Redakce

Pavel Širmer

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (1788)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 4.4.2011)
Divadelní variaci na kultovní dílko H. Burešová nastudovala již potřetí, ale já jsem žádné z předchozích provedení neviděl. Inscenace MDB je velmi živá, plná energie. Výborně zakomponovaná hudební složka skvěle dotváří tu činoherní. Zralost starších herců dává postavám školáků zvláštní ráz. Jejich kolegové v úlohách pedagogů jsou rovněž výborní, zvláště L. Kolář a J. Mazák. Slabší mi přišla jen I. Vaňková. Sympatický je i živý hudební doprovod, obstaraný samotnými herci. Při pražské repríze hodně chyběly mikroporty, bez nichž většina účinkujících zpěv neutáhla.
(zadáno: 16.3.2011)
Neobyčejně nápaditá a do značné míry objevná inscenace. Divadlo, které se doslova zrodí z prázdného prostoru a banální výchozí situace přímo před očima diváků. Skvělá práce tvůrčího týmu s režisérem J. Havelkou v čele. Technicky na výborné úrovni (dekorace, zvuky, světlo), herecky dobré. Přestože inscenace ve velké míře stojí na divadelních teoriích, je přitažlivá i pro diváky, kterým teoretické teatrologické studie příliš neříkají. Je to především dobrá zábava a živé divadlo, které baví od začátku do konce.
(zadáno: 16.3.2011)
Dobře napsaná komedie (mj. vtipný a ironický protipól feministicky laděných her posledních let) nabízí řadu zajímavých postřehů o mužích a jejich vztahu k ženám. Nápaditě skloubená filozofická rovina textu s humorem a příběhem, který je pro sdělení hry ideálním rámcem. V textu se ve značné míře vyskytují vulgarismy, ale jsou používány smysluplně. Režisér V. Štěpánek inscenaci vystavěl zdařile, dostal do popředí téma a zároveň (spolu s herci) dosáhl velké zábavnosti. Na výsledku mají rozhodující zásluhu výkony mimořádně sehraného hereckého týmu.
(zadáno: 14.2.2011)
Autorka D. Viceníková obstála v nelehkém úkolu vybrat z množství dopisů ty podstatné tak, aby na sebe navazovaly a podaly výpověď o obou legendárních osobnostech i dobách a prostředích, v nichž oba muži žili. Inscenace nese specifický rukopis a stylizaci režiséra J. Mikuláška. Mně osobně něco málo ve formě pojetí nesouznělo s obsahem, ale oceňuji důslednost, nápady, vizuální působivost, která nepřebíjela hereckou složku. Zvláště druhá půle vyzněla velmi silně. Stylizované a pohybově náročné party všichni tři herci skvěle zvládli.
(zadáno: 27.12.2010)
Sociální drama, které velmi souzní s dnešní realitou, tvůrci pro inscenaci neobyčejně trefně a zdařile aktualizovali. V narážkách na současnost jsou nebývale konkrétní a úderní, což v českém divadle není běžné. Zejména režii shledávám jako mimořádnou, použité prostředky (vč. nadsázky) společně skvěle slouží hodnotnému sdělení. Autenticitu umocňuje účast lidí, kteří prezentují své skutečné pohnuté osudy. Zdůraznění politického podtextu a možná přílišná doslovnost úpravy nemusí každému vyhovovat, já jsem ale problém neměl. Skvělá I. Uhlířová v hlavní roli, dále mě velmi zaujala D. Poláková.
(zadáno: 27.12.2010)
Pokus navázat na Kauzu Salome se vydařil, pro mě možná byla Kauza Médeia ještě o něco přesvědčivější. Dramatik P. Kolečko téma antické tragédie zdařile přenesl do současnosti. Věrohodně aktualizoval charaktery postav, zároveň na ně nahlédl se se svou typickou ironií a sympatickým odstupem. Hra nepostrádá humor, skrze který navíc vyznívají velmi přesné charakteristiky (mnohdy zbytečných) problémů dnešních lidí. Vhodný přístup režiséra a herců, vynikající výkony J. Strykové a Z. Stavné, které v menší roli dobře doplnil J. Nosek.
