Redakce

Pavel Širmer

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (2000)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 7.7.2022)
65%. Písně Marty Kubišové, doplněné o střípky z jejího života. Inscenace neměla být dokumentem, ale spíše zábavou; v tomto ohledu je přijatelným kompromisem na slušné úrovni. Silnou osobnost zpěvačky se složitým osudem autorka vystihla, někdo může mít problém ztotožnit se s přílišným zjednodušením charakterů vedlejších postav (zejména H. Vondráčkové). Diskutabilní je i umělecká licence některých zkratek, např. okolnosti převzetí posledního Zlatého slavíka. Pěvecky solidní B. Kohoutová zůstala do značné míry sama sebou, ale s postavou se neminula. Bonusem je živý hudební doprovod herců, kteří zároveň zdatně obstarávají vedlejší role.
(zadáno: 7.7.2022)
75%. Goebbelsova sekretářka nikomu přímo neublížila, ocitla se ve víru válečných událostí, o nacistických zvěrstvech měla omezené povědomí a důsledky snad ani nemohla domyslet. Přesto věděla, že leccos není v pořádku a zavírala oči. A ani s odstupem nepřipustila, že by třeba mohla nést určitou vinu... Režisér R. Špaček přenesl poselství Hamptonova monodramatu na jeviště a poskytl dobré zázemí K. Macháčkové, která zestárlou Brunhildu podala autenticky a přesně. Téma hry není ohraničené časy 2. světové války, zřetelné paralely bychom viděli při pohledu na poslední roky a v kontextu událostí posledních měsíců hra znepokojuje ještě intenzivněji.
(zadáno: 7.7.2022)
Autor a režisér T. Dianiška vystihl osobnost legendárního komika a libereckého rodáka Vlasty Buriana, vyvážil jeho přednosti, slabosti i stinnější stránky. Šťastné obsazení V. Korytářovou, jež nesklouzává ke karikatuře ani povrchní imitaci, nechává nahlédnout do komikovy duše a v neposlední řadě je výtečná pohybově. Takto skvělý výkon je na jevišti k vidění málokdy! Další herci, střídající plejádu vedlejších a epizodních rolí, nejsou pouhým „křovím“. Přestože inscenace neměla být dokumentem, ale především divadlem, přece jen by snesla pečlivější práci s fakty a významnými vnějšími okolnostmi, které mnohdy zůstávají příliš upozaděny.
(zadáno: 7.7.2022)
75%. Z původní Lorcovy hry použil S. Stone především motiv bezdětné ženy a ten přenesl do současnosti. Hrdinka ale řeší odlišné vztahové a osobní peripetie, propadá beznaději jiného druhu, vyústění se odchyluje zásadně. Lorcův motiv je domyšlen a pozměněn účelně a výstižně. Výprava i hudba slouží poctivé inscenaci M. Amslera, která stojí zejména na jím dobře vedených hercích. V náročné hlavní roli N. Horáková prakticky nezmizí z jeviště a poradila si s obtížně vyjádřitelnou proměnou postavy. Ve vedlejších rolích herci věrohodně zachytili funkce svých úloh v dramatu. Výborný dramaturgický tah!
(zadáno: 7.7.2022)
Autor a režisér D. Drábek napsal herecky vděčné postavy stárnoucích lidí, jimž se život příliš nepovedl, ale přesto se nevzdávají. Obsazení aktéři s P. Tomicovou v čele se rolí zhostili sympaticky a otiskli do nich lidský rozměr. Samotná hra je však skládankou nahodile užitých a nevěrohodně poskládaných motivů. Vtipnější okamžiky, v nichž se sem tam ozývá Drábkovský humor, střídají hluchá místa. Stopáž je nepřiměřená, téma a děj by vydaly na kratší inscenaci bez pauzy. Kdo sleduje Drábkovu tvorbu, může ho při sledování napadnout, jestli se jako autor nevyčerpal a nesnažil se za každou cenu splnit zadání vytvořit inscenaci vlastní hry.
(zadáno: 7.7.2022)
Méně uváděné Ibsenovo drama „zestárlo“, v původním rozsahu a podobě není pro dnešní jeviště vhodné. Režisérovi Š. Dominikovi a jeho týmu se podařilo akcentovat stále platné myšlenky o toleranci, osobní svobodě nebo rozporech mezi iluzí a pravdou, resp. mezi touhou a realitou praktického života. Zdařilá úprava by přesto snesla zkrácení některých dialogů, které brzdily jinak vyvážený temporytmus. Dynamická scénografie, efektní organizace prostoru, souznící hudba. Herci s K. Baranovou v čele věrohodně vystihli nejednoznačné a složité charaktery.
