Redakce

Pavel Širmer

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (1787)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 20.6.2018)
75%. K předchozím komentářům vlastně nemám příliš co dodat. Maximální nasazení D. Krejčíka, příjemné nenásilně interaktivní divadlo.
(zadáno: 14.5.2018)
75%. Talentovaný autor T. Dianiška napsal další povedenou hru, vtipnou a nápaditou (hořkou) komedii. Začíná se v Americe nenásilným parodováním situací někdejšího oblíbeného seriálu. Použití jedné z příhod (té titulní) umožní přesun do české reality 90. let, s níž se hrdinové z jiného světa nemilosrdně střetnou. Do skutečností, na něž by řada politiků a celebrit ráda zapomněla, se tepe s elegantní nadsázkou, ale přesto tvrdě. Herci žánr výtečně rozehrávají a perfektně karikují seriálové hrdiny. Titul se určitě zařadí k úspěšným autorským počinům DpP.
(zadáno: 17.4.2018)
Další vydařený a organizačně bravurně zvládnutý projekt imerzivního divadla. V prostorách Winternitzovy vily se podařilo vyvolat dojem, že jsme se stali součástí dobročinné vernisáže ve 30. letech minulého století, před kterou došlo k záhadnému zmizení vzácné sochy. Diváci si individuálně zvolí způsob, jakým budou samostatně odhalovat a rozplétat komplikované vztahy mezi sedmi postavami. Více v mém blogu Diváci jako hosté na vernisáži v luxusní vile.
(zadáno: 11.4.2018)
75%. Monodrama o ženě, která se musí postavit neoptimistické lékařské diagnóze. Carlos Be sepsal reálně se jevící myšlenky a pocity obyčejné ženy. Přestože problematika a užívané dramatické prvky jsou poněkud obehrané, autor se (také díky použití humoru) vyhnul zveličování a falešnému sentimentu. A na konci připravil překvapení přinášející přesah i do života těch, kteří mají to štěstí být zdraví. Naturelu Ljuby Krbové hra přesně sedí. Herečka nevystoupí z role, jakoby příběh opravdu odžila. Navíc v malém podkroví Werichovy vily dokáže blízko sedící diváky doslova vtáhnout.
(zadáno: 11.4.2018)
Dramatizace zdařile přejímá souvislosti z Bernhardova románu, inscenátoři se pozměněním některých místních odkazů pokusili přiblížit českým divákům. Režisér J. Mikulášek se svým týmem na jevišti velmi dobře pracuje s Bernhardovými nemilosrdnými a výstižnými údery na adresu pozérství, pokrytectví, závisti, hlouposti a podobných společenských zlořádů. K celistvosti zpracování přispívá i výprava a přesné herecké podání. Na své si přijdou i milovníci někdejších inscenací Bernhardových dramat v DNZ.
(zadáno: 1.3.2018)
85%. Hra o životě s handicapy a nemocemi, o naději v beznaději, o naslouchání bližním. Působivá inscenace Městského divadla Mladá Boleslav, v níž se přirozeně snoubí humorné i dojemné okamžiky, je silným zážitkem. Citlivá režie Petra Mikesky, mimořádné herecké nasazení Milana Ligače a Romana Teprta. Více v mém blogu Pozoruhodná hra inscenovaná s pochopením.
(zadáno: 1.2.2018)
75%. Sci-fi komedie, v níž se cestuje časem, inteligentně a mimořádně vtipně konfrontuje současnost a realitu 80. let. Snad jen po přestávce a zejména ke konci je děj zbytečně překombinovaný, zjednodušení zápletky by bylo ku prospěchu. Autor T. Dianiška obstál i jako režisér a kromě předchozí výtky nebyly na jeho práci patrné časté chyby autorů režírujících vlastní dílka. Vhodné scénické řešení, zdařilá práce s částečně živou hudbou a variováním převzatých písní. Energické herecké výkony. Skvělá komedie, která může pobavit diváky napříč generacemi, a to dokonce včetně teenagerů.
