Redakce

Pavel Širmer

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (1639)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

Další stránky hodnocení: << < 1 2 3 4 5 6 7 8 9 > >>

(zadáno: 26.7.2012)
Prvně jsem viděl v roce 2003 (hodnocení 30%) a příliš nechápal, co má hra (resp. nedokončený fragment) říkat. Kvůli naprostému znechucení jsem za zobrazovanými odpornostmi nedokázal hledat významy. Původně jsem netoužil jít znovu, ale postupem času mě stále intenzivněji hlodal pocit, že mi cosi zásadního uniklo a že bych se měl pokusit prokousat se tím ještě jednou. Na předposledním představení jsem s odstupem doby (a s větší „divadelní zralostí“) ke hře lépe pronikl, zaujala mě řada myšlenek. Přesto jiné Schwabovy texty a ostatní Pařízkovy inscenace autorových her mám v oblibě více.
(zadáno: 25.9.2013)
Po vinohradské inscenaci inscenoval M. Stropnický problematický titul (tři komediální aktovky o třech rozdílných párech) znovu. Nové úspornější nastudování nebylo propadem, ale problémy první inscenace se do něho přenesly. Opět se nejednalo o příliš zábavnou podívanou, aktualizace a posuny k současnosti byly nedotažené a selhávaly. Oproti DnV však inscenaci prospěl menší prostor, v němž se dění na jevišti tolik neztrácelo. Kromě své „původní“ role si V. Žilková zahrála hlavní role i v dalších dvou aktovkách, ale zejména poslední se herečce příliš nepovedla. Solidní výkony M. Stropnického.
(zadáno: 19.12.2011)
Na hry N. Simona se čas od času rád podívám, nemám ani nic proti „retru“. Ovšem tato trojice krátkých komedií je podle mého názoru (s prominutím) „o ho..ě“. Na to, o co v krátkých textech jde, by stačilo vždy cca 15 minut, ve kterých by se dala vystihnout podstata vztahů tří rozdílných párů. Zbytek jsou jen zbytečná slova, stále totéž pomocí různých výrazů. Nezábavná nuda. Pokud už se titul musí někde hrát, rozhodně ne na tak velkém jevišti. Práci režiséra ani snažení herců nehodnotím jako nedostatečné (byť rezervy by se našly), ale vynaložená energie nevedla ke smysluplnému výsledku.
(zadáno: 27.6.2017)
Náročný titul se z příbramského repertoáru vymyká. Režisérka obstála ve vedení herců a nechala vyniknout textu, který vnějškovými prostředky dotvářela v menší míře. Herci, zvyklí na tradičnější koncepci dramat, s poetikou a stavbou textu viditelně zápasili, občas se nevyhnuli zažitým prostředkům a zvykům, ale s nezvyklým tvarem se neminuli. Aby divák hru vstřebal, musí se soustředit, zapojit fantazii, najít pochopení pro snové či nadpřirozené prvky a hledat jejich smysl. S pochopením realizovaná příbramská inscenace k hledání správně vybízí.
(zadáno: 20.6.2018)
55%. Hra by se snad dala přirovnat k lyrické komedii. Monology aktérů milostného trojúhelníku lehce připomínají např. Schimmelpfennigovu Arabskou noc, autorčino uchopení komunikačního míjení je svým způsobem pozoruhodné. Nepříliš sourodý mix komických a melancholických prvků se pohybuje na hraně experimentu. Režisér si s nezvyklým textem poradil. Po herecké stránce naprosto vyvážené. Krátce před premiérou zraněnou kolegyni alternovala E. Nejedlá suverénně. Dvojice Zedníčková & Senič se nebezpečí trapnosti svedla zcela vyhnout. Snad alespoň v části publika počin vzbudí sympatie.
(zadáno: 12.3.2012)
35%. Hra podle mého názoru nepatří k vrcholům Havlovy tvorby. Do značné míry je spjatá s dobou, v níž vznikla. Režisér se pokusil o aktualizaci, ale nevyšlo mu to. Z Havlovy typické poetiky a nadhledu zůstalo jen málo, tento typ zesoučasnění s realistickými prvky se textu přímo příčil. Inscenace se nestala přínosným pohledem na hru, dramaturgicky i režijně se s ní minula a výsledkem byla divná změť. Představení jsem protrpěl, nebavilo mě, postupně jsem stále více ztrácel chuť zabývat se tím, o co v inscenaci i ve hře jde. Do DNZ poslední dobou chodím se stále menší chutí.
