Redakce

Pavel Širmer

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (2000)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 27.2.2023)
Nový překlad Shakespearovy tragédie posloužil koncepci komornější inscenace J. Čermáka. Ve výkladu překvapí nejeden nápad, např. okolnosti Oféliiny smrti jsou změněny zásadně a přitom v kontextu nenásilně. Čermákův rukopis s sebou nese jistou doslovnost a kýčovité prvky (nemíněno ve špatném slova smyslu), přijetí závisí na divákově vkusu. Uznání si zaslouží disponovaný a ukázněný soubor. Podařilo se však dosáhnout jen částečného souznění zmíněných nápadů, obsahově není inscenace dotažená a dluh lze zaznamenat i na titulní postavě. Návštěvou čas ale nepromarníte! V regionálních divadlech není podobná odvaha k experimentům samozřejmostí.
(zadáno: 27.2.2023)
V první části se odehrála Mayenburgova groteskní jednoaktovka „Soumrak monster“ ve zdařilém dramaturgickém a režijním uchopení, v němž se černý humor funkčně smísil s hororovými prvky. Po přestávce přišla na řadu celovečerní hra „Bang“ ve zkrácené podobě. Zjednodušení děje a eliminace některých postav hře neublížilo. Herci s výborným T. Krutinou v čele postavy obsáhli a vystihli jejich místo v dramatu. Stupňující se obludnost Ralfova chování a počínání však dostatečně negradovaly, pod vedením režisérky se situace celou dobu nesly na podobné vlně a autorův záměr tak vyzněl pouze částečně.
(zadáno: 27.2.2023)
Tvůrci pracovali s řadou materiálů týkajících se legendární cestovatelské dvojice Hanzelka & Zikmund, ale téma cestování se pokusili zobecnit a postavit do širších souvislostí. Mimo jiné se zabývali i omezeními za totality, kdy vycestování do řady zemí s sebou někdy neslo politickou angažovanost. Neomezili se na pouhá konstatování, diváky mohou obohatit různé úhly pohledu a úvahy. Dobré nápady se však v této koncepci přece jen chvílemi trochu ztrácejí, jiné uspořádání (ev. zkrácení) by lépe zvýraznilo a navedlo k tomu, co se tvůrci snaží sdělit. Každý z pětice mladých herců přispěl svou osobitostí a publikum nenechali nudit.
(zadáno: 27.2.2023)
75%. V kontaktní hře pro jednoho herce (ev. herečku) musí být lehce zapojeni i diváci, obvykle se hraje při komorněji uspořádaném sezení. V inscenaci Divadla Ungelt se podařilo vymyslet řešení vhodné pro kukátkový sál. Ve hře je nechán prostor, aby postavu mohl(a) interpret(ka) přizpůsobit své osobnosti, R. Krajčo náročný part obohatil a zároveň zprostředkoval autorovo pozitivní poselství pro vyrovnávání se se smutnými životními okolnostmi. Uměl pracovat i s diváky, jejichž spolupráce je třeba, ale zároveň musí mít mantinely. K výsledku jistě přispělo i vedení režisérky K. Babinské, jejíž divadelní debut se vydařil.
(zadáno: 27.2.2023)
Souhlasím s komentáři kolegů, k nimž necítím potřebu něco dodávat...
(zadáno: 27.2.2023)
(zadáno: 27.2.2023)
(zadáno: 20.1.2023)
75%. Hra částečně navazuje na úspěšnou „Zpověď masochisty“, má obdobný konstrukt (hlavní postava a kolem ní množství epizodek). Tentokrát se R. Sikora s menší nadsázkou zamýšlí nad nejistou existencí ve společnosti plné nesolidnosti a paradoxů. První nastudování před bezmála deseti lety poněkud zapadlo. Nyní se hry chopil režisér M. Hába, jenž ponechal v popředí text, se svým týmem jej vhodně oživil a dotvořil humorem i rozličnými nápady, nechal vyniknout autorovy rozkošné hrátky s jazykem. Inscenace baví formou a oslovuje obsahem - co víc si přát? Přesvědčivý, zralý výkon K. Bartoše v hlavní roli, ani jeho spoluhráči nejsou jen „do počtu“.