(zadáno: 10.1.2018)
75%. Matyáš Řezníček se pohybuje (a sedí) mezi diváky a vypráví jim příběh Johana. Do postavy otiskl i kus sebe a provádí diváky s citem, pochopením a s prožitkem, na němž není ani z těsné blízkosti znát faleš. Některé nejednoznačné situace, zvláště ke konci, umožňují více variant ztvárnění; část diváků by mohla preferovat jiné řešení. Sledovat, resp. sdílet hercův projev a jeho mimořádné nasazení je však každopádně zážitek. Návštěvy s velkou pravděpodobností nezalituje ani divák, který měl možnost vidět první české nastudování s I. Luptákem.
(zadáno: 10.12.2017)
75%. Inscenace převádí na jeviště pozoruhodnou poetiku románu ve srozumitelné monodramatické podobě. Kdyby byl do role Raye obsazen typově odpovídající herec, realističtější projev by mohl svazovat vnímání a fantazii diváků a možná by skrze větší souznění nedostal do svého projevu tolik jako šťastně zvolená E. Salzmannová. Hereččino nasazení a vyvážené podání humorných a smutných prvků jsou mimořádné. Podpořena režisérkou V. Čermákovou má klíčový podíl na neopakovatelném vyjádření Rayových bolestí, radostí a v neposlední řadě i jedinečností vidění života, které „civilizovaným“ často unikají.
(zadáno: 31.10.2017)
Soubor SpoluHra nabídl divákům další temnou hru, která nešetří herce ani diváky (opakuji níže vyřčené). Během bolestného rozhovoru učitelky s matkou žáka, jenž spáchal sebevraždu, vyvstávají znepokojivé otázky. Chování okolí ke chlapci nevybočovalo „normálu“, ale je „normální“ opravdu správné...? Inscenační zpracování adekvátní potřebám komorního dramatu. Hlasový projev K. Hrachovcové formě hry úplně neodpovídal, roli neobsáhla bezezbytku, přesto nebyla slabým článkem. O mimořádnou sílu vyznění se však postarala hlavně V. Cibulková s nezaměnitelným prožitkem a mistrně přesným dávkováním emocí.
(zadáno: 31.10.2017)
75%. Vynikající hra inspirovaná skutečností, v níž autor na osudech deseti spolužáků jedinečně pojmenoval podstatu dějinných událostí 20. století i jejich důsledků až do nedávné minulosti. Nadčasová a nadprostorová výpověď stojí za to, aby se k ní divadla vracela. Po české premiéře v Divadle Komedie text uvedlo i Divadlo Polárka. K dobrému výsledku přispělo „nepopisné“ pojetí režiséra B. Rychlíka. Těžištěm práce souboru jsou tituly pro děti a mládež. Na některých hercích byla znát menší zkušenost s dramatikou tohoto druhu, přesto se svým kolektivním nasazením postarali o silný divácký zážitek.
(zadáno: 13.10.2017)
Další počin osvědčeného souboru za předchozími projekty rozhodně nezaostává! Tento večer se skládá ze tří „zpěvohříček“. První z pravěku (autor Milan Šotek), druhá detektivka (skvěle předtočená, autor Jiří Suchý), třetí z operního prostředí (opět živě hraná a zpívaná, autor Igor Orozovič). Soubor na diváky chrlí hru se slovy a významy. Písňové texty jsou doslova klenotem, zhudebnění zdařilé. Se stálou čtveřicí účinkujících tentokrát hrála a zpívala hudebnice K. Farag; zaujala zejména zpěvem, v hereckém projevu byl vzat do hry především její typ.
(zadáno: 27.6.2017)
75%. Scénář svého otce L. Procházková obstojně přizpůsobila jevišti. Scénograf si poradil s potřebami textu, nepopisná dekorace skvěle dotvářela atmosféru. Kvalitní práce režiséra, důkladně vyložené charaktery herci pečlivě vystavěli. Anna A. Talackové projde přesně zachyceným vývojem až ke strhujícímu finále. Pro Ludvíka není D. Bambas ideální volbou, herec spotřebuje mnoho sil na „zdrsnění“ přirozeně jemnějšího projevu, občas sklouzává k patosu a přehnaným gestům. Charakter je ale v jeho podání též čitelný a souhra dvojice přinese silné vyznění. Doporučeníhodný počin, který není kopií filmu.
