Redakce

Pavel Širmer

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (1639)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

Další stránky hodnocení: << < 61 62 63 64 65 66 >

(zadáno: 12.4.2012)
Některé komedie J. Patricka mám (při dobrém zpracování) docela rád, ale tuto hru pokládám za nepovedenou. Prolínání světa živých a mrtvých se mi zde jeví jako neskutečně banální a nedomyšlené. Některé postavy duchů fungují jen jako jakási „výplň“ pro komické situace, jinak jsou naprosto zbytečné. Text hry je i hlavním problémem inscenace. Našel bych detaily, které by režisér mohl vystavět lépe, ale nemyslím, že by tím výsledek významněji pozvedl. Práce herců se mi líbila, škoda, že se nesešli u lepší hry. Chtěl jsem si odpočinout u nenáročné komedie, ale kromě několika okamžiků jsem trpěl.
(zadáno: 12.4.2012)
Výtvarně zajímavé. Výkony I. Uhlířové a J. Černého skvělé. Poslechl jsem radu J. Pařízka a načetl předem všemožné materiály. Přesto musím konstatovat, že mě inscenace zcela minula. Při čtení hry bych se snad chytl, ale pochybuji, zda se dá text na jevišti interpretovat tak, abych ho byl jako divák schopen přijmout. Upřímně obdivuji toho, kdo inscenaci dokázal vstřebat. Mně se přístup režiséra & výtvarníka M. Pěchoučka nejevil jako správný (ale vhodnou cestu sám neznám). Počin vidím jako experiment, který nevyšel. Ale experimenty si nezasluhují zatracovat, mohou ukázat či udat nové směry.
(zadáno: 12.3.2012)
35%. Hra podle mého názoru nepatří k vrcholům Havlovy tvorby. Do značné míry je spjatá s dobou, v níž vznikla. Režisér se pokusil o aktualizaci, ale nevyšlo mu to. Z Havlovy typické poetiky a nadhledu zůstalo jen málo, tento typ zesoučasnění s realistickými prvky se textu přímo příčil. Inscenace se nestala přínosným pohledem na hru, dramaturgicky i režijně se s ní minula a výsledkem byla divná změť. Představení jsem protrpěl, nebavilo mě, postupně jsem stále více ztrácel chuť zabývat se tím, o co v inscenaci i ve hře jde. Do DNZ poslední dobou chodím se stále menší chutí.
(zadáno: 28.2.2012)
Záslužné uvedení u nás neznámé hry. I když text sám o sobě může mít v dnešní době problematičtější vypovídací schopnost, jistě by dokázal při správné realizaci obstát i na současném jevišti. Ročník měl opět (podobně jako u Médei) smůlu na režiséra, který hru nezvládl. Nešťastné bylo už samotné scénografické řešení, které ztěžovalo orientaci v ději. Nebylo vidět, o co se tvůrci a špatně vedení herci snaží. Aktéři byli ve snaze o „dramatičnost“ často směšní (především V. Čelebić, Z. Volavá a T. Vaněk), pokud se měli snažit o parodii, nezvolili správné vyjadřovací prostředky.
(zadáno: 28.2.2012)
Velmi složitě koncipovaná struktura textu, pro jevištní realizaci nesmírně těžká, ne-li skoro nevhodná. Souvislosti se mi (snad) dařilo vypozorovat, ale nebavilo mě nad nimi přemýšlet. Možná se najdou tací, kteří tuto stavbu ocení a bude pro ně jakousi významovou nadstavbou. Pro mě je ovšem styl, jakým je hra napsána, nevydařeným experimentem, naprosto mi nevyhovoval. Nevím, co bych měl tvůrčímu týmu a hercům vytknout, jejich nasazení pokládám za dostatečné. Inscenace mě však nezaujala a minula. Kdyby se hrálo s přestávkou, nevydržel bych do konce.
(zadáno: 13.11.2011)
Téma hry je celkem zajímavé. Zvlášť pro toho, kdo má rád Čechovovo dílo, případně něco ví o okolnostech konce autorova života a vzniku jeho největších dramat. Osobní korespondence Čechova a jeho manželky nebyla zvlášť barvitá a „zásadní“. Její dramatické zpracování rovněž není výjimečné. Těžkopádná režie hru neoživila a nepomohla jí, stejně tak i herci. Zejména L. Frej sahal po svých mnohokrát použitých prostředcích, byl příliš sám sebou, Čechova nevystihl. O něco lépe si vedla D. Kolářová, ale té jsem zase neuvěřil, že hraje ženu po třicítce. Řada hluchých míst, přes krátkou stopáž nuda.
(zadáno: 13.11.2011)
35%. Ryze režisérské divadlo, připomínající německé postupy. Typický produkt J. Nebeského. Z tragédie zůstalo výrazné kratší torzo s méně postavami. Důraz kladen na hudbu, značná část zpívaná. Inscenaci vidím jako režijní exhibici, pouhou formu s nevalným obsahem. Občas se dá vypozorovat smysl, ten je však celkově přebitý nápady, které jsem většinou vnímal jako pouhé legrácky a naschvály. Snad s výjimkou závěru, který je trefným příspěvkem k dnešnímu stavu společnosti. Herci stylizaci zvládli, překvapivě z toho nevyšli trapně. Technické provedení (ozvučení, řešení dekorace) špatné.
(zadáno: 11.8.2011)
