Redakce

Pavel Širmer

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (1639)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

Další stránky hodnocení: << < 60 61 62 63 64 65 66 > >>

(zadáno: 14.1.2020)
Komorní uchopení „Té hry“ se soustřeďuje na hlavní hrdiny. Postava Hekaté, vládnoucí třem čarodějnicím, se obvykle škrtá, zde zůstala zachována a čarodějnice (řešené „neživě“) víceméně supluje. Slibné východisko se nepodařilo dotáhnout do přesvědčivé podoby. Shakespearova tragédie nabízí tvůrcům nespočet možných cest; zde není jasné, co se inscenátoři snažili sdělit. Nevadí, že herci hrají civilně a bez velkých gest, příliš se jim však nedaří zachytit psychologii postav a jejich vývoj. Inscenace se ani nehodí pro první setkání se hrou, radikální úprava ubrala na srozumitelnosti. Pro koho je tedy toto zpracování určeno...?
(zadáno: 14.1.2020)
35%. Komedie v rutinním nastudování bez špetky originality. Výtvarné řešení není líbivé ani hravé, především ale hází děj do divného bezčasí. Kostýmy pak herce vyloženě svazují. Ti sice vkládají nemálo energie, ale jsou nevhodně vedeni či dokonce špatně vybráni. Zjednodušení charakteru Orlanda v podání M. Adamczyka je až iritující, Š. Vaculíková rozmanitost krásné postavy Rosalindy neobsáhla (herečka by se více hodila na Célii). A podobně by se dalo pokračovat... O poznání lépe dopadla hudba. Podobný tvůrčí tým v DnV selhal již u Romea a Julie, ani tento nezdar je však od pokoušení dalšího Shakespeara asi neodradí.
(zadáno: 19.8.2019)
35%. Dramaturgie a režie neposkytla hercům oporu, aby dostáli rozměrům Čechovových postav, většinou se omezili jen na některé jejich vlastnosti a převážně pro role ještě věkově nebo osobnostně nedozráli. Také nebylo jasné, o čem se hraje a proč byl právě Racek inscenován. Jistou osobní výpověď bylo sem tam možno zachytit např. u Trepleva nebo Sorina, takových chvil však bylo jako šafránu. Zajímavostí bylo situování čtyř dějství na čtyři místa v Žižkovském divadle, práce s prostorem však žádnou zvláštní nadstavbu nepřinesla. Tvůrčí tým by měl pro příště lépe odhadnout svůj potenciál a přizpůsobit mu výběr titulu.
(zadáno: 19.3.2019)
SKUTŘi rozsáhlý román převedli do neuspořádané dramatizace, v níž se např. Ivan či Smerďakov stali postavami spíše okrajovými. Řadu důležitých souvislostí mohli rozeznat jen ten, kdo se dřív setkal alespoň s jiným zpracováním. Důraz na emoce snad odkazoval k místu děje a s „východním“ naturelem zčásti souzněl, někteří z hlavních představitelů však byli režií a dramaturgií neukočírovaní. Za hranicí únosnosti přehrával hlavně J. Zapletal, v menší míře též J. Sklenář. Zaujal S. Jacques. Výrazná výprava a hudba měly minimální významotvornost. S Dostojevského předlohou jinde zvládli naložit lépe.
(zadáno: 4.3.2019)
V pátém dějství nečekaně přichází razantní jazyková úprava a interpretace, která vyslovuje názor k přítomnosti a společenské situaci. Škoda, že tak pozdě. Poslední dějství sice nepovedenou a rozvláčnou inscenaci částečně „zachraňuje“, ale předchozím čtyřem jednáním schází názor i styl, což padá na vrub režiséra a dramaturga. Ti nechávají herce rozehrávat nespočet podružností, nekladou důraz na podstatné. Sledujeme další inscenaci, v níž se soubor DnV jako celek nesehrál. Extravagantní výprava v této podobě sdělení neslouží, spíše se ptáme PROČ. Doporučuji počkat si na jiné nastudování.
(zadáno: 10.12.2018)
Nejedná se o špatný dramaturgický výběr, ale inscenace se bohužel nepovedla. Scénograf M. Cpin je schopen pozoruhodných počinů a nechce se věřit, že je pod podivnou a technicky nedořešenou scénou podepsán právě on (možná se nepodařilo zrealizovat jeho návrh?). Režijně a dramaturgicky rovněž nedotažené. Nezkoordinovaný herecký ansámbl nenalezl společný styl. Nemoderní inscenační řešení, statický nudný počin, který k aktuální společenské situaci takřka nepromlouvá. Dejme však novému vedení MDP šanci a věřme, že další počiny budou vydařenější.
