Redakce

Pavel Širmer

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (1639)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

Další stránky hodnocení: << < 1 2 3 4 5 6 7 8 9 > >>

(zadáno: 22.10.2019)
75%. Souhlasím s komentářem Lukáše Dubského. K němu bych dodal, že herecká drobnokresba je v inscenaci propracovaná doslova do poslední věty. Na komplikované postavě L. Trmíková odkryla nejskrytější zákoutí Anniny duše. U Henrika zase M. Pechlát vystihl ztrátu sebeovládání pod tlakem vypjatých okolností a postupné odhalování slabostí. Ústřední dvojici doplnil Z. Maryška v úloze chápajícího naslouchajícího strýc (kněze).
(zadáno: 22.10.2019)
55%. Dramatizace Trierova filmu přenáší na jeviště silný příběh absolutní lásky. Model inscenace V. Čermákové je celkově rozporuplný. Na jednu stranu vzniká nemálo silných momentů, ale na ty je nutné v neuspořádaném dění poměrně dlouho čekat. Sporná je i volba a užití některých scénografických vnějškových prostředků. Výkony některých herců ve vedlejších rolí působí skoro amatérsky. Vše zachraňují P. Horváthová, R. Zach a S. Nováková. Díky nim může inscenace nakonec v divákovi přece jen vzbudit silné emoce.
(zadáno: 22.10.2019)
Situace z knihy, zdramatizované režisérem O. Štefaňákem, byly energicky a vtipně rozehrány. Kromě hereckých výkonů inscenaci oživují hudební vsuvky. Vedle významotvorné scénografie zaujme i práce se světlem, promyšlený light design připraví nezvyklé momenty překvapení. Vše je zkoordinované do tvaru, při němž se diváci jistě nudit nebudou. I když se jedná se o inteligentní humor, přece jen je na něj kladen přílišný důraz a existenciální rozměr předlohy J. Pánka tak zůstává upozaděn.
(zadáno: 22.10.2019)
Skvělé finální pointě předchází značně neuspořádaný tok myšlenek, což byla možná záměrná autorská volba pro znázornění stavu Jidášovy mysli. Zmíněné přeskakování bohužel kladlo velkou překážku k diváckému napojení. Další bariéru stavěl režisér tím, že nechal samotného herce zápolit s obsluhou jevištní techniky. Efektů, které přinášelo například střídání světel, by šlo dosáhnout méně krkolomně. Uhrát monodrama není snadný úkol a P. Jeřábek jej zvládl. S některými úskalími textu se však vypořádat nedokázal.
(zadáno: 22.10.2019)
45%. Čapkovy texty byly jen východiskem, Egon Tobiáš a tvůrci inscenace s nimi naložili volně. S neuspořádaným scénářem si režisérka zdatně pohrává formou kabaretu. Některé výstupy jsou vtipné, mají jasnou pointu a strefují se do dnešních společenských či morálních problémů. V jiných scénách je zase těžké odhalit smysl. Nuda to rozhodně není, ale většina diváků bude zákonitě zmatena. Je dobře, že DD nespoléhá na zajeté koleje a občas nabízí i experimenty. Tomuto by však ze strany autorů, dramaturgie i režie prospělo ujasnit a zřetelněji definovat záměr a směr.
(zadáno: 19.8.2019)
Okupace nacisty, totalita, „svoboda“ tržní ekonomiky a jeden dům. Autorka se chytře zamýšlí, s jakými vlivy se museli lidé v různých dobách potýkat, aby udrželi odkaz předků. A také si za rozdílných okolností pokládali otázku, je-li setrvání v domě vůbec správnou volbou pro další život. Hra dotvrzuje, že B. Hančilová patří k nadějím novodobé české dramatiky. Režisérka prvního jevištního provedení B. Mašková text s herci nastudovala tak, jak si zasloužil. U doyena v obsazení P. Rímského bohužel zase převládly falešné tóny při „kouzlení hlasem“. Scénograf K. Čapek s možnostmi malého prostoru opět výborně naložil.
