PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Pavel Širmer
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (2000)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 13.10.2015)
55%. Komedie o nenažranosti a nehoráznosti mocných, vzdálenosti jejich skutečné tváře od mediálního obrazu. Plynoucí čas a přibývající politické skandály hře ubírají na jisté objevnosti a překvapivosti, přesto ji má stále smysl nasazovat. Ačkoli byl M. Dlouhý doslova gejzírem energie, v klíčové roli příliš směřoval k divácky vděčnému komediálnímu vyznění. Z inscenace P. Svojtky se sdělení hry úplně neztratilo, ale z výše uvedených důvodů se zbytečně upozadilo. Překvapivě nevýrazný J. Hána. Ostatní neprojevili dostatek nadhledu a chvílemi neúspěšně tápali mezi fraškou a konverzační komedií.
(zadáno: 7.7.2015)
Inscenace se nese v duchu retropočinů O. Havelky. Opět hudebně profesionálně zpracované, výborně vystižená atmosféra doby a s ní souznící humor. Na druhou stranu zase zbytečně dlouhé, bezmála dvouhodinová „válečná“ první půle volala po škrtech. Banálnější zápletka a povrchnější zpracování dějové linky, které takřka rezignovalo na hlubší výpověď o dobách a režimech, byly vzhledem ke zvolenému žánru hudební revue odpustitelné. Soubor činohry se po hudební stránce ukázal v dobrém světle. Titul do repertoáru ND příliš nezapadá, ale je divácky vděčný a od publika se dá očekávat dobré přijetí.
(zadáno: 7.7.2015)
Slavný autor ve svém méně úspěšném komorním dramatu nadnesl témata, k nimž se opakovaně vracel; nespojil je však nejšťastněji, pro tvůrce je hra tvrdým oříškem. Hercům se celkem dařilo balancovat mezi nejednoznačnostmi, ale nedůsledný režijní výklad a nedostatečné vedení byly zjevné. Zejména M.Hofmann určité okamžiky nezahrál věrohodně. Práce s hudbou zbytečně prvoplánová. V podstatné části rozkolísané inscenace se ztrácelo, o čem se hraje, nicméně v závěru se přece jen vylouplo sdělení, na něž se vyplatilo počkat. Nejde však o inscenační omyl, jakým bylo např. provedení na Komorní Fidlovačce.
(zadáno: 24.6.2015)
Monodrama, v němž osamělá zoufalá žena drží telefonní sluchátko a rozmlouvá s bývalou láskou, je dnes už „retrem“; nejen vzhledem technickému pokroku, ale i kvůli společenským posunům. Do textu je těžké zasahovat a hledat v něm nadčasové, se silnou osobností však může vzniknout zajímavá inscenace. Jitka Sedláčková by potřebovala pevnější režijní vedení, ale často se jí daří niterně a pravdivě zachytit stavy trpící bytosti, některé momenty jsou silné. Vyznění bohužel ublížily některé kostrbatější aktualizace a také nešťastně (až kýčovitě) koncipovaný zpívající „černý anděl“ D. Zázvůrkové.
(zadáno: 8.6.2015)
55%. Text má nezpochybnitelnou vypovídací hodnotu a i jeho složitá struktura se střídáním časových rovin má svůj účel. Pro snadnější pochopení a zorientování je užitečné seznámit se alespoň s anotací. Inscenátoři záměrně nepromítali letopočty, což mělo svůj důvod, ale ve spojení s nedostatečným odlišením časových rovin to značné části publika mohlo ztížit cestu ke hře, k jejímuž vstřebání je třeba trpělivost. Skvěle koncipovaná scéna a výborná práce s prostorem. Režijně však nedotažené. Problém zahrát postavy od mládí po stáří herečky ustály, ale ztvárnění určitých pasáží nebylo šťastné.
(zadáno: 8.6.2015)
Efektní forma v zrcadlových dekoracích, zcizovací efekty, hudba, ruchy. Inscenátoři převyprávějí román, dopouštějí se posunů různého druhu a snaží se vyvolávat asociace. Záleží na vnímání diváka a jeho ochotě k hledání, pro které může být užitečné obeznámení s dějem románové předlohy. Soubor opět dokázal disponovanost pro divadlo tohoto typu, které má v Praze své místo. Inscenace zapadá do současného repertoáru DNz. Zde se nedá čekat tradiční adaptace postavená na dialozích a silném příběhu. Přesto si někdo může postesknout, že s takto kvalitními herci by to „klasicky“ mohlo být působivější...
