Redakce

Pavel Širmer

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (1639)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

Další stránky hodnocení: < 1 2 3 4 5 6 7 8 9 > >>

(zadáno: 29.5.2019)
Cirk La Putyka shromáždil opět nové umělce přinášející neokoukané novocirkusové prvky. Z hlediska práce s tématem patří inscenace k tomu nejlepšímu, co soubor za dobu své existence nabídl. Bylo přítomno zřetelné sdělení, které navíc nesklouzávalo k banalitám a nežádoucí doslovnosti. Nastínění různých aspektů problému ADHD, jejich následné rozvíjení pohybem a někdy i slovem zároveň nechávalo prostor pro fantazii diváků. I když by se jisté rezervy našly (jednu z nich vystihla H. Grégrová na konci svého komentáře), tvůrci se vydali smysluplnou cestou, která by soubor mohla vést k dalším posunům.
(zadáno: 27.10.2010)
Komorní divadelní adaptace dobrodružně-milostného románu. Zdařilá inscenace, s dobře zvolenou mírou nadsázky. Našly by se detaily, které by se daly lépe vypointovat a vystavět, ale výhrady k režii jsou jen drobné. Výprava si dobře poradila s problémem, že se celý děj odehrává při plavbě na lodi. Výborný Hynek Čermák. Linda Rybová sice na premiéře zprvu zbytečně přeháněla komickou stylizaci, ale postupně byla čím dál lepší, takže dojem z jejího výkonu mám rovněž dobrý. Živá, svěží a vtipná inscenace.
(zadáno: 19.3.2019)
Podobné téma podobným způsobem zpracoval např. V. Klimáček v dramatu „Komunismus“, hra M. Kinské a R. Schovánka předkládá o něco komplikovanější a nejednoznačnější rodinnou situaci. Přestože se nesetkáváme s dílem nikterak objevným, přece jen určité zobrazené praktiky StB mohou být pro některé návštěvníky novinkou. Podobné záležitosti z nedávné minulosti si má smysl připomínat! Vhodné inscenační řešení, dobře vymyšlená scéna, herci s pomocí režírující spoluautorky postavy zdárně obsáhli. Za takovouto původní hru by se nemuselo žádné divadlo stydět; je skoro škoda, že ve ŠvD pouze hostuje.
(zadáno: 19.8.2019)
I když se autorka nesvedla zcela vyhnout schematičnosti a přílišné upovídanosti, v její hře je zřejmý smysl, proč psala právě o strmém pádu jedné úspěšné ženy, kterou zaskočilo, na jak vratkých základech její zdánlivě stabilizovaný život ve skutečnosti stojí. Režisér soustředil pozornost na herce. Hlavní představitelka K. Brožová příjemně překvapila překročením limitů udávaných rolemi, jež jsou jí většinou nabízeny. Dále výrazněji zaujali jen Š. Vaculíková a M. Lambora. Vypjatější okamžiky se M. Frösslové vysloveně nepovedly. Nedostatky by se našly, nicméně alespoň pro část obecenstva by mohla být návštěva přínosem.
(zadáno: 27.5.2013)
45%. Libreto zpracovává známé téma zbytečně povrchně. Žánr muzikálu sice vyžaduje zjednodušení, ale „hlubší“ uchopení nepochybně unese. Problematičnost libreta je umocněna i nepovedenou českou verzí. Hudebně solidní, nikoli výjimečné. Režisér G. Barre nastudoval na pohled efektní inscenaci, které však scházel smysluplný výklad, byla nezajímavá a bez nápadu. Dasha i V. N. Bárta pěvecky výborní a herecky obstojní. Dojem z výrazných pěveckých výstupů L. Bílé bohužel pokazilo její prvoplánové herecké šaškování, naprosto se míjející s rolí. Výsledek koukatelný, leč zcela průměrný a nepřínosný.
(zadáno: 6.10.2017)
Režisér V. Dubnička navázal na inscenaci Drábkovy úspěšné hry, kterou se stejnými hlavními představiteli a s obstojným výsledkem nastudoval před lety. Koncepce byla zcela jiná, zdařile přizpůsobená plenéru. Hra však není pro venkovní produkce ideálním materiálem. Divácky vděčné akce se střídají s vážnějšími okamžiky, které se v prostoru ztrácejí a ustupují do pozadí více, než by si zasloužily. Zklamáním však inscenace není a nemálo Plzeňanů jistě potěší.
(zadáno: 16.5.2011)
