Redakce

Pavel Širmer

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (2000)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 12.10.2023)
Maďarská režisérka E. Eszenyi hru neinscenovala prvně, navíc má se Shakespearem bohaté zkušenosti i ze svých českých režií. Také tentokrát uplatnila svou tendenci vést herce k výraznému ztvárnění emocí, aniž by bylo na psychologii rezignováno; pod jejím vedením se soubor MDP ukazuje v dobrém světle. Posílená a efektní hudební složka přinesla dynamiku, byť se zhudebněním pasáží se mohlo pracovat systematičtěji. Některé z výtvarných výstřelků byly sice zbytné, ale vizuální stránka se s koncepcí rovněž neminula. Nastudování nemusí zklamat konzervativní diváky, ani ty, kteří hledají modernější zpracování klasiky.
(zadáno: 12.10.2023)
V pozoruhodném textu L. Brutovský nahlíží na antické téma z jiné perspektivy a v četných narážkách bez násilného vnucování nabízí spojitosti s naší přítomností a konkrétními jedinci. Nesnadno interpretovatelný text předávají J. Oľhová a P. Konáš bravurně. Výrazný podíl výtvarna ve spojení s hudbou a pohybem s koncepcí souzní. Přestože se v prostoru Divadla Komedie zásluhou herců Brutovského slova neztrácí, lépe by vynikla ve větší blízkosti diváků a herců, resp. v komornějším prostoru nebo jiném uspořádání sálu.
(zadáno: 12.10.2023)
65%. Myšlenkovou hodnotu Fraynovy hry ocení i odborníci na fyziku, nejednoznačnost složité situace je dobře vystižená a doplněná mnoha okolnostmi. Struktura dramatu však představuje pro tvůrce úskalí. Režisér J. Špalek hru po letech nastudoval v nové koncepci pozměněné pro Klubovnu, jejíž komorní prostor lépe svědčí udržení pozornosti a vstřebání nesnadno stravitelných dialogů. Přestože i zde nejeden divák místy „zabloudí“, stojí za to se zkusit náročnějšímu zážitku vystavit. Srovnání může být přínosné i pro pamětníky předchozí verze, kteří zde spatří herce užívající úspornější prostředky a zcela odlišné vyznění postavy Heisenberga.
(zadáno: 12.10.2023)
Méně známá Havlova aktovka o střetu intelektuála s „vyčůraností“ vesničanů zůstala i po desetiletích vtipná, nezastarala ani většina z jejích motivů. Režisér V. Morava využívá jediného herce, jenž si vypomáhá rekvizitami a loutkami vhodně ilustrujícími děj. Sám na jevišti dokázal Š. Tuček zaujmout, smysluplně užíval širší škálu výrazových prostředků a díky jeho podání se neztrácel ani humor. Autentický autorův hlas z nahrávky potěšil. Krátká necelovečerní inscenace může dobře fungovat i jako doplněk jiné akce.
(zadáno: 12.10.2023)
Blog anonymní autorky nepostrádá humor, objevují se v něm trefné postřehy o vztazích i poměrech v kultuře, nicméně po obsahové stránce nepřekračuje limity „kratochvíle“ (v dobrém slova smyslu). Zručně zdramatizované, dynamicky inscenované, zahrané energicky a s chutí. Vkusný oddechový divácký titul jistě nebude trpět nedostatkem zájmu, vhodné doplnění repertoáru.
(zadáno: 14.8.2023)
65%. S původní Marlowovou hrou je po staletích takřka nezbytné naložit volněji a přikročit k radikálním zásahům. Režisér J. Čermák redukoval text, omezil počet postav, situoval dění do současnosti, hledal a posiloval stále platné myšlenky. Ke smysluplnému posunu v charakterech dospěl zejména s M. Kernem v titulní roli a s D. Šafaříkem v trojroli. V koncepci se dobře uplatnily i přízvuk a jinakost B. McFadden. Čermákova osobitá estetika se s tématem hry nemíjela, podstatnou část inscenace se však ocitala příliš v popředí na úkor předaného sdělení, které se s potřebnou intenzitou projevilo až ve scéně před Edvardovou smrtí.
(zadáno: 14.8.2023)
Ze Stosselovy knihy o úzkostech byl pro inscenaci užit zejména motiv spojený se svatbou. Diváci jsou pozváni na „zkoušku“ svatebního dne, která má pár potýkající se s úzkostmi na náročnější den připravit. Podstatnou úlohu má v inscenaci živá hudba. Hranice mezi herci a publikem jsou stírány nenásilnou interakcí, během níž dojde k zapojení některých diváků. Ve své podstatě ponuré téma je zpřístupněno vhodným humorem, aniž by bylo zlehčováno. S některými z „odboček“ se sice divák ztotožnit nemusí, nesporně však jde o počin, který vzhledem k originální koncepci stojí za vidění a může překvapit i častého návštěvníka divadel.