(zadáno: 11.4.2018)
Přestože magický realismus mám ve velké oblibě (např. díla G. G. Márqueze), tato hra (která má být moderní verzí žánru) mě naprosto minula. Nepokládám ji za řemeslně podařenou, ani pro jeviště vhodnou. Na autorovu poetiku jsem se nedokázal naladit. Co se týká inscenace, v pražském ND podle mého názoru udělali režisér s herci a ostatními tvůrci maximum. Snad se najdou diváci, které počin zaujme, v tomto případě má rozhodující vliv text samotný.
(zadáno: 10.12.2017)
Některé dílčí motivy hry potažmo inscenace jsou pozoruhodné, ale problematicky uspořádaný text přes snahu tvůrců a herců bohužel na jevišti podle mého názoru neobstál. Nevím, co napsat více.
(zadáno: 13.10.2017)
Autor napsal hru s nezvyklou dramatickou strukturou a originálním jazykem. Tvůrci navázali a našli specifickou poetiku / estetiku. Hudba, řešení prostoru, práce se světlem efektní. Úctyhodné nasazení herců, kteří svou výrazností zvládli udržet pozornost. O to více zamrzí, že celek je divácky obtížně uchopitelný a stravitelný, což zapříčiňuje hlavně Novotného text. Třeba existuje návštěvník, jenž se zorientuje, pronikne ke komplikovaně skrytému významu a pochopí více než základní obrysy. (Mně se to nepovedlo.) Při hledání nových cest však i případný omyl může znamenat přínos pro budoucí práci.
(zadáno: 3.11.2016)
Textu nelze upřít zajímavost. Režisérovy nápady snad v základu smysl měly, ale záměrná neobratnost v této koordinaci hře ublížila a odváděla pozornost od podstaty. Herečka H. Mikulková se potácela v přechodech mezi polohami a scénami poněkud neohrabaně. Lépe si počínal J. Kropáček. Celek se zdál být spíše školním cvičením či amatérským počinem než plnohodnotnou inscenací.
(zadáno: 4.5.2016)
25%. Básnické drama není pro tvůrce snadnou látkou, jeho povedená inscenace však může být i zážitkem na celý život. Režisér P. Veselý bohužel víceméně jen poupravil či přeházel části dialogů, jeho prvoplánový výklad nebyl obhajitelný. K nezdaru přispěly i hudba připomínající podkres v telenovelách a kýčovité masky. Režisérovo selhání nezlomila ani dramaturgyně. Někteří bezradní herci si pletli žánr. Interpretace veršů slabá, absence fonetika znatelná, nádhera překladu E. Frynty zanikla. Několik slibných záblesků u Arbenina P. Prokeše je vše, co stojí v inscenaci za pozornost.
(zadáno: 13.10.2015)
Dürrenmatt s historickými fakty naložil velmi volně, aby v nadčasové variaci trefně vylíčil mocenské a politické principy a zároveň se jim s odstupem vysmál. V MDP vybrali titul, který mohl rezonovat, ale bohužel jeho inscenace je dramaturgicko-režijním selháním. Zjednodušené charaktery, tupě prezentovaný první plán situací, autorovy myšlenky se ztrácely. Nezkoordinovaný soubor se ukázal ve špatném světle. Jednotlivci jakoby ani nebyli vedeni, nepřizpůsobili se Dürrenmattovu stylu, často nevystihovali podstatu, nahodile předváděli odlišné žánry. Marná snaha A. Procházky. Zapomenutelný počin.
(zadáno: 7.7.2015)
Přizpůsobivost zaměstnanců a jejich ochota nechat se ponižovat nadřízenými není téma originální, ale autorka ho zpracovala netradičně, až experimentálně. Pro M. Vokouna byla nesnadná látka příliš velkým soustem, z režijně nezvládnuté inscenace přes viditelnou snahu herců čišela bezradnost. Herecký tým nesourodý a nevhodně sestavený. Zatímco N. Drabiščáková s T. Kobrem se ve specificky koncipovaném textu zorientovali, I. Korolová a L. Pečenka (se zkušenostmi z jiných žánrů) byli viditelně mimo. Někde uprostřed se pohyboval V. Kraus. Snad se 3D Company podobných omylů do budoucna vyvaruje.
