PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Pavel Širmer
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (2013)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 11.3.2024)
(zadáno: 14.8.2023)
Procházka Anežským klášterem, v jehož venkovních i vnitřních prostorách spatříme performery s novocirkusovými dovednostmi, zaslechneme sborové zpěvy či uslyšíme příběhy o svatých. Zážitek přináší už samotný prostor, v němž se zpěv působivě rozléhá a různorodá čísla působí navenek efektně. Po obsahové stránce a z hlediska vyznění celku je však projekt rozporuplný. Výběr jednotlivých příběhů a jejich souvislost s klášterem se jeví nahodile, příliš se nedaří ani propojení s dalšími uměleckými disciplínami. Přestože má J. Svoboda příjemný a znělý hlas, v přednesu si lze představit soustředění cílící více na obsah a poselství vyprávěných příběhů.
(zadáno: 14.4.2023)
Nový překlad, výrazná úprava, působivá hudba, promyšlené řešení prostoru, moderní kostýmy, dynamická invenční režie snažící se o relativizaci humorem či improvizací a nenásilnou komunikací postavy Diega s publikem. Tyto kvality jsou bohužel negativně poznamenány vedením herců a rozhodnutím soustředit se na situace, resp. takřka rezignovat na psychologii obhajující jednání postav. Herci jsou tlačeni k nepřirozené deklamaci, ve spojení s ne vždy zvládnutými pohyby se hlavně v první části většina scén utápí v přemíře křiku. Přestože druhá část a konec dojem trochu vylepšily, smysluplná snaha bohužel ve výsledku ovoce nepřinesla.
(zadáno: 14.4.2023)
Oproti prvnímu dílu D. Drábek napsal souvislejší text, v němž se lépe nalézá smysl a z něhož si lze občas odnést i myšlenku. Inscenace však žánrově tápe, místy sklouzává na hranu trapnosti a přes snahu herců akce postrádají potřebnou lehkost. Přes mírně vzestupnou kvalitativní tendenci jsem já osobně rád, že třetí díl není v plánu.
(zadáno: 20.1.2023)
Slavný dramatik se ve své hře kdysi zabýval absurdními zvyklostmi a předsudky „vyšší“ společnosti, které jsou v této podobě naštěstí už minulostí. Dramaturg V. Čepek a režisér Š. Dominik si správně uvědomili, že komedii nemá smysl v dnešní době hrát navážno; zřejmě se snažili dodat obecnější nadčasovost pomocí ironie a nedrastické nadsázky, která zároveň autora nepopře. Bohužel však s herci nesvedli najít správný přístup a odpovídající míru, téměř všichni během představení nejednou zveličování nevybalancovali a nevyhnuli se nechtěné směšnosti. Ozdobou je líbivá, netěžkopádná a nápad nepostrádající scénografie K. Čapka.
(zadáno: 29.11.2022)
Bent - 3D Company 40 %
Nastudování v českém divadle opomíjené hry Martina Shermana je ze strany 3D Company záslužným dramaturgickým krokem. Působivý závěr pravděpodobně většinu diváků strhne. První česká inscenace však není po realizační stránce dobře zvládnutá, poznamenaly ji hlavně významné nedostatky ve výkladu a v práci s herci. (více v článku na blogu)
(zadáno: 24.10.2022)
Na první pohled obehraná zápletka se posléze posouvá do jiných rovin, překvapuje. Do scénáře je zakomponována poezie různých autorů, což někdy dodává další významy a hloubku, jindy verše znějí samoúčelněji a povrchněji. Některým z herců není přednes poezie vlastní, nenalézají vhodnou hlasovou polohu a s verši zápolí. Funkční je doplnění částečně živým hudebním doprovodem herců a interpretacemi dvou Krylových písní, naopak pohybová složka do tvaru příliš nezapadá a herci naráží na své limity. Působivé a dojemné okamžiky střídají méně povedené. Originální tvar má potenciál, ale schází mu zřetelný dramaturgický a režijní směr.