(zadáno: 14.8.2023)
Více než patnáctileté trvání plzeňského festivalu úspěšně uzavřela komediální adaptace románu J. Buchana, resp. filmového zpracování A. Hitchcocka, často se objevující i na našich jevištích. Režisér Z. Bartoš našel s herci pro žánr parodie vhodnou míru nadsazení, situace byly dobře pointovány. Aktéři projevili komediální talent, rozdílnost každého z nich kořenila celek a zároveň vzájemně ladila. Občasné zapojení publika a improvizace, které nesklouzávaly k lacinostem, přinesly zpestření. Na konci letního bloku herci přidávali lehce přes míru, což neprospívalo dynamice a svižnosti celku, naštěstí se však zvládali vracet k nastavené laťce.
(zadáno: 14.8.2023)
Na začátku tři sympatičtí lidé, kteří nechtějí nikomu ublížit. Nastalé okolnosti vztahy zkomplikují a mají neblahé důsledky nejen pro ně. Do hry S. Gray promítl cenné postřehy, které jsou (možná vzhledem k autobiografickým prvkům) navíc poměrně unikátní, což není v dramatech tohoto druhu samozřejmostí. Této hodnotě ubližuje přemíra slov, v nichž se někdy bezúčelně opakují myšlenky a odvádí pozornost od podstatného. Tato úskalí režie P. Ondrucha zdolala pouze částečně, pod jeho vedením však herci náročné role naplnili a obohatili. A se ctí vybalancovali i některé vyhrocené pasáže, v nichž bylo nesmírně náročné udržet věrohodnost.
(zadáno: 14.8.2023)
65%. Z autorského hlediska jde o standardní situační komedii, která není ničím výjimečná, ale inscenátorům poskytuje solidní základ. Režisérka J. Kališová s herci dobře pointovala humorné situace, s postupem děje se daří stále více překvapovat a bavit autorem obratně napsanými zvraty. Zároveň hercům nedovolila sklouzávat k nežádoucím lacinostem, k nimž může žánr svádět. Role uklízečky umožnila N. Boudové sáhnout i k méně vídaným zákoutím jejího komediálního talentu; k dotvoření postavy jí pomohly i kostýmy. V sehraném týmu potěší i přítomnost méně okoukaných tváří. Poctivé nastudování po všech stránkách.
(zadáno: 13.6.2023)
75%. Soubor rozvíjí svou poetiku, která se stále nevyčerpala. Nejprve se odehraje pohádková aktovka „Sultán nad zlato“ s umnými jazykovými hrátkami M. Šotka a písněmi I. Orozoviče. Ve vyrovnané pánské sestavě si možnosti ženských rolí užívají M. Šotek a J. Suchý, třešinkou na dortu jsou L. Polišenská na plátně jako sultán a hlas I. Janžurové přinášející nečekaný zvrat a pointu. Po skončení aktovky následuje „kvidoulí“ pásmo, v němž se sice občas nedaří nenásilně navazovat, ale přesto zůstává zábavné. Mezi „příspěvky“ jsou mimo jiné s jemnou ironií a nadhledem přetřásány potíže s korektností poznamenávající už i umění.
(zadáno: 13.6.2023)
Autorka zpracovala složitost posouzení (ne)dobrovolnosti při sexu, navíc zkomplikované rozporem mezi právem a morálkou; subjektivita více stanovisek na tutéž situaci přináší obecnější pohled na mezilidské vztahy a nejednoznačnost jejich vnímání. Téma autorka uchopila komplexně a úspěšně, méně se jí už dařilo v jednání postav, které se místy pohybuje na hraně uvěřitelnosti. Výklad režiséra Š. Dominika a precizní práce s herci zmíněnou nevěrohodnost zmírnily. Vyrovnané herecké výkony je radost sledovat. Hra překvapuje do samého konce, divák může stále přemýšlet, případně konfrontovat s vlastními zkušenostmi.
(zadáno: 13.6.2023)
Slovenská autorka staví vedle sebe tři páry s odlišným přístupem k rodičovství, kteří se o vánočních svátcích ocitnou v porodnici a setkají se s odměřenou zdravotnicí, jež má stejně jako oni také svá tajemství... Do komediálních situací postupně pronikají vážnější tóny, konfrontací vycházejí najevo paradoxy v mateřství, otcovství i ve vztazích. Režisér O. Sokol vhodně vybral herce, kteří pod jeho vedením postavy nejen vystihli, ale zároveň obohatili osobitostí. Pozoruhodná scéna A. Pitry umožňuje uplatnit přínosné nápady. Na stále rozmanitějším repertoáru ČK nelze titul přehlédnout.
