PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Pavel Širmer
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (2013)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 3.5.2013)
Inscenace nese všechny přednosti i problémy předešlých Orsonových projektů. Opět záslužné upozornění na neprávem opomíjenou látku, v tomto případě širší veřejnosti nepříliš známé osobnosti tří významných architektů a provázanost jejich práce. Také tentokrát zaujme neotřelé zpracování, obohacené nenapodobitelným hudebním konceptem. Kvalitní hudební provedení. Pro pochopení je však zase skoro nutné mít povědomí o tématu, libreto samo o sobě je obtížně srozumitelné. Ani režisér J. Nebeský cestu příliš neotevírá, jeho symbolika (byť se k poetice tvaru hodí) může někomu vnímání ještě ztěžovat.
(zadáno: 16.5.2023)
Na základě básnické sbírky L. Glückové a dalších zdrojů napsali K. Nebeská s F. Tichým poetické drama o hledání cesty k druhému, ale především o poznání sebe sama, které přesně zapadá do krásného prostoru dvora areálu, s nímž scénografky příznačně pracovaly. V obou talentovaných mladých hercích dřímá potenciál, dramaturg s režisérkou je však nesvedli odpoutat od přílišného soustředění na psychologii a (sebe)prožívání. Došlo tak k částečnému míjení hereckého projevu s podstatou a poetikou krásného textu. Naštěstí jen částečnému, vnímavého diváka přesto může nespočet krásných a hodnotných slov obohatit.
(zadáno: 7.7.2022)
(zadáno: 21.12.2015)
75%. Nepříliš růžová rodinná situace, jedna nevydařená vánoční návštěva a cesta z ní. Dost dlouho se zdá, že půjde o celkem banální a možná lehce zdlouhavý vánoční příběh. Použitím skoků v čase však přijde překvapivá pointa. Divák se dočká velkého překvapení a dostane možnost vážně se zamyslet nad odpovědností a důsledky lidského jednání. Tvůrci a herci zdárně zprostředkovali, co se autorka snažila sdělit. Inscenace po pozvolném rozjezdu postupně nabere nečekanou sílu. Pomáhá i živý hudební doprovod, zpěv koledy na závěr má ve vhodně zvoleném aranžmá správný mrazivý podtext.
(zadáno: 16.5.2023)
55%. Fyzická i mentální kondice J. Suchého je vzhledem k jeho pokročilému věku obdivuhodná! Přece jen by však asi už nezvládl ryze zpívaný part ve zdařilé a jedinečné semaforské buffopeře, zřejmě hlavně proto tedy došlo k přepsání do podoby muzikálu. Nejvýraznější písně zůstaly zachovány, mluvené slovo je však v porovnání s původním dílem jen slabým odvarem. Přeházení scén a změny ve druhé části se staly pouhou recyklací bez významného přínosu. Skalní a vstřícně naladěné příznivce Semaforu možná potěší i tato podoba s přítomností principála, nastudování původního díla s disponovaným obsazením všech rolí by však bylo lepším řešením.
(zadáno: 30.10.2020)
Komorní muzikál, resp. buffopera Suchého a Šlitra zaujme v Plzni především kvalitním hudebním nastudováním s neoposlouchanou instrumentací. Inscenace je situována do jakési arény, možná má být divadlem na divadle. S tímto nápadem se však dále zachází nahodile, dramaturgicky a režijně jsou koncepce a práce s prostorem značně nedomyšlené. Ani herecký projev není přizpůsobený malému sálu a blízkosti diváků. Přes výhrady si však divák může vychutnat hudební kvality pozoruhodného a nestárnoucího díla v podání talentovaných členů souboru DJKT. Suverénní „covidový záskok“ L. Zvoníkové.
(zadáno: 25.9.2018)
Přímočaře, natvrdo a bez servítků vyřčené kruté pravdy o tom, jak to dnes v určitých kruzích chodí. Autorská doslovnost možná činí sdělení prvoplánovějším, jeho smysl však nedegraduje. Pomalejší temporytmus se táhne řadou Jařabových inscenací, ale on v něm patrně vidí opodstatnění; zde se napětí nenápadně stupňuje, až vygraduje v dramatické finále. Členové kvalitního hereckého souboru DNZ domohli vyznění i u této inscenace. Zaujaly i scénografické řešení a hudební složka.
