Redakce

Pavel Širmer

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (1639)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

Další stránky hodnocení: << < 1 2 3 4 5 6 7 8 9 > >>

(zadáno: 23.4.2017)
Pozdní tvorba T. Williamse zůstává ve stínu jeho vrcholných dramat. V jedné ze svých posledních her autor pečlivě propracoval tři charaktery, umně odpozorovanou krutou životní realitu podal s typickým sentimentem a okořenil laskavým humorem. Bohužel se nevzdal opakujících či příliš se podobajících motivů. Příběh jedné horké neděle může oslovit či dojmout toho, kdo se s podobnými problémy sám či zprostředkovaně setkal. Jako debutující režisérka I. Janžurová neselhala, našla s aktérkami přesnou tvář hrdinek. Méně se jí dařilo kočírovat situace, měla hledat oporu v dramaturgovi.
(zadáno: 11.11.2020)
Kvality proslulého českého muzikálu prověřil čas. Inscenace Divadla na Vinohradech je pozoruhodná jen hudebním aranžmá a nastudováním živě doprovázející kapely RAZAM, jejíž členové umocnili sílu písní a v neposlední řadě jim dodali nový nádech. Zbytek je jen nevýrazný průměr. Nepovedené prvoplánové kostýmy, činoherní složka bez výraznějšího náboje. V paměti tak zůstanou hlavně písně ve skvělém podání ústřední dvojice M. Lambory a T. Císařové.
(zadáno: 13.10.2015)
Vladimír Morávek znovu nastudoval legendární muzikál v divadle, kde byl kdysi prvně uveden a s nímž je neodmyslitelně spjat. Nejedná se o pouhou reinkarnaci, ale o velice důstojné navázání. Syrovější pojetí jde více na dřeň, zároveň nepopírá duch původního díla. Několik překvapivých posunů, které nejsou násilné ani „za každou cenu“. Řada silných činoherních i hudebních momentů. (Komentář na základě televizního záznamu.)
(zadáno: 10.12.2017)
Mayenburg ve své novince za pomoci nadsázky, metafor a odkazů na konkrétní události předkládá svůj názor, jak mohou v demokratické a tolerantní společnosti „vyrůst“ machističtí političtí lídři; prezentuje praktiky, které před či po zvolení používají. Fakta jsou postavená do souvislostí, které si sami od sebe nemusíme uvědomovat. Autorův pohled stojí za zamyšlení. Režisér respektoval text a se svým týmem s ním náležitě pracoval. Málokdy se vidí herecky podobně vyrovnaná inscenace, v níž bez výjimky všichni aktéři doslova každou větu pronášejí bez zaváhání a s přesně patrným významem.
(zadáno: 20.6.2018)
Inscenační tým prostřednictvím obrazů připomíná, co jsme mohli zažívat v dětství. Obyčejné všední věci, které jsme třeba (po)zapomněli. Publikum je drobně zapojováno a vyzýváno ke spolupráci. Závěrečnou paměťovou hrou tým doslova trefuje hřebík na hlavičku. Některý divák může tvar považovat za banální, jiný si ale třeba vzpomene na konkrétní události svého života a ti senzitivnější se třeba dojmou. Pozoruhodný experiment jde svou vlastní cestou, což by se právě od absolventů KALD mělo očekávat.
(zadáno: 3.2.2020)
Hra se odehrává v poměrně dlouhém časovém rozmezí a v mnoha prostředích, což ji odlišuje od „obvyklých“ situačních komedií. Autor divácky vděčně zachytil proměnu vztahu dvou svérázných lidí. Peripetie, do nichž se dostávají, pak okořenil jemným humorem. Situace, v nichž to jiskří, jsou ovšem proloženy i méně záživnými momenty, což se přeneslo i do jinak povedené inscenace P. Svojtky. Osobitou hlavní dvojici V. Hybnerovou a D. Novotného mile osvěžují M. Sejnová s M. Sabadinem. Některé z epizodek J. Vojta ztvárňuje přepjatě, L. Zbranková mezi nimi přechází lépe. Komedie si spokojené diváky jistě najde.
(zadáno: 3.11.2016)
Třetí inscenace potvrdila fyzickou disponovanost souboru. Ani tentokrát se nejednalo o pouhý sled akrobatických čísel a rozličných nápadů, tým si pohrával se zřetelně vymezeným tématem. To se však poměrně brzy vyčerpalo a jednalo se spíše o „recyklaci“. Jak už zde zaznělo, s ohledem na předchozí projekty nebylo patrné, že by se soubor posunul dál. Ale přesto se na představení hezky dívalo a je-li divák správně naladěn, může si návštěvu užít.
(zadáno: 12.4.2012)
45%. Dal jsem na doporučení šéfredaktora M. Nováka, ale nadšení nesdílím. Autorské projekty dvojice JJ & PS se mi většinou líbily. Tato inscenace měla dobrý nápad a zábavný úvod. Bohužel následné dění ve mně vzbuzovalo většinou rozpaky, postrádal jsem energii. Narážky na opery mi nepřipadaly příliš nápaditě zpracované a rozvedené, ani zvlášť vtipné. Jen několik málo povedených míst. Hudebně nic výjimečného a pěvecky už vůbec ne! Až na dvě čestné výjimky jsem se nemohl zbavit pocitu, že jsou obsazeni herci nedostatečně disponovaní pro tento komediální a hudební žánr. Já nedoporučuji!