(zadáno: 13.6.2023)
Působivou hudbu S. Levaye poznamenalo libreto M. Kunzeho. Výborný nápad s přítomností atentátníka Lucheniho kazí problematicky napsaná postava Smrti a povrchní uchopení osudů Sissi, vztahů i historických událostí. Ani dobrá práce překladatele M. Prostějovského slabiny libreta nezakryla. V inscenaci L. Olšovského převážily klady – kvalitní hudební nastudování, výtečné pěvecké výkony a výtvarná stránka s velkorysou výpravou zmírňující těžkopádnost. Účinkujícími profesionálně zvládnutá choreografie nebyla šťastně koncipovaná a některá úskalí zdůraznila, režisér rovněž neuhlídal Lucheniho afekt. Pouhá komerce, ale kvalitně nastudovaná.
(zadáno: 13.6.2023)
Písně H. Zagorové měly široký záběr, nejzásadnější se nesly na sentimentálnější vlně, přesto občasné závany podbízivosti nepostrádaly vkus. Něco podobného se dá říci i o libretu U. Donátové, souznícím se známými i méně známými zpěvaččinými písněmi, které se navíc podařilo nenásilně propojit v souvislý příběh. Vážnější okamžiky jsou vyváženy občasným humorným odlehčením, resp. písněmi lehčích žánrů. Kvalitní hudební a pěvecké nastudování, herecky ucházející. Písně mají vesměs komorní ráz a muzikál by se klidně obešel bez company. České pokusy o jukebox muzikály často nedopadají dobře, inscenace J. Kříže patří mezi světlé výjimky.
(zadáno: 13.6.2023)
65%. Ursidilovu povídku adaptoval např. D. Jařab pro inscenaci „Kvartýr“, komornější zpracování T. Boučkové vzniklo a mimo Prahu bylo uvedeno ještě dříve. Lze polemizovat o autorském řešení úvodu s rychlou zmínkou okolností odchodu majitelů bytu. Záhy se však rozběhne příběh obyčejné služky, jež se pouhou nerozvážností ocitla na scestí, odkud se těžko hledá cesta ven. Režisérka H. Burešová s herci po počátečním odlehčení pečlivě dávkuje pozvolna se stupňující napětí. V dobře přizpůsobeném prostoru foyer, v blízkosti herců, s drobnou interakcí a klavírním doprovodem se odehraje působivé drama, jehož poselství neuvízlo v době protektorátu.
(zadáno: 30.5.2023)
Zeyerovo drama se poslední dobou častěji inscenuje bez Sukovy hudby, která přes nespornou krásu může potenciální inscenaci „tříštit“ a též jí sluší nákladný živý orchestr. Plzeňské nastudování je vzácnou možností setkání s původní formou melodramu. Režisér Š. Pácl zmíněné nebezpečí zdolává, navíc naivněji se jevící vyznění úspěšně odlehčuje nenásilným humorem. Skvělé ztvárnění technicky dobře vybavenými herci. Dynamická scéna vhodně pracuje hlavně s kouzlem velkého prostoru. Různorodost ženských kostýmů, řešení „rozdvojení“ Mahuleny a Vratka a některé další detaily naopak nemusí vést diváka správnou cestou. Ambiciózní uznáníhodný projekt!
(zadáno: 30.5.2023)
75%. Inscenace se nezabývá jen osudy rodiny Oty Pavla během války, ale i událostmi spisovatelova pozdějšího života (přátelství s A. Lustigem, sňatek, problémy s psaním, duševní nemoc, předčasná smrt), které zdaleka nejsou v tak širokém povědomí, ani se příliš často nezpracovávají. Povedená koláž z Pavlových předloh a dalších zdrojů zabírá dlouhý časový úsek, dialogy nejsou prázdné ani kostrbaté. Srozumitelně je předán silný příběh, jehož některé pasáže se odehrávají pár kroků od budovy divadla. Snad jen režisér mohl herce dovést k větší soustředěnosti a detailnější kresbě charakterů, které se tu a tam trochu „ztrácely v situacích“.
(zadáno: 30.5.2023)
Petr Lébl patřil k nejvýznamnějším osobnostem českého divadla 90. let, jeho umělecký odkaz je stále živý, stejně jako povědomí o dobrovolném odchodu ze života. Zpracování nezveřejněných deníků z posledního roku života, kdy se souhrou okolností ocitl v milostném trojúhelníku a jeho duše v bludném kruhu, sice zobecňuje bolest pramenící z neopětované lásky, ale zhlédnutí bude větším přínosem pro zájemce o jeho osobnost. Mluvené slovo není v popředí, významné zastoupení mají pohyb a hudba. Některé nápady mohou oslnit, s jinými se divák ztotožnit nemusí, případně může tápat nad jejich smyslem. Specifičnost však činí počin nepřehlédnutelným!
