Redakce

Pavel Širmer

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (1672)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 4.3.2019)
Autor hru situoval na slovenskou vesnici, kde „chcípl pes“, a místní obyvatelé zde bez perspektivy živoří. Příslušníci jedné rodiny mají potřebu se někam zařadit a našli si vlastní smysl života. Klimáček zdařile reflektoval některé svízele současníků a občas se mu je dařilo poměrně vtipně propojit. Vzhledem k tématům související společenskou zmateností se snad ani nešlo dobrat ničeho „zásadního“, ale text by přece jen určité vytříbení snesl. Režisér se svým týmem, s herci a dvěma důležitými komparzisty odvedli na inscenaci kus poctivé práce.
(zadáno: 4.3.2019)
45%. Příběhy na podobné téma se ve filmu i na divadle objevily už mnohokrát, ale debutující autor a režisér Kamil Střihavka přesto dokázal přispět něčím originálním a osobitým. Sám se však ve svém textu neodhodlal ke škrtům a ani dramaturgyně ho k tomu bohužel nedokázala přimět. Omílalo se podobné, většina scén měla být zkrácena, některé by dokonce mohly vypadnout úplně. Oba hlavní představitelé i dámy v menších rolích role drželi a neslevovali z nasazení. Inscenace má něco do sebe, ale nemálo slibných okamžiků fatálně poškodil nezvládnutý temporytmus.
(zadáno: 11.2.2019)
Ibsenovo drama v naší zemi poslední roky rezonuje, logicky tedy vzniklo několik nastudování. Michal Hába přišel s radikální úpravou, do inovace promítl i nejaktuálnější (nejen) ekologické problémy. V kabaretní formě se vtipně pracuje s pejskem a kočičkou vařícími dort, herci výborně hrají i zpívají. Obsahově propracované, potíž spočívá v inscenačním řešení. Bratry Tomáše a Petra ztvárňuje jeden herec, což asi dotváří rozpolcenost počínání, nicméně ve spojení s dalšími užitými postupy je hlavně tento nápad doslova vražedný především pro orientaci diváků, kteří se s původní hrou nesetkali.
(zadáno: 11.2.2019)
95%. Jako bychom se ocitli přímo na schůzi, kde téměř všichni vlastníci sobecky hájí své zájmy a nedokáží se spojit v zájem společný. Jiří Havelka – nemilosrdně a přitom s odzbrojujícím humorem – demonstruje, jak se Češi nedokáží domluvit a jak i po letech od Sametové revoluce fatálně selhává demokratický přístup. Tím rovněž nenásilně dochází k údernému zobecnění v politické rovině. Výtečně odpozorované situace a charaktery, které herci jemně nadsazují a zároveň zůstávají autentičtí. Mimořádný a potřebný počin v nejlepším slova smyslu naplňuje poslání divadla nastavujícího zrcadlo.
(zadáno: 11.2.2019)
Poslední desetiletí u nás opomíjená Ibsenova hra o tom, co se skrývá pod povrchem zdánlivé spořádanosti, má rozhodně co nabídnout. Režisér D. Šiktanc umístil děj do současnosti, ale text nebyl upraven natolik, aby dění s výpravou zcela souznělo. Ve výkladu nešlo přehlédnout řadu smysluplných aktualizací, koncepci se však zvládlo přizpůsobit jen několik herců, zejména představitelé vedlejších rolí se nezbavili svých stereotypů. Nezvyklá hudba pomáhala vzbuzovat napětí, ale temporytmus občas pokulhával. Škoda, že se dobrý záměr nepodařilo dotáhnout do konzistentnějšího tvaru.
(zadáno: 11.2.2019)
Švýcarský dramatik hrou kdysi zareagoval na události po únoru 1948 v Československu. Tvůrci inscenace se úspěšně pokusili o zpřítomnění a zdůraznění prvků, které v dramatu nezastaraly. Koncepce chóru vyšla o poznání méně přesvědčivě. S lehkostí zahraný sympatický počin v mantinelech studentských inscenací.