(zadáno: 16.5.2011)
Prastará hra byla pro inscenaci MDP přepsána a dovedena až na hranici parodie. Blbnutí herců oblečených v kýčovitých kostýmech (které mě nerušily) mě bavilo. Režijně a dramaturgicky však bohužel nedotažené, obojí zůstalo na půli cesty. První polovina výrazně lepší než druhá, v níž se ústřední rovina kolem Astrologa příliš rozmělnila v epizodách. Herci hráli v duchu pojetí, celkově se mi líbili. Neobsazoval bych pouze špatného herce J. Vlacha, který předvedl další ze svých technicky i herecky nezvládnutých výkonů. Netrpěl jsem, rád jsem se podíval. V MDP jsem viděl horší a zbytečnější počiny.
(zadáno: 1.2.2018)
75%. Sci-fi komedie, v níž se cestuje časem, inteligentně a mimořádně vtipně konfrontuje současnost a realitu 80. let. Snad jen po přestávce a zejména ke konci je děj zbytečně překombinovaný, zjednodušení zápletky by bylo ku prospěchu. Autor T. Dianiška obstál i jako režisér a kromě předchozí výtky nebyly na jeho práci patrné časté chyby autorů režírujících vlastní dílka. Vhodné scénické řešení, zdařilá práce s částečně živou hudbou a variováním převzatých písní. Energické herecké výkony. Skvělá komedie, která může pobavit diváky napříč generacemi, a to dokonce včetně teenagerů.
(zadáno: 31.5.2017)
Jiný pohled na Havlovu aktovku, nezatěžkaný jistou inscenační tradicí, kterou hra v Čechách již svým způsobem má. Přitom nelze říci, že by v tomto svébytném úhlu pohledu bylo něco podstatného přehlédnuto. Skvělá práce režiséra i obou herců. Přesný Jiří Panzner. Pravé pivo, jehož obrovské množství Lukáš Šolc vypije, dotváří atmosféru a přidává na autenticitě nejen jeho (přes požitý alkohol stále hereckého) výkonu, ale i atmosféry a představení. Pozoruhodná inscenace, na niž by se nemělo zapomenout.
(zadáno: 22.5.2015)
Kdo už nějaké provedení Havlovy krátké hry viděl, patrně ho zpracování I. Krobota neohromí, jedná se však o solidní interpretaci se zajímavým pokusem o drobnou aktualizaci, v níž se však mohou jevit trochu nadbytečné různé „zcizovací“ prvky. Originálním nápadem byl bonus v podobě Beckettovy aktovky. Ta je přímo spjatá s osobou Václava Havla, ale tematická spřízněnost s Audiencí je poměrně vzdálená. V doprovodných materiálech uvádí tvůrci inscenace snahu o vyjádření souvislostí mezi oběma hrami, to však z viděného příliš patrné není. Herecky na dobré úrovni.
(zadáno: 6.3.2017)
Autor vzdal hold královně Alžbětě II. a pod povrch elegantního a noblesního vystupování dramatik nahlédl pouze letmo. Hra je pouhou „konverzačkou“, o realitě či vývoji Británie během několika desetiletí vypovídá jen málo. Se statičností textu si režisérka příliš neporadila. Zahrané solidně, s respektováním žánru. Pokud někdo nechodí do divadla jen svátečně, může pro něho být tříhodinové sledování společenské konverzace až útrpné. Diváckému úspěchu pomohlo atraktivní obsazení I. Janžurové do role stále žijící známé osobnosti, pak se to jen za pomoci médií rozkřiklo a hit byl na světě.
(zadáno: 14.5.2018)
55%. Nejnovější zpracování Kohoutova pozoruhodného podobenství jsou rozpačitá. Podobně jako v Divadle pod Palmovkou má inscenace MDP ideálního hlavního představitele Z. Kalinu, jenž výsledek významně pozvedá. Bohužel ani zde se nepodařilo dotáhnout důležitou postavu ředitele Holzknechta; „vyvýšení“ sice nebylo špatným východiskem, J. Schwarz však těžký part neuhrál a dojem pokazilo i nazvučení. Tento zádrhel významně přispěl k nedostatečně propracovanému vyznění tématu ze strany režie a dramaturgie. Vedlejší role herecky i pohybově dobře odvedené, efektní cirkusová čísla zdařile zakomponovaná.
(zadáno: 14.11.2012)
