PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Pavel Širmer
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (2013)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 29.11.2022)
Experimenty by v divadle měly dostávat svůj prostor a tato inscenace nespornou hodnotu má. Tvůrci užili motivy z Londonova románu a rozvíjeli zejména otázky vztahu člověka a psa. Oporu v předloze má i pozoruhodný nápad pracovat se storytellingem. Herci se v nezvyklé formě (s výrazným zapojením výpravy, světla a zvuku) pohybují s větší či menší jistotou a někdy se s ní viditelně potýkají. Specifický tvar osloví jen část publika. Divák jej může přijmout a vstřebávat vyřčené myšlenky, které se mu propojí. Ale také se s tvarem může zcela minout, ztratit se, útrpně čekat na konec. Anebo ani do konce nevydržet.
(zadáno: 29.11.2022)
35%. Kolegové z redakce již napsali ve svých komentářích vše podstatné. Souhlasím.
(zadáno: 31.10.2022)
75%. Komorní drama, podobně jako Albeeho pozdější hry, zpochybňuje iluzi životní spokojenosti spojenou s jednoduchostí. Jerry se vlivem své povahy nesvedl od negativních prožitků oprostit a hledá pravdu. Forma hry může poměrně dlouho odrazovat, ale Jerryho slova stále intenzivněji znepokojují a pravdivě otiskují běsy, které se více či méně a v různých podobách skrývají uvnitř většiny z nás. Česká divadla po hře často nesahají, Divadlo Ungelt ji připomnělo v novém překladu. Pod precizním vedením režiséra J. Pokorného podává D. Švehlík mimořádně soustředěný výkon. Jako Peter má O. Brousek možnost výrazněji se projevit až v silném závěru.
(zadáno: 24.10.2022)
Komedie s groteskními prvky o maloměšťácích a jejich až posedlém pátrání po pravdě týkající se trojice „podezřelých“ sousedů. Kvalitní příprava dramaturga D. Majlinga a režiséra M. Vajdičky se ve spojení se silným souborem Dejvického divadla zúročila. Herci v souznící komické nadsázce rozehrávají typy, případně účelně kontrastují civilnějším projevem; osobitost a vklad jednotlivců se pak skládají v ucelený obraz s jasným sdělením. Vydařená scénografie a hudba. Dobře stupňované napětí se nedaří udržet jen ke konci druhé části, kdy se absurdita jednání přehnaně opakuje; jinak mimořádně zábavná podívaná se v tu chvíli „zadrhne“.
(zadáno: 24.10.2022)
Na první pohled obehraná zápletka se posléze posouvá do jiných rovin, překvapuje. Do scénáře je zakomponována poezie různých autorů, což někdy dodává další významy a hloubku, jindy verše znějí samoúčelněji a povrchněji. Některým z herců není přednes poezie vlastní, nenalézají vhodnou hlasovou polohu a s verši zápolí. Funkční je doplnění částečně živým hudebním doprovodem herců a interpretacemi dvou Krylových písní, naopak pohybová složka do tvaru příliš nezapadá a herci naráží na své limity. Působivé a dojemné okamžiky střídají méně povedené. Originální tvar má potenciál, ale schází mu zřetelný dramaturgický a režijní směr.
(zadáno: 24.10.2022)
Fredy - Masopust 80 % 
75%. Připomenutí tragického osudu muže, který se do posledních sil snažil pomáhat. Režisér J. Nebeský a herec M. König z počátku volí značné nadsazení Fredyho vlastností, čímž divákovi ztěžují cestu k pochopení a přijetí jeho osobnosti. Právě tato volba však posléze skvěle zafunguje. Zdůraznění jinakosti a obtížnosti jejího přijetí je totiž v případě Fredyho osobnosti neopominutelné a klíčové; po následném bližším poznání skrytějšího nitra mohou uvědomělé souvislosti přinést o to intenzivnější emocionální účinek, případně dojetí. Inscenace a výkon M. Königa v dobrém slova smyslu a zároveň jiným způsobem navazují na „Deník zloděje“.