(zadáno: 31.5.2017)
75%. Filmové zpracování kultovní rockové opery, v němž autobus přivezl hippies do pouště, možná vnuklo tvůrcům nápad situovat inscenaci do ostravských kulis. Text je však daný a podobně jako ve filmu se nepodařilo do důsledku dotáhnout přenesení, zůstalo spíše u odkazů, byť vesměs místně rezonujících a sympatických. Nápaditě koncipované a skvěle ukočírované davové scény, v nichž se účinkující vyvarovali hereckých manýr. Pro roli Ježíše se P. Cmorik hodil, pěvecky výrazný a osobitý. Herecky vděčnější part Jidáše nabídl L. Adamovi prostor, který skvěle využil; na mé repríze ji obsáhl i hlasově.
(zadáno: 31.5.2017)
Jiný pohled na Havlovu aktovku, nezatěžkaný jistou inscenační tradicí, kterou hra v Čechách již svým způsobem má. Přitom nelze říci, že by v tomto svébytném úhlu pohledu bylo něco podstatného přehlédnuto. Skvělá práce režiséra i obou herců. Přesný Jiří Panzner. Pravé pivo, jehož obrovské množství Lukáš Šolc vypije, dotváří atmosféru a přidává na autenticitě nejen jeho (přes požitý alkohol stále hereckého) výkonu, ale i atmosféry a představení. Pozoruhodná inscenace, na niž by se nemělo zapomenout.
(zadáno: 30.5.2017)
75%. Izraelská autorka píše o ženách v ortodoxní židovské komunitě, ale její drama má nenásilný tematický přesah do celé společnosti i do jiných zemí. Hru se silným vyústěním a závěrem v Boleslavi pochopili a rozhodně nepokazili, herečky se svých rolí vesměs zdárně zhostily, žádná nepředstavovala slabý článek. Inscenace nekopíruje úspěšné nastudování pražského Národního divadla. Kdo měl možnost vidět obě zpracování, dočká se příležitosti k zajímavému srovnání a také překvapení v určitých odlišnostech výkladu.
(zadáno: 23.4.2017)
Děj vychází především z Musilova románu, další zdroje spíše obohacují o další rozměry. Nenásilným potlačením dobových souvislostí, s pomocí moderních prvků a pečlivým výkladem soustředěným na podstatu se T. Loužný s M. Novákovou vyjádřili k dnešní mládeži a společnosti. Temnější příběh logicky dostal humornější prvky a adekvátně zvolené vyústění. Mladí herci, podpořeni N. Gáčovou ve dvojroli, jsou v postavách přesní, ale spíše než jednotlivci zaujme společné úsilí. To jakoby charaktery upozadilo ve prospěch zobrazovaných motivů, které neobyčejně silně a přesně promlouvají. Nelze než doporučit!
(zadáno: 24.3.2017)
75%. Muzikál disponuje kvalitním libretem. Jednoduchý obehraný příběh s přiznanou inspirací Shakespearovými motivy je okořeněný vkusným humorem a ironií, čímž se ho podařilo povýšit. Do děje byly naprosto nenásilně zakomponovány Presleyho písně v upraveném aranžmá. Překlad A. Nováka tentokrát příjemně překvapil. Precizní práce režiséra, jenž účinkujícím dopomohl ke ztvárnění postav a zdařile zkoordinoval všechny složky včetně výtečné choreografie. Hudebně a pěvecky rovněž na dobré úrovni. V rámci žánru muzikálu ideální tip pro příjemně strávený večer.
(zadáno: 14.3.2017)
75%. Důvtipně vystavěná situační komedie s myšlenkou má moc oslovit široký okruh diváků a uspokojit méně náročné i fajnšmekry. Inscenace MDB po všech stránkách funguje. Adekvátně zrežírované. Vhodně obsazení herci přesně vystihli své postavy. Projevili pochopení i pro žánr, precizně pointovali, užívání nadsázky nešlo nikdy přes čáru. Navíc byli výborně sehraní a slyšeli na sebe. Zajděte, nebudete litovat!
