Redakce

Pavel Širmer

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (1639)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

Další stránky hodnocení: << < 4 5 6 7 8 9 10 11 12 > >>

(zadáno: 11.11.2020)
Stejnojmennému dílu O. Scheinpflugové kdysi chyběl odstup a v určitém směru i dostatek soudnosti. To autor J. Vedral obstojně vyvážil použitím dalších zdrojů, časových skoků či komentářů. Výhrady ke stavbě „adaptace“ by se našly, nicméně při vstřícném diváckém přístupu se lze nechat obohacovat známými i méně známými informacemi, případně i dojmout situacemi a dobovými paradoxy. Navíc v budově, která s děním značně souvisí. Není samozřejmostí, aby se soubor DnV dokázal takto sehrát. Primitivní těžkopádná scéna patří do dob dávno minulých, kostýmy a práce s hudbou naopak inscenaci slouží dobře.
(zadáno: 25.9.2013)
65%. Veselé skoky navázali na předchozí projekty a tentokrát v omezené míře zapojili mluvené slovo, jehož kombinace s pohybem dopadla dobře. Nápaditý a vtipný rámec lokálního konkurzu přebila „radost z pohybu“, která se dostala do popředí (ať už záměrně či nechtěně). To by nebyl problém, kdyby tím nebyl nastolený rámec učiněn skoro zbytečným. Ale svěžest a nasazení aktérů opět nezklamaly. A odkazy na známý filmový muzikál Chorus Line, kterých bylo opravdu hodně, potěšily. Stačí-li divákům příjemně strávený večer, Chabrus Line je dobrý tip.
(zadáno: 28.6.2016)
Inscenace je povrchnějším průletem Chaplinovým životem. Chvílemi se hraje navážno, jindy se snahou o nadhled a odstup. Celek pohromadě drží, ale dramaturgicky a režijně trochu skřípe. Pohybově výtečný M. Ruml v titulní roli se víceméně vypořádal s problémy koncepce. Pokus S. Černodrinské o ztvárnění několika epizodek se pro někoho může stát noční můrou. Nespornou hodnotou je i upozornění na méně známé okolnosti Chaplinova života. V Praze či na festivalech by možná inscenace senzaci nezpůsobila, ale divadlo se hraje především pro místní. Pro ty může být návštěva i zážitkem na celý život.
(zadáno: 28.2.2012)
Přestože některé melodie tohoto díla jsou chytlavé, muzikál jako takový se mi nikdy nezamlouval. Zajímavé téma a obraz světa korupce a (bez)právního systému lze vykreslit bez nežádoucích zjednodušení a podstatně výstižněji. Provedení DpP a jednotlivé inscenační složky vidím jako solidní (setkal jsem se už s horším zpracováním), ale nikterak mimořádné. Celkově inscenace „neměla šťávu“. Na hereckých i pěveckých výkonech byly patrné rezervy. Výrazněji mě zaujala jen P. Bartošová, obstojné, ale nikoli nadprůměrné výkony R. Zimy a H. Seidlové. Zklamáním pro mě byla nepříliš výrazná P. Jungmanová.
(zadáno: 12.1.2015)
55%. Postava Pignona prochází více hrami F. Vebera, z nichž nejpopulárnější je asi „Blbec k večeři“. Tato situační komedie nepatří k těm nejnápaditějším a nejzdařilejším. Režisér si nedal dostatečnou práci s postavami a pointováním situací. Solidní úroveň inscenace doslova drželi M. Vladyka a F. Blažek; neuchýlili se k lacinostem, ačkoli na ně v tomto směru číhalo dost nástrah. Naopak v žánru neobstáli A. Stanková a M. Slaný, kteří pro zábavnost nepředstavovali takřka žádný přínos. Ale pokud divák neočekává více než nenáročnou zábavu, může při komedii prožít příjemný večer.
(zadáno: 4.11.2016)
Označíme-li komedii o ženě a muži, kteří se setkávají dva roky po rozvodu, jako „brilantní“, nedopouštíme se pouhé fráze. Živé dialogy mají vtip a především ústřednímu páru dávají dostatečnou volnost. Režisér s herci se možná vydali příliš „psychologickou“ cestou, která by se hodila spíše k dramatu; této komedii více sluší lehkost, odstup a ironie. I tak ale může být návštěva příjemným zážitkem. Sledování souhry P. Špalkové a D. Matáska je zábavné. Neohrabanost S. Černodrinské vzhledem k charakteru postavy dcery nevadí a její přítomnost je vlastně příjemným osvěžením.
(zadáno: 1.2.2018)