(zadáno: 24.10.2022)
Musí se žít - Pomezí 80 %
Další z imerzivních inscenací spolku Pomezí je koncipovaná komorněji, až intimněji. V osvědčeném holešovickém domě si vystačí s jedním patrem, přesto promyšleně přetvořený prostor ani tentokrát nepřestává překvapovat zákoutími odhalujícími se spolu s příběhem. Záleží na divákovi, kterým z postav bude věnovat pozornost. Lze se například setkat s touhami a představami, ale i s nemilosrdným střetem s realitou. Výběr tématu i jeho uchopení může diváka přivést k souznění a ztotožnění, k čemuž přispívají vhodně vybraní a disponovaní herci. Zdá se, že Pomezí svůj potenciál zdaleka ještě nevyčerpalo...
(zadáno: 24.10.2022)
Autor D. Majling se pokusil převést vlastní komiks do dramatického textu, ale dialogům nedal potřebnou lehkost, jež by ladila s černým humorem. Těžkopádnost se přenesla i do inscenace, v níž se mísí více žánrů, které dohromady souzní jen částečně. Scénické a výtvarné řešení nepočítá s výraznější stylizací (ta by mohla komiksovému ději slušet více). Režisérka s dramaturgem a sehranou čtveřicí herců hledali vyvážení, ale dopracovali se k nadsázce snad až příliš jemné. Nicméně se podařilo několik vtipných a vděčných point. Ty možná část diváků uspokojí.
(zadáno: 12.10.2022)
Napínavá komedie s překvapivými zvraty, v níž jedna vyhrocená situace střídá druhou, se slibně rozvíjí, ale je zbytečně překombinovaná a zejména před pauzou v delší první polovině se poněkud „vyčerpá“. Přesto nelze autorské dvojici upřít jistou originalitu a několik postřehů o partnerských vztazích. Solidní nastudování. Pod dohledem režiséra a dramaturgyně se hercům daří udržovat diváka v napětí a trochu uhladit zmíněné problémy. Roli Patty není snadné ztvárnit tak, aby herečka svým projevem neiritovala více než charakter postavy; L. Rybová se s nelehkým úkolem poprala se ctí.
(zadáno: 12.10.2022)
Dech - MeetFactory 50 %
55%. Autor M. Samec se inspiroval několika zdroji, které spojil do zvláštně neuchopitelného textu, v jehož středu je Josef, resp. zmatený tok jeho myšlenek ve složité situaci. Většina inscenace je situována do tmy, což přináší ozvláštnění i úskalí. Propracovaný zvukový design ve spojení s podmanivým hlasem J. Hájka přinášejí silné momenty. Diskutabilnější je řešení, kdy B. Milotová představuje tři ženské postavy; herečce se pouhým hlasem vždy nedaří role odlišit, což může někoho mást, jiného naopak lákat v posílení pocitu Josefovy zmatenosti. Experiment potenciál látky a možnosti zvuku využil jen částečně, své příznivce si však možná najde.
(zadáno: 12.10.2022)
Albert Camus se inspiroval skutečností a ve svém dramatu položil otázky týkající se ošidnosti pozice revolucionářů či (ne)obhajitelnosti jejich skutků; nepomněl, s čím jsou revolucionáři konfrontováni a s čím se musejí potýkat. Nelze mnoho vytknout koncepci režiséra R. Štefančíka, jíž dobře slouží výprava a výrazná práce s hudbou a zvukem. Redukce textu zachovává podstatné myšlenky a posiluje nadčasovost. S režijním záměrem souzní i emoční přepjetí, které ale studenti bohužel neuhrají, vesměs nepřirozeně deklamují a náročné party jsou nad jejich možnosti. Zatím. Třeba se s reprízami s inscenací postupně sžijí...
(zadáno: 12.10.2022)
Do textu promítl R. W. Fassbinder své postřehy, resp. svůj názor na fungování společnosti. Situace, jimž přihlíží a posléze do nich proniká „mimozemšťanka“, se skládají v pesimistický obraz, bohužel v mnohém pravdivý. Dramaturgicky a režijně pečlivě vyložené, promyšlená koncepce zaujme prací s prostorem i nápaditým závěrem. Hra je sledem kratších situací, v němž se opakují typy postav, což vyžaduje specifický herecký přístup. Ten si studenti osvojili a nezalekli se ani explicitnějších výjevů.