Hra, nápaditě zasazená do cirkusového prostředí, je pro mě zajímavou alegorií děsivé manipulace a „loutek“ v rukách mocných, nejen v totalitních režimech. Text by snesl úpravu a krácení, ale při vhodném výkladu může fungovat. Nastudování DpP je však podle mého názoru inscenačním omylem. Režisér nedokázal s herci docílit, aby se přes formu dostala na povrch myšlenka, mrazivý podtext spíše nenápadně zaváněl. Hlavní problém vidím v pojetí klíčové postavy ředitele Holzknechta (a špatném vedení D. Sitka). Bojím se, že diváci často nepochopí, o co vlastně jde. Snaha R. Valenty výsledek nezachránila.
(zadáno: 26.7.2014)
Projekt se odehrává na několika místech, mezi nimiž se pohybujeme pěšky či na lodi, někde se většina návštěvníků jistě ocitne poprvé. Je zajímavé poznat Prahu trochu jinak. Při vší úctě k práci inscenačního týmu je to však asi to hlavní, co si mnozí z večera zapamatují. Pochopení zvláštních zdramatizovaných textů, nad jejichž smyslem je třeba dost uvažovat i při čtení, vyžaduje značnou diváckou koncentraci a vyvinout ji v rozličných prostorách a zejména ve venkovních lokacích není často snadné. Závěr v galerii však myšlenkově celek trefně završí a možné předchozí rozpaky značně zmírní.
(zadáno: 17.1.2017)
Na raném nezralém Baalovi se kdysi Brecht svým objevným postupům teprve učil. Inscenace M. Němce zaujme řadou nápadů, prací s prostorem a hudbou a v neposlední řadě atmosférou vyprázdněnosti rezonující s životem kolem nás. Sdělení, které Brecht později vypiloval v tzv. epickém divadle, však může být pro diváka ve sledu obrazů těžké hledat, chybí výraznější spojnice. Hlavní představitel D. Punčochář bohužel nemá dar zaujmout diváky po celé představení. Držení víceméně jediné polohy bylo možná záměrné, jemnější odstíny Baalova charakteru by si však zasloužily více propracovat herecky i režijně.
(zadáno: 10.6.2013)
Uznáníhodné je, že se v DNF při interpretaci klasické předlohy nevydali „idylickou“ cestou, ale pokusili se přenést na jeviště myšlenky o podstatě života. Inscenace přijatelná, ale každému nemusí vyhovovat stylová rozkolísanost či „čítankovitostí“ zavánějící způsob převyprávění. Nedostatkem je zobrazení prostředí, herci nedokázali vesničany vystihnout, pouze je nepřesvědčivě napodobovali. S titulní rolí se E. Balzerová vypořádala, ale vhodnou představitelkou se nestala. Herecké výkony ostatních většinou standardní, dojem kazilo několik přehrávajících jedinců (zejména D. Rous a M. Kačmarčík).
(zadáno: 10.11.2010)
Vydal jsem se na inscenaci cca půl rok po premiéře, po vyslechnutí ohlasů připraven na „sebedestruktivní“ zážitek. Viděl jsem však už zcela jinou podobu. Stopáž byla o bezmála půl hodiny kratší, řada popisovaných gagů chyběla, J. Synková neskřehotala. Vlastně jsem se docela dobře bavil, někteří herci (J. Lábus, J. Slach, M. Bohadlo, P. Vršek) mě zaujali. Po odchodu z divadla jsem přemýšlel, co měla inscenace říkat. Smysl jsem snad odhalil, ale podle mého názoru se ztrácel v přemíře humoru. Myslím, že režisér a herci měli více dbát na zřetelnější vyjádření témat.
(zadáno: 24.3.2015)
Inscenace, vzniklá na základě Charmsových textů, s humorem a nadsázkou poukazuje na méně lichotivé rysy ženství, o nichž mnoho počinů nevzniklo. Inscenace je koncipovaná podobně jako řada jiných současných titulů v DNZ, jako sled scének na dané téma. Tento sled může postupně začít unavovat a pro někoho nemusí být místy srozumitelný. Soubor DNZ je však silný, obdivuhodně kreativní a nadaný nejen komediálně. Herce byla radost pozorovat a právě díky nim snad inscenaci může přečkat i ten, koho neosloví. Excelovala zejména dámská část ansámblu, ale ani P. Jeništa s M. Königem se neztratili.

Další stránky hodnocení: << < 1 2 3 4 5 6 7 8 9 > >>