(zadáno: 11.2.2019)
Srozumitelná adaptace Hostovského románu byla obstojně inscenována. Podařilo se podtrhnout absurditu, s níž se hlavní hrdina v jednotlivých podnájmech střetává. Statická základní scéna byla přijatelnou volbou, pro níž lze najít důvod, ale dal by se vymyslet i funkčnější koncept. V hlavní roli projevil A. Langer svůj talent. Oproti jeho civilnímu uchopení tvořila kontrast stylizace vedlejších postav, s níž si mladí herci (střídající mnoho rolí) ne vždy zcela poradili.
(zadáno: 11.2.2019)
Dramatizace zachovala ducha známé novely. Formálně na pohled jednoduchá, ale promyšlená koncepce H. Burešové. Skvělá souhra scénických složek (výprava, světlo, hudba, zvuky) umocňujících stísněnou atmosféru, k níž přispěla i práce s chórem ztvárněným představiteli vedlejších rolí. Civilní uchopení hlavních postav bylo správným přístupem, nicméně M. Poulová s P. Neškudlou se ideálními představiteli nestali. Typově odlišnému Neškudlovi unikly některé Pavlovy rysy, Poulová (snad ve snaze posílit dramatičnost) občas sklouzávala k vyzkoušeným „fíglům“. Přesto tragický konec vyzněl silně a dojemně.
(zadáno: 11.2.2019)
65%. Promluvy ve třetí osobě asi měly být záměrně odosobňující, nicméně divákům značně zkomplikovaly vnímání. Dojem z rozpačitější textové složky mnohonásobně pozvedlo scénické provedení, které v koexistenci s hudbou a ruchy bylo samo o sobě ideotvorné. V nezvykle koncipovaném uzavřeném prostoru diváci část představení strávili s herci v úplné tmě a dostali možnost uvědomit si a prožít specifika světa nevidomých. Když se rozsvítilo, došlo k výmluvné konfrontaci jiného druhu. Ve tmě více vynikla P. Štorková, ve srovnání s ní byl hlas J. Gottwalda méně výrazný. Nevšední, přínosný zážitek.
(zadáno: 11.2.2019)
Jednodušší libreto muzikálu se dá do určité míry pozvednout, v Plzni však herecká složka zůstala povrchnější. I když se účinkující občas nevyvarovali laciností, hranici nevkusu nepřekročili. Choreografie standardní, scénograficky efektní. Po hudební stránce profesionálně odvedené, živý orchestr je vždy bonusem. Inscenace měla být odpočinkovým, divácky atraktivním a trochu pikantním titulem. Svůj účel splnila.
(zadáno: 11.2.2019)
Tvůrci děj přenesli do současnosti a přiblížili dnešním poměrům. Byli v tom důslední, takže výsledek vyzněl věrohodně. Zaujalo několik nápadů, pro vyvážení však chyběla odvaha pro otevřenější zobrazení tělesnosti, kterou v komplikovaném milostném vztahu básníků nelze opomenout. Extravagantní výtvarné řešení může na část diváků působit přebujele, nicméně svůj účel splnilo. Podobně by se dal shrnout záměrně přeexponovaný projev D. Krejčíka. S jevištní nezkušeností M. Stropnického režisér umně pracoval, výkonem mile překvapil. V několika vedlejších rolích se S. Nováková rozhodně neztratila.
(zadáno: 11.2.2019)
Ivan Hubač scénář svého otce ke zdařilému televiznímu filmu zdramatizoval obstojně. Režijně vyvážené, vtipné situace jsou správně prokládány smutnými. Snad jen divadelní konec možná mohl ubrat na sentimentu. Scénické řešení se vypořádalo se střídáním prostředí i dominancí zámku. K roli Hraběnky E. Balzerová přistoupila odlišně od J. Jiráskové, roli rovněž obsáhla a navíc překvapila tím, že se zcela oprostila od svých návyků. Výborný D. Novotný i ostatní herci ve vedlejších rolích.
(zadáno: 11.2.2019)
Nedostatečně známý osud významné vědkyně v poutavém dramatickém uchopení, v němž se snoubí pracovní rovina s osobní. Inscenační zpracování solidní, z hlediska tematického vše dobře vyvážené. Zatímco E. Elsnerová hlavní roli podává se sugestivní autenticitou, vedle ní je na mužských spoluhráčích dost vidět, že „hrají“. Tento nepoměr můj zážitek ovlivnil, od návštěvy však neodrazuji.
