Redakce

Pavel Širmer

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (2013)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

<<  <  57 58 59 60 61 62 63 64 65  >  >>
(zadáno: 11.10.2021)
Zlatý řez - Studio Hrdinů  50 %
Japonský umělec J. Mišima není u nás příliš známý, do češtiny byl přeložen jen zlomek jeho díla, české inscenace jeho her bychom spočítali na prstech jedné ruky. V autorském počinu se Jan Horák zabývá vnitřním světem kontroverzní osobnosti, prolínajícím se i do jeho tvorby. Výběr textů má jistě své opodstatnění, ale scénáři chybí záchytné body pro divákovu orientaci a pochopení jednotlivých odkazů. Herecká dvojice P. Štorková & J. Bárta se dobře doplňuje, za pozornost stojí i výtvarné řešení. Tento inscenační tvar však osloví jen úzký okruh nadšenců, Mišimovu tvorbu ani osobnost bohužel příliš nezpřístupňuje.
(zadáno: 11.10.2021)
Happy end v hotelu Chateau Switzerland - Depresivní děti touží po penězích  50 %
V roce 2021 doznala podoba inscenace změn, diváci v bývalém klášteře strávili méně času. Mezi jinými imerzivními projekty je tento specifický svým tématem odchodu z tohoto světa, který mají lidé tendenci vytěsňovat, i když by měl být chápán jako přirozená součást existence. To je jeho nesporná hodnota. Z hlediska organizace a vyznění se však čeští diváci měli možnost setkat s dotaženějšími počiny. Já osobně vnímám jako problematickou zejména koncepci závěru. Návštěva ovšem může přinést velmi ojedinělý zážitek a pocity, o nichž lze přemýšlet ještě dlouho po skončení...
(zadáno: 7.9.2021)
Zítra swing bude zníti všude - Městská divadla pražská  50 %
45%. Ondřej Havelka připravil další ze svých revue, k jejichž hudební úrovni významně přispívá orchestr Melody Makers. Dobře vybrané písně v poctivém provedení, zpěv činoherců nadstandardní. Úskalí Havelkových počinů obvykle představuje scénář, v případě této revue z nylonového věku jde o autorské selhání. Nesnesitelně jednoznačné dobro a zlo, černobílé charaktery, některé věty herci snad ani nemohou uvěřitelně vyslovit. Děj je tak jednoduchý a předvídatelný, až je jeho sledování nudné. Lépe než jako spoluautor obstál Havelka jako režisér a částečně dojem zachránil zdatnou koordinací efektní výpravy a choreografie.
(zadáno: 7.9.2021)
Není Korona jako Corona - Docela velké divadlo  50 %
55%. Hru „plodného“ českého dramatika M. Oupice, odehrávající se během několika měsíců roku 2020, tvůrci výrazně upravili (v závěru i nastínili, co nás čekalo na jeho konci a poté). Imitátor P. Jablonský pro své výstupy sám napsal pasáže s mediálními projevy dvou politiků, jež se v celkovém kontextu překvapivě staly vtipným ironickým doplněním. Limity původního textu byly částečně zdolány kvalitním zpracováním a nasazením herců vyhýbajícím se lacinosti. Krátce po lockdownu může být příjemné sledovat reflexi nedávných časů v komediálním odlehčení, díky němuž se třeba diváci mohou i pousmát nad tím, co sami nedávno zažili.
(zadáno: 9.8.2021)
Werich - Letní scéna Musea Kampa  50 %
Průlet osudy Jana Wericha bude přínosný především pro diváky, kteří o jeho životních peripetiích mnoho nevědí. Autorka využívala nutné zkratky a většinou se jí nedařilo dostat přes pouhé konstatování faktů. Tento problém (podobně jako u „Medy“) zmírnila režisérka svým uchopením. V něm měly pevné místo pohyb a vydařená hudební čísla. Prostor obohatily efektní dotáčky. Rozdělený titulní part na repríze solidně odvedli J. Nedbal a J. Vápeník, ale „jiskry létaly“ více z J. Vlase, P. Beretové či T. Marečkové.
(zadáno: 25.7.2021)
Elefantazie - Městská divadla pražská  50 %
55%. Známý osud Sloního muže, doplněný panoptikem několika jiných přírodou potrestaných nešťastníků i dalšími příliš nesouvisejícími motivy. David Drábek mísí vážnější momenty s humorem. Honí ale mnoho zajíců najednou a výsledný tvar by se velmi zjednodušeně dal shrnout: „Ode všeho trochu, ale ničeho dostatek.“ Do děje jsou zakomponovány písně se skvělou hudbou Darka Krále, ani ty ale k vypovídací hodnotě zvlášť nepřispívají. Skvělé kostýmy a masky. Herecky a pěvecky na dobré úrovni. Nevyužitý potenciál dobrého záměru.