Michael Frayn ve své rozkošné jednohubce určil všech pět rolí dvěma hercům. Režisér M. Schejbal realizoval hru s pochopením, diskutabilnější byl pouze nápad v závěru. Sehraná dvojice zvládla situační komiku a nadsázku, od partů hostitelů suverénně přešli ke karikaturkám dalších postav. Trochu více komediálního talentu projevil J. Nosek, zejména v opileckých výstupech. Na A. Fixovou čekala obtížnější nástraha mužské role, jistější byla v ženských partech. Překvapením a dalším osvěžením bylo přidání epizodek dětí a hosta. Svižná inscenace plní hlavní účel – skvěle baví kultivovaným humorem.
(zadáno: 2.11.2012)
Jako základ posloužila Célinova dosud neuvedená hra, která byla pro inscenaci radikálně přepracována a doplněna souvislostmi z autorova života a motivy z jeho dalšího díla. Nemám již mnoho co dodat k tomu, co níže napsali všichni tři kolegové. Snad bych jen ještě ocenil výtvarnou složku a práci s prostorem – jednoduché a přitom výborně fungující. Před návštěvou doporučuji seznámit se s kontroverzní osobností L. F. Célina, případně i se stavbou hry. Herec K. Dobrý výborně ztvárnil Célina již ve Skočné v MeetFactory. I v Církvi podal skvělý výkon, projevil porozumění a cit pro náročný text.
(zadáno: 29.10.2014)
Je bezesporu záslužné, že tvůrčí tým upozornil na kontroverzní osobnost Julia Fučíka, dříve jednostranně idealizovanou, poté vzhledem k politické příslušnosti opět jednostranně „vrženou“ na cestu k zapomnění s opomenutím jejího významu. Záměrná odpolitizovanost tématu je přístup sporný, nicméně zajímavý. Inscenační řešení a ztvárnění bohužel umocnilo problém přílišné různorodosti a tvarové neucelenosti textového základu. Najít v této koláži smysl není snadné a podstatné části publika se to patrně nepodaří. Téma by si zasloužilo přístupnější interpretaci a podle mého názoru i ucelenější pohled.
(zadáno: 24.3.2015)
Camusův román byl v inscenaci převyprávěn a ilustrován stylem souznícím s předlohou. Herci naplnili režisérovu vizi, navíc výborně pracovali s podtexty a významy. Záskok L. Hampla naprosto suverénní. Ale bohužel stále stejný problém, který provází repertoár Divadla Na zábradlí od nástupu nového vedení: Inscenace se příliš podobá ostatním počinům DNZ, a to režírovaných nejen J. Mikuláškem, ale dokonce i jinými režiséry. Poetiku DNZ respektuji, oceňuji její důsledné budování, ale osobně ztrácím motivaci k návštěvám, protože při sledování větších či menších obměn téhož nepociťuji přínos.
(zadáno: 11.2.2019)
Srozumitelná adaptace Hostovského románu byla obstojně inscenována. Podařilo se podtrhnout absurditu, s níž se hlavní hrdina v jednotlivých podnájmech střetává. Statická základní scéna byla přijatelnou volbou, pro níž lze najít důvod, ale dal by se vymyslet i funkčnější koncept. V hlavní roli projevil A. Langer svůj talent. Oproti jeho civilnímu uchopení tvořila kontrast stylizace vedlejších postav, s níž si mladí herci (střídající mnoho rolí) ne vždy zcela poradili.
Hra má hodnotný myšlenkový potenciál a sdělení. Text je však (možná do jisté míry záměrně) postaven zbytečně kostrbatě, se zvolenou formou dialogů může mít leckdo problém. Dynamicky zrežírovaná inscenace je důstojnou interpretací. Výkon hlavní představitelky K. Winterové dobrý, ale jisté rezervy by se našly. Více zaujali V. Beneš a J. Mílová, kteří své role ve specifickém žánru a ve zvolené koncepci skvěle rozehráli.
(zadáno: 20.6.2018)
Milé připomenutí dnes již kultovní hudební pohádky plní svůj účel. Zjednodušení děje a redukce postav vhodné. Studiová pohádka byla na tehdejší poměry velkoryse vypravena, proč tedy divadelní kostýmy odkazují k těm nechvalně proslulým nevkusným?! Lépe na malé scéně dopadl náznak dekorace, s prostorem si poradila i komornější choreografie. Hudební úprava zachovala ducha známých písniček. Pěvecky dobře odvedené, herecké ztvárnění ucházející. Pro krále Bedřicha Spěšného našel M. Šefl po P. Nárožném vlastní komickou polohu. Princ s medvídkem pobavil, podobných nových nápadů by ani nevadilo více.
(zadáno: 7.11.2016)
