Redakce

Pavel Širmer

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (1639)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

Další stránky hodnocení: << < 7 8 9 10 11 12 13 14 15 > >>

(zadáno: 10.12.2018)
Komorní adaptace smutné novely koncipovaná pouze pro dva herce. S nelehkým úkolem ztvárnit malého chlapce se J. Sklenář vypořádal úctyhodně, M. Eliášová mu byla dobrou partnerkou. Některé scény by snesly krácení, ale inscenace se zdárně vyvíjela až k dojemným okamžikům v závěru.
(zadáno: 10.12.2018)
75%. Titul odkazuje na „divadlo na divadle“ z Shakespearova Hamleta. V Dejvické inscenaci v první části šest osobností mluví o sobě a jejich spjatosti s DD. Každý vlastním stylem, osobitostí, vtipem. Osobní a pravdivé výpovědi nepřekračují míru soukromí, za kterou herci nepustí například média, zároveň mají přesah. Během večera se divák dále dočká nejednoho překvapení, podrobnosti se nehodí prozrazovat. Čtení ve druhé polovině disponuje silným příběhem a poselstvím, jen je zbytečně dlouhé. Vskutku originální počin, nezvyklá promyšlená hra s divákem, kterou ocení především příznivci DD.
(zadáno: 10.12.2018)
65%. Kingův bestseller v nové, v Čechách prvně uvedené adaptaci. Režisér O. Sokol pečlivě pracoval s herci. I když by se možná dala vybrat vhodnější herečka, Z. Adamovská více než příjemně překvapila v charakteru, který ještě neměla příležitost na jevišti ztvárnit (před kamerou si podobnou polohu vyzkoušela); uhrála i vypjaté okamžiky. Také P. Štěpánek se nespokojil s osvědčenými návyky. Pro komorní thriller není tak velké jeviště nejvhodnější, ale řešení scény a další prostředky (světlo, projekce) výrazně hercům dopomohly vybudovat vzrůstající napětí.
(zadáno: 30.10.2018)
Předchůdce Larsonova kultovního „Rentu“ je hudebně rovněž pozoruhodný, nicméně z hlediska libreta (upraveného D. Auburnem) podstatně méně vyzrálý. Pečlivé české přebásnění, k hudební oslnivosti přispěl živý hudební doprovod a pěvecky jedinečný T. Vaněk. V herecké složce byla trojice účinkujících podstatně méně jistá a nevyhnula se občasným zaškobrtnutím, což jde na vrub i režisérovi. Poděkujme zúčastněným za úsilí, s nímž dílo přivedli na česká jeviště. Nekomerční hudební projekty tohoto typu na pražské (i české) scéně scházejí a přejme si, aby další vlaštovky na sebe nenechaly dlouho čekat.
(zadáno: 30.10.2018)
V různých dobách a z různých důvodů několikrát přerušené představení opery Prodaná nevěsta posloužilo tvůrcům k nabídnutí pohledu na českou povahu a postoje. Setkáme se s konkrétními osudy a osobnostmi a také pro Čechy charakteristickým omlouváním prohřešků z minulosti dobovými okolnostmi. Smetanovo dílo, symbol vlastenectví, tvoří ironický rámec. Humorně odlehčený pohled tvůrců je až jednostranně nemilosrdný a také značně odsuzující, což umocňuje např. obracení žaludku v některých situacích. Leckdo nebude souhlasit, ale argumenty jsou opřené o pravdu a inscenátoři svůj názor dokáží obhájit.
(zadáno: 30.10.2018)
Osud Lídy Baarové se K. Steigerwald snažil zpracovat nezaujatě, nekřivdit ani neomlouvat, groteskní odstup muzikálu pomohl od prvoplánovosti a dalších žánrových nebezpečí. Obsahově mimořádné libreto uzavírá přesný paradox „V náručí Němců hledala jsem štěstí, zatímco vy jste hajlovali na náměstí.“ V hudbě se A. Březina pokusil o sympatická obohacení na úkor efektu, což bohužel trochu oslabilo dramatický a emoční účinek. Režisér R. Meluzín mohl své postupy více přizpůsobit ladění díla. Pěvecky i herecky výteční zejména A. Bartošová a P. Jeništa. Výrazný nadprůměr mezi původními českými muzikály.
