Redakce

Pavel Širmer

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (1808)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 30.10.2020)
Autor radikálně a nesmlouvavě tepe do fungování světa, politiky, médií atd. Odkazy a metafory smysl mají, ale nepřiměřená upovídanost a zasazení do dějových extrémů jim ubírá na funkčnosti. Překombinovaný děj volá po zjednodušení. Celek se jeví spíše jako provokace pro provokaci. Přes výraznost a dobrou zkoordinovanost jevištních akcí je během bezmála dvou a půl hodin bez pauzy těžké udržet pozornost. Promyšlená práce s prostorem, výrazná hudební složka, obdivuhodné nasazení herců. Na Nové scéně by se počin asi nezdál tak odvážným. Kolik diváků ale právě ve Stavovském divadle projeví o kontroverzní titul zájem?
(zadáno: 30.10.2020)
Komorní hra je postavená především na promluvách paní Lemarchandové, do nichž v menší míře vstupuje opravář Frank. Pozvolna vyplouvají na povrch motivace jednání Lemarchandové a skládá se obraz její odporné osobnosti. Režisér T. Loužný dal prostor osobitosti svých spolupracovníků. Nápadité scénické řešení K. Jirmanové Soukupové, atmosféru umocnila vynikající živá hudba J. Čížka podpořená zpěvem N. Mikulové. Klíčová však byla režisérova práce s L. Roznětínskou, jež v hlavní roli velkou příležitost naplno využila. Bez nadsázky zde zazářila a pro řadu diváků může být její herectví dokonce objevem.
(zadáno: 30.10.2020)
Čtyři členové souboru doplnění o tři hosty romské národnosti předstupují před diváky se stand-up výstupy za sebe i za jiné postavy. Skvělé podání herců zaujme, P. Matiová za doprovodu živé hudby výtečně zpívá. Hraje se o soužití Čechů a Romů, diskriminaci a dalších problémech. Jiří Havelka často dokáže postihnout vybrané téma s širokými souvislostmi. Zde překvapivě jen naťuknul několik základních problémů a je až zarážející, kolik toho zůstalo opomenuto. Záměr byl možná tentokrát jiný, nicméně tato problematika by si zasloužila údernější a celistvější uchopení, což by měl ohlídat i dramaturg.
(zadáno: 30.10.2020)
V inscenaci režiséra V. Malochy se podařilo akcentovat nadčasovost tématu svobody a obohatit jej názorem nastupující generace. Pro potřeby ročníku byly sloučeny postavy doktora a nočního zřízence a role dvou mužských pacientů přepsány na ženy; tyto poměrně překvapivé úpravy (resp. ztvárnění oběma herečkami A. Šťastnou a B. Křupkovou) vyzněly nenásilně a velice zajímavě. Dramatizace Keseyho románu skýtá náročné party, s nimiž se studenti vypořádali se ctí. Kromě dvou zmíněných hereček si zaslouží jmenovat také M. Jindrová a P. Urban. Propracovaná scénografie.
(zadáno: 30.10.2020)
Jubilant Pavel Zedníček si už nemůže dovolit takové fyzické nasazení jako kdysi, při pohledu na něj si však divák nemusí říkat, že už by toho měl nechat. Zedníčkův Harpagon není v inscenaci dominantní, představitelé dalších rolí jsou mu mnohdy rovnocennými partnery. Svůj komediální talent výtečně uplatnila zejména M. Procházková, která v roli Elišky odkryla více, než autor napsal. Zásluhou herců je sledování inscenace příjemným oddechem. Česká divadla sice nabízejí ambicióznější zpracování Molièrovy hry, ale i zde se setkáme s několika zajímavými nápady.
(zadáno: 30.10.2020)
65%. Jednou z linií MeetFactory jsou dramatizace světových románů. V případě adaptace Houellebecqova Serotoninu jde víceméně o Florentův dlouhý monolog doplněný kratšími vstupy dalších postav. Statická inscenace tak stojí a padá s hlavním představitelem. V obrovském množství textu se J. Hájek neztratil a svým niterným projevem dokázal zprostředkovat vyhoření, s nímž se Florent potýká. Divák však musí být ochoten a schopen napojit se na vyřčená slova. Stavba textu bohužel soustředění příliš neusnadňuje a zabloudit je poměrně snadné...
