Redakce

Pavel Širmer

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (1653)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 30.5.2017)
75%. Izraelská autorka píše o ženách v ortodoxní židovské komunitě, ale její drama má nenásilný tematický přesah do celé společnosti i do jiných zemí. Hru se silným vyústěním a závěrem v Boleslavi pochopili a rozhodně nepokazili, herečky se svých rolí vesměs zdárně zhostily, žádná nepředstavovala slabý článek. Inscenace nekopíruje úspěšné nastudování pražského Národního divadla. Kdo měl možnost vidět obě zpracování, dočká se příležitosti k zajímavému srovnání a také překvapení v určitých odlišnostech výkladu.
(zadáno: 23.4.2017)
Děj vychází především z Musilova románu, další zdroje spíše obohacují o další rozměry. Nenásilným potlačením dobových souvislostí, s pomocí moderních prvků a pečlivým výkladem soustředěným na podstatu se T. Loužný s M. Novákovou vyjádřili k dnešní mládeži a společnosti. Temnější příběh logicky dostal humornější prvky a adekvátně zvolené vyústění. Mladí herci, podpořeni N. Gáčovou ve dvojroli, jsou v postavách přesní, ale spíše než jednotlivci zaujme společné úsilí. To jakoby charaktery upozadilo ve prospěch zobrazovaných motivů, které neobyčejně silně a přesně promlouvají. Nelze než doporučit!
(zadáno: 24.3.2017)
75%. Muzikál disponuje kvalitním libretem. Jednoduchý obehraný příběh s přiznanou inspirací Shakespearovými motivy je okořeněný vkusným humorem a ironií, čímž se ho podařilo povýšit. Do děje byly naprosto nenásilně zakomponovány Presleyho písně v upraveném aranžmá. Překlad A. Nováka tentokrát příjemně překvapil. Precizní práce režiséra, jenž účinkujícím dopomohl ke ztvárnění postav a zdařile zkoordinoval všechny složky včetně výtečné choreografie. Hudebně a pěvecky rovněž na dobré úrovni. V rámci žánru muzikálu ideální tip pro příjemně strávený večer.
(zadáno: 14.3.2017)
75%. Mark O´Rowe patří k nejpozoruhodnějším světovým dramatikům. Poetika jeho textů, v nichž se snoubí temnota s humorem, je nezaměnitelná. Drama Howie a Rookie Lee je rozdělené na dva dlouhé monology dvou naprosto rozdílných mužů, které se dějově prolínají. Režisér M. Němec již režíroval Terminus v Divadle v Celetné. Opět projevil pochopení, precizně pracoval s oběma herci, kterým pomohly vhodné kostýmy a kteří náročné party zvládli jen s malými zaváháními. Scénické prostředky minimální, ale vhodné. Dokáže-li se divák napojit, bude odměněn silným zážitkem.
(zadáno: 14.3.2017)
75%. Důvtipně vystavěná situační komedie s myšlenkou má moc oslovit široký okruh diváků a uspokojit méně náročné i fajnšmekry. Inscenace MDB po všech stránkách funguje. Adekvátně zrežírované. Vhodně obsazení herci přesně vystihli své postavy. Projevili pochopení i pro žánr, precizně pointovali, užívání nadsázky nešlo nikdy přes čáru. Navíc byli výborně sehraní a slyšeli na sebe. Zajděte, nebudete litovat!
(zadáno: 6.3.2017)
Neobehrané a autorem dobře zpracované téma v Boleslavi zdařile inscenovali a vystihli, o čem hra je. Pečlivá práce s herci. Možná životní výkon výborně zvoleného hostujícího D. Bambase, jenž přesně zachytil Edwardovo rozpolcení i osobní drama; suverénně a bez známky trapnosti si poradil i s pasážemi, kdy Edward ztvárňoval ženské hrdinky. K silnému zážitku, za nímž stojí zato se do Boleslavi vydat, přispěla velkorysá výprava i hudební výběr (moderní skladby se překvapivě netloukly s dobou děje).