(zadáno: 7.4.2015)
J. Deák selhal o poznání méně než u Zkrocení zlé ženy, ale opět režii komedie nezvládl. Nenašel s herci vnitřní logiku situací ani správnou míru nadsázky. Nesehraný herecký ansámbl. Chvílemi byl doslova záchranou I. Řezáč, jenž vycházel z textu a nešaškoval. Jeho úrovni se v menší roli blížil J. Čapka a částečně i L. Švormová, ale z její monotónní herecké polohy byl cítit nevyužitý potenciál. Trapné a vypískáníhodné kreace F. Blažka a M. Zahálky, na L. Příkazkého a V. Vydru byl pohled snesitelnější. Vedení divadla by se mělo snažit uspokojit po komediích lačné publikum zábavou na vyšší úrovni.
(zadáno: 12.1.2015)
Režisérky H. Burešové a její práce si vážím a konkrétně u této inscenace oceňuji důslednou práci se stylizací a karikováním, propracované kostýmy a masky. A v neposlední řadě snahu a nasazení herců s M. Isteníkem v čele. Přesto jsem představení protrpěl. Výstupy v první části se mi jevily nesnesitelně protahované a (přes odlišnosti jednotlivých statkářů) příliš se vzájemně podobající, ztrácela se vypovídací hodnota předlohy. Ani druhá půle a konec mi neodhalily smysl takového pojetí panoptika. Inscenační řešení shledávám nešťastným, ale připouštím, že problém může být na mé straně.
(zadáno: 12.1.2015)
Radikální zkrácení problematičtější hry by nevadilo, ale pro neobeznámené byl děj v této podobě na hranici srozumitelnosti. Herci vypadali jako nepříliš dobře secvičený dramatický kroužek. Pěstí na oko bylo spojení Shakespearovských veršů s tristní (a navzdory divadelní praxi se stále horšící) jevištní mluvou a přízvukem M. Bukovčana. Snad jen živé výstupy J. Maryška a K. Rímského občas přinesly vtip a oživení a daly zapomenout na pocit trapnosti ze sledování představení. Viděno při hostování v Divadle Komedie, inscenace možná vyzní lépe ve venkovních prostorách, pro které původně vznikla.
(zadáno: 29.10.2014)
Výjevy, jejichž smysl je stále tentýž a v nichž vystupuje zbytečně mnoho postav, se v první polovině neúnosně dlouho opakují, nepřesvědčivé režijní vystavění situací i herecké ztvárnění. Ve druhé polovině, v níž se rozvíjí vztah Williama a Francis, přijde konečně jistý posun, ale není nikterak oslnivý. Omylem bylo obsazení P. Lišky, jenž svým monotónním projevem naprosto opomněl duševní nemoc i proměny stavů hlavní postavy. Nevyužitý potenciál Williamova alter ega. Poetika inscenace a její sdělení mě naprosto minuly. S předlohou nejsem obeznámen, přínos tvůrčího týmu tedy nemohu posoudit.
(zadáno: 25.6.2014)
Komedie nedělá svému žánru ostudu a při pečlivé realizaci může i na dnešní jeviště přinést vkusnou zábavu. Dramaturgicky i režijně podprůměrná inscenace DnV však (místo práce s podtexty a narážkami) bohužel staví na prvoplánovém rozehrávání a přehrávání, což by se na repertoáru této scény objevovat nemělo. Bezradný V. Preiss doplatil na nedbalý výklad hlavní role, lepší dojem v méně náročné roli zanechala K. Brožová. Několik málo vděčných okamžiků a solidnějších hereckých výkonů by se našlo, ale režijně neukočírované kreace M. Holého, T. Bebarové, I. Uhlířové či V. Jílka jsou za hranicí vkusu.
(zadáno: 12.5.2014)
Jen opakuji, co zde již bylo řečeno. Text má řadu úskalí, ale při vhodné režii by na jevišti třeba obstál. Režisérka S. Lazarová však hru naprosto pohřbila, nedokázala dát inscenaci zřetelný směr a v této interpretaci bylo bez přečtení anotace dokonce skoro nepochopitelné, co se na jevišti vlastně odehrává. Nuda a útrpné čekání na konec. Marné, do prázdna se ztrácející snažení herců v čele s V. Cibulkovou. Škoda, že její mimořádný talent není momentálně v žádné jiné inscenaci k vidění a že se s ní můžeme setkat jen v tomto nepovedeném titulu.
