PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Pavel Širmer
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (2013)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 12.12.2023)
65%. Diváci se dočkají překvapení, přínosných konfrontací a také otázek a rozporů směrem k inscenační praxi. V neposlední řadě nechybí humor na adresu fungování divadelního prostředí, herci si umějí udělat legraci také sami ze sebe. Dobře využitý nápad se spojením členů souboru a studentů DAMU. Vrcholem inscenace je debata s diváky. Smysl mají i pasáže, kdy herci hrají různými způsoby původní Hugova hru, prezentace více přístupů i rovin do celku zapadá; přesto v těchto chvílích, jichž není málo, občas přichází ke slovu nuda. Každopádně stojí za vidění už kvůli podnětnému výběru látky, kterou inscenační tým invenčně zpracoval v nezvyklý tvar.
(zadáno: 12.12.2023)
Ve hře o proměně vztahu dvou rozdílných mužů lze nalézt určitá klišé, ale také nemálo postřehů o mezilidských vztazích a ne zcela obvyklou možnost nahlédnutí do židovské kultury. Hra s dobře napsanými postavami je vděčná pro tvůrce, herce i diváky. Partnerství P. Bucháčka a M. Ligače v inscenaci P. Svojtky funguje, Ligačovi však režisér mohl dopomoci odkrýt jemnější nuance Rossova charakteru. Záměr scény se šikmou podlahou nebyl v kontextu celku obhájen. To nejpodstatnější boleslavská inscenace nepostrádá – úspěšně se daří balancovat mezi humornými a smutnějšími okamžiky, resp. spojit pobavení se silným emocionálním zásahem.
(zadáno: 20.11.2023)
Goldoniho komedie o emancipované vyzývavé hostinské se na české jeviště vrátila po bezmála dvou desetiletích. Režisér P. Gábor měl šťastnou ruku při volbě spolupracovníků, kteří mu pomohli stvořit dynamickou inscenaci vhodně oživenou scénou, kostýmy a nápaditými operními playbacky. Zmínku si zaslouží i nový překlad vytvořený hlavní představitelkou T. Groszmannovou. Sehraní herci obratně rozehrávají komické situace, improvizují, pohotově berou do hry různá zaškobrtnutí. Je umění bavit publikum a nesklouznout k lacinostem, občasné podbízení nebo přestřelení zde má míru, lze je přijmout s povděkem a odcházet s pocitem příjemně stráveného večera.
(zadáno: 20.11.2023)
65%. Kdo se měl možnost setkat s tvorbou režiséra M. Háby, jistě nečekal, že rozsáhlé rané dílo H. Ibsena bude hráno „navážno“. Prodlouženou rukou režiséra se stal hlavní představitel K. Bartoš, pracuje se s jeho osobností a do jisté míry i diváckou popularitou. Hába a Bartoš společně úspěšně relativizují, ironizují a snaží se nabídnout souvztažnost s tím, co může zajímat dnešní diváky. Výrazné zastoupení má hudební složka s živým doprovodem J. Čížka. Inscenace často baví a najde se v ní nemálo pozoruhodných nápadů. Stopáž je však nepřiměřená. Cenné vklady tvůrčího týmu by se lépe zúročily krácením scén a škrty některých situací.
(zadáno: 20.11.2023)
75%. Pátrání po příčinách zvláštních, nadpřirozeně se jevících zvuků a událostí v domě vystaví dva páry konfrontaci a nečekaným odhalením. Po řemeslné stránce napsané obratně, snahu o obohacení a povýšení žánru thrilleru se však nedaří udržet až do rozuzlení, byť mu nelze upřít překvapení. Precizní práce režiséra B. Holička, jeho spolutvůrců a v neposlední řadě herců, kteří dobrý autorský základ skvěle zúročili. Není samozřejmostí, aby se v divadle dařilo takto úspěšně udržovat a stupňovat napětí nebo dokonce publikum lekat. Oddechovější divácký titul, jaký si i ti náročnější jistě rádi čas od času dopřejí.
(zadáno: 20.11.2023)
Autor D. Košťák se inspiroval Eurípidovými motivy i jinými zdroji a domyslel je s ohledem na to, co řeší váleční uprchlíci o několik tisíciletí později. Každá ze tří žen se v cizí zemi potýká s odlišnými problémy a vzhledem k rozdílnosti povah se jim staví vlastním způsobem. Nesporná přínosnost hry je ve výběru témat. Někdy však zůstává jen u zmínek, lze si představit intenzivnější rozvinutí a dramatické vytěžení vyřčeného. V kontextu současné české dramatiky stojí hra rozhodně povšimnutí! Pod správným vedením ukrajinské režisérky A. Turlo odvádějí herečky vynikající práci a dokáží dodat působivost i náročným monologům. Povedená scénografie.
