PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Pavel Širmer
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (2013)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 7.9.2021)
Přednosti Quilterovy komedie jsou barvitě napsané postavy tří rozdílných kamarádů a nemálo vtipně vypointovaných situací, s čímž režisér a zkušení herci dovedně naložili. Vstřícný divák, jenž se přišel především pobavit, zřejmě nebude zklamán. Hra je však jen jednou z mnoha, větší míra autorského úsilí by byla ku prospěchu.
(zadáno: 9.8.2021)
75%. Autorka a režisérka K. Jandáčková v komorní hře domyslela, kam může dospět život na planetě, s níž nešetrně zacházíme, a to nejen z hlediska ekologického, ale i společenského a osobního. Problémy mladé dvojice jsou někdy podobné našim, jindy se vlivem vnějších okolností rozvinuly, případně přerostly v další, s nimiž se my (zatím) nepotýkáme. Divadlo Letí se podobným tématům věnuje opakovaně a tento počin patří k nejvydařenějším. Kromě samotného textu na tom mají zásluhu herecké výkony a scénografie s projekcemi. Mimořádně se povedla hudba J. Königa, jenž živým doprovodem a zpěvem dokonce vytváří jedinečnou nadstavbu.
(zadáno: 9.8.2021)
Autorská dvojice použila více či méně známá fakta o slavném Leonardovi (vč. choulostivějších) a zpracovala je do komedie s prvky sci-fi, v níž se mimo jiné cestuje v čase. Místy si počínali poměrně důvtipně, divácké atraktivitě by však neubralo, kdyby šli více pod povrch. Lascivnějším humorem občas přestřelili, naštěstí jím neklesli pod laťku vkusu. Prostor Otáčivého hlediště sám o sobě nebyl moc upotřeben, doplnily ho přidané kulisy a početní artisté, kteří bohužel zůstali jen nadbytečným vnějškovým efektem. V podání herců vše svižně plynulo, jak komedie žádá, výrazněji postavy obohatili zejména M. Pechlát a T. Kobr.
(zadáno: 9.8.2021)
Nenáročná komedie sama o sobě „skvostem“ není. Autorka si počínala poměrně neobratně, zejména při stavbě dialogů prokládaných monology. Přesto napsala role, které mohou být pro herce vděčnými příležitostmi, zároveň nechala prostor pro vlastní vklad. Hlavní představitelka J. Smutná měla silné momenty, pevnější režijní otěže by ji však mohly dovést k přesnějšímu zpodobnění. V menší míře to platí i o T. Nekudové v méně košaté roli. Nově alternující O. Novák mezi obě dámy zapadl bez zaváhání. Souhra herců fungovala a společně se divákům postarali o příjemné chvíle v hledišti, kvůli nimž lze nedostatky odpustit.
(zadáno: 9.8.2021)
Dvě mladé dívky, jimž se rozpadly vztahy, se s odstupem dělí o zážitky, zkušenosti a pocity z různých fází vyrovnávání se s nepříjemnou realitou. Ve spojení s režisérem J. Čermákem se pouštějí i do představ, někdy dosti morbidních, v nichž mají důležité místo odkazy na Salome a Jochanana (Jana Křtitele). Autentické herečky pod přiměřenou režijní koordinací neprezentují nic objevného, ale jejich pohled může třeba divákovi připomenout některou z etap jeho životní cesty. Případně pomoci dojít ke smíření, k připomenutí vlastní hodnoty nebo k pochopení, co o druhé straně může vypovídat ne zrovna ideální či účelové jednání.
(zadáno: 9.8.2021)
Humoristický román, proslavený legendárním filmem, zdramatizoval M. Vokoun, režie se nakonec ujal J. Š. Hájek, jenž text i upravil. V dobrém slova smyslu divácký titul, v němž se setkáme nejen s dobře známými postavami a dějem, ale i s vděčnými odkazy na jiné filmy té doby. Vtipem občas překvapily i scéna a kostýmy v líbivém řešení. Charakteristická hudba filmu byla posunuta na modernější (electro)swing. V těžkopádnější první polovině byl cítit dluh, zvláště při scénách s tetou Pa. Až po pauze se inscenace, resp. herci více přiblížili žánru crazy komedie, ale naplnili ho jen částečně. (Druhé veřejné uvedení v červnu 2021.)