Hra o bezradném tápání v partnerských vztazích, která nemilosrdně odkrývá jejich podstatu. Autorovi se povedlo vyhmátnout charaktery, skrze které ukázal více podob vztahu. Prvek bisexuality neomezuje dosah hry, jen názorněji demonstruje, co se může dít i mezi heterosexuály. Snad jen by se autor mohl vyvarovat určitých klišé a několika neúčelných odboček. Režisér R. Špaček projevil pochopení. Vystačil si s jednoduchým scénickým řešením a soustředil se na práci s herci, kteří pod jeho vedením obstáli.
(zadáno: 8.6.2015)
Monology čtyř rozdílných žen z okolí Emy Destinnové skládají obraz osobnosti slavné operní pěvkyně i jejích osudů a problémů, do nichž se dostávala. Autorka originálně vystihla typicky české paradoxy, se slávou a výjimečností si totiž náš národ (dodnes) příliš neví rady. Režisérka se s textem setkala již poněkolikáté a evidentně mu rozumí. Herečky odvedly precizní práci, suverénní a naprosto přesná byla zejména J. Synková; odehrané reprízy možná přinesou ostatním aktérkám trochu větší jistotu v náročných partech. Stojí za vidění!
(zadáno: 15.11.2012)
Přiznám se, že nejít do divadla předem obeznámen a nebýt v názvu podobnost, ani by mě nenapadla spojitost s románem K. Světlé, který se stal východiskem. S dobovým posunem k současnosti se posunulo i téma inscenace. Výborně vystižený způsob života na dnešní české vesnici a typy lidí zde žijících. Téměř celou dobu je patrné, co se snaží inscenace říct. Dojem může pokazit hůře čitelný konec. K režii by bylo možné vznést dílčí výhrady, ale výsledek je zdařilý. Po herecké stránce na dobré úrovni, nejvíce mě zaujali P. Hřebíčková a M. Pospíchal. Do sehraného ansámblu nezapadl výkon M. Krátké.
(zadáno: 31.10.2017)
Inscenace je osobní výpovědí zúčastněných a má svou hodnotu i vtip. V publiku představení evidentně rezonuje. Někteří návštěvníci mohou při představení dokonce i pochopit, kde je v jejich životě problém. Velký sál odpovídá diváckému zájmu, ke mně zde ale žádné „zásadní“ sdělení nedolehlo. (Ve Studiu, kde byl titul původně uváděn, možná bližší kontakt vyznění pomáhal.) Také by inscenaci více slušelo, kdyby herečky zůstaly autentičtější a tolik „nehrály“. Na toto téma jsem viděl originálnější a zdařilejší počiny.
(zadáno: 27.6.2017)
65%. Na samém počátku dialogy připomínají povrchnější konverzační komedii, ale posléze se hra překvapivě „vyloupne“. Autorka vystihla míjení ve vztazích, trefuje se do neporozumění mezi lidmi a za pomoci zdůraznění dává vyniknout podstatě situací, jimž lidé v partnerství čelí. Scéna má nápad, v rámci prostorových možností Divadla Kampa vhodné řešení. Dramaturgicky a režijně správně vyložené. Herecky ucházející, drobná zaváhání se s reprízami jistě vyladí.
(zadáno: 12.7.2013)
Variace L. Lagronové na polský román se asi snaží podat obraz prospěchářského světa bez spravedlnosti a etiky, fungujícího na základě známostí a „kamarádšoftů“. A zde se ocitá žena, kterou to ještě překvapí. Absurdnímu ladění, dotvořenému režijním pojetím, nemusí každý přijít na chuť a lze spekulovat o správnosti této cesty. Ale v závěru divák může zjistit, že nesledoval takovou ptákovinu, jak se na první pohled zdálo. A třeba se dostaví i přínosné (nemilosrdné) zjištění. Z herců má možnost vyniknout snad jen P.Beretová, zdařile se vypořádávající i s nesnadno ztvárnitelným polským přízvukem.
(zadáno: 25.9.2018)
Legendární hra stojí a padá s hlavním představitelem. Michal Dlouhý investoval hodně energie, nespokojil se jen s vyzkoušenými pózami, ale režisér ho bohužel úplně neuhlídal a nepřiměl k obsáhnutí dalších rozměrů rozmanitého charakteru. Dlouhého Cyranovi prostě hodně chybělo! Plzeňští diváci, kteří nemají oblíbeného herce tolik možností naživo vidět, přesto budou za tuto možnost asi vděčni. Na pohled půvabná A. Mohylová působila v roli Roxany příliš chladně. Rámec, kdy přijde herec „z lidu“ a stane se Cyranem, by si zasloužil domyslet a rozvést. Zručně zkrácený začátek, dobrý nápad na konci.

Další stránky hodnocení: << < 4 5 6 7 8 9 10 11 12 > >>