Redakce

Pavel Širmer

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (1639)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

Další stránky hodnocení: << < 62 63 64 65 66

(zadáno: 9.3.2020)
75%. Bernasosův román L Trmíková ve své dramatizaci doplnila dalšími motivy z díla G. Bernasose, což posílilo některé roviny a zvýraznilo otázky duchovní i problematiku podstaty lidské existence. Režisér J. Nebeský dovedl herce k velké hloubce ztvárnění, zároveň se mu podařilo přirozeně vykrystalizovat humor. Zajímavým scénickým nápadem byl přesun publika ze stísněnějšího prostoru do otevřenějšího. Inscenace v dobrém slova smyslu pokračuje v linii spolku Jedl, který divákům pomáhá objevovat hodnotná a méně známá díla. Takové počiny jsou v povrchnějších a vyprázdněnějších časech balzámem kultivujícím duši.
Režisér Martin Vokoun zajímavou hru v příbramském divadle zkazil. V mladých hercích potenciál možná je, ale nejsou tak dobří, aby si s náročnými úkoly poradili bez správného vedení. Jejich snaha nestačila, byla vidět absence režiséra, jenž by z nich dostal to, co role žádají. Ze čtveřice je někdo lepší, někdo horší, ale všichni podávají špatné výkony, jejich projev je povrchní. Situace vyznívají nepřesvědčivě, občas nechtěně směšně. Špatná inscenace je promarněnou příležitostí a ztrátou času, výrazně horší než ústecká či pražská verze. Škoda.
(zadáno: 11.11.2020)
45%. Ve své době experimentální drama, pro jehož realizaci v dnešní době je třeba najít nový klíč. K tomu by bylo třeba radikálnější úpravy a pečlivější dramaturgické přípravy. Režisér nepochybně hledat zkoušel, našlo se pár zajímavých řešení jednotlivých obrazů, ale viditelná snaha ovoce nepřinesla. Představitel titulní role T. Pavelka vynakládal nemálo energie, ale místy se v množství slov topil. Na herecky nenaplněné inscenaci nebylo zřejmé, proč ji divadlo nastudovalo a o čem se v ní vlastně hraje.
(zadáno: 2.5.2017)
Inscenátoři oslabili váhu slova Dykovy dramatizace, dnes již takřka neuváděné (asi především kvůli jisté poplatnosti době vzniku). Vhodně aktualizováno, zdařilá kombinace činohry a posílené pohybové složky. Krátká intenzivní podívaná s maximálním nasazením sehraných herců. Pro titulní roli je třeba herecká i lidská zralost, do určité míry přicházející s věkem, a J. Koudela přes vší snahu nemohl náročnou úlohu obsáhnout. Soubor sdružuje a dává úkoly studentům a absolventům, kteří jsou spjati s DAMU. V případě této role by však stálo za úvahu přizvat mezi mladé herce hosta.
(zadáno: 29.4.2019)
Miniscénky, v nichž každý z herců vystřídá několik postav, ukazují různé podoby partnerských i jiných mezilidských vztahů. Střídají se příběhy úsměvnější i dramatičtější. Režisér si s méně obvyklou formou textu poradil, herci se sehráli. Jednoduchá scénografie s kabinkami posloužila účelně. Jednotlivé scénky mají kolísavou úroveň a někdy i stejní herci ve dvou rolích dosahují různé přesvědčivosti. Škoda, že se nenajde více tak silných momentů, jako je hádka rodičů s učitelem. Dramaturgický výběr titulu i směr inscenování (byť má výsledek rezervy) představují příslib do budoucna.
(zadáno: 19.12.2011)
Pro mě velmi dobrá a originální hra, která skrze osud jednoho masochisty vypovídá mnohé o dnešní „svázané“ společnosti a začarovaném kruhu omezení a omezenosti. Režijně by se možná dalo na inscenaci ještě pracovat, ale celkově dobré. Herecké ztvárnění vynikající, hlavní představitel T. Kobr se s rolí výborně sžil, ostatní tři mu v mnoha menších rolích správně „přihrávali“.
(zadáno: 1.3.2018)