(zadáno: 7.7.2022)
45%. Smysl koncepce J. Krofty je zřetelný i bez znalosti inscenačního záměru. V záměrném upozadění psychologie postav se projevuje účelovost jednání a povrchní pózy na efekt, které často vídáme např. v médiích či u politiků. Režisér a dramaturgyně neprojevili dostatek důslednosti v přizpůsobení tvaru výpovědi. Výstup Lady Macduff se stal nadbytečným, složité bylo najít smysl v posílení komiky u Banqua (T. Měcháček) či Sluhy (V. Vondráček). Funkční bylo naopak uchopení Macduffa (V. Vašák). Ústřední pár M. Němec a L. Krobotová koncepci dobře slouží, s reprízami se jim snad podaří doladit celistvost a usazení extrémnějších poloh.
(zadáno: 7.7.2022)
Autor a režisér D. Drábek napsal herecky vděčné postavy stárnoucích lidí, jimž se život příliš nepovedl, ale přesto se nevzdávají. Obsazení aktéři s P. Tomicovou v čele se rolí zhostili sympaticky a otiskli do nich lidský rozměr. Samotná hra je však skládankou nahodile užitých a nevěrohodně poskládaných motivů. Vtipnější okamžiky, v nichž se sem tam ozývá Drábkovský humor, střídají hluchá místa. Stopáž je nepřiměřená, téma a děj by vydaly na kratší inscenaci bez pauzy. Kdo sleduje Drábkovu tvorbu, může ho při sledování napadnout, jestli se jako autor nevyčerpal a nesnažil se za každou cenu splnit zadání vytvořit inscenaci vlastní hry.
(zadáno: 21.4.2022)
45%. Po mnoha letech se na jeviště vrátil pozoruhodný kompilát z Nestroyova díla. Původní písně (hudba P. Hapka, texty P. Rada) nahradily nové songy J. Krhuta, které ve spojení se solidní choreografií J. Hanušové dodávají modernější háv. V těžkopádné nezábavné inscenaci se bohužel ztrácí společensko-kritický podtext a záměr režiséra R. Lipuse a dramaturgů. Nedostatečně vedení herci se uchylují k různorodým nesouznícím stylům. K lacinému pitvoření sklouzává M. Adamczyk, S. Postlerové a J. Šťastnému se příliš nedaří rozehrávat komediální situace. Mnohem lépe si s pointami rozumějí A. Petráš a I. Bareš ve vedlejších rolích.
(zadáno: 21.4.2022)
Fraška se na českých jevištích často hraje v adaptaci M. Horníčka, v DnV nastudovali původní Labichovu hru. Režisér T. Töpfer podcenil mechanismus frašky, která má bavit navazujícími komediálními zápletkami, a upnul pozornost na vnější gagy, jež by ve spojení s improvizacemi měly fungovat spíše jako dozdobení. Herci by potřebovali ještě zkoušet, příliš se nesehráli a jen tu a tam se jim daří rozesmát. V tomto směru se nejlépe daří náhradnímu představiteli Ot. Brouskovi ml., jenž paradoxně pro roli omšelého starce není zatím vhodným typem. Ke kultivované zábavě, kterou nepohrdnou ani náročnější, má inscenace daleko.
(zadáno: 17.12.2021)
Divácky atraktivní muzikál je častým hostem nejen na českých jevištích, boleslavská inscenace patří k méně vydařeným. Nepovedené hudební nastudování – herci jsou tlačeni do neodpovídajících hlasových poloh, na premiéře se často ozývaly falešné tóny. Neefektní choreografie, v níž se účinkující neukázali příliš pohybově disponovaní. S jednodušším libretem se lze utkat se ctí, ale hercům se nedaří postavy polidštit, většina z nich vyznívá příliš prostoduše a jejich jednání až nesmyslně. Solidní výprava. Divácký úspěch se možná dostaví, nicméně v MDMB v minulosti mnohokrát svedli nasadit laťku výš.