(zadáno: 22.5.2015)
Je dobře, že bylo připomenuto u nás pozapomenuté dílo s morálním poselstvím. Pro tento projekt byl Kostel sv. Anny vhodný, ale s prostorem by se dalo naložit účelněji a lépe. Přestože zpívané pasáže měly svou působivost, vzhledem k německému jazyku vlastně působily nadbytečně a ve výsledku byly spíše na škodu. Režisérka bohužel ve svém nedůsledném výkladu sklouzávala k prvnímu plánu, což platí i o některých až kýčovitých kostýmech. Jak už zde zaznělo, recitace nesehraného hereckého týmu byla velmi nevyrovnaná. Projekt neskončil vysloveným nezdarem, ale zážitek mohl být přínosnější.
(zadáno: 22.5.2015)
Přestože s autorem nemusíme ve všem souhlasit, není ke škodě se s jeho názory seznámit. Inscenovat hru v původním rozsahu by patrně přineslo nepřiměřenou délku a diváci by to asi nevydrželi. Špinarův přístup ve svém základu svůj smysl má, ale realizační řešení má za následek příliš zmatečné dění na jevišti, ve kterém není snadné se zorientovat. Jistě by se daly najít prostředky pro lepší zpřístupnění. Jednotlivé herecké výkony se dohromady poněkud „tlučou“ a tým nepůsobí jednotně. Z několika dobrých hereckých výkonů je třeba vyzdvihnout nezapomenutelnou L. Polišenskou.
(zadáno: 22.5.2015)
Sesterský vztah Lídy Baarové a Zorky Janů je dobrý námět pro zpracování. Autorka se vhodně soustředila na hlavní téma, které by při snaze o komplexní postižení složitých a nejednoznačných životních peripetií muselo ustoupit do pozadí. Hra se však stala sledem obrazů, které by si zasloužily více propracovat. Též by bylo vhodné lépe naložit s určitými podstatnými okolnostmi. Pro jeviště není text dostatečně dramatický a dalo by se říct, že „předepisuje“ hluchá místa. Režijní výklad vhodný, realizace standardní. Nasazení obou hereček výsledku pomohlo, ale vzhledem k textu ani nemohlo být spásným.
(zadáno: 28.4.2015)
55%. Pokud jste přišli nebo přijdete na chuť zvláštnímu humoru uskupení Depresivní děti, jistě nebudete otráveni ani z tohoto počinu. Obsahově, co se týká volby tématu a přístupu k němu, bez výhrad. Herci zvládli udržet pozornost a nepřestali bavit. Problémem však bylo, že se režisér se svým tvůrčím týmem nedokázali zříci nápadů, kterých byla ve výsledku přemíra. Přestože sdělovali a pojmenovávali mnohdy bravurně, postupně se stále více opakovali, aniž by se dobrali k něčemu novému. Výsledná stopáž byla přehnaná. Ale je třeba zdůraznit, že se jedná o divadlo, které má smysl!
(zadáno: 24.4.2015)
Nic proti tomu, co chtěl autor říci. Bohužel text je poměrně „nedivadelní“ a záživně jej interpretovat je obtížné. Rozvláčná a nudná inscenace, která občas podivně přechází mezi styly a ze které není zřetelné, čím má vlastně být. Balancování mezi žánry příliš nevychází. Herci s T. Červinkem v čele se snaží, ale jejich souhra vázne. Zapomenutelný počin, z něhož ale možná i po čase přesto utkví zajímavá atmosféra.
(zadáno: 24.4.2015)
WTF - Divadlo Puls 50 %
Téma neuchopitelnosti reality (zjednodušeně pojmenováno) bylo zpracováno již vícekrát a mnohem lépe, než se to podařilo autorce N. Kocábové. Režijně standardní, textu by se možná dalo pomoci více. Herecky obstojné, ale nikterak mimořádné. Chvílemi zábavné a sympaticky absurdní, vyznění však často poměrně rozpačité. Zaujme řešení projekcí. Inscenace není nepovedená, ale zdráhal bych se ji někomu doporučit. To nejzajímavější na ní je fakt, že se jedná o divadelní comeback T. Brodské po více než deseti letech.