(zadáno: 30.10.2018)
Souhlasím s redakčními komentáři. Dodal bych, že monodrama drží pohromadě i po letech od premiéry. Postavě přísného pedagoga, poznamenaného svou profesí, jenž se ocitá v nezáviděníhodné situaci, vtiskl Oldřich Navrátil příhodnou a zároveň osobitou tvář.
(zadáno: 30.10.2018)
O vztazích, seznamování a namlouvání se nedozvíme prakticky nic, co bychom už někde neslyšeli. Ani závěrečné rozuzlení nepřekvapí. Herci si však počínají s odzbrojující bezprostředností a slyší na sebe natolik, že při rozehrávání (obehraných) situací dokáží překvapivě zaujmout a pobavit, a to i častého návštěvníka divadel. Ssejde-li se dobře naladěné publikum, společné sdílení se může navíc stát příjemným bonusem. Počin si neklade „vyšší“ ambice než nabídnout divákovi příjemně strávený čas, tento účel ale plní dobře a s vkusem.
(zadáno: 30.10.2018)
Básně T. S. Eliota jsou krásné samy o sobě a inscenace jejich poetiku zprostředkovává. Dominantní je hudební složka s živým doprovodem skladatele M. Dohnala. Herci L. Trmíková a P. Jeništa našli s režisérem barvité výrazy pro prezentaci mluveného slova, zaujmou i zpěvem, některé party odzpívá kontratenorista J. Mikušek. Podařilo se dosáhnout i souznění s pohybovou složkou, resp. dvěma „víceúčelovými“ tanečníky. Extravagance režiséra J. Nebeského jsou i v této inscenaci někdy k pousmání, ale obsah nepřebíjí, spíše jej roztomile doplňují.
(zadáno: 25.9.2018)
Michael Kluch, frontman revivalu Queenie, má Mercuryho písně pod kůží. S rolí Freddieho se nepotkal v divadle prvně. Efektní show dominuje hudební složka s živým doprovodem Queenie. Oslnivého Klucha ostatní přijatelně doplňují. Z představení intenzivně sálá energie, takže se v nadšení snadno odpouští i prvoplánovost libreta, s níž se účinkující vypořádali důstojně. Ozvučení mile překvapilo, skromnější scénografie nevadila. V choreografických číslech by se našly rezervy v nápadech i provedení. Počin nepatří k české muzikálové špičce, ale nízkou laťku mnoha pražských produkcí převyšuje.
(zadáno: 25.9.2018)
65%. Poslední díl trilogie je napsán pro realizaci nejatraktivněji, ze všech tří inscenací byla tato nejsugestivnější. Při zobrazení tragických událostí se nešetřilo drastickými výjevy, pro diváky slabších povah až na hranici snesitelnosti. Asi pro zdůraznění „apokalypsy“ byla na konci zavražděna i Markéta, která u Shakespeara přežije (vystupuje i v navazujícím Richardovi III.). Humorněji laděná odlehčení vyvažovala a nerušila. V plenéru trilogie funguje lépe než uvnitř. V celku též lépe vynikne záměr – od nevinně vyhlížejících čachrů v prvním díle postupně přituhuje až k tragickému finále.
(zadáno: 25.9.2018)
Autorka M. Carr netlačila antické téma do současnosti násilně, nýbrž věrohodně zpracovala, jak by se příběh Faidry mohl odehrát dnes (včetně bájných prvků). Rezonují především myšlenky o odpovědnosti za sebe i druhé. Vnořené pasáže A. Saavedry zaváněly trochu agitací, ale podstatu de facto vystihly. Propojení obou rovin, přestože se tvůrci „skřípání“ zcela neubránili, dopadlo solidně. Potěšilo situování do jiné části ostrova a také zapojení Vltavy. Herecky na dobré úrovni. Bez nadsázky skvostná T. Vilišová, zaujala též A. Kryštůfková, V. Vašák zbytečně upozadil některé podstatné Theseovy rysy.