(zadáno: 30.10.2020)
65%. Záměrem asi nebylo sdělit o Kafkovi něco zásadního nebo objevného. V krátké hříčce si autor E. Tobiáš pohrává s fantazií a přivádí na scénu dvanáctiletého Franze Kafku. Nespočet vtipných a chytrých odkazů nejen na Kafkova díla, ale také na osobnosti jeho života i pražské společnosti. Zvláštní práce s jazykem. Doslova okouzlujícího K. Dobrého v dětské roli doplňují L. Trmíková a M. Dohnal, kteří vystřídají více postav. Atmosféře pomáhá situování do autentického bytu, kde se v (na) malém prostoru se podařilo zobrazit Kafkovu osobnost s osobitým půvabem a humorem.
(zadáno: 30.10.2020)
Komorní muzikál, resp. buffopera Suchého a Šlitra zaujme v Plzni především kvalitním hudebním nastudováním s neoposlouchanou instrumentací. Inscenace je situována do jakési arény, možná má být divadlem na divadle. S tímto nápadem se však dále zachází nahodile, dramaturgicky a režijně jsou koncepce a zacházení s prostorem značně nedomyšlené. Ani herecký projev není přizpůsobený malému sálu a blízkosti diváků. Přes výhrady si však divák může vychutnat hudební kvality pozoruhodného a nestárnoucího díla v podání talentovaných členů souboru DJKT. Suverénní „covidový záskok“ L. Zvoníkové.
(zadáno: 30.10.2020)
Čapek se ve své době ukázal jako výjimečný prognostik, neúprosný technický pokrok však po stu letech dostal původní podobu jeho dramatu na hranici použitelnosti. V Plzni technologickou terminologii aktualizovali a zasadili inscenaci do efektně vypadající výpravy, jejíž vadou na kráse byla nedostatečná pečlivost v detailech. Dobré inscenační východisko bohužel nedošlo hereckého naplnění u většiny představitelů hlavních i vedlejších rolí, kteří by zjevně potřebovali více zkoušet, aby se lépe přizpůsobili koncepci a oprostili od zažitých stereotypů.
(zadáno: 30.10.2020)
V černé duchařské komedii autor poměrně originálně uchopil vztahové zápolení hlavního hrdiny s první (mrtvou) a druhou (živou) manželkou. V rutinní režii M. Vokouna se nepodařilo dosáhnout zejména zábavnosti, jakou divácky vděčná hra může nabídnout. O nadstavbě ukryté pod povrchem si můžeme nechat jen zdát. Hlavní příčinou byla nezkoordinovaná práce herců, kteří se stylově nesladili. Vítané oživení chvílemi přinášela energie J. Zenáhlíkové, užité komické gagy však neměly logickou oporu v situacích a ve výsledku se staly spíše exhibicí. Inspicientce Z. Fricové menší komická role více než sedla.
(zadáno: 30.10.2020)
David Jařab vyšel především z povídky „Dům U měděných buků“, ale její původní zápletku značně „přitvrdil“. To dopomohlo k nahlédnutí pod zdánlivě spořádaný povrch doby viktoriánské Anglie, která rozhodně není prezentována jako idyla. Titulní Holmes pak byl překvapivě relativizován přisouzením méně lichotivých vlastností. I když se inscenace doslova zpronevěřuje mnoha čtenáři oblíbeným prvkům Doylových povídek, nejedná se o násilné poškození. Pohled tvůrců má svou logiku a opodstatnění. Přes (pro Jařaba typické) pomalejší tempo dokázali soustředění herci udržet pozornost a napětí od začátku do konce.
(zadáno: 30.10.2020)
Původně studentská inscenace Pidivadla „žije“ dál na scéně Divadla Kolowrat. Na českých jevištích zabydlená hra může znalé diváky překvapit domyšleným a zároveň logickým a nenásilným rámcem, jímž je náhled Vicki. V této koncepci jsou akceptovatelné i ještě překvapivější změny v závěru. Režisérka M. Krátká s absolventy na postavách a situacích pečlivě pracovala. Nový představitel M. Merunka se v titulní roli obstojně zabydluje. Inscenace svou působivostí předčí i některá dřívější česká nastudování. Škoda některých nedomyšlených nebo nezvládnutých detailů (např. střelba z reproduktoru, ztišující se světlo, Joeův noční úbor).