(zadáno: 7.4.2015)
55%. Netradiční inscenace zaujme hudebním provedením, které bere v potaz a využívá limity činoherců. Je vidět snaha o výpověď, k níž jsou občas velmi dobře používány specifický humor a ironie. Bohužel v libretu se s těmito prostředky nepracovalo důsledně, takže to vlastně spíše jen chvílemi zajiskří a k povedeným místům jsou v poměru okamžiky hluché a zdlouhavé. Ani režie nedokázala dát výslednému tvaru styl, podivně se míchají přístupy, které spolu vzájemně nekorespondují. Herci odvedli dobrou práci, ale výsledek zachránili pouze částečně. Nedotažený, přesto svým způsobem zajímavý pokus.
(zadáno: 7.4.2015)
Výborná myšlenka postavit vedle sebe tři doby a tři režimy; stejní lidé, podobné záměry jednání, ale odlišné vnější projevy a prostředky k dosažení cílů. Autor se však zbytečně „rozepsal“. Kratší verze, oproštěná od méně podstatných či příliš se podobajících motivů a zápletek, by mohla ve výsledku vyznít úderněji a souvislosti by byly zřetelnější. Průměrné provedení DnV hře vysloveně nepomohlo, ale tvůrčí tým ji naštěstí ani nepokazil. Opět se projevila nekompaktnost nesehraného souboru. Škoda prázdného hlediště a odcházejících diváků, vinohradské publikum bohužel často není ochotné hledat...
(zadáno: 24.3.2015)
Režijně odbytá inscenace. S herci I. Rajmont nepracoval dostatečně, což se podepsalo na vyjádření charakterů. Přestože O. Vlach s J. Satoranským si vedli solidně, spíše text hezky a noblesně odříkali, než aby vystihli odlišné kontrastní povahy svých postav (v tom měli pomoci dramaturg a režisér). Osobně shledávám kreaci M. Frösslové za špatnou, nepřizpůsobila se malému prostoru, přehrávala, mluvila nepřirozeně a zejména scény opilosti zahrála velmi toporně. Nejpřesnější výkon podal P. Batěk. Škoda promarněné příležitosti a nevyužitého potenciálu zajímavého textu.
(zadáno: 24.3.2015)
Inscenace, vzniklá na základě Charmsových textů, s humorem a nadsázkou poukazuje na méně lichotivé rysy ženství, o nichž mnoho počinů nevzniklo. Inscenace je koncipovaná podobně jako řada jiných současných titulů v DNZ, jako sled scének na dané téma. Tento sled může postupně začít unavovat a pro někoho nemusí být místy srozumitelný. Soubor DNZ je však silný, obdivuhodně kreativní a nadaný nejen komediálně. Herce byla radost pozorovat a právě díky nim snad inscenaci může přečkat i ten, koho neosloví. Excelovala zejména dámská část ansámblu, ale ani P. Jeništa s M. Königem se neztratili.
(zadáno: 24.3.2015)
Projekty J. Horáka a M. Pěchoučka trpívají textovou a režijní rozkolísaností, na této „stylově čistější“ inscenaci je to méně patrné. Divák může mít přesto potíž zorientovat se, alespoň část publika by jistě uvítala přehlednější řešení. Z předlohy použité téma prolínání umění s osobním životem se zprostředkovat podařilo, minimálně několik myšlenek stojí za povšimnutí. Nápaditá výtvarná koncepce prostoru. Práce herců celkem dobrá, zaujala slibná E. Hacurová. Toporný projev neherce B. Bláhovce se dal vzhledem k jeho osobitosti přijmout a bylo možné v něm najít devízu zdůvodňující jeho obsazení.
(zadáno: 24.2.2015)
Režijně a dramaturgicky nevyvážená inscenace. Přemíra „free“ atmosféry, byť možná záměrná, odváděla pozornost od narážek na život a dílo Čechova a lidí kolem něj. Jestli bylo smyslem ukázat komediální talent absolventů, povedlo se to např. P. Šmídovi, W. Valeriánovi nebo M. Dancingerové. Na některých však bylo vidět, že mají ještě v komediálním žánru co dohánět (afektovanost herečky Knipperové se A. Daňkové poněkud vymkla, A. Nesvadbová zůstala své roli dost dlužna, R. Müller byl zejména hlasově velmi slabý). Nic více než zapomenutelná studentská etuda.
