Redakce

Pavel Širmer

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (2000)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 3.11.2016)
55%. Komedie poskytuje solidní základ pro stvoření vděčné a zábavné podívané. Mimo jiné i režisérovi P. Khekovi se v minulosti v Pidivadle povedla svěží studentská inscenace, kterou bylo radost sledovat. O to více překvapuje, že s „hotovými herci“ stejný režisér nedosáhl zdaleka takové zábavnosti a lehkosti. Pár povedených a živých okamžiků se našlo, ale příliš zábavy diváky nečekalo, dočkali se i nemála hlušších a nudných okamžiků. Přístup herců nebyl v základě špatný, ale v jiných nastudováních se podařilo stvořit barvitější a rozmanitější figurky, zejména u postav „bláznů“. Nevyužitá výzva.
(zadáno: 3.11.2016)
Don Quijote dnes, v ošuntělých prostředích zaneřáděných barabiznami a popelnicemi. Adaptace neuspořádaně nahazuje motivy slavného románu, demonstruje podivné existence kolem nás, s kontexty v dobových posunech bohužel již příliš nepracuje. Fakt, že autorem adaptace je zároveň režisér (který se nedokázal podívat na svůj text s potřebným odstupem) problém ještě násobí. Inscenace má však jednu velkou devízu, která je možná svým způsobem spásnou a významně pozvedá její zajímavost. Je to Kamil Halbich, jenž titulní roli zahrál s obdivuhodným porozuměním.
(zadáno: 3.11.2016)
Souhlasím s komentáři M. Nováka a L. Holubce, které bych jen opisoval podobnými slovy. Dobré téma vyznělo v této podobě poněkud banálně. K formě ztvárnění bych dodal, že kombinace slova, hudby či pohybových pasáží nevytvořila kompaktní celek a Bambuškovi se v předchozích projektech podařilo dosáhnout těmito prostředky větší působivosti. Opakuji se, že je dobře, že se těmto tématům někdo cíleně věnuje, jen by se měl zkusit z předchozích realizačních nedostatků zkusit poučit.
(zadáno: 3.11.2016)
Slibné východisko. S tématem souznělo prostředí dvorku pod dálnicí, kde hučel zvuk projíždějících aut. Divadelní i filmová část měly svou vizuální působivost. Hledání souvislostí mezi příliš oddělenými částmi však vyžadovalo až přílišnou trpělivost, takže na nadstavbu (která patrně měla být smyslem) nezbýval čas ani úsilí. Režisérská dvojice možná pracovala příliš odděleně, bylo by žádoucí intenzivněji spolupracovat a více dbát na propojování a umisťování styčných bodů. Zmíněné slibné východisko zůstalo v realizaci na půli cesty, z diváckého hlediska převážily rozpaky.
(zadáno: 28.6.2016)
D. Košťák se velmi volně inspiroval motivy Dumasova románu a děj zasadil do dnešního baru. Co se autor snažil hrou sdělit, smysl dávalo. Příliš se nepodařily dialogy, které (přes snahu podat je s ironií) tahaly za uši. Režisér si neporadil s některými dlouhými a zmatečněji napsanými pasážemi, temporytmus nevyvážený. S vulgaritami a nechutnými výjevy mohlo být naloženo promyšleněji. Živým a zábavným elementem se stal T. Kobr, ale Alexandr s Markétou v jeho stínu zůstat neměli. Přes rozporuplný výsledek je dobře, že v Rubínu dostal příležitost nový tým a přispěl odlišněji koncipovaným titulem.
(zadáno: 30.5.2016)
Experimentální text, pod jehož povrch je těžké proniknout a jehož ztvárnění dává inscenátorům hodně volnou ruku. Objevit smysl jednotlivých sekcí je více či méně náročné, pro nalezení spojitosti mezi sekcemi je třeba hodně přemýšlet. Tým v čele s režisérkou P. Tejnorovou se s látkou popral, zaujalo využití prostoru Nové scény. Jenže k čemu ocenění práce zúčastněných, když převážná část diváků nedokáže udržet pozornost a neodnese si z divadla výpověď, o kterou se inscenace snaží.