(zadáno: 19.8.2019)
I když se autorka nesvedla zcela vyhnout schematičnosti a přílišné upovídanosti, v její hře je zřejmý smysl, proč psala právě o strmém pádu jedné úspěšné ženy, kterou zaskočilo, na jak vratkých základech její zdánlivě stabilizovaný život ve skutečnosti stojí. Režisér soustředil pozornost na herce. Hlavní představitelka K. Brožová příjemně překvapila překročením limitů udávaných rolemi, jež jsou jí většinou nabízeny. Dále výrazněji zaujali jen Š. Vaculíková a M. Lambora. Vypjatější okamžiky se M. Frösslové vysloveně nepovedly. Nedostatky by se našly, nicméně alespoň pro část obecenstva by mohla být návštěva přínosem.
(zadáno: 19.8.2019)
Diváci se ocitají v předvolební době, kdy se na ně z různých stran valí mnoho protichůdných informací. Je v této džungli vůbec možné rozeznat, co je pravda a co účelová lež? A lze odhadnout, jak by si počínala opozice, kdyby byla u moci? Tvůrci možná nenabídli nic, s čím bychom se v českém imerzivním divadle ještě nesetkali. Vybrali však dobré téma a smysluplně s ním pracovali způsobem vybízejícím diváky k přemýšlení a možná i sebereflexi. Nejsme náhodou při úvahách nad politikou příliš jednostranní či zaslepení...? Studující herci i tvůrci se slibně uvedli a rozhodně stojí za to zajímat se o jejich další práci.
(zadáno: 19.8.2019)
75%. Titul není vhodný pro diváky očekávající pietní nakládání se známou Tylovou báchorkou, jde o poměrně radikální modernizaci a přepracování. Do obyvatel dnešní české vesnice i romských spoluobčanů se inscenace trefuje celkem ostře, ale nejde o bezúčelné ani laciné dehonestování. Parodováním se též podařilo vkusně vypořádat s dnes již problematickými prvky původní hry. Úprava a koncepce se nemíjejí s plenérem, prostranství je skvěle využito. Zaujme a rozesměje řada nápadů, všichni herci se zdatně přizpůsobili koncepci. Ideální letní podívaná, která pobaví a zároveň dává smysl. Ten ale musí být divák ochotný hledat...
(zadáno: 19.8.2019)
Dialog Bricka (M. Ligač) s otcem (P. Bucháček) je nejsilnějším místem inscenace, niterný prožitek a vnitřní pravdivost obou pánů doznívá ještě dlouho po skončení představení. Vděčné až dojemné jsou též kratší výstupy omezené matky (I. Nováčková). Méně čitelná je klíčová postava „kočky“ Maggie, již M. Pachlová zcela neobsáhla. Tvůrčí tým Williamsovo slavné drama nepokazil, nicméně si lze představit účelnější využití textu a nového překladu k vyjádření tápání v mezilidských a partnerských vztazích, které v trochu jiné formě přetrvává i po více než šedesáti letech od vzniku hry.
(zadáno: 19.8.2019)
Při odvyprávění příběhu života, zvlášť tak dlouhého a rozmanitého, se nedá jít příliš do hloubky, je nezbytné uchýlit se ke zkratkám, z čehož vyplývá i jistá povrchnost. Méně lichotivé stránky povahy Medy Mládkové zůstaly spíše decentně naznačeny. Režisérce se podařilo omezit komerční charakter projektu především doplněním pohybové složky a rozmanitých detailů zmírňujících popisnost. Pomohla i práce s venkovním prostorem a energické podání hlavní představitelky. Písňové sekvence v tomto ohledu obstály méně. Důstojná pocta pozoruhodné osobnosti.
(zadáno: 19.8.2019)
Terry Pratchett svedl napsat knihy, v nichž více perlil nápady a slovními hříčkami, nicméně i tato fantasy je vděčná a zábavná. Po úmrtí J. Kantůrka se překladu další Briggsovy dramatizace ujal P. Dominik s pomocí kolektivu pracujícím na inscenaci. Tvárná výprava pomáhá nezdlouhavě střídat prostředí. Herci hrají s vervou a někteří s přehledem vystřídají více postav, někteří se však uchylují k „šablonám“, k nimž napsané epizodky svádí. Odehrané reprízy možná přinesou větší lehkost a přidají na zábavnosti. Inscenace zklamáním není, ale mezi vzpomínaná česká provedení Pratchetta se asi nezařadí.
