PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Pavel Širmer
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (2013)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 18.4.2024)
75%. V autobiografickém rodinném dramatu je mistrně zachycen stereotyp bezvýchodného vzájemného ničení. Režisér I. Buraj našel s herci moderní a věrohodnou tvář postav, opřenou o spolupráci s odbornými poradci, navíc nezatěžkanou českou inscenační tradicí hry či návyky herců (např. J. Vondráčkovi odlišný způsob práce umožnil účelně užít jiné prostředky). Mikroporty dovolily ve velkém sále zprostředkovat hlasem niternější emoce. Pomalé tempo inscenace poměrně dlouho unese, i ve scéně terapie. Stopáž se stává nepřiměřenou v posledním dějství, kdy se v dialozích mezi muži jen opakuje vyřčené. Pozoruhodný počin, jež si zaslouží od diváka šanci!
(zadáno: 18.4.2024)
Inscenace zpracovává nejen okolnosti vzniku legendární stavby na vrcholu hory Ještěd, ale zmiňuje i nespočet dalších zajímavostí, které se týkají trojice invenčních architektů z ateliéru SIAL a jejich práce. Reálná fakta jsou zpřístupněna kabaretní formou, v níž mj. vystupují také abstraktní postavy zastupující určité principy. V libretu se nachází mnoho slovních hříček M. Šotka. Účinkují žánr zvládají po herecké i pěvecké stránce, živý hudební doprovod dodává představení šmrnc. Drobné výhrady se dají snadno odpustit. Právě v Liberci téma silně rezonovalo a není divu, že u místního publika se jednalo o vyhledávaný titul.
(zadáno: 18.4.2024)
Autor J. Harmon vystihl životní stav třicátníka, jehož blízcí přátelé zakládají rodiny, on tím o ně tak trochu přichází a prohlubují se v něm pocity osamění. Náměty podobného druhu jsou zpracovávány často, bonusem této hry je její osvěžující humor a autorovy detailní postřehy ze života, které divákům mohou leccos připomenout. Z inscenace Činoherního klubu je poselství hry zřetelné. Realizaci režisérky T. Říhové, ani výkonům dobře vedených herců nelze mnoho vytknout. (Na repríze v dubnu 2024 měla inscenace kratší stopáž a možná byly poupraveny i výstupy babičky.) Pochvalu si též zaslouží nápady scénografa J. Tereby a hudba M. Štrunce.
(zadáno: 18.4.2024)
Souhlasím s komentářem kolegyně H. Grégrové. Z režijního konceptu bych vyzdvihnul nápad s hudebními vsuvkami. A pochvalu si zaslouží rovněž sehraný tým mladých herců podpořených několika staršími kolegy.
(zadáno: 18.4.2024)
Autor a režisér J. Čermák nahlédl na kontroverzní osobnost Ludmily Brožové-Polednové, resp. důsledky jejích činů z více úhlů pohledu a poměrně komplexně. Zdařile mísí jistou míru pochopení s nemilosrdností. Výtečná Z. Bydžovská skvěle navázala na roli v „Očistec si zaslouží každý“. Inscenace by se obešla bez některých odboček, výpovědní hodnotě neprospívají ani určité extravagance (např. pasáž narážející na ztopoření). V roli vnučky D. Krejčík tíhu odkazu předků divákům zprostředkuje, ale nevyzněla by i v podání dobré mladé herečky? Přesto jde o přínosnou inscenaci, po jejímž zhlédnutí se nejeden divák zamyslí nad miskami vah.
(zadáno: 11.3.2024)
Děj rozsáhlého barokního románu převedla H. Koblischková do scénáře s ohledem na potřeby souboru, z jehož ostatní tvorby se inscenace P. Haška nikterak nevymyká, i když kombinace činohry, pohybu a hudby je opět postavená trochu jinak. Moderní pohled na třicetiletou válku, v jejímž víru obyčejný kluk „dospěje“. Vyznění by neublížilo zjednodušení děje a vypuštění některých epizod. Činoherní složka stojí na hlavním představiteli V. Franců a P. Šmídovi přecházejícím mezi mnoha postavami; oba podávají skvělé výkony v partech náročných i pohybově. Nezvyklým dotvářením děje jsou písně s anglickými slovy v podání C. Eftimiadisové a B. Veselého.
(zadáno: 11.3.2024)
Diváci vyhledávající situační komedie narážejí i na kvalitní díla s obratně napsanými zápletkami, málokdy ale spatří komedie, v nichž autoři přicházejí s něčím neokoukaným. Tato hra vzácnou příležitost nabízí. Východní Berlín 80. let se nestal jen kulisou, dvojici autorů účelně posloužil k vymyšlení originální zápletky s nečekanými zvraty a vyústěním. Tvůrci inscenace Divadla Bez zábradlí nezanedbali nároky na scénografii a práci s hudbou. Na pointování situací a kresbě charakterů se drobná opomenutí sice nalézt dají, ale ani režisér s herci hru nepokazili. Hvězdou večera je J. Hána, jenž v roli záporáka paradoxně svede i okouzlit.
(zadáno: 11.3.2024)
Původně příliš rozsáhlá dramatizace K. Menclerové, prvně uvedená v Ostravě, byla pro pražskou inscenaci zkrácena, což pozitivně ovlivnilo dynamiku. Povedená scénografie umožňuje rychlé změny prostředí, vhodný výběr klasické hudby přispívá k náladě jednotlivých scén. Pod vlivem slavného filmu lze mít jiný názor na některá řešení v režijní koncepci, inscenace J. Šmída je však konzistentní, vyvážené je míšení humoru s hororovými prvky. Kopfrkinglova proměna by snad snesla výraznější odlišení, hlavní představitel P. Pochop však filmový předobraz dobře nasměroval na vlastní cestu a podává soustředěný výkon.
