Redakce

Pavel Širmer

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (2000)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

85%. Pozoruhodná a zdařilá hra, v níž se originálně snoubí humor s drsnými akcemi a realita s nadpřirozenými prvky. Nezvykle koncipovaný text občas přechází do veršů, které dosti neobvykle a zároveň nenásilně kontrastují s vulgarismy. Skvělý a přesný překlad Ester Žantovské. Dobré režijní uchopení Martiny Schlegelové, všichni tři herci podali výborné soustředěné výkony. Inscenaci pokládám za jeden z nejpovedenějších počinů sezóny 2009/10.
Se hrou jsem měl problém, ale myslím, že v textu jistý potenciál je. Tvůrci podle mého názoru zvolili špatnou cestu. Režijní pojetí Lídy Engelové se mi zdálo těžkopádné; řekl bych, že hra by si zasloužila trochu uvolněnější a méně „doslovný“ přístup (ale neumím odhadnout, zda by tak vyzněla přesvědčivěji). Solidní výkon L. Mrkvičky, s drobnými výhradami přijatelný výkon M. Písaříka. Velkou slabinou je L. Pernetová, jejíž projev je příliš polopatický; herečce se nepodařilo vypořádat se se specifičností textu. Ve výsledku působí inscenace problematicky, některé okamžiky jsou doslova trapné.
Groteska se zvláštním černým humorem. Jedna absurdní situace střídá druhou, zdánlivě nesmyslně, postupně se ale odkrývají souvislosti a dochází k překvapivým zvratům, jež vyústí v nečekaný konec. Autorka občas trefně poukazuje na prázdnotu současného života. Inscenace by mohla být dotaženější, ale dle mého soudu respektuje žánr hry. Angličtina textu svědčí, vyznění v češtině by možná bylo rozpačitější. Specifický humor každý nestráví, ale inscenace je nepochybně zajímavá. Dobré herecké výkony. Nelehkou roli J. Mádl zvládl (s vědomím, že je to jeho divadelní debut, je dokonce výborný).
Z jevištní podoby známého filmu je patrné, co autor a tvůrci chtějí říct. Pro sledování je však třeba značné trpělivosti a vytrvalosti. Inscenaci chybí náboj a jiskra, má hluchá místa, spousta akcí vyznívá do prázdna. Výsledek je poněkud rozpačitý, nepřesvědčivě vystavěný je zvláště konec. Hlavní představitelka L. Žáčková podává dobrý výkon, odpovídajícím partnerem je jí J. Hájek. Ostatní herci mají podstatně méně prostoru, většinou splývají a nemají možnost zaujmout.
Hra má hodnotný myšlenkový potenciál a sdělení. Text je však (možná do jisté míry záměrně) postaven zbytečně kostrbatě, se zvolenou formou dialogů může mít leckdo problém. Dynamicky zrežírovaná inscenace je důstojnou interpretací. Výkon hlavní představitelky K. Winterové dobrý, ale jisté rezervy by se našly. Více zaujali V. Beneš a J. Mílová, kteří své role ve specifickém žánru a ve zvolené koncepci skvěle rozehráli.
Od úspěšného filmu se inscenace moc neliší, není zvláštním obohacením, ale rád jsem se na ni podíval. Líbilo se mi, jak se mísí originální černý (a často velmi drsný) humor s dramatickými okamžiky. Inscenace má své režijní rezervy, zvláště vážnější rovina by mohla být dotaženější, přesvědčivěji a procítěněji podaná. Herecké výkony budí ve výsledku pozitivní dojem. Hlavní představitel M. Dlouhý ideálním hercem pro roli není, chvílemi zbytečně přehrává a sklouzává k trochu laciným prostředkům; přesto není špatný a zahrál pár silných okamžiků.
Klasické básnické drama se režisér pokusil přiblížit současnosti. Zbavil ho řady romantických prvků, vypadla řada monologů a také konec s postavou Neznámého (kterou Lermontov do původní verze dodatečně připsal jako pokus vyhovět požadavkům cenzury). Inscenace je živá a výrazná, některým nápadům a posunům nelze upřít originalitu, přesto jako celek není přesvědčivá. Do popředí se příliš dostaly emoce, smysl řady nápadů nebyl (alespoň pro mě) vždy zřetelný. Ve výsledku se ztrácelo, o čem hra vlastně je. Solidní herecké výkony respektující režijní pojetí, nejvíce mě upoutala P. Štorková.
Skvěle a neobyčejně vtipně napsaná hra. Osudy několika lidí s rozličnými problémy spojuje setrvačnost jejich životů, která má rozdílné příčiny. Ve druhé části, odehrávající v tramvaji unesené teroristou, jsou trefně vystiženy nešvary současného způsobu života. Režisér vlastní hru zinscenoval zdařile, skvělé a vyvážené výkony všech herců v hlavních i vedlejších rolích. Našlo by se pár nedostatků, ale ty jsem rád odpustil.
Se skvělou komedií a nejúspěšnější českou hrou posledních let se chebské divadlo vypořádalo standardně. Režie v některých aspektech nedotažená a ne moc objevná, ale inscenace je solidní. Hlavní představitel P. Konáš není špatný, ale roli hraje příliš zjednodušeně. To platí i o řadě dalších herců ve vedlejších rolích. V inscenaci nejvíce upoutají E. Navrátilová a P. Marek v rolích rodičů. Přes jisté nedostatky je inscenace lepší než nepovedené filmové zpracování. Kdo však viděl kultovní dejvické provedení, tak pro toho zhlédnutí chebské inscenace přínosem asi nebude.