(zadáno: 25.1.2017)
75%. Komorní drama o vině a nevině, právu a neprávu na pomstu i o obyčejných lidech ve víru režimů a politických událostí. Autor asi nechtěně nastražil past pro realizaci. Vypjaté okamžiky střídají niterné, interpretovat je věrohodně a najít rovnováhu je nesmírně těžké. Do dialogů jsou trochu uměleji implementovány vnější převážně dějinné okolnosti, které by zároveň neměly zaniknout a zůstat v pozadí. Režisér J. Svoboda vše zdárně zkoordinoval, správně vedl vhodně vybranou trojici herců. K silnému a stísněnému vyznění přispěl hudební výběr, odkazující zároveň ke zvěrstvům, co se v Chile udály.
(zadáno: 25.1.2017)
Režisér a herec M. Táborský se soustředil na výklad obou charakterů, propracovaných do nejmenších detailů. Obdivuhodně autentický a přirozený F. Cíl. Vedle něho Táborský, kterému jeho postava umožnila použít nadhled a jemnou nadsázku. Odlišný přístup herců sice stoprocentně nesouzněl, ale přesto se dobře doplňovali. Je skoro zarážející, že se povedená (vtipná i smutná) hra na české jeviště dostala až 35 let po svém vzniku. DvŘ si zaslouží pochvalu za její volbu, zvlášť v dnešní době, kdy se lidé stále více starají především o sebe a potížemi druhých si nechtějí komplikovat život.
(zadáno: 1.12.2016)
V DD vytvořili opět role a text na míru konkrétním hercům, kteří vše dokáží výtečně dotvořit a navíc společně umějí na jevišti existovat. I zdánlivé banality tak při tomto způsobu práce dostanou další roviny a významy. Ve Vzkříšení se setkáváme s několika jedinci, z nichž každý vidí a prožívá lásku odlišným způsobem. Ve své podstatě komedie, jejíž humor však vyvěrá ze zvláštního smutku a přináší i okamžiky dojetí.
(zadáno: 29.6.2016)
Drama je i dnes stále vyhledávané, ačkoli se od jeho vzniku společenské poměry proměnily. Jan Nebeský se soustředil na negativní či nelichotivé stránky charakterů, čímž originálně zdůraznil podstatu, která v původním nezkráceném Ibsenově dramatu nevyznívá tak výrazně. Představitelka titulní role L. Trmíková jedinečně ztvárnila Hedinu posedlost manipulací a významně se zasloužila o funkčnost koncepce, které zdárně pomohli i ostatní herci. Smysluplné scénické řešení s oddělením Hedy od ostatních postav vyznění pomohlo. Nebeský Ibsenovi rozumí!
(zadáno: 28.6.2016)
75%. Anna Saavedra vystihla osobnost Olgy Havlové a potažmo i Václava Havla, fungování jejich vztahu, nebála se zmínit i okolnosti, které se příliš nepřipomínají, ačkoli je pár snad ani netutlal. Hra je psaná s lehkostí a nadhledem, nesnaží se o rekonstrukce, ale jde po podstatě. Ve druhé části se může zdát, že se některé motivy opakují či podobají, objevují se hlušší místa. Výborná práce se zcela jinak uspořádaným prostorem Vily. Skvělou P. Štorkovou dobře doplnili tři spoluhráči v několika mužských i ženských rolích.
(zadáno: 4.4.2016)
75%. Znepokojivé intimní drama se sociálním podtextem o hranicích obětavosti a kompromisů a o důsledcích nekonečného odpouštění a přecházení. Tvůrci uvěřili textu a náležitě ho zprostředkovali. Herecká interpretace přesná. Přirozený pravdivý projev M. Zoubkové v úloze citlivé Helen. Dennyho, jehož trpělivost a síla mají své limity a z něhož nakonec spadne „tolerantní maska“, vystihl M. Němec. Promyšleně vystavěná studie charakteru asociálního neinteligentního Liama (J. Plouhar). Stísněný prostor Bytového divadla je pro hru ideální.
(zadáno: 10.3.2016)
75%. Ke Goetzovu textu je nadmíru obtížné najít inscenační klíč. Režisér J. Frič vlastní invencí a vklady Goetze až přebíjí. Sdělené však smysl dává, i když pro diváka může být chvílemi poměrně těžké se zorientovat. S problematičtějším strašnickým prostorem bylo dobře naloženo. Nelze opomenout, že herci za pomoci zvukového a výtvarného řešení v řadě výjevů dosahují drsnosti a síly málo vídané. Výborná kolektivní souhra slouží koncepci. Inscenace k přemýšlení vybízí dostatečně, ale divák se nesmí vzdát. Smysluplný počin patří v současnosti k tomu nejzajímavějšímu, co české divadlo nabízí.