(zadáno: 9.8.2021)
Projekt určený k uvádění přímo ve stavbách architekta Santiniho. První představení proběhla v katedrále v Kutné Hoře – Sedlci, jejíž prostor sám o sobě sehrál ve vyznění významnou roli. Katedrálou, jen v malé míře doplněnou scénografií, se rozléhaly zpěv a hudba M. Dohnala, živě hraná na varhany a trumpetu. Scénář není dramatem, ale spíše básní plnou odkazů, narážek, kontextů. K detailnímu pochopení nestačí základní povědomí, je třeba hlubší znalost Santiniho osobnosti a života. Tvůrci cestu k dílu neusnadňují, nové souvislosti musí divák hledat následným přemýšlením či při opakované návštěvě.
(zadáno: 9.8.2021)
Smutné osudy Zahradníčkových jsou cennou a nadčasovou reflexí pohnuté doby, v níž docházelo k prověřování lidských kvalit i vztahů. Spolek JEDL je záslužně připomíná (některým divákům případně objevuje) v inscenaci, pro jejíž potřeby byly vhodně dramaticky zpracovány. Režisér J. Nebeský se soustředil na vyznění textu, ilustracemi a jinými nápady tentokrát šetřil. S Janem se S. Rašilov neminul, ale do větší hloubky a mnohem „dále“ pronikla L. Trmíková v roli Marie. Možnosti látky nebyly sice zcela využity, ale působivé a dojemné okamžiky nechybějí.
(zadáno: 9.8.2021)
Průlet osudy Jana Wericha bude přínosný především pro diváky, kteří o jeho životních peripetiích mnoho nevědí. Autorka využívala nutné zkratky a většinou se jí nedařilo dostat přes pouhé konstatování faktů. Tento problém (podobně jako u „Medy“) zmírnila režisérka svým uchopením. V něm měly pevné místo pohyb a vydařená hudební čísla. Prostor obohatily efektní dotáčky. Rozdělený titulní part na repríze solidně odvedli J. Nedbal a J. Vápeník, ale „jiskry létaly“ více z J. Vlase, P. Beretové či T. Marečkové.
(zadáno: 9.8.2021)
Hra o komplikacích ve vztazích a v přátelství byla v Oldstars zkrácena, čímž se charaktery staly jednoduššími a bohužel i méně barvitými. V bezprostředním kontaktu s herci divák vidí nejmenší detaily, což zážitek významně posiluje. Přestože K. Vaňková nebyla slabým článkem, zblízka bylo občas přece jen vidět, že „hrála“. Projev S. Tomana a T. Weissera byl mnohem autentičtější, navíc ke svým rolím našli vlastní osobitou cestu. Jednoduché, vhodné scénické řešení. Důstojné nastudování.
(zadáno: 25.7.2021)
75%. Sázka na osvědčené karty Divadlu Verze vyšla. Řemeslně kvalitně napsaná situační komedie, zdařile inscenovaná. Herci na sebe slyší a rozehrávají komické situace, které navíc i něco řeknou o mezilidských vztazích. Zároveň se neberou zbytečně vážně a okořeňují dialogy nenásilnou (sebe)ironií. Komedií s bezduchým a laciným humorem nabízejí různé agentury dost. Šťastný vyvolený je tip pro ty, kteří hledají zábavu na úrovni.
(zadáno: 25.7.2021)
Po inscenaci z roku 2012, vybírající z Juráčkových deníků z let 1959-1974, zpracoval soubor Tygr v tísni texty z let 1974 až 1989, jejichž první vydání je ohlášeno na podzim 2021. Není opomenuta ani nedávná (diskutovaná) kniha Juráčkovy manželky Daňi Horákové. Více jak dvouhodinová „nálož“ nemusí být snadným soustem, ale pozornost udržet lze. Tentokrát je Juráčkův part mezi trojici herců rozdělen (zjednodušeně řečeno) podle vlastností, jaké u jeho osobnosti v danou chvíli převládají. Ilustrace je oproti první inscenaci výraznější a herci se s ní zdatně sžívají. Nápaditá scénografie zvládá omezené prostorové možnosti.