(zadáno: 14.1.2015)
Tři herci, kteří odehrají celé představení ve slipech, vyrábějí na podkladě Mrożkovy aktovky zábavu za každou cenu. Prvotní nápad režiséra Braňa Holička smysl má, ke konci nastane jistý posun, ale ve výsledku inscenace působí příliš jednotvárně a sdělení vyznívá poněkud banálně. Přestože záměr režisérovi ve výsledku zcela nevyšel, snaha o experiment a aktualizaci se počítá. Je dobré nebát se riskovat a i těm nejlepším se prostě čas od času nezadaří.
(zadáno: 12.1.2015)
55%. Postava Pignona prochází více hrami F. Vebera, z nichž nejpopulárnější je asi „Blbec k večeři“. Tato situační komedie nepatří k těm nejnápaditějším a nejzdařilejším. Režisér si nedal dostatečnou práci s postavami a pointováním situací. Solidní úroveň inscenace doslova drželi M. Vladyka a F. Blažek; neuchýlili se k lacinostem, ačkoli na ně v tomto směru číhalo dost nástrah. Naopak v žánru neobstáli A. Stanková a M. Slaný, kteří pro zábavnost nepředstavovali takřka žádný přínos. Ale pokud divák neočekává více než nenáročnou zábavu, může při komedii prožít příjemný večer.
(zadáno: 30.10.2014)
55%. Předností hudebních retrokomedií režiséra O. Havelky bývá kvalitní provedení písní, práce s atmosférou doby i odlehčující humor, který nikdy nepřekročí laťku lacinosti. Slabinou bývá nesnesitelně dlouhá stopáž, někdy přesahující i tři hodiny. Většinou jednoduchý děj je (kromě písní) natahován neustálým rozehráváním komediálních situací, které výsledku mnoho nepřinášejí a brzy se obehrají. Tato inscenace nese zmíněné přednosti i problémy. Její stopáž se však naštěstí třem hodinám jen blíží. Nuda to sice také je, ale ne tak nesnesitelná jako u jiných titulů (Saturnin, Muži v offsidu).
(zadáno: 1.10.2014)
55%. Více než s charakterem prodavačky Anny ze známého normalizačního seriálu pracoval P.Kolečko s tím, co bývá spojováno s její představitelkou Jiřinou Švorcovou (proto asi změna jména). Kaiser s Lábusem představují záruku humoru na úrovni. Drábkův osobitý rukopis na pozměněném vyznění původního textu příliš znát nebyl. Zábavných okamžiků nebylo málo, našla by se trefná pojmenování i vize o situaci po návratu komunistů k moci. Bohužel příliš převládla potřeba pobavit co nejširší veřejnost. Téma vybízí ke kontroverzi, která by pro publikum oblíbených komiků mohla být zdrojem většího obohacení.
(zadáno: 26.9.2014)
55%. Variace nejen na Verneův román, nespočet odkazů na jiná díla a společnost. Celek sice souvislý, ale přece jen zbytečně překombinovaný, zápletek a „dobrodružství“ bylo zkrátka moc. Poměrně často se objevila vtipná situace, ale ani nezajímavých a hluchých okamžiků bohužel nebylo málo. Hudebně dobré, výtvarně obstojné. Práci herců se mnoho vytknout nedá, hráli s potřebným nadhledem i smyslem pro nadsázku. Inscenace neunaví, může třeba i pobavit, přesto bych s doporučením k návštěvě váhal. Ještě před cca pěti lety nabízel Aqualung mnohem vydařenější, hravější a zábavnější kousky.
(zadáno: 25.9.2014)
45%. Celoživotní tvorba Jiřího Menzela představuje v umění trvalou hodnotu, výsledky jeho práce v posledních letech jsou však bohužel stěží průměrné. Jeho budějovická inscenace vrcholné Shakespearovy komedie byla nepovedená a nedalo se ani čekat, že by pražské provedení dopadlo výrazně lépe. Opět nešťastná úprava a zkrácení, nedbalý výklad postav, jejichž rozličné charaktery splývají. Herci se snažili, ale při nešťastné úpravě a nedbalém režijním vedení měli značně omezené možnosti. Pouhý průměr, komerční letní podívaná. Jméno známého režiséra bohužel nenáročnému publiku zřejmě stačí.