(zadáno: 3.12.2021)
René Levínský (pod dalším z mnoha pseudonymů) užil jazyk plný vulgarit, který vytváří specifickou poetiku, jež je oříškem a výzvou. Nemalé úsilí silného souboru vedlo k rozporuplnému výsledku. Z ústřední čtveřice punkerů si s textem nejlépe rozuměl J. Plouhar, částečně úspěšný boj svedla M. Vítů. Nevhodnou volbou byli J. A. Haidler a M. Bukovčan, kteří zápasili se specifickou mluvou natolik, že na jevišti působili až amatérsky. „Zvířecí“ výstupy P. Uhlíka a A. Bereckové vyšly lépe, ale celkově poetika hry na jevišti nefunguje. Neúspěšný pokus má však větší smysl než sázka na jistotu nebo opakování téhož.
(zadáno: 11.10.2021)
45%. Suchého zpracování Fausta je těžko přenositelné a režisérovi V. Morávkovi se bohužel nepodařilo najít funkční inscenační klíč. Připomínání momentů z historie Divadla Semafor sice uvádí počin do kontextu, ale ve výsledku ještě více rozostřuje už tak málo čitelnou výpověď v nepřiměřeně dlouhé stopáži. Zazní jak písně složené F. Havlíkem pro původní hru, tak další semaforské písně Suchého a Šlitra. Jedinečné hudební provedení ve spojení s energií talentovaných herců sice významně pomáhají, ale nejsou spásné.
(zadáno: 25.7.2021)
V osobitém filmu se nezvykle mísí více žánrů, má specifický humor. Nalezení odpovídajících divadelních prostředků je těžkým soustem a Jiřímu Pokornému se to dařilo s kolísavou funkčností. Vážné situace asi neměly vyznít věrohodně, ale smysl takového uchopení zůstával zastřený. Humorné okamžiky přinesly sporadické oživení, ale do celkového kontextu příliš nezapadaly. Někteří z herců si s nelehce ztvárnitelnou látkou viditelně nerozuměli a působili až bezradně.
(zadáno: 11.11.2020)
45%. Ve své době experimentální drama, pro jehož realizaci v dnešní době je třeba najít nový klíč. K tomu by bylo třeba radikálnější úpravy a pečlivější dramaturgické přípravy. Režisér nepochybně hledat zkoušel, našlo se pár zajímavých řešení jednotlivých obrazů, ale viditelná snaha ovoce nepřinesla. Představitel titulní role T. Pavelka vynakládal nemálo energie, ale místy se v množství slov topil. Na herecky nenaplněné inscenaci nebylo zřejmé, proč ji divadlo nastudovalo a o čem se v ní vlastně hraje.
(zadáno: 30.10.2020)
Evald Schorm připravil pro svou inscenaci v Divadle Na zábradlí výtečnou dramatizaci, kterou později nastudovala i další divadla. Pro studenty však tento text není nejvhodnější látkou, při sebelepší snaze nemohou náročné úlohy obsáhnout. Chtějí-li se s látkou utkat, byla by vhodnější vlastní dramatizace s menším záběrem a přizpůsobená osobnostem a případné snaze o vlastní výpověď. Úprava a krácení měly za následek povrchnější vyznění. Studenti k podstatě postav pronikli jen částečně. Bakalářská inscenace, která po rozpracování nahradila jinou nerealizovanou absolventskou inscenaci, měla raději zůstat klauzurou.
(zadáno: 30.10.2020)
V černé duchařské komedii autor poměrně originálně uchopil vztahové zápolení hlavního hrdiny s první (mrtvou) a druhou (živou) manželkou. V rutinní režii M. Vokouna se nepodařilo dosáhnout zejména zábavnosti, jakou divácky vděčná hra může nabídnout. O nadstavbě ukryté pod povrchem si můžeme nechat jen zdát. Hlavní příčinou byla nezkoordinovaná práce herců, kteří se stylově nesladili. Vítané oživení chvílemi přinášela energie J. Zenáhlíkové, užité komické gagy však neměly logickou oporu v situacích a ve výsledku se staly spíše exhibicí. Inspicientce Z. Fricové menší komická role více než sedla.