(zadáno: 25.9.2018)
Přímočaře, natvrdo a bez servítků vyřčené kruté pravdy o tom, jak to dnes v určitých kruzích chodí. Autorská doslovnost možná činí sdělení prvoplánovějším, jeho smysl však nedegraduje. Pomalejší temporytmus se táhne řadou Jařabových inscenací, ale on v něm patrně vidí opodstatnění; zde se napětí nenápadně stupňuje, až vygraduje v dramatické finále. Členové kvalitního hereckého souboru DNZ domohli vyznění i u této inscenace. Zaujaly i scénografické řešení a hudební složka.
(zadáno: 25.9.2018)
Projekty A. Stodolové spojuje neuspořádanost formy, ale kvůli jejich (nespoutané) energii a živelnosti se chybky snadno odpouští. Režisérka skvěle pracuje s herci. Se souborem DvD tomu nebylo jinak, aktéři zde odkryli své další možnosti. Krátká sonda do vztahů a seznamování má dobrou myšlenku a je především mimořádně vtipná.
(zadáno: 25.9.2018)
Nevděčné komedii se tvůrci spíše vyhýbají. Režisér J. A. Pitínský našel smysluplný a navíc moderní klíč k ději i postavám, který dokonce fungoval i v plenéru (mj. oproti loňsku mnohem lepší ozvučení zahrady). Herci se sehráli v kompaktní celek. V nespočtu zdánlivě nesouvisejících poloh se A. Fialová jedinečně zorientovala a hrála s přesností u herců běžně nevídanou. Dále si zaslouží vyzdvihnout především M. Durnová a D. Janošek. Škoda jen nevábné základní dekorace a zbytečně „přeplácaných“ kostýmů, které některé diváky odradily od přemýšlení. Pro mě nejpozoruhodnější počin LSS posledních let.
(zadáno: 20.6.2018)
Inscenační tým prostřednictvím obrazů připomíná, co jsme mohli zažívat v dětství. Obyčejné všední věci, které jsme třeba (po)zapomněli. Publikum je drobně zapojováno a vyzýváno ke spolupráci. Závěrečnou paměťovou hrou tým doslova trefuje hřebík na hlavičku. Některý divák může tvar považovat za banální, jiný si ale třeba vzpomene na konkrétní události svého života a ti senzitivnější se třeba dojmou. Pozoruhodný experiment jde svou vlastní cestou, což by se právě od absolventů KALD mělo očekávat.
(zadáno: 20.6.2018)
Izraelská autorka se systematicky věnuje životu v ortodoxních židovských komunitách, zvláště ženské problematice. V pravidlech a řádech, které tamním lidem komplikují život, lze najít paralely i s problémy lidí v evropských státech. V případě Tajemství je oním přesahem hledání identity a osobní svobody. Režie boleslavské inscenace se ujala samotná autorka. Její koncepce se může jevit poněkud nemoderně, nicméně sílu kvalitního textu společně se souborem do inscenace přenést dokázala. Svým způsobem exkluzivní počin, k jehož dobrému výsledku významně přispěly i výkony M. Pachlové a D. Šoltýsové.
(zadáno: 20.6.2018)
Krejčíkova adaptace O´Caseyho aktovky je spjatá především s Činoherním klubem, podobně jako J. Dulava, tentokrát debutující jako režisér. Ten poetiku ČK v dobrém slova smyslu ctí, víceméně přichází jen s několika inovacemi a nápady. Dobře vedení tři mladí herci v hlavních rolích jsou sehraní, slyší na sebe. Možná se svými předchůdci inspirují, ale dokáží zůstat sami sebou a s plným nasazením rozehrávat situační komiku po svém. Tato produkce se může poměřovat s nekomerčními repertoárovými soubory, a to dokonce i velkorysou a propracovanou výpravou (v zájezdovkách málo vídanou).