(zadáno: 30.5.2016)
Klasické komorní drama jedné noci, kladoucí otázky nerovného postavení mužů a žen, odhaluje charaktery až na dřeň. Vzhledem ke společenským změnám text částečně zastaral, režisér I. Krobot se správně soustředil na nadčasovou vztahovou rovinu. Odchody Jeana do propadu (stáje) nenásilně připomínaly jeho podřízenost, výborný nápad. Nahrazení postavy služebné Kristy hlasem ze záznamu nebylo šťastné. Jeanovu osobnost Z. Humpolec svým monotónnějším projevem zcela neobsáhl. Přepjaté podání H. Briešťanské se do malého prostoru nehodilo. Snad se herci s reprízami ve svých rolích lépe zabydlí.
(zadáno: 4.5.2016)
Autorova vize a uchopení tématu ve své podstatě přínosné. Jak zde již zaznělo, dialogy jsou zbytečně dlouhé, což má za následek přílišné natažení stopáže. Režisér J. Deák šéfuje souboru a zároveň připravuje v DnV příliš mnoho inscenací. U Nevzdávej to, stejně jako u jiných jeho režií, je vidět omezený zkušební čas i Deákovy osobnostní kapacity. Herci hrají sami za sebe, netvoří kompaktní tým. Soubor se nevyvíjí k lepšímu, zapomenutelné inscenace nemají valnou hodnotu. Pokud se v DnV objeví zajímavý počin, zpravidla jej připraví hostující režisér. Byla by třeba změna uměleckého vedení.
(zadáno: 9.3.2016)
Dojem z této inscenace hodně závisí na tom, jak je konkrétnímu návštěvníkovi blízké, o čem hra je. Někomu se zápletka může zdát banální a obehraná a může se k smrti nudit. Podle mého osobního odhadu by mohli odcházet spokojenější především starší diváci a hlavně divačky (čímž jejich vkus nijak nesnižuji). Zkušení herci vtiskli postavám život a noblesu, ale režisérka je mohla důsledněji kočírovat zejména v míře sentimentu a „laskavosti“. A také mohla vyřešit jinak konec a nenechat krásnou píseň „Růže kvetou dál“ zprznit zpěvem L. Pernetové. Své spokojené diváky si snad titul najde.
(zadáno: 15.2.2016)
Inscenace propojuje nadčasovou Havlovu aktovku, která nepatří mezi autorovy nejpopulárnější, s novou a poměrně zdařilou „Vaňkovkou“ M. Hejduka, odehrávající se po letech. Propojení a časový skok z normalizace do kapitalismu může divákovi přinést uvědomění souvislostí, které samy o sobě z jednotlivých kousků nevyplývají tak výrazně. Tento nápad je však bohužel tím nejzajímavějším na celém projektu. Režisér a dramaturgyně nevyložili texty adekvátně, na což doplatili oba herci. Zejména v případě R. Jaškówa bylo v komorním prostoru až do očí bijící, jak se se specifickou poetikou míjí.
(zadáno: 15.2.2016)
55%. Hra tápe v žánru romantické komedie, ne zrovna šťastnou formou „obohacené“ snahou o parodické prvky. Ani nahodile a nedůsledně se jevící zakomponování zpívaných pasáží nepřináší adekvátní nadstavbu. Solidní práce tvůrčího týmu. V omezených možnostech malého sálu zaujala jednoduchá a přitom dynamická scéna. Na souhře herecké dvojice neshledávám nic mimořádného. Zejména O. Kavan se často spokojoval s prvním plánem, nezprostředkoval divákům některé roviny, nebyl pro J. Ježkovou rovnocenným partnerem. Vzhledem k jiným ohlasům ale v sobě inscenace potenciál divácké vděčnosti nepochybně má.