(zadáno: 9.3.2020)
Dürrenmatt v polovině 50. let poměrně odvážně zobrazil svět s nemilosrdnou vládou peněz. I v dnešních časech se lze jeho hrou vyjádřit k tomu, v čem žijeme. Režisér J. Burian postavil inscenaci, kde jednotlivé složky odvedly rutinně svůj úkol, ale dohromady se nesloučily v nadstavbu a vyšší význam. Naprostým omylem byly kostýmy. Nedostatečně vedení herci nehráli společně, každý si sólově postavil roli tak, jak sám uznal. Kláru přizpůsobila D. Havlová-Veškrnová svému naturelu, čímž se s autorovou hrdinkou částečně minula. Hvězdné obsazení hlediště zaplní, ale diváci se v DnV setkají jen s další promarněnou příležitostí.
(zadáno: 14.1.2020)
Václav Havel ve své variaci s nadsázkou a ironií zobrazil mocenské principy, zároveň vzal originálně do hry úlohu jazyka, resp. „žvanění“. Přestože se po více než čtyřiceti letech mnoho změnilo, principy jsou stále platné a leccos se dá vidět v jiných odstínech. Zpracování MDP je bohužel dalším důkazem, že opernímu režisérovi D. Radokovi se v činohře nedaří. Nešťastná scéna se závěsy, výklad nejde u postav do potřebných detailů a i situacím ubírá na vtipu a údernosti. Herci společnými silami nedokáží docílit poutavosti a lehkosti. Hra mohla poskytnout tvůrcům příležitost projevit názor, ten však z inscenace není patrný.
(zadáno: 14.1.2020)
45%. Michal Lang na „své farmě“ koncentroval nespočet problémů, s nimiž se naše společnost a planeta potýkají. A bez servítků nastínil katastrofu, do níž se možná řítíme. Zřetelný záměr se ale z několika důvodů rozmělnil. Samotná hra honí příliš mnoho zajíců najednou a především je nadmíru upovídaná, na textu by bylo žádoucí ještě pracovat. Kdyby hru nerežíroval samotný autor, možná by jeho odstup pomohl eliminovat další problémy. Inscenace není ani příliš vtipná, ani napínavá. Řešení předělů mezi obrazy neumětelské. Ale ceňme si, že se divadelníci i přes riziko nezdaru pouští do podobných počinů. Smysl to rozhodně má!!!
(zadáno: 22.10.2019)
45%. Čapkovy texty byly jen východiskem, Egon Tobiáš a tvůrci inscenace s nimi naložili volně. S neuspořádaným scénářem si režisérka zdatně pohrává formou kabaretu. Některé výstupy jsou vtipné, mají jasnou pointu a strefují se do dnešních společenských či morálních problémů. V jiných scénách je zase těžké odhalit smysl. Nuda to rozhodně není, ale většina diváků bude zákonitě zmatena. Je dobře, že DD nespoléhá na zajeté koleje a občas nabízí i experimenty. Tomuto by však ze strany autorů, dramaturgie i režie prospělo ujasnit a zřetelněji definovat záměr a směr.
(zadáno: 4.3.2019)
Dramatizovat obtížně uchopitelný Topolův román a zároveň se neuchylovat k znehodnocujícím povrchnostem je ambiciózní záměr. Již samotný text adaptace je obtížně stravitelný a výsledkem jeho jevištního zpracování je špatně přehledné a srozumitelné „hemžení“, v němž se možná zorientuje předem znalý čtenář, ale širšímu okruhu diváků inscenace román přiblíží jen stěží. Režisérovi se nicméně za pomoci výpravy a hudby podařilo vybudovat sugestivní atmosféru a je třeba ocenit i herecké výkony. Přes rozporuplný výsledek je sympatické, že se ND nebojí riskovat a nesází jen na jistotu.
(zadáno: 4.3.2019)
45%. Příběhy na podobné téma se ve filmu i na divadle objevily už mnohokrát, ale debutující autor a režisér Kamil Střihavka přesto dokázal přispět něčím originálním a osobitým. Sám se však ve svém textu neodhodlal ke škrtům a ani dramaturgyně ho k tomu bohužel nedokázala přimět. Omílalo se podobné, většina scén měla být zkrácena, některé by dokonce mohly vypadnout úplně. Oba hlavní představitelé i dámy v menších rolích role drželi a neslevovali z nasazení. Inscenace má něco do sebe, ale nemálo slibných okamžiků fatálně poškodil nezvládnutý temporytmus.