(zadáno: 12.10.2022)
65%. D. Majling vybral motivy z předlohy S. Alexijevičové a obratně je spojil v ucelený dramatický tvar podávající obraz života v zaslepenosti, sebeklamu, marné naději. Každá z postav má přesnou funkci, kterou herci výtečně naplňují jednotlivě a navíc společnou souhrou tvoří skládanku, jež vlivem událostí nabrala nečekané aktuálnosti. Výborná práce se scénou a hudbou. Režie a dramaturgie neuhlídala přemíru textu a temporytmus, některé scény jsou bez zjevné účelnosti neúměrně protahované a dramatičnost kolísá.
(zadáno: 12.10.2022)
Autor a režisér P. Zelenka užil skutečnou mediální kauzu k volné interpretaci, aby mohl nahlédnout pod povrch a se souladným humorem se zamyslet nad širšími souvislostmi a motivacemi souvisejícími v prvé řadě s touhou po penězích. Proměnlivá scéna N. Tempíra kromě změn prostředí skvěle dotváří děj. Ústřední dvojici J. Pleslovi a E. Maximové se daří odkrýt více vrstev než většině herců ve vedlejších rolích, které režisér pod povrch nedovedl. Autorské režii chvílemi schází odstup a nadhled, některé situace vyznívají těžkopádněji. Zelenka českému divadlu sice „nadělil“ vydařenější počiny, Beckham však jeho ostatní tvorbě ostudu nedělá.
(zadáno: 12.10.2022)
Není dnes jednoduché najít smysluplný klíč k populární Shakespearově komedii, jejíž vyústění (tedy že žena má být podřízená muži) vlivem společenských změn poněkud zastaralo. Při sledování inscenace M. Langa si můžeme celou dobu klást otázku, co se nám snaží vlastně sdělit. Anebo se bavit komediálními situacemi, které se hercům daří rozehrávat. V alžbětinské době hráli divadlo i ženské role jen muži. Inscenace M. Langa má mužské obsazení z jiného důvodu, který se objasní na samém konci, kdy mohou „ptající se“ diváci dostat překvapivou a částečně uspokojivou odpověď. Zdánlivě nezajímavou ženskou roli Biancy A. Vacula výtečně ozvláštnil.
(zadáno: 12.10.2022)
Tvůrci shromáždili a použili autentické výpovědi lidí, kteří byli napojeni na klub Discoland, resp. Ivana Jonáka. Volba lidí ze stejného okruhu nutně musela vést k určité jednostrannosti, přesto má inscenace nespornou dokumentární hodnotu. Výpovědi dostaly obecnější přesah opouštějící hranice podniku. Bravurní je rovněž herecké ztvárnění i zakomponování nápadu, že některé herečky hrají mužské postavy či zvířata. Slibný rozjezd bohužel vystřídá stupňující se jednotvárnost, zmiňované detaily se stávají stále nezáživnějšími a z hlediska vypovídací hodnoty méně přínosnými. Přesto se skláním před poctivou prací týmu a volbou neprobádané cesty.
(zadáno: 12.10.2022)
75%. Pohybová inscenace, do níž jsou v malé míře nenásilně implementovány činoherní prvky. Hudba a sound design vytvářejí působivý a příhodný základ pro tanečníky, kteří choreografie skvěle zvládají. V důmyslném pohybovém aranžmá nepůsobí činoherec jako ten, co za tanečníky pohybově zaostává. Forma je v dokonalém souladu, vizuálně vše ladí a oslňuje. Bylo vybráno téma, které nebývá často zpracováváno. Uchopení a rozvíjení L. Vagnerové zaujme nespočtem nápadů, myšlenky by si však zasloužily dramaturgické „utřídění“, pro diváka může být chvílemi těžké se zorientovat.
(zadáno: 12.10.2022)
Édouard Louis popsal vlastní zkušenosti oběti násilného činu a především to, čím procházel po sdílení se svým okolím i s lidmi v různých institucích. Tomáš Loužný v dramatizaci zachoval různé pohledy zúčastněných, vedl herce k víceznačnosti a relativizování, v inscenaci tak Louisovo poselství zachoval. Zaujmou scénografické nápady, živá hudba I. Sedláčka, herecké výkony v čele s O. Hesem. Záleží však na divákovi, jestli se v jeho vnímání jednotlivosti kompaktně propojí a zda bude chtít o nejednoznačném problému přemýšlet.