(zadáno: 7.7.2022)
Groteska v lecčems připomíná Smočkovo legendární dílo „Podivné odpoledne dr. Zvonka Burkeho“ a inscenace režiséra J. Dulavy rovněž místy nese otisk provedení Činoherního klubu, v němž jako herec léta vystupuje. Manželé Dykovi dovedně rozehrávají humor s morbidním nádechem. Některé pasáže se nesou na vážnější vlně a s nimi se režisér s herci vypořádává s kolísavějším úspěchem. Žánr grotesky skýtá řadu úskalí a není jej snadné zvládnout, v tomto případě zúčastnění obstáli.
(zadáno: 7.7.2022)
Vizuálně efektní forma, v níž souzní výprava, světelný design a projekce, působivá původní hudba. Obdivuhodné nasazení J. Ciny, jenž má dar svým projevem zaujmout a udržet pozornost po celé představení, navíc disponuje pěveckým a pohybovým nadáním. Ve scénáři využívá Š. Caban některé motivy Exupéryho díla, s atmosférou a poetikou předlohy se nemíjí. Postavu Malého prince, který je v inscenaci jen Princem, posouvá do jiné roviny. Z filozofické hloubky knížky se do inscenace bohužel dostal jen zlomek, obsah až příliš ustoupil formě.
(zadáno: 7.7.2022)
65%. „Neučesaný“ inscenační tvar, na němž se mělo ještě pracovat. Přesto vznikl počin s těžko popsatelnou osobitou atmosférou, který o autistech a lidech v jejich okolí vypověděl mnoho výstižného a pravdivého. A třeba se našli i diváci, kteří se dokázali pobavit, vcítit či dojmout.
(zadáno: 7.7.2022)
35%.
(zadáno: 7.7.2022)
(zadáno: 1.7.2022)
65%. V dění, které se odehrává v několika patrech domu, se vyznají asi jen znalci Bulgakovova románu či některého ze zpracování, ti mohou rovněž ocenit nespočet detailů. Sympatické rozvinutí nadčasovosti související s Wolandem. Zblízka je patrný nejednotný herecký styl a nevyladěná míra přehrávání. Výklad charakterů někdy zavání povrchností, nedomyšlený je smysl začlenění některých nedostatečně rozlišených vedlejších postav. Obejití scény ve varieté je asi zapříčiněno podfinancováním, s nímž česká kultura zápolí. Inscenace nepatří k vrcholům českého imerzivního divadla, přesto je zážitek z návštěvy intenzivnější než u řady kukátkových počinů.
(zadáno: 24.5.2022)
75%. Myšlenky básnířky Sylvie Plath (o identitě, postavení žen, vztazích apod.) se v inscenaci J. Horáka nenásilně prolínají s „výlety“ do pozoruhodné tvorby. Na dílčí řešení lze mít jiný názor, efektní závěr se lépe chápe se znalostí souvislostí (dostupných např. v programu). Inscenační záměr je však naplněn! Těžištěm je skvělý výkon P. Štorkové, jež obsáhne mnoho významových rovin a balancuje mezi střídajícími se náladami, humorem i tragikou. Kromě hodnotného poznání má divák možnost prožít silné emoce různého druhu, některé může znát z vlastní zkušenosti. Pomocnou ruku herečce podává scénografie s překvapeními a hudba.
(zadáno: 24.5.2022)
Autor S. Temperley osobnost Florence Foster Jenkinsové zpracoval divácky vděčně, vytěžil však spíše jen zlomek nabízeného potenciálu. Režisérovi M. Čičvákovi se promyšlenou prací s prostorem a s herci podařilo dosáhnout vhodné atmosféry a dostat do popředí přednosti hry. Hudebně nadaný O. Brousek skvěle hraje na klavír a jeho herectví zaštiťuje výrazné výstupy B. Štěpánové. Ta především jedinečně nastudovala falešný zpěv árií a písní. Charakter Florence pak v souladu s koncepcí pojala civilněji a bez větší nadsázky, k níž herečky svádí např. známější komedie P. Quiltera Je úchvatná.
(zadáno: 24.5.2022)
Ceněný český film pro jeviště zdramatizoval M. Františák, v silném příběhu se podařilo zachovat témata morálky, odpovědnosti a svědomí, které se neztratily ani ve zpracování DnV. Režisér P. Khek dobře vymyslel inscenační model, scénograf účelně naložil s prostorem. Režisérovým dluhem na inscenaci je práce s herci. Baranovy emoce nejsou v podání T. Dastlíka vždy věrohodné, o poznání přijatelnější je občasná přebujelost patosu D. Bambase. Větší pravdivosti se dobrali M. Holý a Š. Vaculíková. Úroveň výkonů ve vedlejších rolích kolísá od lepších (S. Skopal, A. Petráš) až k bohapusté šmíře (E. Režnarová, P. Rímský).