(zadáno: 11.1.2016)
Nezvykle koncipovaný text. Starozákonní motiv autorka T. Verecká přenesla do současnosti a dobrala se pozoruhodných neprvoplánových souvislostí. Z „řemeslného“ hlediska má však hra své problémy. Velmi dlouhý úvod, ač přiznaný, se někomu může zdát nedramatický. Když dění ke konci nabere „grády“, možná už bude pro někoho pozdě. Na textu by bylo dobré ještě pracovat. Práce režisérky a herců precizní. V DnV dávají na malé scéně prostor nekomerční tuzemské dramatice. Přes kolísavou úroveň výsledků takové snažení smysl má. A i experimenty tohoto druhu jsou potřebné.
(zadáno: 21.12.2015)
Je nesmírně obtížné najít klíč pro divadelní interpretaci této specifické, těžko zařaditelné románové předlohy. Dramatizace možná příliš spoléhá na určité divácké povědomí, bez kterého je těžké alespoň částečně netápat mezi složitými nejednoznačnými souvislostmi a pochopit zajímavé myšlenky. Dobrá práce trojice mladých herců. Přestože se zadařilo pouze s částečnou úspěšností, vzhledem ke zmíněné obtížnosti si poctivé snažení inscenačního týmu zaslouží uznání.
(zadáno: 23.11.2015)
55%. Tři situace o lidském míjení mají těžiště ve vnitřních monolozích, autorka osobitě vyjádřila rozdílnou a zároveň společnou atmosféru. Třetí části neprospěla změna postavy Turkyně Nazife v Ukrajinku, přes snahu o přiblížení českému prostředí pointa příběhu utrpěla. Herci, jimž není co vytknout, mluví v průhledné „škatuli“ skrze mikroporty (v kvalitním nazvučení). Přes rozdílnost prostředí neměnná dekorace odkazuje ke společnému tématu. Ačkoli se scénické řešení k ladění hry hodí a má smysl, přispívá k jisté odtažitosti a obtížné vnímatelnosti inscenace, což má částečnou příčinu už v textu.
(zadáno: 23.11.2015)
Autor se dobral zajímavých nebanálních souvislostí, které mají moc diváka obohatit či dokonce dovést ke ztotožnění. Mezi těmito souvislostmi to však v dramatu často dost „drhne“; konec se jeví trochu jako autorská bezradnost, jak příběh uzavřít. Chybou inscenace ND je, že nebyla řešena komorněji. Kdyby diváci seděli blíže, s účinkujícími na jevišti, jejich vnímání by bylo intenzivnější a herci by mohli hrát civilněji a úsporněji (takto se byli nuceni uchylovat k prostředkům hraničícím s přehráváním). V malé roli výborný A. Švehlík. Souhlasím s předchozími výtkami k hudbě.
(zadáno: 23.11.2015)
Klasické české drama bylo inscenováno průměrně. Nejedná se o nepochopení, ale ztvárnění by neškodila větší zřetelnost. Mezi českými herci by se našel lepší představitel hlavní role než nevýrazný, málo dravý a na roli poměrně starý M. Holý, ale daří se mu lépe než u předešlých rolí v DnV. Po reprízách působila spontánní S. Rojková sympaticky. Rutinní O. Brousek ml. Ve vděčné roli Fanky si H. Haciuchová spletla žánr, její výkon a la „stará komická“ nelze brát vážně, byla jedním z hlavních zádrhelů. Nastudování nebude patřit mezi nezapomenutelné.
(zadáno: 23.11.2015)
Braňo Holiček se svým týmem s odstupem upozornil na skoro zapomenutého novináře, jeho život i práci. Nápaditě jej postavili do souvislosti s dnešními médii, kde je před důležitou podstatou stále častěji upřednostňován rychlý efekt či povrchní bulvární senzace. Herci se sympatickou invencí a dostatečným nasazením rozehrávali sled scének. V promyšleně koncipovaném tvaru byl jasně zřetelný smysl snažení. Je tedy divné, že byla inscenace ve výsledku poněkud nezáživná. Že by samotný Blowitzův osud nebyl tak „efektní“, aby na divadle výrazněji upoutal? Nebo by počin lépe fungoval na malé scéně?
