Redakce

Pavel Širmer

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (1639)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

Další stránky hodnocení: << < 6 7 8 9 10 11 12 13 14 > >>

(zadáno: 25.9.2018)
Přímočaře, natvrdo a bez servítků vyřčené kruté pravdy o tom, jak to dnes v určitých kruzích chodí. Autorská doslovnost možná činí sdělení prvoplánovějším, jeho smysl však nedegraduje. Pomalejší temporytmus se táhne řadou Jařabových inscenací, ale on v něm patrně vidí opodstatnění; zde se napětí nenápadně stupňuje, až vygraduje v dramatické finále. Členové kvalitního hereckého souboru DNZ domohli vyznění i u této inscenace. Zaujaly i scénografické řešení a hudební složka.
(zadáno: 25.9.2018)
Nadhled a optimismus Betty MacDonaldové se přenesl z její knihy i do dramatizace a potažmo letní inscenace. Životní postřehy i vtipné paradoxy se lépe dařilo pointovat ve svižnější první části. Herci se bohužel často až příliš soustředili na rozehrání situací a „odříkávání“ textu, pozapomínali na dokreslování svých charakterů; režisér s dramaturgem je mohli důsledněji ohlídat. Jako tip na příjemný letní večer však lze doporučit.
(zadáno: 25.9.2018)
SKUTŘI se svým týmem dokáží zkoordinovat hudbu, výpravu i pohyb tak, že se v prostoru skvěle doplňují. Jejich „Sen v červeném domě“ vybízí ke vzpomínání a je velmi pravděpodobné, že určité prezentované situace či dokonce konkrétní věty připomenou někomu v publiku zážitky z dětství či mládí. Nejedná se o ucelený životní obraz, pouze o malý výběr. Divákovi může dost dlouho trvat , než se na náladu inscenace napojí; poté se lze nechat unášet pocity či melancholicky dojímat, což není k zahození. Nenapojí-li se však návštěvník vůbec, což se určitě také stane, budou mu promluvy připadat otřepané.
(zadáno: 25.9.2018)
Projekty A. Stodolové spojuje neuspořádanost formy, ale kvůli jejich (nespoutané) energii a živelnosti se chybky snadno odpouští. Režisérka skvěle pracuje s herci. Se souborem DvD tomu nebylo jinak, aktéři zde odkryli své další možnosti. Krátká sonda do vztahů a seznamování má dobrou myšlenku a je především mimořádně vtipná.
(zadáno: 25.9.2018)
55%. Dramatizaci upravil režisér, výsledná podoba s nahodilým střídáním monologů a dialogů nebyla příliš konzistentní. Souhlasím, že (smysluplný) nápad s plexisklem vyznění nepomohl. Naopak odkrývání reálného výhledu na město fungovalo výborně. Režisér nedovedl herce ke zcela čitelnému ztvárnění vnitřních motivací, u Dussandera (J. Čapka) se místy ztrácela jeho funkce v příběhu, ani vývoj chlapce Todda (T. Hron) se nezdařilo věrohodně zachytit. Přesto se zejména v poslední třetině dařilo chvílemi dosáhnout značné působivosti; škoda, že se síla Kingovy předlohy nedostala do celé inscenace.
(zadáno: 25.9.2018)
Jedna z Topolových komorních lyrických her, z nichž nejznámější je asi „Kočka na kolejích“. Vytříbený autorův jazyk a specifická poetika si stále mohou najít příznivce, přestože běh času mezilidské a milostné vztahy výrazně pozměnil. Režisér Š. Pácl se s herci snažil přiblížit dnešním mladým lidem a posílit, co ve hře nezastaralo; přes limity textu snaha částečně vyšla. Atmosféru pomohla budovat také scéna a hudební doprovod. Hru se podařilo zdárně realizovat a počin může Topola objevit novým příznivcům. Pokud ale nemáte autorovu tvorbu v oblibě, návštěva této inscenace zřejmě mnoho nezmění.