(zadáno: 11.2.2019)
55%. Sugestivní drama vystihuje osud a problémy, s nimiž se potýká jedinec postižený roztroušenou sklerózou. Režisér V. Polesný, jenž připravil první české nastudování, bohužel nechal oběma hercům až přílišnou volnost. Emotivní umělkyni, která zápolí s různými fázemi nemoci, Z. Stivínová s maximálním úsilím ztvárnila barvitě, extrémní polohy však působily poněkud neukočírovaně. Vedle ní se příliš monotónně hrající J. Novotný ztrácel. Režijně zanedbaná byla i pozice obou charakterů v celkovém kontextu inscenace, v níž se podstata sdělení hry poněkud ztrácela.
(zadáno: 11.2.2019)
Text seskládaný z podnětných postřehů a jednotlivostí přes viditelnou snahu tvůrců i herců na jevišti nezafungoval. Nicméně je záslužné, že se někdo do tohoto stále aktuálnějšího (celo)společenského tématu pustil. Divadlo sice nemá takový dopad, aby něco významně změnilo, ale divadelníci by si měli být vědomi svého poslání a nevzdávat se ve svém snažení. Přestože tento počin asi nesplnil očekávání, je smysluplnější než valná část jiných, která divadla nabízejí.
(zadáno: 7.1.2019)
Dynamičtější libreto by dodalo ději intenzivnější napětí a spád, přesto jde o hodnotné dílo s ambicemi vyššími, než je v tomto žánru obvyklé. Povedená je i česká verze H. Novákové. Plzeňská inscenace je mimořádná po hudební stránce, účinkující přetěžké party pěvecky suverénně obsáhli. Problematické je soustředění se na vnějškové prostředky na úkor smyslu, ve scénicky využitém malém prostoru jsou pěstí na oko přeexponované líčení a masky a též ruší company, která zpívané i němé epizodky degraduje na prvoplánové karikatury. Na české muzikálové scéně však počin rozhodně nelze přehlédnout.
(zadáno: 7.1.2019)
Inscenace upozorňuje na nedoceněnou pozoruhodnou osobnost Anny Pammrové a její tvorbu. Režisérka A. Davidová (Petrželková) v jednotlivých obrazech projevuje dar své fantazie, zvláštní estetickou koncepcí rozehrává nalezené motivy. Textová koláž / dramatizace je však poněkud neuspořádaná, nesourodostí trpí i výsledný tvar. Ukotvení v podobě vodítek by sice mohla zatěžkat poetiku popisností, divákům by však usnadnila orientaci. Herci se v náročném tvaru zorientovali a pohybují se v něm s jistotou.
(zadáno: 7.1.2019)
55%. Dramatizace po duchu románu trefně zpracovává nenápadný, pozvolný úpadek a konec člověka, kterého zničila nečinnost. Režisérkou pečlivě budovaný vývoj herci bravurně ztvárňují, obdivuhodný M. Isteník v titulní roli. Je třeba ocenit i vlastní pohled tvůrců relativizující ústřední téma. Zásadním problémem je však rozsáhlý dramatický text, který na jevišti způsobuje tempo tak pomalé, že se inscenace stává monotónní a příliš dlouhou, pro některé diváky až na hranici snesitelnosti.
(zadáno: 16.12.2018)
Ve hře se několikrát vystřídají monology tří postav, jejichž osudy spolu souvisejí. Jednají možná pochopitelně či omluvitelně, ale neúmyslně má jejich počínání děsivé důsledky. Mohli však jednat jinak, když jsou sami obětmi něčeho / někoho jiného? Znepokojivý obraz světa, kde se od sebe vzdalujeme a sounáležitost je převálcovávána individualitou. Po nedávné „Vanilkové džungli“ přestavilo Divadlo NaHraně podobně silné a interesantní drama. Při realizaci tvůrčí tým i všichni tři herci dbali na to, co se autor snažil sdělit. Vnímavý divák bude mít po skončení představení o čem přemýšlet...