(zadáno: 25.7.2021)
Bouře - Letní shakespearovské slavnosti  50 %
Vizuálně zdařilé, efektní kombinace hudby, výpravy, pohybu. Skvělý scénický nápad s observatoří je bohužel v koncepci využit jen minimálně. S komickými výstupy Trinkula a Stefana dostali J. Polášek a M. Daniel možnost naložit volněji, což by nemusel být problém, kdyby nesklouzávali k lacinosti a prvnímu plánu. Výklad některých postav a způsob ztvárnění zůstává na povrchu, u vnější stylizace. S propojením více žánrů obsažených v Shakespearově hře si dvojice režisérů neporadila. Klíčová „bilanční“ témata se sice v samotném závěru ke slovu dostanou, ale většinu představení jsou nešťastně upozaděna.
(zadáno: 11.11.2020)
Balada pro banditu - Divadlo na Vinohradech  50 %
Kvality proslulého českého muzikálu prověřil čas. Inscenace Divadla na Vinohradech je pozoruhodná jen hudebním aranžmá a nastudováním živě doprovázející kapely RAZAM, jejíž členové umocnili sílu písní a v neposlední řadě jim dodali nový nádech. Zbytek je jen nevýrazný průměr. Nepovedené, u některých postav kýčovité kostýmy. Činoherní složka bez výraznějšího náboje. V paměti tak zůstanou hlavně písně ve skvělém podání ústřední dvojice M. Lambory a T. Císařové.
(zadáno: 30.10.2020)
R.U.R. - Divadlo J. K. Tyla Plzeň  50 %
Čapek se ve své době ukázal jako výjimečný prognostik, neúprosný technický pokrok však po stu letech dostal původní podobu jeho dramatu na hranici použitelnosti. V Plzni technologickou terminologii aktualizovali a zasadili inscenaci do efektně vypadající výpravy, jejíž vadou na kráse byla nedostatečná pečlivost v detailech. Dobré inscenační východisko bohužel nedošlo hereckého naplnění u většiny představitelů hlavních i vedlejších rolí, kteří by zjevně potřebovali více zkoušet, aby se lépe přizpůsobili koncepci a oprostili od zažitých stereotypů.
(zadáno: 30.10.2020)
O hezkých věcech, které zažíváme - Masopust  50 %
Herci se stali přímo spoluautory a pod vedením Jana Friče předvádí „hezké věci“, přičemž po divácky vděčném začátku ono „hezké“ pozvolna začíná být k zblití. Režisér si dokáže utahovat i sám ze sebe, ale diváky k hledání a přemýšlení zrovna nevybízí a příliš spoléhá na jejich iniciativu. Část obecenstva se dokáže celou dobu jen spokojeně bavit, aniž by odhalila smysl. Hlavně v poslední třetině a závěru se projevuje úskalí této formy a nevyužitý potenciál jinak veskrze osobitého východiska.
(zadáno: 30.10.2020)
Bratr spánku - Švandovo divadlo  50 %
Dramatizace K. Tučkové není povrchní, autorka se snažila vyhnout popisnosti a zachovat hloubku. Text svou stavbou a řešením na jevišti (ne)fungoval s kolísavým úspěchem. Naléhavost Johanesova osudu nakonec vyzněla silně, režisér s herci dosáhl působivosti některých obrazů, ale mezi nimi se objevovaly příliš se podobající situace, z nichž by nezanedbatelná část mohla být oželena.
(zadáno: 2.3.2020)
Zdání klame - Studio Hrdinů  50 %
Z původní Bernhardovy hry použili inscenátoři jen její část. Rezignovali na dialog dvou bratrů a postavili model na oddělených monolozích svěřených jednomu herci v odlišných kostýmech. V části představení převládnou bezeslovné akce na scénicky dominantní konstrukci, po níž se pohybuje artistka společně s hercem. Práce s prostorem a světlem je precizní. Pokud divák přijde s informací, že herec ztvární oba bratry, měl by se zorientovat i v souvislostech. Nepodařilo se však příliš docílit souznění činoherní a pohybové části, která navíc plně nevykompenzovala to, co z Bernhardova textu nezaznělo.