(zadáno: 12.10.2023)
Méně známá Havlova aktovka o střetu intelektuála s „vyčůraností“ vesničanů zůstala i po desetiletích vtipná, nezastarala ani většina z jejích motivů. Režisér V. Morava využívá jediného herce, jenž si vypomáhá rekvizitami a loutkami vhodně ilustrujícími děj. Sám na jevišti dokázal Š. Tuček zaujmout, smysluplně užíval širší škálu výrazových prostředků a díky jeho podání se neztrácel ani humor. Autentický autorův hlas z nahrávky potěšil. Krátká necelovečerní inscenace může dobře fungovat i jako doplněk jiné akce.
(zadáno: 12.10.2023)
Blog anonymní autorky nepostrádá humor, objevují se v něm trefné postřehy o vztazích i poměrech v kultuře, nicméně po obsahové stránce nepřekračuje limity „kratochvíle“ (v dobrém slova smyslu). Zručně zdramatizované, dynamicky inscenované, zahrané energicky a s chutí. Vkusný oddechový divácký titul jistě nebude trpět nedostatkem zájmu, vhodné doplnění repertoáru.
(zadáno: 12.10.2023)
Maďarská režisérka E. Eszenyi hru neinscenovala prvně, navíc má se Shakespearem bohaté zkušenosti i ze svých českých režií. Také tentokrát uplatnila svou tendenci vést herce k výraznému ztvárnění emocí, aniž by bylo na psychologii rezignováno; pod jejím vedením se soubor MDP ukazuje v dobrém světle. Posílená a efektní hudební složka přinesla dynamiku, byť se zhudebněním pasáží se mohlo pracovat systematičtěji. Některé z výtvarných výstřelků byly sice zbytné, ale vizuální stránka se s koncepcí rovněž neminula. Nastudování nemusí zklamat konzervativní diváky, ani ty, kteří hledají modernější zpracování klasiky.
(zadáno: 12.10.2023)
V pozoruhodném textu L. Brutovský nahlíží na antické téma z jiné perspektivy a v četných narážkách bez násilného vnucování nabízí spojitosti s naší přítomností a konkrétními jedinci. Nesnadno interpretovatelný text předávají J. Oľhová a P. Konáš bravurně. Výrazný podíl výtvarna ve spojení s hudbou a pohybem s koncepcí souzní. Přestože se v prostoru Divadla Komedie zásluhou herců Brutovského slova neztrácí, lépe by vynikla ve větší blízkosti diváků a herců, resp. v komornějším prostoru nebo jiném uspořádání sálu.
(zadáno: 12.10.2023)
65%. Myšlenkovou hodnotu Fraynovy hry ocení i odborníci na fyziku, nejednoznačnost složité situace je dobře vystižená a doplněná mnoha okolnostmi. Struktura dramatu však představuje pro tvůrce úskalí. Režisér J. Špalek hru po letech nastudoval v nové koncepci pozměněné pro Klubovnu, jejíž komorní prostor lépe svědčí udržení pozornosti a vstřebání nesnadno stravitelných dialogů. Přestože i zde nejeden divák místy „zabloudí“, stojí za to se zkusit náročnějšímu zážitku vystavit. Srovnání může být přínosné i pro pamětníky předchozí verze, kteří zde spatří herce užívající úspornější prostředky a zcela odlišné vyznění postavy Heisenberga.
(zadáno: 14.8.2023)
65%. S původní Marlowovou hrou je po staletích takřka nezbytné naložit volněji a přikročit k radikálním zásahům. Režisér J. Čermák redukoval text, omezil počet postav, situoval dění do současnosti, hledal a posiloval stále platné myšlenky. Ke smysluplnému posunu v charakterech dospěl zejména s M. Kernem v titulní roli a s D. Šafaříkem v trojroli. V koncepci se dobře uplatnily i přízvuk a jinakost B. McFadden. Čermákova osobitá estetika se s tématem hry nemíjela, podstatnou část inscenace se však ocitala příliš v popředí na úkor předaného sdělení, které se s potřebnou intenzitou projevilo až ve scéně před Edvardovou smrtí.
(zadáno: 14.8.2023)
Ze Stosselovy knihy o úzkostech byl pro inscenaci užit zejména motiv spojený se svatbou. Diváci jsou pozváni na „zkoušku“ svatebního dne, která má pár potýkající se s úzkostmi na náročnější den připravit. Podstatnou úlohu má v inscenaci živá hudba. Hranice mezi herci a publikem jsou stírány nenásilnou interakcí, během níž dojde k zapojení některých diváků. Ve své podstatě ponuré téma je zpřístupněno vhodným humorem, aniž by bylo zlehčováno. S některými z „odboček“ se sice divák ztotožnit nemusí, nesporně však jde o počin, který vzhledem k originální koncepci stojí za vidění a může překvapit i častého návštěvníka divadel.