55%. Povídka Franze Kafky je pro jevištní ztvárnění tvrdým oříškem. Je sympatické, že se tvůrci nevydali cestou pouhého přeříkání předlohy a její ilustrace. V inscenaci je z mála textu krátké povídky užito jen torzo obohacené dalšími zdroji. Nadstavbou mají být ještě mimoslovní prostředky. Nesnadný text herci zdatně uchopili a Z. Stivínová navíc projevila značné fyzické nasazení v náročné pohybové složce. Jednotlivé užité vnějškové prvky se divákovi mohou nebo nemusí spojit v ucelenou výpověď, vycizelovaná forma s výraznými scénickými nápady však patrně zaujme více než obsahová stránka.
(zadáno: 7.4.2014)
Poměrně banální příběh milostného trojúhelníku se ve hře odehraje v převráceném sledu scén, čímž autor dosáhl zajímavých asociací. Dramatikův postup dnes už zdaleka nevyzní tak objevně jako v době vzniku textu, ale propracovaná inscenace přesto stojí za vidění. Režisér O. Sokol hru za pomoci přínosných dobrých nápadů (SMSky, mobily) nenásilně převedl do současnosti. Pečlivý výklad hry i postav, správné vedení herců. Nelze říci, že by K. Lojdová a O. Sokol hráli nepřirozeně, vedle výborného M. Fingera se však přece jen trochu projevilo, že nejsou schopni zdaleka takové autenticity jako on.
(zadáno: 10.1.2018)
65%. Autorská dvojice naložila se zdroji tak, aby jim na jevišti posloužily k vyjádření toho, co měli potřebu sdělit. Učinili tak přímočaře, bez servítek, přesně. Zřetelně prezentované mechanismy jsou trefně zobrazené. Obsahově vlastně nelze mít k počinu přílišné výhrady. Z hlediska formy může někoho odrazovat až polopatické předkládání toho, co si máme myslet. Studenti herectví se ukázali v dobrém světle, v hlavní roli zaujala J. Dudziaková, K. Bartoš se k věkově vzdálené postavě dost nepřiblížil. Inscenace je něčím víc než školním počinem a návštěva by neměla znamenat ztrátu času.
(zadáno: 6.3.2017)
V Uhdeho hře by se našly nadčasové myšlenky, ironie či paradoxy. Za minulého režimu titulu přidávalo na atraktivitě ve své době provokativní trefování do Marxe a Engelse, které nyní příliš nefunguje. Inscenace je průměrným počinem, z něhož není patrný smysl, proč byl nastudován. Režisérův přínos nebyl valný. Herci se snažili, ale záchranou se nestali. Je sympatické že DnV na studiové scéně důsledně uvádí nové či pozapomenuté domácí tituly. Ale výsledky jsou někdy přinejmenším sporné a zdá se, jakoby si divadlo především potřebovalo „udělat čárku“ za další odpremiérovaný kus.
(zadáno: 4.4.2011)
MVD / D21 navázali na úspěšnou spolupráci s D. Drábkem. Osobitá variace hry Rolanda Schimmelpfenniga přenesená do českých reálií. Výstižné vykreslení pozice dnešních herců, kteří (zvláště v Praze) složitě hledají uplatnění a kteří se s tím různým způsobem vypořádávají. Přirovnání charakterů herců k vlastnostem zvířat funguje dobře, podání plné nadsázky a ironie je velmi zábavné. Skvělé výkony všech účinkujících, je znát, že se na rolích podíleli i autorsky. Svěží a vtipná inscenace rozhodně stojí za vidění.
(zadáno: 13.10.2015)
65%. Skutečná událost, kdy se vědkyni Margaret vymkl pokus naučit delfína mluvit, inspirovala T. Dianišku k napsání svérázné variace, kterou režisérka ještě umocnila. Výsledek nelze asi nazvat výstižněji než „úlet“ (jak již učinili předešlí). Ne každý poetiku inscenace přijme, některé obrazy se nemusí jevit srozumitelně. Ale z podivného panoptika se dá pochopit, jak zúčastnění nahlíží na osobnost Margaret a na okolnosti jejího pokusu. I když je to často opravdu vtipné, humor se možná dostává do popředí až příliš. Herecky výborné ode všech, nejvděčnější part delfína V. Neužil opravdu VYužil.

Další stránky hodnocení: << < 62 63 64 65 66