(zadáno: 2.3.2020)
Vražda v Orient Expresu - Městské divadlo Kladno  50 %
Pro divadelní adaptaci slavné detektivky bylo nezbytné redukovat počet postav, s čímž se K. Ludwig vypořádal obstojně a navíc i srozumitelně zachytil složité vazby mezi podezřelými. Na kladenské inscenaci se podepsalo, že vznikala za problematických okolností. Příliš se nepovedla dekorace, která zrovna nehýřila nápady a prostor jeviště využila jen v malé míře. Naopak kostýmy byly předností. Přestože J. Š. Hájek vynaložil nemalé úsilí, ideálním představitelem Poirota se nestal. Herci ve vedlejších rolích sice vesměs postavy zvládli charakterizovat, ale jejich výkony nebyly vyrovnané a pokulhávala i jejich souhra.
(zadáno: 2.3.2020)
Král Oidipús - Národní divadlo  50 %
Jan Frič našel v textu Sofoklovy tragédie nečekané souvislosti a asociace a překvapivě i jemu vlastní humor. Relativizoval, ironizoval, zcizoval. Utkal se i s prostorem historické budovy, kde zejména na konci bylo dosaženo působivého efektu, jež není pouze vnějškový. Nepietní přístup má své opodstatnění, ale byl by vhodnější do koncentrovanějšího menšího sálu. Nálož odkazů a detailů by divák lépe vstřebával z větší blízkosti a s menším odstupem, některé nápady by ho možná méně iritovaly. Herci se stylu přizpůsobili a zvláštní uznání si zaslouží hlavní představitel P. Batěk.
(zadáno: 3.2.2020)
Tajný agent - Divadlo Na zábradlí  50 %
55%. Conradův román je látkou, k níž se má smysl vracet. A vzhledem k aktuálnímu dění ve světě má právě v této době co říci. Jařabova dramatizace, potažmo inscenace je rozporuplná. První část, složená převážně z monologů, je nedivadelně statická a k hledání souvislostí je třeba trpělivosti a úsilí. Vyplatí se počkat na část druhou, v níž se jednotlivé střípky přece jen protnou. Se silným hereckým souborem DNZ Jařab pracovat umí, mužské osazenstvo pozitivně obohatila hostující A. Fialová.
(zadáno: 14.1.2020)
Já jsem Krabat - Geisslers Hofcomoedianten  50 %
Zpracování známých hororových pověstí, resp. pohádek. Předloha je možná většině diváků známá, přesto by text snesl obohacení o nějaká dovysvětlení pro neznalé. Tvůrci využívají světel meotaru k nezvyklé hře kombinující živou akci se stíny. Funguje i občasné doplnění hudebními motivy. Problematičtěji se jeví herecký projev. V roli Mistra je V. Chalupa tlačen k přehnanému střídání poloh ubírající postavě celistvost. A nově obsazený Š. Dohnálek ke Krabatovi zatím spíše hledá cestu.
(zadáno: 14.1.2020)
Heroes - Losers Cirque Company  50 %
Z hlediska vnější formy propracované, nasazení performerů i práce se scénickými prostředky zdařilá. Mim R. Vizváry v hlavní roli vnesl svou osobitost a zároveň se sžil s artisty i s žánrem nového cirkusu. Po obsahové stránce se však jedná o počin s úskalími. Dobrý prvotní nápad byl rozpracován rozpačitěji, příliš se nedařilo udržet jednotící linku, opodstatněnost jednotlivých obrazů (byť jsou samy o sobě efektní) často vázla. Snažení souboru Losers Cirque Company vedlo v předchozích projektech k přesvědčivějším výsledkům.
(zadáno: 14.1.2020)
Faust - Divadlo pod Palmovkou  50 %
55%. Klatovy provokativní režie vnáší do českého divadelního rybníčku dravé proudy, které dokáží rozčeřit jeho hladiny. Goethovo dílo užil k výkladu, jež se vyznačuje osobitostí jemu vlastní. V této inscenaci se však v nemalé míře opírá do problémů, které v naší zemi nerezonují tolik jako v jeho rodném Polsku, a tím se s českým publikem částečně míjí. Rozsáhlé dílo je zkouškou divácké trpělivosti a ochoty hledat. Milovníci Goetha si na své zřejmě nepřijdou, ale jistě se najdou diváci, kteří se s touto „náloží“ vypořádají.
(zadáno: 14.1.2020)
Oběd u Wittgensteina - Národní divadlo  50 %
Bernhardova hra je vhodnější pro menší prostor. Tvůrci se rozhodli zdolat velké jeviště upozaděním psychologického herectví a posílením vnějškových prostředků (místo přípravy oběda se nafukují balónky apod.). Dramaturgický a režijní přístup je však přinejmenším sporný. Výtvarná stylizace se míjí účinkem a hře neprospívá, např. přeexponovaný kostým Ritter je pěstí na oko. Herci nejsou vedeni ke ztvárňování detailů a činí autorova slova povrchnější. Jistou náplastí je konec, z něhož se smysl přece jen vyloupne. Kdo měl kdysi možnost vidět např. zpracování Divadla Na zábradlí, může odcházet s pocitem, že to „nebylo ono“.