(zadáno: 14.8.2023)
Více než patnáctileté trvání plzeňského festivalu úspěšně uzavřela komediální adaptace románu J. Buchana, resp. filmového zpracování A. Hitchcocka, často se objevující i na našich jevištích. Režisér Z. Bartoš našel s herci pro žánr parodie vhodnou míru nadsazení, situace byly dobře pointovány. Aktéři projevili komediální talent, rozdílnost každého z nich kořenila celek a zároveň vzájemně ladila. Občasné zapojení publika a improvizace, které nesklouzávaly k lacinostem, přinesly zpestření. Na konci letního bloku herci přidávali lehce přes míru, což neprospívalo dynamice a svižnosti celku, naštěstí se však zvládali vracet k nastavené laťce.
(zadáno: 14.8.2023)
Na začátku tři sympatičtí lidé, kteří nechtějí nikomu ublížit. Nastalé okolnosti vztahy zkomplikují a mají neblahé důsledky nejen pro ně. Do hry S. Gray promítl cenné postřehy, které jsou (možná vzhledem k autobiografickým prvkům) navíc poměrně unikátní, což není v dramatech tohoto druhu samozřejmostí. Této hodnotě ubližuje přemíra slov, v nichž se někdy bezúčelně opakují myšlenky a odvádí pozornost od podstatného. Tato úskalí režie P. Ondrucha zdolala pouze částečně, pod jeho vedením však herci náročné role naplnili a obohatili. A se ctí vybalancovali i některé vyhrocené pasáže, v nichž bylo nesmírně náročné udržet věrohodnost.
(zadáno: 14.8.2023)
65%. Z autorského hlediska jde o standardní situační komedii, která není ničím výjimečná, ale inscenátorům poskytuje solidní základ. Režisérka J. Kališová s herci dobře pointovala humorné situace, s postupem děje se daří stále více překvapovat a bavit autorem obratně napsanými zvraty. Zároveň hercům nedovolila sklouzávat k nežádoucím lacinostem, k nimž může žánr svádět. Role uklízečky umožnila N. Boudové sáhnout i k méně vídaným zákoutím jejího komediálního talentu; k dotvoření postavy jí pomohly i kostýmy. V sehraném týmu potěší i přítomnost méně okoukaných tváří. Poctivé nastudování po všech stránkách.
(zadáno: 13.6.2023)
75%. Soubor rozvíjí svou poetiku, která se stále nevyčerpala. Nejprve se odehraje pohádková aktovka „Sultán nad zlato“ s umnými jazykovými hrátkami M. Šotka a písněmi I. Orozoviče. Ve vyrovnané pánské sestavě si možnosti ženských rolí užívají M. Šotek a J. Suchý, třešinkou na dortu jsou L. Polišenská na plátně jako sultán a hlas I. Janžurové přinášející nečekaný zvrat a pointu. Po skončení aktovky následuje „kvidoulí“ pásmo, v němž se sice občas nedaří nenásilně navazovat, ale přesto zůstává zábavné. Mezi „příspěvky“ jsou mimo jiné s jemnou ironií a nadhledem přetřásány potíže s korektností poznamenávající už i umění.
(zadáno: 13.6.2023)
Autorka zpracovala složitost posouzení (ne)dobrovolnosti při sexu, navíc zkomplikované rozporem mezi právem a morálkou; subjektivita více stanovisek na tutéž situaci přináší obecnější pohled na mezilidské vztahy a nejednoznačnost jejich vnímání. Téma autorka uchopila komplexně a úspěšně, méně se jí už dařilo v jednání postav, které se místy pohybuje na hraně uvěřitelnosti. Výklad režiséra Š. Dominika a precizní práce s herci zmíněnou nevěrohodnost zmírnily. Vyrovnané herecké výkony je radost sledovat. Hra překvapuje do samého konce, divák může stále přemýšlet, případně konfrontovat s vlastními zkušenostmi.
(zadáno: 13.6.2023)
Slovenská autorka staví vedle sebe tři páry s odlišným přístupem k rodičovství, kteří se o vánočních svátcích ocitnou v porodnici a setkají se s odměřenou zdravotnicí, jež má stejně jako oni také svá tajemství... Do komediálních situací postupně pronikají vážnější tóny, konfrontací vycházejí najevo paradoxy v mateřství, otcovství i ve vztazích. Režisér O. Sokol vhodně vybral herce, kteří pod jeho vedením postavy nejen vystihli, ale zároveň obohatili osobitostí. Pozoruhodná scéna A. Pitry umožňuje uplatnit přínosné nápady. Na stále rozmanitějším repertoáru ČK nelze titul přehlédnout.