(zadáno: 11.3.2024)
75%. Skoro experimentální kombinace postupů, které Ella Hickson při psaní užila, činí její text pozoruhodným. Zabývá se složitými otázkami nejen genderovými a uměleckými, na něž není jednoznačná odpověď. Překvapuje různorodostí jednotlivých obrazů, ale nečiní tak násilně a k roztříštění nedochází. Tvůrci inscenace s nesnadným textem naložili vhodným způsobem. Dramaturgicky a režijně výborně ohlídané, i zdánlivá nesourodost určitých obrazů se nakonec vždy ukáže účelnou. Přesné výkony pečlivě vedených herců jsou třešinkou na dortu. Je záslužné, že se v Jihočeském divadle pouštějí do riskantnějších počinů, navíc s úctyhodným výsledkem.
(zadáno: 12.2.2024)
75%. Michal Hába variuje Büchnerovu hru doplněnou dalšími zdroji a pohrává si nejen s autorovými tématy. Jeho variace je nesmírně zábavná, plná odkazů, myšlenek, souvislostí zjevných, ale také souvislostí nezjevných, které je někdy nesnadné nalézat. Scénář, byť kvalitní, by snesl určitou revizi a téměř dvouhodinová inscenace (bez pauzy) krácení a oproštění o zbytné opakování některých motivů (např. Mariino hudební téma). Výtečná práce s herci, kteří skvěle zvládají a chápou specifickou koncepci. Většina diváků během večera zdaleka vše nepochopí, přesto se pravděpodobně neztratí natolik, aby je přestalo bavit při představení přemýšlet.
(zadáno: 9.2.2024)
Podobně jako v inscenaci 294 statečných zpracoval Tomáš Dianiška skutečné události související s dobou protektorátu a tentokrát i poválečnou. Soustřeďuje se na osobní linky, podstatným dobovým okolnostem dává prostoru méně. Příběh je vyprávěn poutavě a srozumitelně, obohacen o různé odkazy přibližující dění dnešnímu divákovi. Vlastní hru dokázal dovedně zrežírovat a herci pod jeho vedením odvádí dobré výkony. Kdo však hledá větší hloubku a komplexnější pohled na tehdejší události i společnost, ten si zde na své nepřijde a měl by např. zhlédnout televizní film „Operace Silver A“.
(zadáno: 9.2.2024)
65%. Do původní komedie byl bravurně zakomponován nespočet drobností z cestování vlakem. Tvůrčí tým s režisérem D. Šiktancem v čele si kladl vyšší ambice než pouhou zábavu. Dějové odbočky a přecházení většiny herců mezi více postavami však inscenačnímu modelu vždy neprospívají a přinášejí určitou roztříštěnost. Jednoznačným kladem jsou herecké výkony. Samozřejmostí není ani technicky propracovaná scénografie a podstatné dotáčky. Veskrze povedenému titulu nelze upřít myšlenku, atraktivitu a v neposlední řadě humor na dobré úrovni.
(zadáno: 9.1.2024)
Povědomí o osobnostech hereček E. Peškové a její žačky O. Sklenářové-Malé je mimo okruh divadelních badatelů poměrně malé. Autor a režisér J. Kačmarčík zpracoval jejich vztah ovlivněný okolnostmi týkajícími se Prozatímního divadla, resp. jejich manželů; na konci hry rovněž nastínil souvislosti s pozdějším vznikem Švandova divadla. Spřízněný prostor Tvůrčího domu vytváří nejen správnou atmosféru k poslechu nepříliš známých historických zajímavostí, ale i možnost zblízka pozorovat M. Pleštilovou a začínající I. Hlubučkovou, jejichž fungující souhra by v detailech přece jen snesla režijní doladění. Inscenace, která by neměla zůstat nepovšimnuta!
(zadáno: 12.12.2023)
65%. Diváci se dočkají překvapení, přínosných konfrontací a také otázek a rozporů směrem k inscenační praxi. V neposlední řadě nechybí humor na adresu fungování divadelního prostředí, herci si umějí udělat legraci také sami ze sebe. Dobře využitý nápad se spojením členů souboru a studentů DAMU. Vrcholem inscenace je debata s diváky. Smysl mají i pasáže, kdy herci hrají různými způsoby původní Hugova hru, prezentace více přístupů i rovin do celku zapadá; přesto v těchto chvílích, jichž není málo, občas přichází ke slovu nuda. Každopádně stojí za vidění už kvůli podnětnému výběru látky, kterou inscenační tým invenčně zpracoval v nezvyklý tvar.
(zadáno: 12.12.2023)
Ve hře o proměně vztahu dvou rozdílných mužů lze nalézt určitá klišé, ale také nemálo postřehů o mezilidských vztazích a ne zcela obvyklou možnost nahlédnutí do židovské kultury. Hra s dobře napsanými postavami je vděčná pro tvůrce, herce i diváky. Partnerství P. Bucháčka a M. Ligače v inscenaci P. Svojtky funguje, Ligačovi však režisér mohl dopomoci odkrýt jemnější nuance Rossova charakteru. Záměr scény se šikmou podlahou nebyl v kontextu celku obhájen. To nejpodstatnější boleslavská inscenace nepostrádá – úspěšně se daří balancovat mezi humornými a smutnějšími okamžiky, resp. spojit pobavení se silným emocionálním zásahem.