(zadáno: 12.10.2022)
Několik témat, která jsou pozoruhodná sama o sobě, propojuje Sjón v románu s nezaměnitelností sobě vlastní. Režisérka K. Polívková ve spolupráci s T. Hofovou našly originální cestu, jak pracovat s hloubkou předlohy a jak ji zprostředkovat. Divákovi se vyplatí alespoň rámcová znalost kontextu, s níž mu snáze naskočí vyvolávané asociace a může najít více prostoru nechat na sebe působit silné momenty. Vizuálně pozoruhodný tvar spojující herecké akce, živou hudbu, scénografii a projekce; podobně dotažená forma není v českých divadlech běžně k vidění. Pasáže s titulky může být složitější vnímat, ale i tento postup je pro konzistenci důležitý.
(zadáno: 12.10.2022)
Debutující režisér V. Bastl se ve své dramatizaci bestselleru soustředil na mezilidské vztahy, mezi něž vstupuje závislost na heroinu a s ní spojená dětská prostituce. Rovina (zničující) závislosti se sice neztrácí, ale je přítomna spíše v druhém plánu a inscenace tak vyznívá více jako „vztahové drama“. Kladem jsou smysluplné nápady, pečlivý výklad charakterů a energie herců. V hlavní roli září autentická K. Zapletalová. Její věrohodnosti v každé větě se ostatní sice nevyrovnají, ale vhodný výběr aktérů ve spojení s jejich nasazením přináší scénám potřebnou sílu.
(zadáno: 12.10.2022)
Inscenace z roku 2004 v novém nastudování. V podání pohybově a pěvecky disponovaných účinkujících mají písně a vydařené choreografie sílu a odvádějí pozornost od nedostatků v nevyrovnané činoherní složce, do níž kvůli nedostatečné režijní pečlivosti „cikánský“ naturel a energie pronikají jen v malé míře nebo vůbec. Herecky výrazněji zaujmou jen J. Tesařová a F. Kaňkovský, ostatní role zůstávají více či méně nenaplněny.
(zadáno: 12.10.2022)
(zadáno: 9.9.2022)
Román Josefa Formánka, spjatý s Ústím nad Labem, se v Činoherním studiu dočkal více než důstojného zpracování. Režisér Filip Nuckolls se svým týmem a herci ukočíroval tvar do podoby, v níž se neztrácí podstatné. Na dobové a politické paradoxy je kladen správný důraz. Tíhu mimořádně náročné hlavní role unesl Petr Uhlík. (více v článku na blogu)
(zadáno: 9.9.2022)
Camus do své rané hry otiskl myšlenky o mezilidských poutech a míjení, o nevyzpytatelnosti cest a nečekaném nalezení nepředpokládaných cílů. Děj vyznívá vykonstruovaně, což je pravděpodobně ve značné míře záměr. Najít funkční inscenační klíč není snadný úkol a existuje řada způsobů. Intimní prostředí Eliadovy knihovny umožňuje práci s detailem, čehož režisér a herci naplno využili. Dodávají slovům podtexty, užívají odstíny z nejjemnějších, zároveň hledají východiska v textu a nenásilně upozaďují zmíněnou vykonstruovanost. V těsné blízkosti může být divák vtažen do sevřené atmosféry. Inscenace si zasluhuje pozornost a doufejme, že ji získá.
(zadáno: 9.9.2022)
Koncepci nescházel nápad, ale režisérka s dramaturgyní jej nesvedly náležitě domyslet a docílit uceleného stylu, v němž forma slouží obsahu. Výrazná hudební složka se ze začátku jevila jako nosná, ale posléze se s ní pracovalo nahodile a potenciál idey zůstal nevyužit; podobně tomu bylo s řešením pohybu. Neobratné prostorové řešení a scénické prvky (např. prosklené kvádry) herce spíše svazovaly. Inscenace působila nejsilněji ve chvílích, kdy hercům bylo umožněno zapojit svou iniciativu a rozehrát situace. Právě verva převážně ostravského ansámblu se stala záchranou problematické a neujasněné koncepce.