(zadáno: 25.9.2018)
Do vod českého nového cirkusu zavála odlišná energie performerů ze Rwandy, což se pozitivně odrazilo na pohybové i hudební složce. Principál R. Novák našel ve zveřejněných osudech performerů inspiraci, ale bohužel ji nedokázal dostatečně rozvinout. Zůstalo spíše u banálních pojmenování, mezi něž se dostala efektní akrobatická čísla. I když potenciál Rwanďanů nebyl využit, Cirk La Putyka si zaslouží uznání, že se podařilo náročný počin zorganizovat a že projektem pomohli účinkujícím i jejich rodinám.
(zadáno: 25.9.2018)
Koncepce nepostrádala originalitu. Těžištěm scény byly otáčivé dveře, které ve spojení s živým hudebním doprovodem pomohly rozvíjet téma lidské identity. Herci se zdatně přizpůsobili a navíc projevili komediální talent. Realizace však bohužel zůstala na půli cesty. Stylizace některých vedlejších postav nelogická a nefunkční. Dva páry identických dvojčat (hraných vždy jedním hercem) nebyly záměrně vnějškově rozlišeny, což mohlo neobeznámené diváky značně zmást. Neatraktivní barvy scény neprobouzely zájem. U jiných provedení se podařilo dostáhnout větší zábavnosti.
(zadáno: 25.9.2018)
55%. Stísněný prostor HarOLDu, zaplněný odpovídajícím zařízením, byl vhodným prostředím pro dějiště populární drsné černé komedie, která byla v bezprostřední blízkosti diváků obstojně rozehrána. Obě představitelky Vicki se sympaticky vydaly vlastní cestou. V roli otce O. Kulhavý přes mladší věk působil věrohodně. Náročná titulní úloha vyžaduje určitou zralost a zkušenost; oba alternanti narazili na své limity a spíše se k Joeovi lehce přibližovali. Vyhrocený konec se odehrál beze slov jako pantomima, což bylo vzhledem k předešlému jinak veskrze tradičnímu řešení rozporuplné, až trochu násilné.
(zadáno: 20.6.2018)
Izraelská autorka se systematicky věnuje životu v ortodoxních židovských komunitách, zvláště ženské problematice. V pravidlech a řádech, které tamním lidem komplikují život, lze najít paralely i s problémy lidí v evropských státech. V případě Tajemství je oním přesahem hledání identity a osobní svobody. Režie boleslavské inscenace se ujala samotná autorka. Její koncepce se může jevit poněkud nemoderně, nicméně sílu kvalitního textu společně se souborem do inscenace přenést dokázala. Svým způsobem exkluzivní počin, k jehož dobrému výsledku významně přispěly i výkony M. Pachlové a D. Šoltýsové.
(zadáno: 20.6.2018)
Sedm neveselých osudů české autorce posloužilo k zamyšlení nad životní bezradností i nad zaslepeností moderními trendy. Předložila svůj zřetelně vyjádřený názor, který je sice (nezbytně) účelově zjednodušený, nicméně až krutě pravdivý. Další hodnotou textu je nadhled, jemuž pomáhají humorné odlehčení a ironie. Hra by mohla obstát i na jevištích zahraničních divadel. Režisérka s dramaturgyní autorku evidentně pochopily, pomohly hercům nalézt tvář a vystihnout podstatu postav. Mladší část souboru DnV příležitosti využila, její setkání s pozoruhodnou hrou bylo šťastné.
(zadáno: 20.6.2018)
Adaptací Stockerova románu lze i překročit hranice hororového žánru a téma „povýšit“, ale hledání dalších rozměrů přísluší lépe produkcím jiného druhu. Pro Otáčko vhodná a přehledná dramatizace se nenásilně pokouší i o humor, ale nabízelo by se pracovat s ním méně nahodile. Tvůrci kouzlí s prostorem a světly, všechny složky a v neposlední řadě i davové scény jsou výtečně zkoordinované. V titulní roli zůstává P. Halíček u svého vhodného typu, nedaří se mu posílit vnitřní děsivost. Spíše než on zaujali K. Janovičová, B. Kaňoková či P. Oubram. Zdařilá letní podívaná, nic více, nic méně.