(zadáno: 13.6.2023)
Působivou hudbu S. Levaye poznamenalo libreto M. Kunzeho. Výborný nápad s přítomností atentátníka Lucheniho kazí problematicky napsaná postava Smrti a povrchní uchopení osudů Sissi, vztahů i historických událostí. Ani dobrá práce překladatele M. Prostějovského slabiny libreta nezakryla. V inscenaci L. Olšovského převážily klady – kvalitní hudební nastudování, výtečné pěvecké výkony a výtvarná stránka s velkorysou výpravou zmírňující těžkopádnost. Účinkujícími profesionálně zvládnutá choreografie nebyla šťastně koncipovaná a některá úskalí zdůraznila, režisér rovněž neuhlídal Lucheniho afekt. Pouhá komerce, ale kvalitně nastudovaná.
(zadáno: 13.6.2023)
Písně H. Zagorové měly široký záběr, nejzásadnější se nesly na sentimentálnější vlně, přesto občasné závany podbízivosti nepostrádaly vkus. Něco podobného se dá říci i o libretu U. Donátové, souznícím se známými i méně známými zpěvaččinými písněmi, které se navíc podařilo nenásilně propojit v souvislý příběh. Vážnější okamžiky jsou vyváženy občasným humorným odlehčením, resp. písněmi lehčích žánrů. Kvalitní hudební a pěvecké nastudování, herecky ucházející. Písně mají vesměs komorní ráz a muzikál by se klidně obešel bez company. České pokusy o jukebox muzikály často nedopadají dobře, inscenace J. Kříže patří mezi světlé výjimky.
(zadáno: 13.6.2023)
65%. Ursidilovu povídku adaptoval např. D. Jařab pro inscenaci „Kvartýr“, komornější zpracování T. Boučkové vzniklo a mimo Prahu bylo uvedeno ještě dříve. Lze polemizovat o autorském řešení úvodu s rychlou zmínkou okolností odchodu majitelů bytu. Záhy se však rozběhne příběh obyčejné služky, jež se pouhou nerozvážností ocitla na scestí, odkud se těžko hledá cesta ven. Režisérka H. Burešová s herci po počátečním odlehčení pečlivě dávkuje pozvolna se stupňující napětí. V dobře přizpůsobeném prostoru foyer, v blízkosti herců, s drobnou interakcí a klavírním doprovodem se odehraje působivé drama, jehož poselství neuvízlo v době protektorátu.
(zadáno: 30.5.2023)
Režisér O. Štefaňák pracuje v dramatizaci Kafkova nedokončeného románu s jeho absurditou, kterou zdůrazňuje, opomenut není ani existenciální rozměr díla. Přízvuk původem bosenského herce H. Zahiroviće v hlavní roli skvěle umocňuje pocit jinakosti ve světě, v němž se nedokáže zorientovat. Nespočet přínosných nápadů občas naruší pasáže, kdy humorné situace dostávají příliš mnoho prostoru, aniž by sloužily myšlence. Inscenace okouzluje svou bezprostředností, čemuž pomáhá stírání odstupu mezi jevištěm a hledištěm, komunikace s diváky, interakce. V závislosti na skladbě publika se lze na reprízách dočkat i nevyzpytatelných zpestření.
(zadáno: 30.5.2023)
Zeyerovo drama se poslední dobou častěji inscenuje bez Sukovy hudby, která přes nespornou krásu může potenciální inscenaci „tříštit“ a též jí sluší nákladný živý orchestr. Plzeňské nastudování je vzácnou možností setkání s původní formou melodramu. Režisér Š. Pácl zmíněné nebezpečí zdolává, navíc naivněji se jevící vyznění úspěšně odlehčuje nenásilným humorem. Skvělé ztvárnění technicky dobře vybavenými herci. Dynamická scéna vhodně pracuje hlavně s kouzlem velkého prostoru. Různorodost ženských kostýmů, řešení „rozdvojení“ Mahuleny a Vratka a některé další detaily naopak nemusí vést diváka správnou cestou. Ambiciózní uznáníhodný projekt!
(zadáno: 30.5.2023)
75%. Inscenace se nezabývá jen osudy rodiny Oty Pavla během války, ale i událostmi spisovatelova pozdějšího života (přátelství s A. Lustigem, sňatek, problémy s psaním, duševní nemoc, předčasná smrt), které zdaleka nejsou v tak širokém povědomí, ani se příliš často nezpracovávají. Povedená koláž z Pavlových předloh a dalších zdrojů zabírá dlouhý časový úsek, dialogy nejsou prázdné ani kostrbaté. Srozumitelně je předán silný příběh, jehož některé pasáže se odehrávají pár kroků od budovy divadla. Snad jen režisér mohl herce dovést k větší soustředěnosti a detailnější kresbě charakterů, které se tu a tam trochu „ztrácely v situacích“.