(zadáno: 19.8.2019)
Syndrom vyhoření si bezpochyby zaslouží, aby jeho téma bylo umělecky zpracováno. Čtveřice účinkujících (z toho dvou herců) je zde především sama za sebe a autenticita má svou hodnotu. Inscenace má nápad, myšlenku i vtip, provokuje. Podobně jako u nedávného Misantropa ve Stavovském divadle se Jan Frič vyjadřuje k (jinému) tématu za pomoci situování do uměleckého prostředí, v Rubínu ovšem zcela odlišnou inscenační formou. Lze pochopit, že Frič vypovídá o tom, v čem žije, nicméně umělci jsou poněkud specifickou kategorií, a tak k divákům jiných profesí může inscenace promlouvat s menší intenzitou.
(zadáno: 19.8.2019)
Pavel Khek se s problematickou Shakespearovou pozdní romancí v minulosti již setkal (v dnešním Divadle D21) a úpravu částečně využil i v této inscenaci. Přehledně odvyprávěný děj, vhodné odlišení prostředí, líbivá nepopisná scéna, hudba umocňující atmosféru a napětí. K jednotlivým výkonům nelze mít mnoho výhrad, ale herci z různých divadel se stylově úplně nesladili. Přestože inscenace není objevná ani mimořádná, nabízí širšímu publiku možnost vidět méně uváděný titul v přístupné interpretaci, která se nemíjí s prostorem ani cílovou skupinou. Dobře, že LSS nenasazují jen prověřené a obehrané autorovy tituly.
(zadáno: 19.8.2019)
Kdysi skandální a v některých zemích cenzurou zakazované Ibsenovo drama bylo inscenováno s důvěrou k textu, zároveň bez přehnané piety. Poetikou DD, resp. místním hereckým stylem byla inscenace spíše jemně okořeněna. Herci se drželi svých rolí a zároveň do nich vtiskli svou osobitost. Zejména M. Myšička se s postavou pastora Manderse mimořádně potkal. Scéna přeplněná zařízením pomáhá umocnit stísněnou atmosféru domu. Vzpomínané a do jisté míry průkopnické nastudování J. Nebeského, které šlo doslova na dřeň, v DD nepředčili, jedná se však o nastudování více než důstojné.
(zadáno: 19.8.2019)
Text dramatizace na jednu stranu nese poselství, otevřeně a bez servítků nahlíží do dívčích pocitů a duší, vulgarismy v něm mají své místo. Režisér si však neporadil s jeho neuspořádaností, podstata je nezřídka zastřená, na jevišti jsme svědky chaosu. Hudební složka výborná, v tomto řešení ovšem nepřináší očekávanou nadstavbu. Inscenaci částečně zachraňují herečky svým zpěvem i nasazením. Podobný titul se v historii Činoherního klubu dosud neobjevil. Důraz na hudbu, dynamičtější práce s prostorem, nové tváře v obsazení. ČK potřebuje změnu a svěží vítr, nicméně výsledek této inscenace je přinejmenším sporný.
(zadáno: 19.8.2019)
55%. Na situační komedii zaujme svým způsobem pikantní a vlastně i neokoukaná zápletka točící se kolem záměn dárcovství peněz pro dobročinné účely s dárcovstvím spermatu. Jinak spíše průměrný text režisér s herci vypointoval a oživil, zejména se dařilo v okamžicích s lechtivým podtextem. Titul se v repertoáru Divadla Palace nijak nevyjímá, ani mu nedělá ostudu.