(zadáno: 20.6.2018)
Krejčíkova adaptace O´Caseyho aktovky je spjatá především s Činoherním klubem, podobně jako J. Dulava, tentokrát debutující jako režisér. Ten poetiku ČK v dobrém slova smyslu ctí, víceméně přichází jen s několika inovacemi a nápady. Dobře vedení tři mladí herci v hlavních rolích jsou sehraní, slyší na sebe. Možná se svými předchůdci inspirují, ale dokáží zůstat sami sebou a s plným nasazením rozehrávat situační komiku po svém. Tato produkce se může poměřovat s nekomerčními repertoárovými soubory, a to dokonce i velkorysou a propracovanou výpravou (v zájezdovkách málo vídanou).
(zadáno: 20.6.2018)
Inscenační tým prostřednictvím obrazů připomíná, co jsme mohli zažívat v dětství. Obyčejné všední věci, které jsme třeba (po)zapomněli. Publikum je drobně zapojováno a vyzýváno ke spolupráci. Závěrečnou paměťovou hrou tým doslova trefuje hřebík na hlavičku. Některý divák může tvar považovat za banální, jiný si ale třeba vzpomene na konkrétní události svého života a ti senzitivnější se třeba dojmou. Pozoruhodný experiment jde svou vlastní cestou, což by se právě od absolventů KALD mělo očekávat.
(zadáno: 20.6.2018)
Milé připomenutí dnes již kultovní hudební pohádky plní svůj účel. Zjednodušení děje a redukce postav vhodné. Studiová pohádka byla na tehdejší poměry velkoryse vypravena, proč tedy divadelní kostýmy odkazují k těm nechvalně proslulým nevkusným?! Lépe na malé scéně dopadl náznak dekorace, s prostorem si poradila i komornější choreografie. Hudební úprava zachovala ducha známých písniček. Pěvecky dobře odvedené, herecké ztvárnění ucházející. Pro krále Bedřicha Spěšného našel M. Šefl po P. Nárožném vlastní komickou polohu. Princ s medvídkem pobavil, podobných nových nápadů by ani nevadilo více.
(zadáno: 20.6.2018)
65%. Dramatizace románu je koncipována pro dva herce a používá formu „divadla na divadle“, což je vzhledem k limitům jevištních prostředků patrně nejvhodnějším řešením. Dobře postavená kladenská inscenace využívá doslova celý prostor malé scény, hraje se prakticky všude. Stupňující se hororovou atmosféru se daří výborně umocňovat výpravou, světlem, hudbou, zvuky. U obou herců jsou sice patrné určité rezervy, ale jejich výkony představují slušný standard. V rámci žánru jde o divácky atraktivní titul a kdo má zájem o zážitek tohoto druhu, neměl by být zklamán.
(zadáno: 20.6.2018)
Novocirkusové projekty oslňují akrobatickými a podobnými prvky, ale z hlediska sdělení se tvůrcům nezřídka příliš nedaří dotáhnout výpovědní hodnotu. Přestože Kolaps tematicky též částečně klopýtá, představuje v tomto ohledu nadprůměr. Celé je to vlastně o pádech, které nás posléze donutí odrazit se ode dna a dostat se dál (a překvapivě i úplně jinam, než si dokážeme představit). Je dobře, že soubor pouze stereotypně neprezentuje perfektně secvičená akrobatická čísla, ale snaží se přicházet s novými prostředky. Zde výrazně zaujme také práce se světlem, živou hudbou a zpěvem.
(zadáno: 20.6.2018)
Autorka se snažila více či méně známé antické motivy zpracovat s nadhledem a odkázat k politickému dění současnosti. V antických charakterech Buffiniová našla materiál pro variování, v němž si vedla mnohem vtipněji a funkčněji než v promyšlení dějové linky. Vzhledná výprava, zdařilá hudba. Herci dali jednotlivým postavám výrazné tváře a i přes občas extravagantní uchopení obhájili jejich pozici. Režijně zkoordinované do navenek efektního tvaru. Odkazy ale bohužel vesměs neměly potřebný účinek, aby inscenace odpovídajícím způsobem rezonovala.