(zadáno: 20.6.2018)
Adaptací Stockerova románu lze i překročit hranice hororového žánru a téma „povýšit“, ale hledání dalších rozměrů přísluší lépe produkcím jiného druhu. Pro Otáčko vhodná a přehledná dramatizace se nenásilně pokouší i o humor, ale nabízelo by se pracovat s ním méně nahodile. Tvůrci kouzlí s prostorem a světly, všechny složky a v neposlední řadě i davové scény jsou výtečně zkoordinované. V titulní roli zůstává P. Halíček u svého vhodného typu, nedaří se mu posílit vnitřní děsivost. Spíše než on zaujali K. Janovičová, B. Kaňoková či P. Oubram. Zdařilá letní podívaná, nic více, nic méně.
(zadáno: 14.5.2018)
75%. Až znepokojivá hra D. Košťáka pojmenovává souvislosti, které je potřebné si připomínat a přemýšlet o nich. Režisérka a herci vyváženě pracovali s nadsázkou a dali jednotlivým epizodám apelativní účinek. Navíc docílili společného propojení a jmenovatele. Rozhodně je dobré vidět! A objeví-li se motivy, které připomenou střípek z vašeho života, může být divák doslova probrán ze sebeklamu a iluzí...
(zadáno: 14.5.2018)
Žádný ze čtrnácti návštěvníků se nevyhne interakci, 3x se ocitne s některým z aktérů zcela oddělen ve vyhrazeném prostoru. Jednu podobu „lásky“ si divák vybere sám, další dvě se k němu různě dostanou. Hranice intimity (snad) nejsou překročeny. Dojem je odvislý na výběru a na tom, jak se divák dokáže na aktéra napojit a ponořit do zážitku. Závěrečná část, kdy se již společně sleduje standardní kukátkový tvar, divadelně bez zajímavosti není a k tématu přispívá, v kontextu předešlých zážitků však nemusí zafungovat. Vrcholem je prostřední kontaktní část (mj. pečlivě promyšlená a zorganizovaná).
(zadáno: 14.5.2018)
Adaptace D. Jařaba v jednoduché angličtině dává Shakespearově tragédii nezvyklý odstup a parafrázuje ji tak způsobem, který by v češtině zdaleka tak dobře nefungoval. Důrazem na Macbethovo sexuální tápání výklad doslovuje pohled na osobnost a na dění kolem něj. Vše použité bylo obhájeno a funguje. Jak už zde zaznělo, inscenaci by prospělo rychlejší tempo a méně bezeslovných pauz. Nesporně však jde o pozoruhodný experiment.
(zadáno: 11.4.2018)
Důstojná oslava výročí nejúspěšnějšího a kvalitního českého muzikálu. Ve výtvarné a choreografické koncepci by se našly kýčovitější prvky, ale v míře minimální. Změny v aranžmá a zdynamičtění poslední epochy veskrze dobré, snad jen přearanžování některých modernějších motivů za původním řešením zaostalo. I s přibývajícím věkem D. Hůlka titulní roli udrží a dokáže v ní stále pěvecky oslnit. Bohužel L. Machálková začala Lorraine „přezdobovat“ hlasovými a hereckými manýrami tolik, až přebila její podstatu. Výborný T. Trapl ve vděčné trojroli a J. Vágner. V repertoáru HDK rozhodně to lepší!
(zadáno: 11.4.2018)
Poezii Michela Fabera, zpracovávající bolestné období odcházení a ztráty nejbližší osoby, šťastně dotváří písně Jiřího Bulise. Výborný nápad se spojením dvou látek, které se ukázalo jako nenásilné a přirozené. Bezprostřední výkony Marie Jansové a Martina Severýna. Zpěv dvojice je spíše „činoherní“, ale interpretace s živým klavírním doprovodem potěší. Režijní nasměrování a řešen přispělo k působivosti, vnímavý divák se možná neubrání dojetí.
(zadáno: 11.4.2018)
Krátké monodrama postihuje osud dospívající Nataši z dětského domova, jehož prostředí mělo dopad na dívčino vnímání a osobnost. Nataša sní a touží, bojuje dostupnými prostředky, ale má to těžší... Obdivuhodné nasazení skvělé E. Maximové, přidávám se k nadšeným hodnocením jejího výkonu.

Další stránky hodnocení: << < 7 8 9 10 11 12 13 14 15 > >>