(zadáno: 20.11.2015)
S uchopením Shakespearových historických her je dnes potíž, nadstavba se v nich též vytváří složitě. Ústecký Činoherák nabídl ojedinělou možnost setkat se s takřka neuváděnou trilogií, na níž volně navazuje Richard III. Vznikla další ústecká shakespearovská inscenace vhodná spíše pro léto a plenér; na normálním jevišti záměrně „jarmareční“ ladění poněkud drhlo. Ze začátku zábavné, zejména pofrancouzštělé výstupy A. Fišerové, K. Rímského a J. Jankovského, nezapomenutelný byl též biskup J. Maryška. Nicméně výpověď poněkud vázla a přes radikální zkrácení ke konci přibývalo nudných okamžiků.
(zadáno: 20.11.2015)
Avizovaný mimořádný projekt s mezinárodním obsazením, kde se měla zúročit několikaletá intenzivní práce souboru s nespornými výsledky, nesplnil očekávání. Z hlediska nového cirkusu se nejednalo o nic nadprůměrného či neviděného, v předchozích projektech bylo dosaženo oslnivějších artistických i jiných akcí. Zde výrazněji zaujal jen principálův syn M. Novák. Z hlediska „rodinného“ tématu a práce s ním dopadla inscenace patrně nejhůře z dosavadních počinů. Promluvy byly často zoufale banální, spojitost mezi nimi se publiku příliš zprostředkovat nepodařilo. Škoda.
(zadáno: 20.11.2015)
55%. Soubor DD varioval „artový“ film z prostředí Mariánských lázní tak, že luxusní honosné prostředí změnili na realitu socialistického Československa. K tomu odkazy na poměry na tehdejším Barrandově, na konkrétní osobnosti, objevilo se i několik přesahů do současnosti. Milovníci filmu by možná potěšeni nebyli, ale jednotlivosti smysl dávaly, občas byly dosti vtipné. Celek však přece jen vyzněl poněkud roztříštěně, našla se hluchá místa (např. dlouhá podivná projekce).
(zadáno: 13.10.2015)
Zdařilá komediální variace na hororový román zaujala už při svém prvním provedení v souboru CD 2002. Pro open air však příliš vhodná není, neboť ve značné míře stojí na jemnějším slovním humoru, který více obstojí v menších prostorách a venku se přes snahu herců ztrácí. Prostředí by vybízelo k intenzivnější práci s efekty a hororovou atmosférou, v tomto směru však tvůrčí tým příliš invence neprojevil. Výborný P. Batěk v roli Holmese. Ostatní herci obstojní, ale na představitele zmíněného prvního provedení nedosáhli.
(zadáno: 13.10.2015)
Skutečné záhadné události kolem nalezence Kašpara zpracoval J. Vedral s důrazem na dodnes přetrvávající a možná se i stupňující bezohlednost lidí, kteří pod záminkou rádoby pomoci (většinou) sledují především vlastní zájmy. Obsahově kvalitní, ale příliš dlouhé drama potřebuje dynamickou realizaci. Slibné režijní východisko i scénické řešení, výborní L. Příkazký a S. Skopal. Tyto klady bohužel přišly částečně nazmar kvůli dramaturgické a režijní nedůslednosti i některým otřesným kreacím (zejména M. Frösslové a M. Holého). Látka má větší potenciál, ale stojí za to pokusit se vytrvat a sledovat.
(zadáno: 13.10.2015)
Hra má výpovědní hodnotu, kterou (jako u většiny dramat D. Mameta) není třeba napadat. Specifická stavba textu, nabízejícího setkání s nezvyklou drobnokresbou, může být přitažlivá hlavně pro tvůrce, zaujme však jen část publika. V nastudování z roku 2006 byl kladen větší důraz na akčnost. Pro přijetí zcela nového zpracování je třeba ochota diváka „vychutnávat“ drobné posuny, z toho důvodu jej asi ocení spíše fajnšmekři či Mametovi příznivci, kteří mohou přivítat zajímavé srovnání. Kvalitní herecká interpretace složitě strukturovaného náročného textu, M. Finger by mohl mluvit trochu hlasitěji.