(zadáno: 20.1.2023)
65%. Imerzivní projekt spojuje motivy příběhu o Krabatovi s tématy souvisejícími s životem v Lužickém Srbsku, krajem neodmyslitelně spjatým s těžbou hnědého uhlí. Pozoruhodný nápad nechal vzniknout inscenaci s nezaměnitelnou atmosférou, kterou významně dotváří prostor pražského Lužického semináře a účast kapely ČILAK. Těžko hodnotit celek, z něhož nelze vidět vše. Mně osobně se prolnuly jen dvě z několika linií, zbylým jsem v poměrně krátkém čase nestihl věnovat dostatek pozornosti. Z organizačního hlediska by možná neškodilo více „vychytávek“ či nasměrování. Českému imerzivnímu divadlu přesto tento počin přinesl závan něčeho nového.
(zadáno: 20.1.2023)
75%. Původní hudba nezvykle kombinuje více zdánlivě nesourodých žánrů, není však nekonzistentní a daří se vyvolávat dojem „odboček od spojnice“. Povedené písňové texty plné vděčných slovních hříček. Samotná hra H. Koblischkové funguje právě společně s hudebními pasážemi; inspirace klasikou, pro niž jsou příznačná „překvapivá“ odhalení, je moderně a s vkusem kořeněna a rozvíjena odvážnějšími prvky, často s erotickým podtextem. Hudebně i pohybově nadaní herci pod vedením režiséra P. Haška dostáli vysokým nárokům, které tvar vyžaduje. Pozornosti hodný počin souboru, jehož poetika je na české divadelní scéně ojedinělá.
(zadáno: 20.1.2023)
65%. Použití techniky a projekcí odkazuje na postupy příznačné pro Laternu Magiku, jež zde zároveň dostaly pokrokovější tvář. Návštěvníci novocirkusových počinů sice spatří převážně variace již viděného, ale přesto se mohou dočkat i menších překvapení. Jednotlivé pohybové přístupy jsou precizně odvedeny, samy o sobě efektní, díky nim sledování představení nenudí. Spornější je uchopení a zvládnutí tématu. Diváka zamýšlejícího se nad obsahem možná napadne, že je značně nevyužit a „neutříděn“ dobrý nápad se zapojením zestárlých tanečníků v kontrastu s mladšími performery a dítětem. Přesto má vyladěná forma moc zaujmout, případně vyvolat emoce.
(zadáno: 20.1.2023)
55%. Ukrajinský spisovatel J. Andruchovyč před třiceti lety ve svém románu pojmenoval mnoho pravd souvisejících s rozpadlým a přece přetrvávajícím Sovětským svazem, z hlediska aktuálního válečného konfliktu nabývá řada jeho myšlenek na aktuálnosti. Autorovo dílo u nás není v širokém povědomí a Divadlo X10 přispívá k jeho popularizaci. Inscenace, na níž celý tým zanechal mnoho poctivé práce, může svou koncepcí část publika odradit. Tok dějů a myšlenek není uspořádán vždy přehledně, orientaci neusnadňuje ani rozdělení hlavní postavy mezi dva herce. Přinejmenším příznivce někdejší Pařízkovy éry v Divadle Komedie však počin nepochybně potěší.
(zadáno: 20.1.2023)
Slavný dramatik se ve své hře kdysi zabýval absurdními zvyklostmi a předsudky „vyšší“ společnosti, které jsou v této podobě naštěstí už minulostí. Dramaturg V. Čepek a režisér Š. Dominik si správně uvědomili, že komedii nemá smysl v dnešní době hrát navážno; zřejmě se snažili dodat obecnější nadčasovost pomocí ironie a nedrastické nadsázky, která zároveň autora nepopře. Bohužel však s herci nesvedli najít správný přístup a odpovídající míru, téměř všichni během představení nejednou zveličování nevybalancovali a nevyhnuli se nechtěné směšnosti. Ozdobou je líbivá, netěžkopádná a nápad nepostrádající scénografie K. Čapka.
(zadáno: 20.1.2023)
Známá Pitínského vánoční hra v komornějším zpracování s menším obsazením. Cesta do Betléma s odbočkami, prokládaná zpěvem tematicky spřízněných koled s živým hudebním doprovodem. Malý prostor divadla je scénograficky maximálně využit, zdařilé hudební nastudování. Herci suverénně střídají více postav, pod bedlivým dohledem režiséra rovněž přecházejí ke správně dávkovanému humoru a nadsázce. Titul, který může v adventním čase potěšit celou rodinu.