(zadáno: 21.12.2015)
Milan Šotek má mimořádný cit pro jazyk a umí jej využít k vytvoření gejzíru slovních hříček. Je až škoda, že v tom množství může divákovi utkvět v paměti jen hrstka z nich. „Scénky“ mají sice společné téma soužití singles a spolubydlení, v jejich propojení a fungování v rámci kompaktního celku by se však přece jen rezervy našly. Inteligentní humor s vtipnými pointami přesto neomrzí celé představení. Zdařilé zhudebnění a dobrá interpretace písní. Svěží a plné energie. Kolektivní dílo v dobrém slova smyslu, sám Šotek (ač neherec) mezi sehrané účinkující suverénně zapadl.
(zadáno: 21.12.2015)
75%. Nepříliš růžová rodinná situace, jedna nevydařená vánoční návštěva a cesta z ní. Dost dlouho se zdá, že půjde o celkem banální a možná lehce zdlouhavý vánoční příběh. Použitím skoků v čase však přijde překvapivá pointa. Divák se dočká velkého překvapení a dostane možnost vážně se zamyslet nad odpovědností a důsledky lidského jednání. Tvůrci a herci zdárně zprostředkovali, co se autorka snažila sdělit. Inscenace po pozvolném rozjezdu postupně nabere nečekanou sílu. Pomáhá i živý hudební doprovod, zpěv koledy na závěr má ve vhodně zvoleném aranžmá správný mrazivý podtext.
(zadáno: 23.11.2015)
75%. Skutečností inspirovaný drsný příběh zničující vášně i manipulace autor zpracoval jako komorní muzikál, přes nutnou dominanci efektu hudebně i textově propracovaný a zdařilý, nezabředl do kýčovitosti v tomto žánru časté. Režisér vystačil s minimální výpravou a vsadil na ústřední dvojici s klavíristou, jenž drobně spoluúčinkoval. Oba mladí umělci obstáli herecky i pěvecky a obhájili správnost svého obsazení. I když J. Blažek ve výrazněji koncipovaném záporném partu na první pohled upoutal více, L. Kunz (přes počáteční hereckou nejistotu) nezůstal ve stínu. Inscenace si zaslouží pozornost.
(zadáno: 13.10.2015)
V Dlouhé se podařilo najít pozoruhodný a doslova objevný postup, jak moderně uchopit bezmála sto let starou avantgardní frašku a přitom nepopřít autora. Mikuláškův režijní rukopis byl přítomný, užívané prvky však zároveň měly oporu v textu. Herci výtečně zvládli přísnou a pečlivě budovanou stylizaci, umocněnou efektními kostýmy i scénou. Pokud se divák dokáže naladit na notu inscenace, vše mu do sebe zapadne, může se smát svéráznému humoru a ani „zcizováky“ nemusí vnímat jako cosi navíc. A komu tento druh poetiky nesedne, může být vděčný alespoň za setkání se vskutku originálním počinem.
(zadáno: 10.9.2015)
Hra je dílem inscenačního týmu. Zdařilá a zábavná komedie není jen pro pobavení. Postavy byly přizpůsobeny hercům, jež je spoluvytvářeli, ale zároveň odpozorovány podle lidí, které můžeme snadno najít v našem okolí. Hrdinové hry jsou nuceni kvůli poruše výtahu zastavit se a díky tomuto zastavení a konfrontaci s neznámými lidmi si uvědomí, co jim v běžném životním shonu uniká. Toto poznání se daří přenést i na diváky, kteří kromě pobavení mohou odejít i obohaceni. Dobře řešená scéna. Sehraný tým herců, z něhož nikdo nevyčnívá a kde není slabý článek. Stojí za vidění.
(zadáno: 10.9.2015)
Pět dospělých mužů a spolu s nimi jeden malý chlapec. Druhý počin Losers Cirque Company z hlediska akrobatického možná nepůsobil na první pohled tak oslnivě jako předešlí „The Loser(s)“, ale tvar byl celkově kompaktnější a dramaturgicky a režijně propracovanější. Mnohoúčelové dřevěné „lavice“ posloužily k různorodým číslům. Akrobatické sestavy fungovaly jako hodinový strojek a přitom se dařilo budit dojem, že se náročné a nebezpečné kousky dějí jen tak mimochodem. Zapojení malého K. Ungera bylo technicky i významově promyšlené. Intenzivní zážitek vhodný pro celou rodinu.