Zajímavá inscenace, v níž se podařilo zdařile převést na jeviště kotroverzní románový bestseller. Inscenace režiséra Jana Mikuláška mě zaujala zvláště nedoslovností a myšlenkovými přesahy. Osobitá režisérova poetika zde dobře funguje, i když bych možná (především v textu dramatizace) uvítal trochu čitelnější vystižení tématu. Výborná práce herců, zejména J. Vyorálka.
Počiny Divadla Radka Brzobohatého mívají převážně nevalnou úroveň, ale Tančírna je světlou výjimkou. Tvůrci se inspirovali slavnou inscenací a filmem, ale děj zasadili do českého prostředí a v dění v Tančírně se odrážejí české dějiny 20. století. Oproti jiným zpracováním je posílena humorná stránka a spíše než dějinné události se do popředí dostávají konkrétní lidské osudy. Jistě nalezneme i vydařenější verze Tančírny, ale inscenace DRB je zdařilá, má řadu dobrých a originálních nápadů.
Hra je pro inscenování velmi náročná, ale tvůrcům zároveň nabízí hodně možností. Režisérka vytvořila dvojjazyčnou inscenaci. Výrazně zredukovala text a pokusila se o vyjádření jinými prostředky, především pohybem. Nezvyklý přístup ve výsledku funguje. Inscenace osobitým způsobem sděluje myšlenky hry. Působivý tvar vyznívá velmi silně. Čeští i španělští protagonisté se svých rolí zhostili dobře. Některý divák, jež není obeznámený se hrou, by sice mohl mít problém toto ztvárnění pochopit (asi je lepší hru předem znát), ale pozoruhodná inscenace může oslovit i bez porozumění každému detailu.
Dobrá hra v nepřesvědčivém nastudování. Po režijní stránce nedotažená inscenace, v níž se ztrácí téma. Hlavní představitelka M. Kleinerová nedokryla některé roviny postavy, k čemuž jí měl dopomoci režisér. Dobrý výkon V. Záveského, nepřesvědčivý a chvílemi nepřirozený J. Vojta, standardní D. Štolbová. Například provedení pražského Divadla v Řeznické je silnější a zdařilejší.
Režisér Martin Vokoun zajímavou hru v příbramském divadle zkazil. V mladých hercích potenciál možná je, ale nejsou tak dobří, aby si s náročnými úkoly poradili bez správného vedení. Jejich snaha nestačila, byla vidět absence režiséra, jenž by z nich dostal to, co role žádají. Ze čtveřice je někdo lepší, někdo horší, ale všichni podávají špatné výkony, jejich projev je povrchní. Situace vyznívají nepřesvědčivě, občas nechtěně směšně. Špatná inscenace je promarněnou příležitostí a ztrátou času, výrazně horší než ústecká či pražská verze. Škoda.
Standardní zpracování známé látky. Chybí čitelnější výklad a myšlenkový přesah, k němuž naléhavé téma přímo nabízí. Inscenace vyznívá spíše jako psychologické drama, je trochu prvoplánová až nezajímavá. Solidní výkon F. Blažka, K. Fixová klíčovou roli vrchní sestry podala příliš zjednodušeně a jednoznačně. Většinou solidní výkony herců ve vedlejších rolích kazí několik málo jedinců.
Po režijní stránce není inscenace nikterak výjimečná, má své nedostatky. Stojí ale za vidění kvůli hlavní představitelce Simoně Stašové. Herečka je v náročné roli Evy skvělá, pravdivá, zdařile balancuje mezi vtipnými i smutnými okamžiky, s přehledem vystřídá řadu poloh, aniž by byla nepřirozená. Ostatní herci však bohužel na její úroveň nedosahují. Solidní výkony ještě podávají R. Filásková a H. Karochová, ale velmi špatný Č. Gebouský dojem z inscenace doslova kazí.
Přestože není inscenace nijak zvlášť originální ani objevná, je dobře a přesvědčivě vystavěná a ve výsledku působivá. Promyšlený a svěží výkon V. Závského. Role Salieriho jistě skýtá více možností, než kolik jich odkryl O. Brousek ml., ale herec náročný part zahrál přesvědčivě a pro mě osobně byl jeho výkon příjemným překvapením (vadilo mi snad jen časté přeříkávání a občasné problémy s velkým množstvím textu). Solidní R. Filásková. Úroveň zvládnutí vedlejších rolí trochu kolísavá.
Inscenace (která má s Jarryho hrou jen málo společného) je promyšleně vystavěná. Na absurdním a ne zcela reálném příkladu cestujících na palubě letadla společnosti U.B.U. Airlines je vtipně demonstrováno, jak jsou dnešní lidé ochotni nechat se sebou manipulovat (aniž by si to uvědomili) a co vše si dokáží nechat líbit. Vše má svůj smysl, včetně závěrečné nahoty i děkovačky (jež není jen děkovačkou). Problémem je možná to, že inscenace působí až příliš zábavně na úkor čitelnosti. Osobně si nejsem jistý, kolik diváků opravdu pochopí a docení hodnotné a propracované sdělení tvůrců.
Inscenace nikterak originální, ale povedená, sympatická a svěží. Zaujmou některé drobné posuny v charakterech postav a vztazích mezi nimi. Podařilo se dosáhnout působivosti a celkové přesvědčivosti ztvárnění, což není málo. Nešťastné je snad jen obsazení T. Kluse do role Trigorina, na kterou se nehodí a kterou neobsáhl. Také představitelka Niny K. Klepáčková zůstala roli něco dlužna.