(zadáno: 24.5.2022)
Drama J. Geneta Služky se stalo hlavním východiskem scénáře, do něhož M. König promítl i další (nejen autorovy) texty. Půdorys původního dramatu se tak rozšířil o osobní témata, která Genet ve vlastním životě řešil a která se otiskla i v jeho tvorbě. Název inscenace je nápaditou slovní hříčkou, variace příjmení nastiňuje i jeden z klíčových motivů. Je zábavné zblízka sledovat skvělou práci tří herců, pohrávajících si s významy a přecházení převážně do ženských rolí. Nezvyklé a funkční scénické řešení. Problémem je těžce přístupný textový kompilát, resp. rozporuplná spojitost dílčích motivů a zastřený celkový smysl.
(zadáno: 24.5.2022)
55%. Hra M. Epsteina se žánrově blíží noir detektivce, jejími klady jsou netuctová zápletka, překvapivé rozuzlení a jistý přesah. Ve VD hru k premiéře dovedl až druhý tým. Ani oni si však zcela neporadili s tím, že se text jevišti nezvykle „vzpírá“. Dramatická rovina je místy nevěrohodná, zamýšlený účel komediálních prvků vesměs nevychází a se zbytkem se tluče. Některé pasáže měly být přepsány (třeba ve spolupráci s autorem), následně by se mohlo podařit najít s herci vhodnější vyznění. Na jeviště však přesto pronikla nesamozřejmá jedinečnost, která může přinést jisté obohacení, resp. pocit, že čas v divadle nebyl promarněný.
(zadáno: 24.5.2022)
65%. Povedená adaptace bestselleru M. Haddona na českých jevištích zdomácněla. Solidní příbramské nastudování dojemný příběh autistického chlapce vhodným způsobem předává, ale více jej ocení diváci, kteří se s ním v této inscenaci seznámí. Režisér P. Hruška rozvinul některé zajímavé nápady (např. rámec s inspicí). V náročné hlavní roli K. Grygar obstál, v jeho podání je ztvárnění autismu ve formě z „přívětivějších“. Zaujala i věrohodná H. Lapčíková v roli matky Judy. Některým z dalších herců, zejména L. Valenové a L. Typltovi, chybělo důslednější vedení, unikly jim některé podstatné rysy Siobhan, resp. Rogera.
(zadáno: 24.5.2022)
65%. Drama nemá obvyklou stavbu, jde převážně o vyprávění, do něhož občas pronikají dialogy. Zároveň hra patří k těm, u nichž nejsou repliky autorem přiděleny a inscenátorům je ponechána volná ruka nejen z hlediska počtu účinkujících. Režisér J. Horák zvolil čtyři herečky a herce, přičemž v titulní Magdě se aktérky střídají. Každý z obsazení přispěl svou jedinečností a společně nezvyklý příběh se zvláštní atmosférou odvyprávěli tak, že může zaujmout. (Ne)vcítění závisí na nastavení konkrétního diváka. Scénografické řešení má nápad, ale v celkovém kontextu se neukázalo příliš dynamickým, hercům chvílemi nepomáhá.
(zadáno: 24.5.2022)
65%. Divadlo Aqualung přivedlo na scénu další z Briggsových adaptací fantasy knih T. Pratchetta (překlad opět vznikl pod vedením P. Dominika). Tentokrát má příběh detektivní ráz a pátrání po pachateli odhalí provázanost podsvětí s vyššími kruhy. Žádná ze složek inscenace J. Kačmarčíka neselhává. Přes poměrně dlouhou stopáž zůstává podívaná svižná a zábavná až do konce, na čemž mají zásluhu i herci; jmenovat si zaslouží především G. Hašek a M. Dusbaba. Čeští diváci mohou být stále ještě zmlsaní dvěma Pratchettovskými tituly Divadla v Dlouhé, které zůstává v realizaci nedostižné; tato část návštěvníků může „něco“ postrádat.
(zadáno: 24.5.2022)
Anotace nastiňuje téma, které lze v inscenaci nalézt, ale bez jejího přečtení je jeho rozeznatelnost sporná. Převážně pohybové divadlo, které je příjemné a zábavné hodinku sledovat. V případě tohoto počinu jde spíše o souhru více složek a o kompaktní celek, jehož jsou jednotlivci součástí. Studenti sami o sobě příliš prostoru k vyjádření nedostali. KALD má se studenty rozvíjet alternativní přístup k divadlu a jiné formy vyjádření, což tento projekt splňuje.
(zadáno: 24.5.2022)
Autor Jan Tošovský měl jistě dobré úmysly a použil ve scénáři zdroje, které si zaslouží pozornost. Režisér J. Frič, výtvarníci, hudebník a herci se snažili s textem utkat. Na jevišti se sice odehrávalo něco nezaměnitelného, ale zároveň nesmírně těžce srozumitelného. Možná byla chyba, že Tošovský byl sám sobě dramaturgem, další oči chyběly. Experiment patřil do mnohem menšího sálu s menší kapacitou. Třeba se našla hrstka diváků, které inscenace oslovila. Já jsem do ní proniknout nedokázal...
(zadáno: 24.5.2022)