(zadáno: 30.10.2020)
Wajdova dramatizace Dostojevského románu byla pro Divadlo D21 výrazně upravena. Děj pak byl v inscenaci J. Šmída situován směrem k současnosti a v souladu s tím i charaktery. Např. Raskolnikov byl oproti románu méně zralý a spíše připomínal dnešní mladíky nedomýšlející své jednání, Soňa naopak svůj nelehký úděl snášela s mnohem menší pokorou a odevzdaností. Scénografie se vypořádala s limity sálu více než dobře, herci koncepci naplnili. Vyznění se od Dostojevského značně odchýlilo, ale smysl dávalo. Přes místy přehnanou doslovnost by právě takové pojetí mohlo mladého diváka oslovit a možná mu i pootevřít cestu ke klasice.
(zadáno: 30.10.2020)
V českých nastudováních povětšinou škrtaná předehra zde byla nejen zachována, ale rovněž nápaditě domyšlena a s jejím hlavním aktérem Slyem se posléze setkáme více, než Shakespeare předepsal. Na nerutinní inscenaci je patrná snaha o přiblížení hrdinů současníkům, ale záměr nebyl důsledně realizován. Text měl projít výraznější úpravou a krácením, dynamika inscenace značně kolísala a tříhodinová stopáž byla nepřiměřená. Energičtí ostravští herci rozehrávali komické situace a postarali se o vděčná oživení, někdy však příliš odváděli pozornost od podstaty.
(zadáno: 30.10.2020)
65%. Autor navázal na svou úspěšnou komedii „Pravda“ a varioval v ní podobné motivy. Stejnou čtveřici postav postavil do jiné situace a opět se postaral o momenty překvapení. Z hlediska autorského zůstává „Lež“ přece jen trochu ve stínu své předchůdkyně. Inscenace Divadla Verze je precizně vystavěná a zahraná a nelze jí mnoho vytknout. Režisér s herci buduje tajemství, skrze které v divákovi vzbuzuje napětí a nejistotu do poslední chvíle.
(zadáno: 30.10.2020)
Zručně napsaná hra plná překvapivých zvratů o nevěře a lžích v partnerských vztazích. A také o tom, jak málo se nejbližší lidé někdy znají a že pravda bývá často jen zdánlivá. Autorův vtip a nadhled se sice v inscenaci neztratil, ale (podobně jak zmiňuje M. Novák) na komediální notu bylo občas příliš tlačeno na úkor hlubšího smyslu.
(zadáno: 30.10.2020)
Autor a režisér M. Amsler zpracoval v současné době hojně probírané téma ekologie a zacházení s naší planetou a možné důsledky se snažil domyslet situováním do nedaleké budoucnosti. Snažil se zabývat i dalšími více či méně souvisejícími problémy, ale ty spíše naťuknul. Chvílemi se daří vybízet k zamyšlení, polemice, popř. diskuzi. Na neuspořádaném textu, s nímž mnoho nezmohla ani dramaturgyně, se však mělo ještě pracovat, aby měl adekvátní apel. Některé nedostatky zmírnili herci svým vkladem.
(zadáno: 30.10.2020)
Římské tragédie jsou pro dnešní jeviště mnohem tvrdším oříškem než řecké, asi proto se s nimi setkáváme ojediněle. V samotném textu se díky jeho stavbě těžko hledají myšlenky, s tím mnoho nezmůže sebelepší provedení. Inscenační tým přes veškerou snahu problematičnost textu nezdolal, ale se hrou se utkali úctyhodně. V promyšlené koncepci nebyla zanedbána žádná složka. Herci zdatně dotvářeli výklad. Efektní hudba, v níž D. Kranich opět využil své umění rapu.
(zadáno: 30.10.2020)
Pohnutý osud jedné dívky má působivost a sílu. Režisér V. Tauš použil jednoduché prostředky, vše soustředil na herečkách T. Voříškové (Ramba) a E. Křenkové, které se „dělí“ o hlavní roli a ztvární i více vedlejších postav. Obě herečky pracují častěji před kamerou a jejich civilní autentický projev inscenaci sluší. Více by ale vynikl v menším prostoru, byť se scénografovi podařilo jevištní dispozice maximálně přizpůsobit a dosáhnout přiblížení. Působivý hudební doprovod na repríze obstaral příležitostný alternant M. Belko a jako zvláštní host zazpívala B. Poláková.