(zadáno: 19.8.2019)
65%. Tvůrčí tým se pokusil vyrovnat s tím, že doba ubrala muzikálu s výtečnou hudbou senzační ráz. V úpravě vznikly dvě časové, resp. dějové roviny. Přestože byla snaha odlišit je kostýmy a dalšími prvky, mohlo činit potíže zorientovat se a odhalit logiku některých situací. Přes výhrady k přepracování však počin patří k tomu lepšímu, co pražská muzikálová scéna nabízí. Byli vybráni pěvecky a tanečně dobře disponovaní účinkující, z nichž sálá energie tak intenzivně, že rádi odpustíme v některých případech slabší činoherní složku. A pochvalu si rovněž zaslouží scénograficky zdatně vyřešený problém užšího jeviště.
(zadáno: 19.8.2019)
35%. Dramaturgie a režie neposkytla hercům oporu, aby dostáli rozměrům Čechovových postav, většinou se omezili jen na některé jejich vlastnosti a převážně pro role ještě věkově nebo osobnostně nedozráli. Také nebylo jasné, o čem se hraje a proč byl právě Racek inscenován. Jistou osobní výpověď bylo sem tam možno zachytit např. u Trepleva nebo Sorina, takových chvil však bylo jako šafránu. Zajímavostí bylo situování čtyř dějství na čtyři místa v Žižkovském divadle, práce s prostorem však žádnou zvláštní nadstavbu nepřinesla. Tvůrčí tým by měl pro příště lépe odhadnout svůj potenciál a přizpůsobit mu výběr titulu.
(zadáno: 19.8.2019)
Nastudování Divadla Ungelt s A. Vránovou se zapsalo do paměti a srdcí mnoha diváků. Po letech se V. Cibulková pokusila o jiný pohled, její Gertie byla jemnější, méně nezdolná, více znavená ranami osudu. Hereččině investici by prospělo vedení režisérem, který by její potenciál lépe využil a pomohl též P. Šimůnkovi odkrýt další rozměry jeho dvojrole. Mezi několika silnými okamžiky se objevovalo nemálo míst, jimž chyběl náboj a v nichž se zapomínalo na klíčové téma životaplnosti. Některé textové úpravy nebyly ku prospěchu. Za zmíněnou verzí Ungeltu zůstala tato inscenace ve stínu.
(zadáno: 19.8.2019)
65%. Civilní pojetí antické tragédie, pod vedením režisérky H. Burešové se hraje bez velkých gest. Zákulisí nezakrývající scéna a moderní kostýmy mají zřejmě nenásilně přispět k upozornění na nadčasové souvislosti a spojitosti se současností. Vynikající výkony E. Hacurové a P. Špalkové, zvuková složka umocňující působivost. Toto je jedna ze správných cest, jak Sofoklovo dílo dnes inscenovat. Ne každý divák se dokáže dostat přes jakousi „bariéru“, kterou prastarý text – byť v novém překladu – vytváří.
(zadáno: 19.8.2019)
Za sebe musím říct, že jsem se s autorovým textem spíše minul a neoslovil mě. Můj doprovod naopak hra nadchla, připomněla nebo znovuobjevila pocity či zážitky z dětství i z dospělosti. Na základě této zkušenosti se snad dá vyslovit neseriózní myšlenka, že míra rezonování v konkrétním divákovi je hodně individuální. Realizace i herecké výkony adekvátní potřebám hry. Viděl jsem verzi upravenou pro velkou scénu DNF, kde byly prodávány jen přední řady. Předpokládám, že menší prostor inscenaci slušel lépe.
(zadáno: 7.6.2019)
Velkolepá imerzivní inscenace, která svým rozsahem v českém divadle dosud nemá obdoby. Výtečně vymyšlené a zkoordinované, výtvarně pozoruhodné, mimořádné nasazení pohotově reagujících herců. Divácky atraktivní, nenásilně kontaktní formu se povedlo skloubit s myšlenkou. Tábor pro mimozemšťany, čekajících na „pozemský azyl“, je výmluvnou metaforou. Objevuje se zde populismus, intriky, obohacování, manipulace, zkreslování skutečnosti, citové vydírání, ale i účast, pochopení, pocity bezmoci, strach o planetu apod. Délka únosná, ve střípcích informací se lze zorientovat bez problémů. Projekt, jehož ambice byly naplněny.
(zadáno: 30.5.2019)

Další stránky hodnocení: << < 1 2 3 4 5 6 7 8 9 > >>