Přiznám se, že pro mě toho bylo trochu málo, neodnesl jsem si skoro nic, představení mě nebavilo. Kouzlu „bonusových“ scén jsem nepodlehl, nepřipadaly mi vtipné ani poetické, slibovaná překvapivá odhalení jsem neviděl jako zajímavá a už vůbec ne jako objevná. Podle mého názoru byl hlavní problém už v textu, na kterém se mělo více pracovat. Ve srovnání s Rozmarným létem byly písně méně chytlavé. Pár kouzelnických čísel se mi líbilo, ale v prvním díle mě zaujala více. Shrnul bych to jako „vaření z vody“, ale u skalních příznivců prvního dílu se třeba spokojenost dostaví.
(zadáno: 28.6.2011)
Orchestr, který byl hlavní atrakcí, hrál dobře, ale zpěv některých aktérů (V. Fridrich, L. Pernetová) kouzlo písní spolehlivě zabil. Jinak děj plynul neskutečně pomalu, poetika humoristické předlohy se naprosto ztratila. Režisér látku nezvládl, jeho inscenace je omyl. Herci většinou nevybočili z mezí svých známých možností. Světlejšími okamžiky byly (některé) výstupy J. Hány a J. Meduny, který jako jediný podal vyvážený výkon po všech stránkách (herecké, pěvecké i pohybové). Menší oživení přinesl i M. Zbrožek. Dílčí klady však nezměnily nic na tom, že to byly tři hodiny nesnesitelné nudy.
(zadáno: 20.6.2011)
Zajímavou hru s osobitou poetikou režisér znepřehlednil svými vizemi a velmi ztížil divákům cestu k pochopení souvislostí a pojmutí naléhavých autorových myšlenek. Působivost dramatu se v této interpretaci ztratila, dění na jevišti chyběl náboj, chvílemi se neslo v duchu nechtěné trapnosti. Jednotlivé postavy splývaly, ztrácela se jejich síla. Marná snaha herců. Malou naději přinesl působivý začátek druhé poloviny, ke konci ale inscenace ztratila dech definitivně.
(zadáno: 23.1.2011)
Dojem z 1. reprízy. Myslím, že režisér nedokázal ve třech hodinách zaplněných spoustou slov vyjádřit, o čem má inscenace být, celku chyběla myšlenka. Ve vedlejších rolích předvádí někteří povrchní figurkaření a otřesné výkony nehodné profesionálů. Jiní se snaží, ale bez dostatečného režijního vedení se utápí v textu a nejsou přesvědčiví. Solidnější výkony se najdou, jmenovitě M. Preiss, P. Kostka, M. Kopečný či M. Procházková (alternaci si moc představit neumím) - i z nich je však cítit bezradnost a nudnou režijně nezvládnutou inscenaci zachránit nedokážou.
(zadáno: 23.1.2011)
(zadáno: 13.12.2010)
(zadáno: 20.9.2010)
Razantní úprava proslulé tragédie pro osm postav se mi nezdála šťastná, ale v pečlivém režijním zpracování by možná obstát mohla. Režisér se však s úskalími úpravy vypořádat nedokázal, jeho inscenace byla ve výsledku povrchní, vázla po myšlenkové stránce. Postavy a situace nebyly dostatečně propracované režijně ani herecky, ve zběsilém tempu zanikala řada souvislostí, některé okamžiky vyzněly doslova trapně. Herci v nepovedeném zpracování zaujmout nemohli. Z výkonů ústřední dvojice jsem byl rozpačitý, doslova trapně mi bylo za K. Frydeckou (Chůva) a P. Prokeše (Merkucio).
(zadáno: 26.7.2010)
Mnohokrát inscenovanou hru není dobré vidět právě v této interpretaci. Neobjevná, nedotažená režie, většinou špatné herecké výkony (úplně nejhorší T. Palková v roli Šaška).
(zadáno: 26.7.2010)
Slavné absurdní drama mě v této interpretaci naprosto minulo. Existenciální příběh byl koncipován jako show, herci často vystupují z rolí, „předvádí se“. Nejsem schopen příliš popsat myšlenkový potenciál inscenace, který patrně nějaký je, ale pro mě zůstal nečitelný. Herci se snaží, ale jejich snaha mě minula stejně jako celá inscenace, při jejich „exhibicích“ jsem spíše trpěl. Bezmála tříhodinová stopáž byla pro mě nesnesitelná, málem jsem nevydržel ani do konce. Protahování částečně improvizovanými výstupy dle mého soudu hře nesvědčí.
Režisér Martin Vokoun zajímavou hru v příbramském divadle zkazil. V mladých hercích potenciál možná je, ale nejsou tak dobří, aby si s náročnými úkoly poradili bez správného vedení. Jejich snaha nestačila, byla vidět absence režiséra, jenž by z nich dostal to, co role žádají. Ze čtveřice je někdo lepší, někdo horší, ale všichni podávají špatné výkony, jejich projev je povrchní. Situace vyznívají nepřesvědčivě, občas nechtěně směšně. Špatná inscenace je promarněnou příležitostí a ztrátou času, výrazně horší než ústecká či pražská verze. Škoda.
Moderní variace na Schitzlerův „Rej“ složená ze 12 dialogů pro dva herce v šesti různých rolích. Některé dialogy jsou lepší, jiné horší, autorství více dramatiků je na textu patrné. Přes jistou nepřesvědčivost text disponuje aktuálními myšlenkami. Inscenace je však bohužel nevydařená kvůli nešťastnému režijnímu uchopení. Vázne výklad charakterů, pointování situací, téma hry se v inscenaci ztrácí. Herci se (i vinou režiséra) příliš soustřeďují na to, aby „zahráli“ jednotlivé postavy (často příliš zjednodušeně a nevěrohodně), ale uniká jim, o čem vlastně dialogy jsou.

Další stránky hodnocení: << < 61 62 63 64 65 66 >