(zadáno: 25.9.2013)
Nevím, zda se inscenace nedočkala úprav, ale repríza po několika měsících uvádění se mi nejevila tolik nepovedená jako většině redakce. „Estrádní“ rámec Kohoutovy hry nebyl vysloveně násilný a občas přinášel zajímavé asociace. Problém byl spíše v nedomyšlené koncepci a nedotažené realizaci. Autorovy nápady se často ztrácely, inscenace působila neživě. Chvílemi bezradný P. Rychlý se snažil a jednoznačně špatný dojem neudělal. Zato nepřirozené K. Brožové se nedalo věřit skoro ani slovo. Interpretace písní průměrná. Bylo smutné sledovat, že nenáročnému publiku stačí ke spokojenosti tak málo...
(zadáno: 12.7.2013)
Chci věřit, že originálně postavený text mladého autora svou hodnotu má a že je v něm jistý potenciál. Režisér D. Gombár však vytvořil inscenaci, která podle mého názoru může jen málokoho zaujmout a oslovit. Netroufám si posuzovat, kde se stala chyba. Vidím inscenaci jako omyl. Málokdy jsem se musel tolik nutit k udržení pozornosti a přemýšlení, sledování představení pro mě bylo útrpným čekáním na konec. Škoda, že se Radokem oceněná hra nedočkala zdařilejšího prvního provedení, její další život na jevištích je tímto nepovedeným vstupem na divadelní prkna zkomplikován.
(zadáno: 29.3.2013)
35%. Legendární parodie, proslavená kultovním filmem, umožňuje vytvořit vděčnou a svěží inscenaci, ale je obtížné ji obohatit objevným tvůrčím pohledem, spíše lze přispět několika nápady. V inscenaci boleslavského divadla není zřejmé, o co režisérce N. Deákové šlo. Výsledný tvar je neuspořádaným a nepříliš zábavným sledem většinou nepovedených scén bez jasného směřování. Herci doplatili na problematickou koncepci, špatné výkony podali zejména I. Nováčková a M. Babuský, snaha některých dalších inscenaci nezachránila. V hudební složce zaujalo několik nápaditých variací. Choreografie průměrná.
(zadáno: 29.3.2013)
Autorka biblické téma zpracovala moderně, osobitě a možná s dobrými úmysly. Smysl jejího experimentu jsem však nepochopil. Nevím, jak bych se s dramatickým textem vypořádal při čtení, ale pro uvedení na divadle se mi jevil nevhodný a nesrozumitelný. Režisér s inscenačním týmem vytvořil zvláštní atmosféru, které pomohly řešení scény a hudba. A dobře ji dotvářel působivý a niterný projev herců. Kvalita dílčích složek však nezměnila fakt, že celek zůstal nečitelný. Co s divadlem, na němž není patrné, o čem je? Ale ne každý experiment se povede a i nezdařené pokusy o něco nového mají smysl.
(zadáno: 30.11.2012)
35%. Německá dramatizace se sama o sobě zdá být moderním pohledem na klasický román. Špinarovu inscenaci však vidím jako nevydařený experiment, příliš násilnou interpretaci, jejíž vnitřní smysl byl naprosto přebit „agresivní formou“. Jednotlivým nápadům neupírám dílčí opodstatnění, ale celek jsem nedokázal přijmout. Kdysi jsem v Divadle Na zábradlí trpěl u Pokorného Gazdiny roby, mé znechucení ze Špinarovy Anny Kareniny bylo obdobné. Tolstojem inscenace ani nezaváněla! Z podobných počinů mám (možná špatný) pocit, že jde především o režijní exhibice a snahu odlišit se za každou cenu.
(zadáno: 30.4.2012)
Myslím, že M. Stropnickému se nepodařilo najít klíč pro divadelní interpretaci filmu. Pochybuji už o textu dramatizace, hlavní problém však vidím v režijním uchopení a zejména v kresbě postav. Už samotný hlavní hrdina, pro vyznění klíčový, byl pojat pouze přibližně a V. Preiss v roli zůstal někde na půli cesty. Stejně tak herci ve vedlejších rolích neměli v režisérovi potřebnou oporu. Celek působil „nijace“, do satiry měla inscenace hodně daleko. Řada nudných scén, u jiných zase vázla vypovídací schopnost. A při pohledu na úroveň technického provedení (projekce, opona) mi bylo doslova trapně!

Další stránky hodnocení: << < 60 61 62 63 64 65 66 > >>