážitek to byl pro malé děti a jak dobře se zorientovali v dějových rovinách. Inscenace mi ale připadala vhodná pro celou rodinu. Já jsem si pohádku užil, líbilo se mi nápadité řešení jako „divadlo na divadle“. Byla radost sledovat s chutí hrající herce, kteří si z náročnějších počinů pro dospělé odskočili do rodinné inscenace. Na mé repríze jsem se stal svědkem něčeho kuriózního. Dětské publikum sledovalo se zájmem, hlasitě reagovalo pouze na vyzvání herců. Zato dospělí, většinou pozvaní „přátelé“, rušili afektovaným a nepřiměřeně hlasitým smíchem.
(zadáno: 16.3.2011)
Občas jsem zachytil zajímavou myšlenku a poznal, že i totalitní režim v Rusku má se současností něco společného (pocity ničivé prázdnoty a beznaděje, neschopnost či nemožnost lásky atd.). Myslím, že téma by šlo dobře vztáhnout k dnešku. Režisérce V. Čermákové se to však nepovedlo, její uchopení bylo od základu špatné. Měl jsem pocit, že se ani nesnažila o to, aby se divák zorientoval, chyby byly někdy až školácké. Nepřehledné a těžce srozumitelné dění na jevišti. Osobitě ztvárněné výjevy se k tématu v zásadě hodily, ale v chaotickém zpracování jejich smysl nevyzníval. Navíc únavné a nezáživné.
(zadáno: 13.10.2017)
Další počin osvědčeného souboru za předchozími projekty rozhodně nezaostává! Tento večer se skládá ze tří „zpěvohříček“. První z pravěku (autor Milan Šotek), druhá detektivka (skvěle předtočená, autor Jiří Suchý), třetí z operního prostředí (opět živě hraná a zpívaná, autor Igor Orozovič). Soubor na diváky chrlí hru se slovy a významy. Písňové texty jsou doslova klenotem, zhudebnění zdařilé. Se stálou čtveřicí účinkujících tentokrát hrála a zpívala hudebnice K. Farag; zaujala zejména zpěvem, v hereckém projevu byl vzat do hry především její typ.
(zadáno: 12.2.2013)
Předem jsem si přečetl, o co se D. Radok snaží ve své radikální úpravě Shakespearovy (problematické) hry, kratší verzi s menším počtem postav. A podle mého názoru byl záměr z inscenace patrný. O životnost hrdinů či kresbu charakterů zde příliš nešlo, prvořadé bylo téma. Promyšleně vyslovované „výkřiky“ jednotlivých postav se mi poskládaly smysluplně. Na druhou stranu se obávám, že bez obeznámení bych možná měl s vypovídací hodnotou výsledného tvaru problém. Výborná práce s velkým prostorem, dobré řešení kostýmů. Z mého pohledu se nejedná o nepovedený počin, ale chápu, že se každému nelíbí.
(zadáno: 20.11.2023)
Autor D. Košťák se inspiroval Eurípidovými motivy i jinými zdroji a domyslel je s ohledem na to, co řeší váleční uprchlíci o několik tisíciletí později. Každá ze tří žen se v cizí zemi potýká s odlišnými problémy a vzhledem k rozdílnosti povah se jim staví vlastním způsobem. Nesporná přínosnost hry je ve výběru témat. Někdy však zůstává jen u zmínek, lze si představit intenzivnější rozvinutí a dramatické vytěžení vyřčeného. V kontextu současné české dramatiky stojí hra rozhodně povšimnutí! Pod správným vedením ukrajinské režisérky A. Turlo odvádějí herečky vynikající práci a dokáží dodat působivost i náročným monologům. Povedená scénografie.
(zadáno: 14.1.2020)
Barbora Hančilová zpracovala skutečnou událost, dodala jí nadhled a více úhlů pohledu. Setkání s jejím dílem je pro diváka obohacující. Režisérka A. Bolfová používala ve velké míře projekce, které sice stavěly částečnou „bariéru“, ale vzhledem k úloze komunikačních technologií s tématem ve značné míře souvisely. Herecky na dobré úrovni. Škoda, že inscenace neměla delší život a že se jí nedostalo pozornosti, jakou by si zasloužila.
(zadáno: 9.3.2016)
Román M. Pilátové je obtížné v celé šíři a složitosti jevištně obsáhnout. Scénář pro inscenaci byl obstojný, i když místy mohl být koncipován přehledněji. Režisérce se bohužel nepodařilo zcela propojit jednotlivé složky, nevytvořila konzistentní tvar. Příliš se soustředila na zobrazení atmosféry a na „prožívání“ postav, často jí unikala podstata, myšlenkově se nedostala dostatečně „daleko“ a nedosáhla adekvátního přesahu. Najdou se však momenty, kvůli kterým stojí za to inscenaci navštívit. A kdo nečetl román, má možnost příběh poznat. Herecky na dobré úrovni. Sugestivní zvuk trubky (na živo).
(zadáno: 6.10.2017)
Monodrama o vyděděnci, potácejícím se v nočním městě. Nadčasová hra o rozpadu hodnot, o neuchopitelnosti bytí. V prostorách u bývalého Stalinova pomníku inscenace výmluvně rezonuje. Pronášené věty jakoby odkazovaly na to, čeho jsme svědky jen o pár metrů dál. Výborný Michal Balcar dokáže nejen „hrát“, ale skvěle reaguje na náhodné kolemjdoucí, bere je do hry. Specifický zážitek.