(zadáno: 14.3.2017)
75%. Mark O´Rowe patří k nejpozoruhodnějším světovým dramatikům. Poetika jeho textů, v nichž se snoubí temnota s humorem, je nezaměnitelná. Drama Howie a Rookie Lee je rozdělené na dva dlouhé monology dvou naprosto rozdílných mužů, které se dějově prolínají. Režisér M. Němec již režíroval Terminus v Divadle v Celetné. Opět projevil pochopení, precizně pracoval s oběma herci, kterým pomohly vhodné kostýmy a kteří náročné party zvládli jen s malými zaváháními. Scénické prostředky minimální, ale vhodné. Dokáže-li se divák napojit, bude odměněn silným zážitkem.
(zadáno: 6.3.2017)
Neobehrané a autorem dobře zpracované téma v Boleslavi zdařile inscenovali a vystihli, o čem hra je. Pečlivá práce s herci. Možná životní výkon výborně zvoleného hostujícího D. Bambase, jenž přesně zachytil Edwardovo rozpolcení i osobní drama; suverénně a bez známky trapnosti si poradil i s pasážemi, kdy Edward ztvárňoval ženské hrdinky. K silnému zážitku, za nímž stojí zato se do Boleslavi vydat, přispěla velkorysá výprava i hudební výběr (moderní skladby se překvapivě netloukly s dobou děje).
(zadáno: 25.1.2017)
Režisér a herec M. Táborský se soustředil na výklad obou charakterů, propracovaných do nejmenších detailů. Obdivuhodně autentický a přirozený F. Cíl. Vedle něho Táborský, kterému jeho postava umožnila použít nadhled a jemnou nadsázku. Odlišný přístup herců sice stoprocentně nesouzněl, ale přesto se dobře doplňovali. Je skoro zarážející, že se povedená (vtipná i smutná) hra na české jeviště dostala až 35 let po svém vzniku. DvŘ si zaslouží pochvalu za její volbu, zvlášť v dnešní době, kdy se lidé stále více starají především o sebe a potížemi druhých si nechtějí komplikovat život.
(zadáno: 25.1.2017)
75%. Komorní drama o vině a nevině, právu a neprávu na pomstu i o obyčejných lidech ve víru režimů a politických událostí. Autor asi nechtěně nastražil past pro realizaci. Vypjaté okamžiky střídají niterné, interpretovat je věrohodně a najít rovnováhu je nesmírně těžké. Do dialogů jsou trochu uměleji implementovány vnější převážně dějinné okolnosti, které by zároveň neměly zaniknout a zůstat v pozadí. Režisér J. Svoboda vše zdárně zkoordinoval, správně vedl vhodně vybranou trojici herců. K silnému a stísněnému vyznění přispěl hudební výběr, odkazující zároveň ke zvěrstvům, co se v Chile udály.
(zadáno: 1.12.2016)
V DD vytvořili opět role a text na míru konkrétním hercům, kteří vše dokáží výtečně dotvořit a navíc společně umějí na jevišti existovat. I zdánlivé banality tak při tomto způsobu práce dostanou další roviny a významy. Ve Vzkříšení se setkáváme s několika jedinci, z nichž každý vidí a prožívá lásku odlišným způsobem. Ve své podstatě komedie, jejíž humor však vyvěrá ze zvláštního smutku a přináší i okamžiky dojetí.
(zadáno: 29.6.2016)
Drama je i dnes stále vyhledávané, ačkoli se od jeho vzniku společenské poměry proměnily. Jan Nebeský se soustředil na negativní či nelichotivé stránky charakterů, čímž originálně zdůraznil podstatu, která v původním nezkráceném Ibsenově dramatu nevyznívá tak výrazně. Představitelka titulní role L. Trmíková jedinečně ztvárnila Hedinu posedlost manipulací a významně se zasloužila o funkčnost koncepce, které zdárně pomohli i ostatní herci. Smysluplné scénické řešení s oddělením Hedy od ostatních postav vyznění pomohlo. Nebeský Ibsenovi rozumí!