(zadáno: 20.1.2023)
75%. Čeští inscenátoři se u muzikálů častěji drží předepsaného libreta a místo vlastních vkladů se soustředí na nastudování hudby a písní doplněné výpravou a choreografií. Dramaturg K. Pavelka a režisér A. Skala zvolili těžší cestu; v libretu se snažili vyzdvihnout, co pokládali za podstatné a jejich inscenace disponuje nesamozřejmým bonusem. Přestože se některé úpravy a nápady mohou jevit polopatičtější, vždy mají smysl. V povedené scénografii není prvořadý vnějškový oku lahodící efekt, ale služba inscenaci. Vhodně vybrané obsazení zvládá hereckou, pěveckou i pohybovou složku. Nejslavnějších písní večera se M. Tomešová zhostila bravurně.
(zadáno: 20.1.2023)
65%. Moderní fraška slaví na jevištích úspěchy a ani v Divadle Bez zábradlí obratně konstruovaný text nepokazili. Režisér s herci v některých momentech možná trochu zastínili podstatu přílišným „crazy“ nadsazením, ale naštěstí se nesnížilik podbízivosti ani nevkusu; pečlivě vypointované navazující komické situace působí spontánně. Je třeba zmínit i náročnou scénografii, která je v případě této hry zvlášť důležitá. Dobrý tip na komedii, při níž se mohou od srdce zasmát jak diváci hledající odpočinkový titul, tak náročnější část publika.
(zadáno: 20.1.2023)
45%. Feydeauovu hru „Noc v Edenu“ D. Drábek výrazně upravil, resp. přepsal. Modernizované východisko s obohacením zápletky abstraktními prvky budí sice jisté sympatie, ale dotáhnout se jej nepodařilo. Vznikl sled nesourodých výstupů, jehož směr a smysl je těžké nalézt, návaznost v celku je odbytá. Závěrečná píseň, byť s efektní hudbou D. Krále, už vyznívá jen jako bezradné gesto. Mezi nevyrovnanými hereckými výkony někteří jedinci sice zaujmou, ale to na výsledných rozpacích mnoho nezmění. Na inscenaci bylo žádoucí ještě pracovat, v této podobě neměla být prezentována.
(zadáno: 20.1.2023)
55%. Německý dramatik R. Schimmelpfennig ve svých dramatech s osobitou poetikou a rukopisem často kombinuje (upozaděné) dialogy s líčením postav v monolozích. Do pro něho typické formy tentokrát umístil témata související s vládou peněz a mocí. Z tohoto dramatu vzešlo sdělení, které již bylo vysloveno mnohokrát a často i lépe, nicméně někteří autorovi kolegové si vedli i hůře. Českými divadly by tato hra neměla zůstat opomenuta a volba dramaturgie MDP je vhodná. Samotné inscenaci nelze mnoho vytknout. Kvalitní práce režiséra M. Dočekala, scénografa M. Chocholouška i všech herců.
(zadáno: 20.1.2023)
65%. Hra T. Dianišky o ženské atletce, u níž se později zjistila příslušnost k opačnému pohlaví, zaujala v Divadle Petra Bezruče. Neautorská režie J. Š. Hájka a zkrácení vedly ke zdynamičtění, přesto se ani tato inscenace zcela nevypořádala s „rozkročením“ mezi vážnou a komickou polohu. Scénograficky a hudebně dobře postavené. S těžkou hlavní rolí se J. H. Firla vypořádal se ctí, ale jeho ostravský kolega ze srovnání vychází přece jen vítězně. Ostatní herci dobře zúročili šanci ztvárnit ve zkratce a vesměs s komediální nadsázkou rozličné postavy.
(zadáno: 16.12.2022)
Síla Lorcova dramatu se v obstojném, ale nikoli mimořádném nastudování neztratila. Výrazný hudební doprovod skupiny RAZAM dodal působivost, ale v inscenačním modelu nemá domyšlenou funkci stejně jako pohybové vsuvky (ty jsou možná přidány hlavně proto, aby mohlo zaznít více hudby). Zřejmý není ani účel moderních prvků na kostýmech. Inscenace DnV často trpí nesehraností souboru, zde se tento problém vyskytuje v menší míře, ale je rovněž patrný. Přesné výkony T. Bebarové, K. Jedličkové a A. Černé. Precizně vystavěná kreace R. Rázlové s ostatními herečkami neladí, S. Rojková by lépe odpovídala jiné roli, N. Konvalinková se s postavou minula.