Základní nápad hry, tedy rozdělení titulní hrdinky mezi pět hereckých partů představující Albertinu v různém věku, byl dobrý, ale dnes už se nejeví nikterak originálně. Konfrontace občas přinesla jisté asociace a paradoxy, ale autor bohužel zůstal u pouhých povrchních pojmenování a nešel příliš do hloubky. Často se uchýlil k přílišné sentimentalitě a klišé. Pár silných okamžiků, několik zajímavých postřehů, ale nic moc navíc. Režijní interpretace standardní, herecké podání celkem dobré, obojí by ale mohlo být i lepší. Hlavním problémem rozpačitého výsledku je ovšem hra samotná.
(zadáno: 2.3.2020)
Souhlasím s komentáři L. Dubského a J. Landy. Doplnil bych, že výkon P. Mikesky v hlavní roli Salieriho není navenek nikterak výrazný, ale přesto zaujme svou nedémonickou obyčejností umožňujícím divákovi pochopení či ztotožnění. Pro roli Mozarta přetvořil D. Bambas své výrazové prostředky, baví svou energií, ale nespoutanost je místy doháněna do přehnaných krajností, které režisér neuhlídal a které v konfrontaci s civilnějším ztvárněním Salieriho nemají svou logiku. Některé nápady by si zasloužily lépe rozvinout a propracovat. Přesto jde o důstojné nastudování prověřeného dramatu.
(zadáno: 24.2.2015)
Shafferova hra je efektní, z čehož vyplývá, že i její inscenace bývají často (někdy v dobrém, jindy ve špatném slova smyslu) především „show“. Čičvákova inscenace s promyšleným scénickým řešením je cenná v tom, že v ní jde v první řadě o smysl. K tomu významně přispívají propracované studie Salieriho (J. Dvořák) a Mozarta (O. Brousek). Objeví-li se efekt, je obhájený vnitřním smyslem. Inscenace by snesla krácení a „dabovaná loutkohra“ se může jevit nadbytečná. Jiný pohled na profláklou hru však přináší překvapivé souvislosti. V problematickém směřování DnV se jedná o počin hodný pozornosti.
Přestože není inscenace nijak zvlášť originální ani objevná, je dobře a přesvědčivě vystavěná a ve výsledku působivá. Promyšlený a svěží výkon V. Závského. Role Salieriho jistě skýtá více možností, než kolik jich odkryl O. Brousek ml., ale herec náročný part zahrál přesvědčivě a pro mě osobně byl jeho výkon příjemným překvapením (vadilo mi snad jen časté přeříkávání a občasné problémy s velkým množstvím textu). Solidní R. Filásková. Úroveň zvládnutí vedlejších rolí trochu kolísavá.
(zadáno: 3.12.2014)
Nejsem výraznému stylu režiséra V. Morávka příliš nakloněn, občas jsem při jeho počinech trpěl, inscenaci Amadea jsem však přijal. Občasná přepjatost a ukřičenost, které by se daly stylizaci vytknout, nezkazily celkový dojem, na jehož působivosti se výrazně podepsala i propracovaná hudební složka. Otec Donutil se nemusí jevit jako ideální volba pro Salieriho, režisér však jeho osobnost mimořádně zdařile využil a nasměroval. Jeho syn možná nebude patřit k nezapomenutelným Mozartům, stylizace jej trochu svázala, ale part zvládl. Pro mě však byla hvězdou večera Konstance S. Zmrzlé.
(zadáno: 13.10.2015)
Hra má výpovědní hodnotu, kterou (jako u většiny dramat D. Mameta) není třeba napadat. Specifická stavba textu, nabízejícího setkání s nezvyklou drobnokresbou, může být přitažlivá hlavně pro tvůrce, zaujme však jen část publika. V nastudování z roku 2006 byl kladen větší důraz na akčnost. Pro přijetí zcela nového zpracování je třeba ochota diváka „vychutnávat“ drobné posuny, z toho důvodu jej asi ocení spíše fajnšmekři či Mametovi příznivci, kteří mohou přivítat zajímavé srovnání. Kvalitní herecká interpretace složitě strukturovaného náročného textu, M. Finger by mohl mluvit trochu hlasitěji.
(zadáno: 30.10.2020)