(zadáno: 25.7.2021)
Vizuálně zdařilé, efektní kombinace hudby, výpravy, pohybu. Skvělý scénický nápad s observatoří je bohužel v koncepci využit jen minimálně. S komickými výstupy Trinkula a Stefana dostali J. Polášek a M. Daniel možnost naložit volněji, což by nemusel být problém, kdyby nesklouzávali k lacinosti a prvnímu plánu. Výklad některých postav a způsob ztvárnění zůstává na povrchu, u vnější stylizace. S propojením více žánrů obsažených v Shakespearově hře si dvojice režisérů neporadila. Klíčová „bilanční“ témata se sice v samotném závěru ke slovu dostanou, ale většinu představení jsou nešťastně upozaděna.
(zadáno: 25.7.2021)
Bouře - Divadlo DISK 60 %
65%. Výrazná úprava Shakespearovy hry, velký důraz je kladen na hudbu. V prvních chvílích se zdá, že koukáme na špatně secvičený dramatický kroužek, ale posléze se ukáže, že jde o hraní s nádechem jemné parodie. Tím se mj. šikovně zastíní mantinely, přes něž se u postav vyžadujících vyzrálost (především Prospero) studenti nedostanou. Divadlo, které nepřestává bavit novými nápady. Humor Shakespearovy myšlenky může přebíjet, ale režisérka s herci nezapomínají na svůj vklad. V závěru se opodstatní zapojení muzikanta J. Š. Svěráka. Herci se zbaví kostýmů a užívají si – snad euforie, že se život začíná vracet do „normálu“...?
(zadáno: 25.7.2021)
Kryštof Pavelka napsal hru přímo pro absolventský ročník, role hercům sedí, není u nich vidět „dluh“ či věková nevhodnost, jejich souhra funguje. Ani jednotlivým složkám realizace nelze mnoho vytknout. Samotný dramatický text je slušným standardem. Má svůj humor a s nadhledem se vyjadřuje k aktuálním společenským aspektům. S většinou témat jsme se však již sešli v jiných hrách nebo filmech, leckdy v trefnějším pojmenování.
(zadáno: 25.7.2021)
Čechov si byl vědom nedostatků svého dramatu, za jeho života se na jeviště nedostalo, autorovu výjimečnost však hra nezapře. Jakub Korčák ve výrazné úpravě obratně zredukoval počet postav a opustil méně podstatné motivy. Studenti dostali možnost vystavět nejednoznačné charaktery, zejména R. Matějíčková a B. Křupková vykreslily své role do nejjemnějších odstínů. Komplikovaná hlavní úloha je určena pro staršího a zkušenějšího herce, přes přizpůsobení mladšímu věku ji P. Urban nemohl zcela obsáhnout, ale utkal se s ní ctí. Počin možná bude vnímán jen jako „běžná“ absolventská inscenace, ale vydařená úprava za pozornost stojí.
(zadáno: 25.7.2021)
55%. Inscenace si bere na paškál nelichotivé lidské vlastnosti, které jsou v posledních letech ve společnosti stále patrnější. Hořký podtext přináší zasazení do rámce vzkazu jiným civilizacím a umocnění ironií a nadsázkou. Zdatně se pracuje s unikátním prostorem Planetária, mj. je užito brilantně koncipovaných dotáček. Diváci jsou lehce zapojeni a vystaveni nenásilnému kontaktu s herci. Ti se svých rolí zhostili jedinečně a zábavnost je ve velké míře jejich zásluhou. Problémem je nedotažený scénář, v němž se příliš opakují podobající se motivy. S propracovanějším textovým východiskem by byla výpověď přesvědčivější.
(zadáno: 25.7.2021)
Básnický text o politicích v širších souvislostech. Autor se o přidanou hodnotu pokouší především skrze specifický jazyk. Již samotné přebásnění muselo být pro překladatelku oříškem. Tvůrci užívají rozličné scénické prostředky a výraznou hudbu, která se stává v určitých chvílích dominantní. Náročný úkol pro hlavního představitele A. Bílíka, jehož ostatní herci víceméně jen doplňují. Jak jinak tento nezvyklý text inscenovat? Počin vhodný pro vyhraněnější publikum, k docenění a vstřebání myšlenek je třeba divákova schopnost vnímat poezii. Podobné experimenty mají v profilu Divadla Komedie své místo.