(zadáno: 16.12.2022)
55%. Slavnou detektivku inscenátoři drželi v autorčiných mantinelech a zároveň ji zkusili odlehčit nápady, někdy originálními. Invence však zůstala na půli cesty, s odskoky k ironizování a parodii se důsledně nepracovalo a výsledná žánrová míchanice nedostala jasný směr. Dramaturg měl přistoupit ke škrtům, aby se zrychlil vnitřní tep a nevázlo napětí, jež utrpělo i neobratnou koordinací ataku při rozuzlení. Herecky nevyrovnané. Zatímco V. Javořík, R. Rázlová nebo O. Brousek ml. si s nadsázkou zdatně pohrávají, parodování P. M. Cibulky je za hranou. Civilnější polohu naplňuje S. Rychlíková, naopak přehrávající A. Krejčíkové příliš věřit nelze.
(zadáno: 16.12.2022)
Polský muzikál, zpracovávající téma Jánošíka, má na dnešní dobu těžkopádnější libreto svádějící k popisnosti. Režisérovi J. Slánskému a dramaturgyni A. Vondrákové se podařilo těmto svodům vyhnout. S herci rozvinuli humor a nadsázku, aniž by je do děje implementovali násilně. Pomohly i dynamická výprava J. H. Čačka, která se obešla bez „realistických“ kulis, a choreografie I. Hannichové. Korunu snažení nasadilo moderní hudební aranžmá a nastudování R. Říčaře, v němž sehraní herci obstáli i pěvecky.
(zadáno: 16.12.2022)
55%. Ve své hře D. Jařab uvažuje, jak autor do svého díla promítá svoji osobnost a své okolí, do jaké míry své nitro a realitu otiskuje a zkresluje. Dramatický konstrukt, prolínající reálné dění s fikcí právě tvořeného díla, nabízí zejména v první polovině nemálo podnětných myšlenek. Jařab se posléze dále snaží vyhnout klišé a pokračovat v odkrývání dalších „dimenzí“. V závěru však není snadné se zorientovat, při dlouhých monolozích a zpívaných pasážích je těžké hledat souvislosti a udržet pozornost. Režisér M. Amsler s herci zmíněná úskalí zdolali jen částečně, ale Jařabovy myšlenky se jim předat podařilo.
(zadáno: 16.12.2022)
Osobní zkušenost D. Špinar s transgender problematikou dodala inscenaci autentické, specifické emoce a pocity. Interaktivnější úvod vhodně a nenásilně publikum připravil, na repríze navíc svým pohledem přispěla přítomná aktivistka L. Králová. Následná paralela s motivy Kvapilova libreta k proslulé Dvořákově opeře může budit dojem „kdo hledá, najde“, uměleji působící závěrečný zvrat má však přes určitou překombinovanost opodstatnění. Inscenace experimentuje s formou, koláž není sourodá, obsah ale může leckoho obohatit. K nejsilnějším místům patří výstup Kněžny s výraznou Z. Onufrákovou, jíž se dostalo barvitější příležitosti než jejím kolegům.
(zadáno: 16.12.2022)
75%. Osobnost Emila Háchy (jako řada jiných) nebývá laickou veřejností v historickém kontextu vnímána správně. Inscenace se pokouší Háchova rozhodnutí zasadit do správných souvislostí a zamyslet se s odstupem a přesahem do dnešních dnů. Stálý tým T. Jarkovský & J. Vašíček zvolil hravou formu, v níž je důležitá hudba a výtečný klavírní doprovod D. Čámského. Nosný a skvělý je nápad s přítomností klaunské dvojice (I. Machalová & H. Mathauserová) odkazující na V+W a starající se o rámec. Kromě nich zaujme i soustředěný P. Reif. Příval informací v kombinaci s nadsázkou je občas lehce nepřehledný, ale to je jen malá vada na kráse. Doporučuji!