(zadáno: 30.10.2020)
Libretu komorního muzikálu by prospěla supervize, ale hudebně jde o zdařilé dílo, navíc na téma pro tento žánr neobvyklé. První česká inscenace, pro níž vznikl povedený překlad, byla nejsilnější v hudební složce s živou kapelou. Účinkující vesměs dobře zpívali a postarali se o řadu silných momentů. Pro klíčovou roli Diany není D. Šinkorová vhodně hlasově disponovaná, její výběr nebyl šťastný. Na hereckém projevu mohl režisér s herci pečlivěji pracovat, výraznější nápad chyběl i koncepci prostoru. Přesto vznikl muzikál, který by mohl potěšit i fajnšmekry. Škoda, že se vlivem okolností nemohlo odehrát více repríz.
(zadáno: 30.10.2020)
Legendární první provedení Krobotovy dramatizace románové kroniky bratří Mrštíků zůstane asi nepřekonané. Je však dobře, že se k adaptaci divadla opakovaně vrací a připomínají její mnohokrát prověřené kvality. V případě M. Langa se jedná již o třetí setkání a minimálně od kladenské inscenace se jeho zpracování v DpP dosti liší. Režisér přišel s novými nápady a vycházel z jiných hereckých osobností, kteří dobře napsané charaktery vystihli a navíc jim vtiskli osobitost. Ve ztvárnění některých detailů lze najít rezervy, ale celek vyznívá silně a může zaujmout nové diváky i návštěvníky, kteří mají možnost srovnání.
(zadáno: 30.10.2020)
65%. Smutná komedie svými zvraty a vyústěním příliš nepřekvapí, autorovi se však podařilo překročit rámec „konverzačky“ velmi přesnou charakteristikou postav, což mimo jiné umožňuje hercům kresbu do nejjemnějších odstínů. Pod vedením režiséra L. Smočka se J. Langmajer dostal velmi hluboko pod Bobbyho povrch, v roli zaostalého Terryho se P. Liška elegantně vyhnul karikatuře. Silnou dvojici zvládl M. Hein solidně doplnit, ale jeho výkon měl rezervy.
(zadáno: 30.10.2020)
Herci se stali přímo spoluautory a pod vedením Jana Friče předvádí „hezké věci“, přičemž po divácky vděčném začátku ono „hezké“ pozvolna začíná být k zblití. Režisér si dokáže utahovat i sám ze sebe, ale diváky k hledání a přemýšlení zrovna nevybízí a příliš spoléhá na jejich iniciativu. Část obecenstva se dokáže celou dobu jen spokojeně bavit, aniž by odhalila smysl. Hlavně v poslední třetině a závěru se projevuje úskalí této formy a nevyužitý potenciál jinak veskrze osobitého východiska.
(zadáno: 30.10.2020)
Evald Schorm připravil pro svou inscenaci v Divadle Na zábradlí výtečnou dramatizaci, kterou později nastudovala i další divadla. Pro studenty však tento text není nejvhodnější látkou, při sebelepší snaze nemohou náročné úlohy obsáhnout. Chtějí-li se s látkou utkat, byla by vhodnější vlastní dramatizace s menším záběrem a přizpůsobená osobnostem a případné snaze o vlastní výpověď. Úprava a krácení měly za následek povrchnější vyznění. Studenti k podstatě postav pronikli jen částečně. Bakalářská inscenace, která po rozpracování nahradila jinou nerealizovanou absolventskou inscenaci, měla raději zůstat klauzurou.
(zadáno: 30.10.2020)
Dramatizace K. Tučkové není povrchní, autorka se snažila vyhnout popisnosti a zachovat hloubku. Text svou stavbou a řešením na jevišti (ne)fungoval s kolísavým úspěchem. Naléhavost Johanesova osudu nakonec vyzněla silně, režisér s herci dosáhl působivosti některých obrazů, ale mezi nimi se objevovaly příliš se podobající situace, z nichž by nezanedbatelná část mohla být oželena.