(zadáno: 13.12.2010)
Autor ve hře zpracovává australské skutečnosti kolem 2. světové války, na které se později elegantně zapomnělo a které byly svým způsobem „vymazány“ z dějin národa. Fiktivní (le na skutečnosti založený) příběh dvou ošetřovatelek je dobře a působivě napsaný, neutápí se v sentimentu. Režisérka mohla možná projevit více invence, některé okamžiky vystavět dramatičtěji a barvitěji, poselství hry mohlo vyznít přesvědčivěji. Představitelkám J. Jiráskové i D. Syslové bylo ponecháno hodně prostoru a obě ho náležitě využily, jejich výkony vyznění hodně pomohly.
(zadáno: 13.12.2010)
Režisér zvolil netradiční koncepci, která se však ukázala jako funkční. Byla posílena komická stránka hry a zároveň zachována podstata sdělení. Jevištní interpretace hry často působí staticky, to však nebyl případ této inscenace, která byla neobyčejně svěží a živá, jakoby se jednalo o hru současného autora. Dekorace i dobré herecké výkony s koncepcí dobře souzněly. Bohužel jsem měl smůlu na publikum, někteří diváci koncepci nepřijali a rušili ostatní.
(zadáno: 13.12.2010)
(zadáno: 21.11.2010)
(zadáno: 10.11.2010)
Luděk Munzar vzpomíná na Františka Hrubína bez sentimentu, s vkusnou dávkou nadhledu a humoru. Dokáže pointovat zážitky i vystihnout jejich podstatu, jeho vyprávění jistě bude pro řadu diváků obohacující. Přednesu úryvků z Hrubínových děl už možná chybí hercova typická jiskra a energie, to je ale vzhledem k věku pochopitelné. Je to stále přednes pravdivý, bez známky falše. Pořad je jako vzpomínka k výročí narození velké osobnosti českého básnictví koncipovaný výborně, navíc nabízí dnes již ojedinělou příležitost setkat se s významným hercem na jevišti.
(zadáno: 11.10.2010)
Režisér D. Jařab kdysi skandální tragédii pro inscenaci radikálně přepracoval, redukoval počet postav, zjednodušil děj, poupravil a pozměnil některé souvislosti. Inscenace je situovaná do současnosti, text je tomu zdařile přizpůsoben a aktualizován. Výprava i hudba vhodné a funkční. Mužští představitelé přesně slouží koncepci. Na hlavní představitelce, mladé herečce T. Voříškové, je trochu patrná jevištní nezkušenost, ale ve zvoleném pojetí je její výkon přijatelný, herečka do inscenace dobře zapadá. Celistvé, působivé, silné.
(zadáno: 11.10.2010)
Ústředním tématem projektu by mohla být hravost ukrývající se v banálních věcech kolem nás. Talentované dvojici mladých herců a muzikantů se podařilo doslova z ničeho stvořit „něco“, kouzlo představení je v jednoduchosti. Nápaditě berou do hry obyčejné předměty, které se stávají hudebními nástroji. Jejich hlášky jsou zábavné, skvěle notují a zpívají, komunikují s diváky. Možná by se mohlo podařit dosáhnout větší celistvosti, tvar je ale nápaditý, živý a velmi vtipný. U částečně improvizovaného projektu patrně dost záleží na skladbě publika a atmosféře v sále (na mém představení obojí vyšlo).
(zadáno: 3.1.2010)
Pozoruhodná hra pro čtyři herečky se odehrává ve velmi dlouhém časovém úseku více než šedesáti let a jejím tématem jsou složité vztahy mezi čtyřmi generacemi jedné rodiny. Autorka nelíčí děj kontinuálně, dopouští se skoků v čase, čímž skvěle zdůrazňuje zajímavé souvislosti, paradoxy a opakování lidských osudů. Povedená inscenace nesnadně inscenovatelnou hru přesvědčivě a zdařile interpretuje. Skvělé výkony mladých hereček v náročných rolích, jež v řadě scén zasahují i do pokročilého stáří postav.
85%. Pozoruhodná a zdařilá hra, v níž se originálně snoubí humor s drsnými akcemi a realita s nadpřirozenými prvky. Nezvykle koncipovaný text občas přechází do veršů, které dosti neobvykle a zároveň nenásilně kontrastují s vulgarismy. Skvělý a přesný překlad Ester Žantovské. Dobré režijní uchopení Martiny Schlegelové, všichni tři herci podali výborné soustředěné výkony. Inscenaci pokládám za jeden z nejpovedenějších počinů sezóny 2009/10.