Pohnutý osud jedné dívky má působivost a sílu. Režisér V. Tauš použil jednoduché prostředky, vše soustředil na herečkách T. Voříškové (Ramba) a E. Křenkové, které se „dělí“ o hlavní roli a ztvární i více vedlejších postav. Obě herečky pracují častěji před kamerou a jejich civilní autentický projev inscenaci sluší. Více by ale vynikl v menším prostoru, byť se scénografovi podařilo jevištní dispozice maximálně přizpůsobit a dosáhnout přiblížení. Působivý hudební doprovod na repríze obstaral příležitostný alternant M. Belko a jako zvláštní host zazpívala B. Poláková.
(zadáno: 29.5.2019)
65%. Režisér M. Dočekal rozsáhlost textu ustál, herecké výkony pod jeho vedením propracované. Divákům nemusí dělat problém udržet pozornost i více než čtyři hodiny. V kdysi kontroverzním Kushnerově dramatu se nachází dostatek nezastaralého, ale doba i společnost se značně posunuly. Nepodařilo se docílit toho, aby počin promlouval v takové míře, aby jej bylo možno nazvat trefou do černého. Vyvíjí se i dramatické formy, např. nadpřirozené výjevy v této podobě již příliš nefungují. Kdyby si na hru trouflo nějaké české divadlo v 90. letech, mohla se jednat o událost...
(zadáno: 25.9.2013)
Zajímavá hra plná závažných myšlenek. Text by pro dnešní jeviště přece jen snesl krácení. Záměr režiséra M. Čičváka byl dobrý, ale řešení se neukázalo jednoznačně šťastné. Strohá scéna velké jeviště ještě zvětšila a herci se na něm trochu ztráceli. Chvílemi bylo těžké udržet pozornost. Velká osobní investice O. Brouska. Nepříliš vhodně obsazený V. Vydra se s netypickým úkolem vypořádal pouze částečně. Přestože výsledek inscenace není zcela přesvědčivý, je třeba ocenit prvořadý důraz na sdělení. To je momentálně mezi počiny převážně podbízivého repertoáru DnV úkazem stále vzácnějším.
(zadáno: 3.5.2016)
Navázal bych na komentáře M. Nováka a J. Kouly. Za sebe bych dodal, že jsem navštívil až derniéru a rád jsem se po dlouhé době podíval na pantomimu, se kterou se často nesetkávám. Obě protagonistky výborně. A s nostalgií jsem si vzpomněl na časy, kdy jsem V. Hybnerovou vídal v jiném druhu projektů, než v jakých se v současnosti (z různých důvodů) především objevuje.
(zadáno: 30.11.2012)
35%. Německá dramatizace se sama o sobě zdá být moderním pohledem na klasický román. Špinarovu inscenaci však vidím jako nevydařený experiment, příliš násilnou interpretaci, jejíž vnitřní smysl byl naprosto přebit „agresivní formou“. Jednotlivým nápadům neupírám dílčí opodstatnění, ale celek jsem nedokázal přijmout. Kdysi jsem v Divadle Na zábradlí trpěl u Pokorného Gazdiny roby, mé znechucení ze Špinarovy Anny Kareniny bylo obdobné. Tolstojem inscenace ani nezaváněla! Z podobných počinů mám (možná špatný) pocit, že jde především o režijní exhibice a snahu odlišit se za každou cenu.
(zadáno: 6.3.2017)
Nelze se ubránit srovnání s trilogií „kauz“, v nichž P. Kolečko přenesl ženské hrdinky do současnosti a zdařile či obstojně vyhmátl odlišné problémy, s nimiž by se mohly potýkat dnes. Prazáklad aktualizace Antigony měl být asi obdobný, ovšem L. Ferenzové se nepodařilo na tématu a čtveřici charakterů najít zdaleka tolik současného, zůstalo spíše u několika drobností. Zřejmě byla snaha o zakomponování motivů z Elektry; pokud ano, bylo tak učiněno nepříliš srozumitelně a s nedostatečně zřetelně vyjádřeným smyslem. Režisér si s úskalími textu neporadil, adekvátní herecké ztvárnění.
(zadáno: 7.1.2019)
Inscenace upozorňuje na nedoceněnou pozoruhodnou osobnost Anny Pammrové a její tvorbu. Režisérka A. Davidová (Petrželková) v jednotlivých obrazech projevuje dar své fantazie, zvláštní estetickou koncepcí rozehrává nalezené motivy. Textová koláž / dramatizace je však poněkud neuspořádaná, nesourodostí trpí i výsledný tvar. Ukotvení v podobě vodítek by sice mohla zatěžkat poetiku popisností, divákům by však usnadnila orientaci. Herci se v náročném tvaru zorientovali a pohybují se v něm s jistotou.

Další stránky hodnocení: < 1 2 3 4 5 6 7 8 9 > >>