(zadáno: 11.10.2010)
Zdánlivě banální téma milostného trojúhelníku autor zpracoval se zajímavým obohacením a překvapivými zvraty. Hra dnes může působit zastarale, její sdělení o morálních hodnotách a odpovědnosti je ale pro dnešní dobu užitečné. Patrně jsem měl smůlu na extrémně nevydařenou reprízu. Režie se mi zdála příliš prvoplánová, laťka nebyla nasazena moc vysoko. Hlavní představitel O. Vízner podal rutinní výkon, zápasil s textem a nedařilo se mu dosáhnout nabízející se hloubky a síly vyznění. Špatní a nepřesvědčiví byli i ostatní, tragédií byl křečovitý výkon V. Janků. Ale jiné reprízy třeba dopadají lépe.
(zadáno: 16.2.2022)
Komorní drama o sebevraždě a cestě k ní nabízí pohled na racionální rozhodnutí ženy, jež nenalezla jiné východisko. Někdo se s autorčiným pohledem ztotožní, jiný jej může pokládat za sporný. Není pouhou frází, když spojení L. Štěpánkové a T. Medvecké nazveme hereckým koncertem. Pod vedením režiséra V. Vencla vytvořily psychologické studie propracované do detailu, jdou až na dřeň. V malém sále jsou zblízka vidět věrohodně ztvárněné emoce, jimiž se navíc neplýtvá. Silný závěr může přinést do očí slzy. A případní pamětníci inscenace L. Smočka s J. Brejchovou a K. Fialovou se stanou svědky něčeho naprosto odlišného.
(zadáno: 3.11.2016)
Zajímavá hra, která může v kontextech doby inscenování rozličně rezonovat. S kdysi objevnými Brechtovými dramatickými postupy je na dnešním jevišti potíž. Tato úprava je diskutabilní, s některými změnami lze nesouhlasit. Režisér neprojevil zvláštní pečlivost, na inscenaci bylo znát příliš přibližností a nedůsledností. Výborná K. Trnková zaujala hlavně v „mužské“ části náročné dvojrole, ale poradila si i s druhou polohou. Ostatní bohužel nebyli režisérem příliš odváděni od prvního plánu; někteří si vedli lépe, jiní hůře. Hudebně na dobré úrovni. Solidní studentský počin, škoda, že nic více.
(zadáno: 25.9.2018)
Nevděčné komedii se tvůrci spíše vyhýbají. Režisér J. A. Pitínský našel smysluplný a navíc moderní klíč k ději i postavám, který dokonce fungoval i v plenéru (mj. oproti loňsku mnohem lepší ozvučení zahrady). Herci se sehráli v kompaktní celek. V nespočtu zdánlivě nesouvisejících poloh se A. Fialová jedinečně zorientovala a hrála s přesností u herců běžně nevídanou. Dále si zaslouží vyzdvihnout především M. Durnová a D. Janošek. Škoda jen nevábné základní dekorace a zbytečně „přeplácaných“ kostýmů, které některé diváky odradily od přemýšlení. Pro mě nejpozoruhodnější počin LSS posledních let.
(zadáno: 6.3.2017)
Přehledná a řemeslně obratně vystavěná dramatizace románu v e-mailech. Kdo chce, může mít jiný názor na organizaci pohybu v prostoru a jiné detaily. Také postava Emmi se jeví „košatější“ a má i další a jemnější odstíny, než byly v trochu zjednodušeném výkladu a interpretaci představeny. Podstatné však je, že herci v bezprostřední blízkosti diváků autenticky a zdárně zprostředkují příběh plný vtipných i dojemných okamžiků, který má moc diváky zasáhnout a obohatit.
Z jevištní podoby známého filmu je patrné, co autor a tvůrci chtějí říct. Pro sledování je však třeba značné trpělivosti a vytrvalosti. Inscenaci chybí náboj a jiskra, má hluchá místa, spousta akcí vyznívá do prázdna. Výsledek je poněkud rozpačitý, nepřesvědčivě vystavěný je zvláště konec. Hlavní představitelka L. Žáčková podává dobrý výkon, odpovídajícím partnerem je jí J. Hájek. Ostatní herci mají podstatně méně prostoru, většinou splývají a nemají možnost zaujmout.
(zadáno: 6.9.2013)
Skoro detektivní příběh v netradičním, částečně odlehčujícím pojetí. Morbidní akce i drsnější erotické motivy byly prezentovány s osobitým humorem, odvážněji a přitom neobscénně. S nadsázkou a stylizací se zdařile vypořádali hlavní představitelé R. Kvapil a B. Bláhovec, jehož tělesné postižení se pro roli nestalo omezením, ale zvláštním přínosem. Výborný M. Nechvátal v několika menších rolích. Celek by se dal shrnout jako „alternativní komedie“, která může zaujmout, ale část diváků patrně tomuto druhu alternativy na chuť nepřijde. (Hodnoceno na základě předpremiéry.)
