Redakce

Pavel Širmer

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (1713)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

Se hrou jsem měl problém, ale myslím, že v textu jistý potenciál je. Tvůrci podle mého názoru zvolili špatnou cestu. Režijní pojetí Lídy Engelové se mi zdálo těžkopádné; řekl bych, že hra by si zasloužila trochu uvolněnější a méně „doslovný“ přístup (ale neumím odhadnout, zda by tak vyzněla přesvědčivěji). Solidní výkon L. Mrkvičky, s drobnými výhradami přijatelný výkon M. Písaříka. Velkou slabinou je L. Pernetová, jejíž projev je příliš polopatický; herečce se nepodařilo vypořádat se se specifičností textu. Ve výsledku působí inscenace problematicky, některé okamžiky jsou doslova trapné.
45%. I když režisér a dramaturg vytvořili solidní dramatizaci známého baladického příběhu, inscenace byla ve výsledku rozpačitá. Režisér ji vystavěl příliš povrchně a vnějškově, nešel do hloubky. Postavy byly vyloženy příliš jednoznačně, velmi zjednodušeně až „šablonovitě“. Téma má mnohem větší a rozmanitější potenciál. Některé scény byly nezvládnuté, působily až nechtěně komicky. Po herecké stránce nepřesvědčivá K. Klepáčková, velmi špatný (chvílemi i směšný) J. Suchý z Tábora. Lepší dojem jsem měl z výkonů T. Kluse, I. Orozoviče, I. Luptáka a A. Rusevové.
(zadáno: 30.10.2020)
Autor radikálně a nesmlouvavě tepe do fungování světa, politiky, médií atd. Odkazy a metafory smysl mají, ale nepřiměřená upovídanost a zasazení do dějových extrémů jim ubírá na funkčnosti. Překombinovaný děj volá po zjednodušení. Celek se jeví spíše jako provokace pro provokaci. Přes výraznost a dobrou zkoordinovanost jevištních akcí je během bezmála dvou a půl hodin bez pauzy těžké udržet pozornost. Promyšlená práce s prostorem, výrazná hudební složka, obdivuhodné nasazení herců. Na Nové scéně by se počin asi nezdál tak odvážným. Kolik diváků ale právě ve Stavovském divadle projeví o kontroverzní titul zájem?
(zadáno: 14.1.2020)
Komorní uchopení „Té hry“ se soustřeďuje na hlavní hrdiny. Postava Hekaté, vládnoucí třem čarodějnicím, se obvykle škrtá, zde zůstala zachována a čarodějnice (řešené „neživě“) víceméně supluje. Slibné východisko se nepodařilo dotáhnout do přesvědčivé podoby. Shakespearova tragédie nabízí tvůrcům nespočet možných cest; zde není jasné, co se inscenátoři snažili sdělit. Nevadí, že herci hrají civilně a bez velkých gest, příliš se jim však nedaří zachytit psychologii postav a jejich vývoj. Inscenace se ani nehodí pro první setkání se hrou, radikální úprava ubrala na srozumitelnosti. Pro koho je tedy toto zpracování určeno...?