(zadáno: 20.6.2018)
55%. Hra by se snad dala přirovnat k lyrické komedii. Monology aktérů milostného trojúhelníku lehce připomínají např. Schimmelpfennigovu Arabskou noc, autorčino uchopení komunikačního míjení je svým způsobem pozoruhodné. Nepříliš sourodý mix komických a melancholických prvků se pohybuje na hraně experimentu. Režisér si s nezvyklým textem poradil. Po herecké stránce naprosto vyvážené. Krátce před premiérou zraněnou kolegyni alternovala E. Nejedlá suverénně. Dvojice Zedníčková & Senič se nebezpečí trapnosti svedla zcela vyhnout. Snad alespoň v části publika počin vzbudí sympatie.
(zadáno: 20.6.2018)
Společenské, rodinné či vztahové problémy Pinter ve svých hrách často žene do extrémů, aby zdůraznil děsivou podstatu a poukázal tak na potenciální nebezpečí. V Návratu domů je demonstrován rozpad vztahů jedné rodiny, každý z jejích členů k němu přispěl jiným způsobem a z jiného důvodu. Realizačně nelehká Pinterova dramata jsou těžkým soustem i pro přední soubory. Dramaturgické a režijní východisko inscenace Divadla U stolu snad v jádru smysluplné, ale (dobrým) hercům z různých divadel se nepodařilo dohromady sehrát a dosáhnout náležitě silného vyznění.
(zadáno: 20.6.2018)
Dvě výrazné individuality, které nepřestávají zajímat umělce napříč žánry nejen divadelními, Grabbe postavil vedle sebe. Dospěl k logickým a přitom překvapivým souvislostem, co se z hlediska obsahového ani dnes nejeví tendenčně či zastarale. Dramatický text z 19. století je však přece jen těžké oživit. V nedávné české minulosti bychom našli zpracování, kde se inscenátoři s archaičností díla vypořádali lépe, nicméně provedení Divadla U stolu se solidními hereckými výkony je důstojné.
(zadáno: 20.6.2018)
65%. Autor vhodně předkládá fakta svědčící pro i proti obžalovanému, jenž se s nejlepšími úmysly rozhodl porušit zákon, aby zachránil lidské životy. Model dramatu není objevný (s podobnými formami se diváci již měli příležitost setkat), ale k tématu se hodí. Divácké hlasování o vině či nevině vytrhuje návštěvníky z pasivního sledování a zvyšuje atraktivitu. Inscenační zpracování standardní, prostor pro navýšení účinku by se našel ze strany režiséra i herců. S rolemi právníků se M. Kačmarčík, J. Smutná a Z. Kalina příliš nepotkali, věrohodněji zahráli T. Novotný, L. Jurek a E. Pacoláková.
(zadáno: 20.6.2018)
Autorka upravila hru pro MDP. Některé prvky související s ortodoxní židovskou komunitou ustoupily do pozadí a byly zdůrazněny obecnější problémy žen související s mateřstvím. Jednotlivé scénky sice nabízejí obehranější situace a dialogy, jsou však vkusně kabaretně odlehčené a takto postavené vedle sebe se skládají v celek, který dosahuje zamýšleného účinku a uzavírá se dojemným připomenutím koloběhu života. Herecky sice nevyvážené, nicméně kolektivní nasazení veskrze sympatické.
(zadáno: 20.6.2018)
75%. K předchozím komentářům vlastně nemám příliš co dodat. Maximální nasazení D. Krejčíka, příjemné nenásilně interaktivní divadlo.
(zadáno: 20.6.2018)
Koláž v první části vyzněla neuspořádaně, mladí herci s náročnými texty zápasili a potáceli se mezi psychologickým prožíváním a neujasněnými stylizacemi a ilustracemi. (30%.) Ve druhé části se dívky se slavným Lorcovým dramatem utkaly podstatně lépe, čemuž jistě pomohlo i vedení D. Šoltýsové. Jednotlivé postavy byly pečlivě charakterizovány, v některých případech navíc poměrně osobitě. Pomohly i některé pohybové a hudební nápady. Mantinely studentského počinu překročeny nebyly, ale jako vizitka práce obstojné. (60%.)

Další stránky hodnocení: << < 6 7 8 9 10 11 12 13 14 > >>