(zadáno: 25.7.2021)
Románovou epopej nelze pro jeviště adaptovat v celé šíři. Tvůrci se uchýlili k rozumným kompromisům a zjednodušením, jež Tolstého předlohu nedegradují. Složité vztahy jsou divákům zpřístupněny vhodným způsobem, který může navíc oslovit i mladší generaci. Zároveň je třeba ocenit vyzdvihnutí nadčasových myšlenek a nalezení spojitosti s tím, v čem aktuálně žijeme. Na konci dlouhého představení, jemuž nedochází dech, se tak divák může dočkat katarze. Výtvarná složka i hudba vyznění pomáhají. Herci svým postavám dostáli, individuálně obhájili jejich pozici v celku; vzájemná souhra se snad posílí s více reprízami.
(zadáno: 25.7.2021)
55%. Známý osud Sloního muže, doplněný panoptikem několika jiných přírodou potrestaných nešťastníků i dalšími příliš nesouvisejícími motivy. David Drábek mísí vážnější momenty s humorem. Honí ale mnoho zajíců najednou a výsledný tvar by se velmi zjednodušeně dal shrnout: „Ode všeho trochu, ale ničeho dostatek.“ Do děje jsou zakomponovány písně se skvělou hudbou Darka Krále, ani ty ale k vypovídací hodnotě zvlášť nepřispívají. Skvělé kostýmy a masky. Herecky a pěvecky na dobré úrovni. Nevyužitý potenciál dobrého záměru.
(zadáno: 25.7.2021)
65%. Komedii z divadelního prostředí prověřila jeviště po celém světě. Během zkoušení první české, resp. československé inscenace v Činoherním klubu se kdysi Jiří Menzel rozhodl spojit druhé a třetí dějství do jednoho. Tento nápad se objevil i v jiných českých provedeních, včetně někdejší kladenské inscenace Hany Burešové i její nynější pražské. Ve zdařilém nastudování vyniká kultivovaná situační komika, ze strany herců dobře zvládnutá. Kdo komedii zná, dočká se i několika sympatických překvapení. Vkusná zábava, vhodné doplnění repertoáru DvD.
(zadáno: 25.7.2021)
V osobitém filmu se nezvykle mísí více žánrů, má specifický humor. Nalezení odpovídajících divadelních prostředků je těžkým soustem a Jiřímu Pokornému se to dařilo s kolísavou funkčností. Vážné situace asi neměly vyznít věrohodně, ale smysl takového uchopení zůstával zastřený. Humorné okamžiky přinesly sporadické oživení, ale do celkového kontextu příliš nezapadaly. Někteří z herců si s nelehce ztvárnitelnou látkou viditelně nerozuměli a působili až bezradně.
(zadáno: 25.7.2021)
Novela J. Čapka o dvou mladých pytlácích na útěku před zákonem je známá i z filmového zpracování F. Vláčila. Divadlo Lampion krátkou inscenací cílí tentokrát na náctileté a dospělé. Diváci v komorním uspořádání sálu sledují kombinaci akcí činoherního a loutkového divadla, resp. loutek malých či dokonce miniaturních. Srozumitelně převyprávěné, ale téma viny a odpovědnosti divák musí hledat spíše sám, tvůrci ho k tomu humornějšími prvky a užitými prostředky systematicky nevybízejí. Loutková složka je ve výsledku spíše nevšedním experimentem než nadstavbou. V dobrém slova smyslu netradiční počin část diváků jistě osloví.
(zadáno: 25.7.2021)
(zadáno: 11.11.2020)
Kontaktní larpová inscenace se skládá ze tří samostatných povídek a během večera se divák ocitne jen v jedné z nich. Mé hodnocení se vztahuje k povídce značené „!“. Není třeba se k interakci nutit, zapojení může být i nenásilné. Pouhé pasivní sledování bez účasti však prožití příběhu neumožní. Vše pečlivě promyšlené a zorganizované. Na mnoha místech Vršovic a Vinohrad se divák skrze přidělenou identitu může dočkat nejednoho překvapení. Herci zůstávají v roli, zároveň dokáží při rozhovorech s divákem adekvátně reagovat. Já jsem vskutku intenzivně prožil naplněné hodiny a stal se součástí příběhu, který mi byl blízký. (více v článku na blogu)