(zadáno: 30.5.2023)
Tým s režisérem O. Křížem v čele asi leccos přezval z liberecké, resp. budějovické verze, jeho inscenace však stále funguje. Obsazení hlavních rolí z větší části prochází všemi nastudováními, přesvědčivé, jisté a zralé herecké a pěvecké výkony. Nelze nezmínit K. Bohatovou, jež pro nesnesitelný hlas Liny našla správnou polohu, která nepřestává rozesmávat celé představení. Jak už zaznělo, výprava by mohla být oslnivější, živý orchestr by přišel vhod. Nicméně na pražské komerční scéně není úplně obvyklé nastudovávat „klasiku“ muzikálového žánru, zvlášť takto poctivým způsobem.
(zadáno: 30.5.2023)
Režisér O. Štefaňák pracuje v dramatizaci Kafkova nedokončeného románu s jeho absurditou, kterou zdůrazňuje, opomenut není ani existenciální rozměr díla. Přízvuk původem bosenského herce H. Zahiroviće v hlavní roli skvěle umocňuje pocit jinakosti ve světě, v němž se nedokáže zorientovat. Nespočet přínosných nápadů občas naruší pasáže, kdy humorné situace dostávají příliš mnoho prostoru, aniž by sloužily myšlence. Inscenace okouzluje svou bezprostředností, čemuž pomáhá stírání odstupu mezi jevištěm a hledištěm, komunikace s diváky, interakce. V závislosti na skladbě publika se lze na reprízách dočkat i nevyzpytatelných zpestření.
(zadáno: 16.5.2023)
Více než pohádkou je předloha K. Šiktance poetickým příběhem s několika nadpřirozenými motivy, situovaným na venkov, kde byl život těsně spjatý s přírodou a lidovými zvyky. V původně rozhlasové hře z roku 1997 lze vnímat návaznost na tvorbu českých národních klasiků (Němcová, Erben) a je záslužné pomáhat dílo dostat do povědomí nejen mladé generace. V inscenaci režiséra D. Šiktance je na jeviště srozumitelně přenesené hodnotné poselství příběhu s jeho silou a působivostí. Vhodný rodinný titul může oslovit (a možná i dojmout) nejen děti, ale i jejich dospělý doprovod.
(zadáno: 16.5.2023)
65%. Poctivé zpracování klasického muzikálu s živým orchestrem a profesionálně odvedeným hudebním a pěveckým nastudováním. Líbivá netěžkopádná scénografie, několik dobrých nápadů režiséra M. Němce. Hlavní představitelka Ch. Režná proměnu Elizy zachytila, vyhnula se nebezpečí nepřirozené přepjatosti v prvních scénách, k zazáření ale něco málo chybělo. Od svých předchůdců se L. Olšovský značně odchýlil a vtiskl Higginsovi osobitý „šmrnc“, aniž by charakter popřel. Ve vedlejších rolích se zaskvěli M. Steinmasslová a M. Holec. Muzikálu by prospěly výraznější škrty, které by vedly ke zrychlení vnitřního tepu nepřiměřeně dlouhé stopáže.
(zadáno: 16.5.2023)
Válečná doba a s ní nemoc zabíjející starší generaci - zamrazí, že se smutně aktuální Čapkova slova nemusela pozměňovat. Výrazné krácení a úprava jsou základem dynamické inscenace vypořádávající se se zastaralou formou původního textu pomocí rozmanitých a vzájemně souznících postupů (scénografické nápady, light design, zpívané pasáže v latině, kontextové citáty). Opodstatněné obsazení dvou hlavních rolí jedním hercem, s náročným úkolem však M. Donutil zatím místy zápolí. Jako Sigelius zaujme M. Kačmarčík, není však zřejmé, proč mu byla svěřena i role matky. Naopak mužskou roli Krüga E. Salzmannová ve scénách s Maršálem obhájí.
(zadáno: 16.5.2023)
Spíše než muzikálem je inscenace nezvyklou hudební komedií. Mnohokrát viděná základní zápletka i dramatická stavba jsou okořeněny černým a mnohdy morbidnějším humorem a především povedenými a ansámblem bravurně zvládnutými písněmi. Významným bonusem je vklad herců, kteří pod vedením režiséra D. Ondříčka pozvedají chatrnější základ. Hlavně díky nim komedie funguje a rozesmává publikum. Repertoár DD má naštěstí jinak vyšší ambice než „pouhé“ pobavení a tento v dobrém slova smyslu divácký titul představuje vhodný doplněk.