(zadáno: 16.12.2018)
Koláž, kombinující dokumentární prvky s fikcí a s odkazy na umění, se zabývá kastrací chlapců kvůli výšce hlasu a s tím souvisejícími okolnostmi – nedobrovolná deformace dětské osobnosti, odpovědnost za nedospělé, pomíjivost i specifičnost získané „devízy“ atd. Režisér užívá nahotu i naturalističtější výjevy, ale také drsnější humor. I když zcela nevyšlo propojení nesourodých úseků, předložené informace i domyšlené souvislosti mají svou hodnotu. Při snaze o kontext s našimi časy se J. Čermák (možná ku škodě věci) tentokrát vyhnul úderným soudům, spíše se uchýlil k zobecnění a položení otázek.
(zadáno: 16.12.2018)
Návštěvníka znalého románové předlohy může zaskočit razantní stylizace, na první pohled násilná či samoúčelná. Postupně se však objasní důvod, proč D. Špinar román zdramatizoval a zrežíroval právě tímto způsobem. Charaktery Antona, Edity i dalších postav tlačil k extrémním polohám, čímž příhodně zdůraznil problémy, s nimiž se potýkají, i důsledky jejich jednání. Vhodně přispělo i nezvyklé scénické řešení smysluplně využívající točnu. V hlavní roli R. Mácha podal vyčerpávající výkon, výklad bravurně dotvořila také P. Štorková. V dobrém slova smyslu moderní zpracování klasického díla.
(zadáno: 16.12.2018)
Návštěvníci prošli běžně nepřístupnými prostorami, aby se nakonec ocitli mezi herci v promyšleně strukturované scénografii. Diváci mohli nacházet výstižné, chytré či rezonující myšlenky. Anebo nemuseli, protože zřejmě záměrně neuspořádaný tvar sám o sobě k přemýšlení nevybízel, což zapříčinil především text. Hudební složka a účinkující se každopádně postarali o atraktivitu tvaru. Přes rozporuplnější výsledek však počin ukázal na jednu z dalších možností, kudy by se mohla dramaturgie Nové scény v budoucnu ubírat.
(zadáno: 16.12.2018)
65%. Kdysi populární a vlivem okolností později takřka zapomenuté drama, jehož text je formou i obsahem problematický. Tvůrčí tým se snažil o důstojnou poctu a zpracování, které by podalo vyvážený obraz a nebylo dobově ani politicky poplatné. Svému záměru dopomohli krácením, vsuvkami, komentováním či pohybovým znázorňováním určitých pasáží. Výborně zkoordinovaní účinkující. Nezáživné a polopatické dialogy původní hry však nešlo plně eliminovat, jejich stín byl překročen pouze částečně. Přesto jde o úctyhodnou snahu a cenné připomenutí. Další počin na Nové scéně, který stojí za pozornost.
(zadáno: 16.12.2018)
Tvůrci si s motivy románu spíše pohrávají. Hlavní hrdina (M. Nechvátal) je ztvárněn realističtěji, zbylí herci střídají více rolí a zřejmě jako kontrast k panu H. je hrají se značnou nadsázkou. Vtipné scénické doplňky i hudební vsuvky. Snaha o humorné ladění proti duchu literární předlohy nejde. Klíčovým problémem je, že se v inscenaci ztrácí její hlavní téma, které se těžce hledá (dokonce i když se předem obeznámíte se souvislostmi). Příčinou je zejména špatně srozumitelná dramatizace V. Bárty. Jedni z nejtalentovanějších herců své generace však bezesporu odvedli kvalitní práci.
(zadáno: 16.12.2018)
Autor situační komedie, podle níž vznikl populární francouzský film, dokáže překvapovat nečekanými zvraty a zápletkami a stvořil dílko, jež ve svém žánru patří k vydařenějším. Vůbec první česká inscenace je poctivým nastudováním, výprava i hudba na úrovni. V první polovině se lépe dařilo pointovat humor a i herci v ní působili uvolněněji. Druhá část by od režiséra snesla dopilování gradace a vybalancování používaných hereckých prostředků (třeba se dostaví s přibývajícími reprízami). Nehledáte-li podbízivou lacinost, ale vkusný odpočinkový titul pro zasmání, neměli byste odejít zklamáni.