(zadáno: 10.12.2017)
Jevištní verze jedné z knih populární humoristické série, s přiznanou formou divadla na divadle, je koncipovaná pro tři herce, z nichž dva střídají mnoho rolí. Pro první české uvedení byl jeden z partů přepsán pro herečku. Scénické řešení v malém prostoru je vtipné už samo o sobě. Režisér Š. Dominik znovu projevil smysl pro dramatiku tohoto druhu. Trojice herců zamotanou historii sympaticky rozehrává, zvládají množství textu, suverénně přecházejí mezi rolemi, s reprízami možná získají ještě více lehkosti. Podařilo se zprostředkovat anglický humor, s nímž může divák strávit příjemný večer.
(zadáno: 20.4.2011)
Hodnocení podle televizního záznamu. Zdařile napsaná situační komedie mě v tomto zpracování bavila, byla dobře zrežírovaná, s dobře zvolenou a odstupňovanou dávkou nadsázky. S hereckými výkony jsem byl rovněž spokojen, protagonisté přispěly spoustou dobrých a osvěžujících nápadů.
(zadáno: 12.1.2015)
25%. Režisér V. Morávek umí výtečně pracovat ve velkých sálech. To, co se svým týmem dokázal s prostorem historické budovy, bylo výjimečné. Je třeba ocenit nápad vztáhnout francouzskou revoluci k současnosti. Text, určený pro specifickou avantgardní scénu, se však bohužel nepodařilo inscenovat tak, aby v ND fungoval. Snaha o asociace se v nešťastném uchopení a ukřičeném (bezradně působícím) hereckém ztvárnění míjela účinkem, ve výsledku zněly z jeviště pouhé fráze a klišé. Aby se divák v obtížně srozumitelném chaosu vyznal, vytrval a pochopil, k tomu bylo třeba úsilí skoro nadlidské.
(zadáno: 8.6.2015)
Efektní forma v zrcadlových dekoracích, zcizovací efekty, hudba, ruchy. Inscenátoři převyprávějí román, dopouštějí se posunů různého druhu a snaží se vyvolávat asociace. Záleží na vnímání diváka a jeho ochotě k hledání, pro které může být užitečné obeznámení s dějem románové předlohy. Soubor opět dokázal disponovanost pro divadlo tohoto typu, které má v Praze své místo. Inscenace zapadá do současného repertoáru DNz. Zde se nedá čekat tradiční adaptace postavená na dialozích a silném příběhu. Přesto si někdo může postesknout, že s takto kvalitními herci by to „klasicky“ mohlo být působivější...
(zadáno: 9.1.2012)
Text hry by si zasloužil „dodělat“, zůstal někde na půli cesty. Neškodilo by zapracovat na vyznění smyslu jistých situací a vychytat zjevné nedostatky. . Podařilo se nadhodit nemálo dobrých témat, kvůli kterým se stojí hrou zabývat. „Domov můj“ je v kontextu české dramatiky mírný nadprůměr, škoda, že potenciál témat nebyl plně využit Inscenačně a herecky na dobré úrovni, zábavné, určitý myšlenkový přínos. Práce tvůrčího týmu sice nezbavila text všech problémů, ale nesporně byla pozitivním přínosem.
(zadáno: 14.8.2023)
55%. Scénář, sestavený z více zdrojů, spojuje motivy spjaté s Donem Giovannim, přičemž osud prostopášníka končícího v pekle je zasazen do rámce vztahu Mozarta a Salieriho. Krátká stopáž nedovoluje dostat se v motivech hlouběji než k pouhým zmínkám, někteří z herců nemají možnost charaktery rozehrát (např. postava Salieriho je již v Puškinově předloze zjednodušena neblaze). V jednotlivých scénách režisérka kombinuje více přístupů. Užité moderní prvky překvapují, jejich různorodost může i nemusí divákovi vyhovovat. Hereckým akcím nechybí náboj a v dovedně využitém prostoru kolem umělé jeskyně lze pod širým nebem strávit příjemný večer.
(zadáno: 9.11.2016)
Don Juan situovaný do dnešních dnů, k nimž se režisér ve svém důsledném výkladu a zdařilé úpravě (i jazykové) zejména skrze titulní roli – přesně ztvárněnou O. Veselým – vyjádřil. Patrně záměrné zploštění charakterů většiny vedlejších postav možná mělo ukazovat na omezenost jejich postojů. Na Langových inscenacích občas působí jako pěst na oko povrchnější a násilně zjednodušující prvky. I zde se občas objevily, nicméně inscenace je konzistentní a smysluplnou výpovědí; souhlasit s ní vždy nemusíme, ale respekt si zaslouží. Efektní práce s výpravou a dotáčkami, decentní užití nahoty.