(zadáno: 22.10.2019)
Lámání chleba - Švandovo divadlo  50 %
Obsahově pozoruhodné dílo, jehož struktura byla pečlivě promyšlena, nemá dostatečný dramatický účinek, což lze možná přičíst tomu, že se jednalo o první zkušenost J. Holcmana s psaním pro divadlo. Režisér i herci se úspěšně snažili navodit atmosféru, ale komplikované souvislosti a vztahy mezi postavami se příliš zpřístupnit nedařilo. Velmi dlouhá stopáž byla zkouškou trpělivosti a úsilí diváků. Myšlenky ve hře ukryté však stojí za to, aby nebyly zapomenuty.
(zadáno: 22.10.2019)
Prolomit vlny - SpoluHra  50 %
55%. Dramatizace Trierova filmu přenáší na jeviště silný příběh absolutní lásky. Model inscenace V. Čermákové je celkově rozporuplný. Na jednu stranu vzniká nemálo silných momentů, ale na ty je nutné v neuspořádaném dění poměrně dlouho čekat. Sporná je i volba a užití některých scénografických vnějškových prostředků. Výkony některých herců ve vedlejších rolí působí skoro amatérsky. Vše zachraňují P. Horváthová, R. Zach a S. Nováková. Díky nim může inscenace nakonec v divákovi přece jen vzbudit silné emoce.
(zadáno: 22.10.2019)
Zkurvení havlisti - Divadlo Komediograf  50 %
55%. Tři muži v sauně každý týden mluví hlavně o tom, co se na světě dělo nebo děje, stoupající teplota uvolňuje tok myšlenek. Vesměs nadávají, ale sami nic nedělají pro zušlechtění. Možná nejsou o moc lepší než ti, kteří jim leží v žaludku... V tom „nadávání“ je sice hodně pravdy, ale také jednostrannost a pozérství. Takové hovory slýcháváme dnes a denně, proč na ně chodit do divadla? Možná proto, že si uvědomíme, že je to o nás. Je to inscenace spíše pro pobavení nebo k zamyšlení? Kombinace obojího vychází pouze částečně, po stránce textové i režijní by neškodilo soustředit se více na sdělení.
(zadáno: 22.10.2019)
Jidáš - OLDstars  50 %
Skvělé finální pointě předchází značně neuspořádaný tok myšlenek, což byla možná záměrná autorská volba pro znázornění stavu Jidášovy mysli. Zmíněné přeskakování bohužel kladlo velkou překážku k diváckému napojení. Další bariéru stavěl režisér tím, že nechal samotného herce zápolit s obsluhou jevištní techniky. Efektů, které přinášelo například střídání světel, by šlo dosáhnout méně krkolomně. Uhrát monodrama není snadný úkol a P. Jeřábek jej zvládl. S některými úskalími textu se však vypořádat nedokázal.
(zadáno: 19.8.2019)
Bouřlivé jaro - Divadlo Kolowrat  50 %
Nastudování Divadla Ungelt s A. Vránovou se zapsalo do paměti a srdcí mnoha diváků. Po letech se V. Cibulková pokusila o jiný pohled, její Gertie byla jemnější, méně nezdolná, více znavená ranami osudu. Hereččině investici by prospělo vedení režisérem, který by její potenciál lépe využil a pomohl též P. Šimůnkovi odkrýt další rozměry jeho dvojrole. Mezi několika silnými okamžiky se objevovalo nemálo míst, jimž chyběl náboj a v nichž se zapomínalo na klíčové téma životaplnosti. Některé textové úpravy nebyly ku prospěchu. Za zmíněnou verzí Ungeltu zůstala tato inscenace ve stínu.
(zadáno: 19.8.2019)
Sopranistky - Činoherní klub  50 %
Text dramatizace na jednu stranu nese poselství, otevřeně a bez servítků nahlíží do dívčích pocitů a duší, vulgarismy v něm mají své místo. Režisér si však neporadil s jeho neuspořádaností, podstata je nezřídka zastřená, na jevišti jsme svědky chaosu. Hudební složka výborná, v tomto řešení ovšem nepřináší očekávanou nadstavbu. Inscenaci částečně zachraňují herečky svým zpěvem i nasazením. Podobný titul se v historii Činoherního klubu dosud neobjevil. Důraz na hudbu, dynamičtější práce s prostorem, nové tváře v obsazení. ČK potřebuje změnu a svěží vítr, nicméně výsledek této inscenace je přinejmenším sporný.
<<  <  57 58 59 60 61 62 63 64 65  >  >>