(zadáno: 24.6.2015)
D. Ives použil motivy Masochova románu a obohatil je rovinou divadelního castingu, v němž dramatik zkouší adeptku role. Zkoušení se postupně stále více prolíná s dějem a téma přechází mezi dvojici. Zmíněný nápad významně zintenzivnil erotický náboj dramatizace a zároveň nenápadně zaktualizoval zastaralejší románové prvky. Inscenační řešení nikterak invenční, ale to rozhodující se podařilo. Mezi J. Pidrmanovou a V. Vašákem, správně vybranou hereckou dvojicí, to při představení skutečně funguje a jiskří s intenzitou na jevišti málo vídanou, dokáží mimořádně zaujmout a vyvolávat značné napětí.
(zadáno: 28.4.2015)
Komedie překvapí dějovými zvraty a pointou. Režisér s herci hru uchopili za šťastný konec a využili její potenciál. Mohli si lépe poradit s nepřehlednějším úvodem, kdy zaznívají scénické poznámky. Na jednotlivých kreacích lze nalézt větší či menší nedostatky, ale tým je celkově sehraný. Svěží, vděčná zábava, kterou nemusí pohrdnout ani náročnější. Komerce v dobrém slova smyslu.
(zadáno: 24.4.2015)
Haškův román bývá chápán a interpretován jako komedie z války, která byla vlastně docela legrací. V inscenaci je však titulní Švejk umístěn do skutečné válečné vřavy, kde jsou nemocní, hladoví, umírající. Snaží se všemu čelit svým humorem, vypořádává se s nesmyslnými příkazy, ale ne vždy z toho vyjde jako vítěz. Často jde opravdu do tuhého a ve válečných zákopech nastává apokalypsa... Nahlédnout na Švejka z tohoto úhlu je přístup smysluplný a zároveň není v rozporu s Haškovou předlohou. Obdivuhodná souhra herců, kteří zvládli stylizaci i náročnou pohybovou složku.
(zadáno: 24.4.2015)
75%. Hra o odcizení matky a syna a zvláštním pokusu o řešení. Příběh posloužil autorovi k vyjádření pravdivé a přes docela humornou formu dost smutné reflexe izolace a osamělosti dnešních lidí, kteří ztrácejí schopnost přímého kontaktu a hledají náhražku v elektronické komunikaci. Hra v uzavřeném sklepním prostoru vyzněla silně a oba herci k tomu přispěli. Jeden dějový zvrat a samotný závěr by si zasloužily přehlednější režijní a scénografické řešení, část diváků může být zmatena, ale to jsou jen drobné výtky.
(zadáno: 24.3.2015)
Monodrama vycházející z románové trilogie autorky maďarského původu. Jediný herec zprostředkovával drsný příběh dvojčat ve světě ovlivněném válkou, která prakticky rozložila vše lidské. Jednoduchá a zároveň pozoruhodná práce s prostorem, kde byli diváci doslova vtaženi do dění, aniž by docházelo k interakci. Působivost umocněna hudbou a zvukem. Dechberoucí výkon J. Gottwalda! Vystřídal mnoho hereckých poloh, výborný pohybově i hlasově. Silný zážítek, za kterým doporučuji do MeetFactory vyrazit (inscenace i herec by si mj. zasloužili větší pozornost i ze strany odborné veřejnosti).
(zadáno: 14.1.2015)
75%. Zápletka se točí kolem „Heterolu“, původně léku na homosexualitu, který úderem blesku náhodou zmutoval v něco jiného. Na první pohled úplná „blbina" ironicky a s humorem reflektuje, po čem dnešní lidé často baží a kam jsou ochotni zajít. Sešel se takřka stejný tým jako u Posledního papeže, který vnesl na repertoár příjemnou změnu. Opět by se našlo nemálo výhrad, ale nápady tvůrců a herecké i fyzické nasazení účinkujících nelze neocenit. Z jeviště sálá energie a je to prostě legrace! Četné vulgarity vůbec nevadí. Tentokrát hodně překvapí mírou odvázání H. Vagnerová.