(zadáno: 3.2.2020)
75%. Komedie o jedné návštěvě, během níž došlo k poněkud krutému žertu a zároveň nemilosrdnému odkrytí pravé tváře povah i skutečné podstaty partnerských vztahů. Šťastně vybraná čtveřice herců pod vedením režiséra J. Žáka autorovy pointy zdatně dotváří. Na jedné straně L. Štěpánková s F. Cílem rozehrávají infantilní milenecké projevy, jež se za celé představení neomrzí. Vedle nich kontrastují V. Arichteva a J. Nosek, jejichž zprvu neškodná ironie a sarkasmus postupně přerostou v děsivý cynismus. Nejedná se o obyčejnou situační komedii, podobně jako např. „Bůh masakru“ od Y. Rezy má potenciál přinést divákům něco navíc.
(zadáno: 9.12.2016)
65%. Nová adaptace rozsáhlého románu se pokouší o nový pohled. Kdo se s dílem v nějaké formě setkal, možná ocení několik vysloveně objevných nápadů. Neobeznámení se ve složitých vztazích těžko zorientují a asi nepochopí chaotičtěji koncipovaný konec. Se specificky uspořádaným jazykem, který má významnou funkci, si herci poradili, ale přesto značně ztěžuje vnímání. Nahota při Verchovenského monologu v této podobě žádný význam nepřinesla. Soustředěné herecké výkony bez slabého článku. Představení se sice někdy „vleče“, nicméně lze v inscenaci nalézt sílu, z níž občas zamrazí.
(zadáno: 10.1.2018)
Z rozsáhlého románu bylo vybráno a volněji užito několik postav a motivů. Nelze poměřovat s „velkolepými“ inscenacemi, jde o zjednodušený pohled zúčastněných. Ten by mohl budit sympatie svým nadhledem, ale dramatizaci se příliš nepodařilo jevištně dotvořit. Někteří studenti spíše afektovaně deklamovali (D. Barešová na repríze v roli Lízy a K. Bartoš), jakoby procvičovali herecké etudy, jiní ke složitým charakterům dostatečně nepronikli (M. Kuntová a D. Kozák). Hlavní dvojice F. Březina a V. Vodochodský nejtěžší party překvapivě ustála. Režisér měl pro absolutorium zvolit méně náročnou látku.
(zadáno: 4.5.2016)
V adaptaci knihy se sice podařilo vyhnout schematičnosti a povrchnosti, ale autorka nevzala adekvátně v potaz divadelní specifika. Režisér dokázal s herci najít tvář postav, ale nevypořádal se s problematickým textovým základem. Nešťastně bylo také uspořádání prostoru a nedostatečné odlišení střídajících se časových rovin. Sledování může u diváků vzbuzovat rozpaky a pocity nudy. Pokus, který nevyšel.
(zadáno: 12.7.2013)
65%. Originálně koncipovaná komedie z divadelního prostředí, u nás známá z filmu a také z výrazné úpravy J. Menzela. V Příbrami vznikla v rámci žánru zdařile vystavěná svěží inscenace s obstojně rozehranou situační komikou. U některých postav však režisér zanedbal výklad a nechal představitele uchýlit se ke zbytečně zjednodušující a přibližné charakterizaci. Tato zbytečná nepropracovanost mohla být pro obeznámeného diváka podstatnou vadou na kráse. Přesto jsem se docela dobře bavil a uvítal možnost poprvé živě vidět hru v původní neupravené verzi se třemi obrazy.
(zadáno: 22.10.2019)
Skutečný osud Františka Filipa, jenž se narodil bez horních končetin, se T. Dianiškovi a I. Orozovičovi stal volnou inspirací pro příběh o silné vůli k boji s handicapem a k vydobytí si místa na světě i v životě. Ale také o diskriminaci, předsudcích, dobových paradoxech atd. Dianiška vypráví s humorem sobě vlastním, ale nevyhýbá se ani situacím smutným a dojemným. Divák se nejen pobaví, ale má i o čem přemýšlet. Maximálně využitý prostor malé scény, zdařilá hudební složka. Vyčerpávající a pohybově náročný výkon podává J. Albrecht, ostatní herci mu nejsou pouhými přihrávači.
(zadáno: 2.3.2020)
Kdo má hluboké teologické znalosti, narazil by na rozpory a nedomyšlenosti. K počinu je třeba přistupovat s nadhledem, jímž okouzluje a baví. Divák dostane naservírováno nespočet odkazů, narážek, vyjádření se ke společenským i globálním problémům. Výprava odpovídá komiksovému ladění. Herci se stylizaci přizpůsobili a celkem se jim dařilo pointovat, místy jsou však znát limity jejich výrazových prostředků i komediálního talentu. Přesto sestava kolem J. Lesáka a N. Preslové má potenciál, který je příslibem do budoucna.

Další stránky hodnocení: << < 1 2 3 4 5 6 7 8 9 > >>