Redakce

Pavel Širmer

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (2000)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 25.9.2014)
45%. Hudební komedie pro čtyři účinkující, v níž jsou předváděny modelové situace, k nimž dochází v soužití mužů a žen. Nenáročné látce by dramaturgická příprava a režie mohly pomoci, ale v případě této inscenace se tak bohužel nestalo. Komediální situace by se daly uchopit a rozehrát podstatně lépe, barvitěji a zajímavěji, režisér zůstal látce hodně dlužen. Hudební složka nabízí jen málo skutečně působivých pasáží. Oceňuji živý hudební doprovod, ale provedení bylo až příliš úsporné a neposkytlo adekvátní doprovod pěveckým číslům. Pěvecky nic více než standard (viděna alternace D. Šinkorové).
(zadáno: 9.6.2014)
Pro současné divadlo je třeba hru upravit a výrazně interpretovat. Moderní inscenační řešení je zajímavé volbou výpravy a koncepcí rolí Tuláka (slepce) a Kukly, ale neobeznámení mohou mít problém klíčovým postavám porozumět. Zejména v obrazech s motýli a kořistníky se režisérovi bohužel nepodařilo dění zcela ukočírovat. Všichni herci křičeli, postavy s rozdílnými vlastnostmi se od sebe dostatečně neodlišovaly. Záměr autorů se nedařilo příliš vystihnout, inscenace nenabídla adekvátní současnou variantu. Lépe vyšel aktualizovaný obraz s mravenci a závěr, ale celkový dojem zůstal rozpačitý.
(zadáno: 9.6.2014)
45%. Inscenace R. Wilsona bývají formálně dokonalé, z hlediska výpravy i precizní práce se stylizací a nadsázkou. Ani v tomto ohledu 1914 nezaostává, zaujme vynikající práce herců. Žánr činohry však Wilsonovu stylu nesvědčí zdaleka tolik jako opera. Libreto si z Haškovy i Krausovy předlohy bere příliš málo, nedůsledně je propojuje a samo o sobě poskytuje pouze nutný textový základ pro režisérův rukopis. Myšlenkově je inscenace problematická, avšak o poznání lépe dramaturgicky zvládnutá než Věc Makropulos. Pro českou činohru nepředstavují příliš nákladné projekty R. Wilsona významný přínos.
(zadáno: 14.4.2014)
55%. V nenásilné aktualizaci Shakespearovy hry zaujmou některé nápady, zejména výklad postav Beatricie a Benedika, připomínajících dnešní obrýlené intelektuály a zapřisáhlé „singles“. Měla-li však inscenace být komentářem k současnosti, zasloužila by si důslednější posuny v situacích a charakterech. Komedie má především pobavit, ale dění na jevišti bohužel zvlášť veselé nebylo, jen tu a tam něco zajiskřilo (např. zkouřená Héra). Nepříliš povedená rovina se strážníky. Za takto zpracovaný titul by se žádné divadlo stydět nemuselo, ale od DvD bych čekal více. Odcházel jsem vlastně zklamán.
(zadáno: 14.4.2014)
Mnohokrát inscenovaná hra s překvapivou pointou ve standardním zpracování. Solidní herecké výkony, výrazněji zaujali J. Wohanka, M. Táborský a P. Tesař. Zasvěcení možná ocení přepsání mužské role Zamuchryškina na ženskou postavu, hudební výstupy či zapojení publika v jedné ze scén. Inscenační tým však pouze obstojně převedl hru na jeviště a nedobral se zvlášť úderného komentáře, k čemuž téma přímo vybízí. Kdo se se hrou dosud nesešel, může odejít spokojen. Kdo však viděl jinou (zdařilejší či zajímavější) interpretaci, tato verze ho patrně ničím nepřekvapí.
(zadáno: 14.4.2014)
Dramatizace novely kombinovala dialogy s monologickými popisy, ale rozdělení mezi trojici aktérů působilo nahodile a neuspořádaně. Nepřesvědčivě vyzněla pasáž, kdy J. Štrébl přednášel obsah opery „Valkýra“, předcházející následné živě zpívané árii. S porozuměním nebyl problém, ale smysl této koncepce jsem neodhalil, v inscenačním řešení jsem neviděl významnou nadstavbu. Propojení hudebního úseku s činoherní složkou zafungovalo pouze částečně. Příliš rychlý konec dotvrdil pocit jisté obsahové nedotaženosti, částečně zakryté efektní zajímavou formou (uspořádání prostoru, výtvarné pojetí, hudba).
(zadáno: 26.3.2014)
55%. Méně rozpoznatelné pokrytectví Gurmyžské mohl být záměr. Zádrhelem však je, že osobité herecké prostředky I. Janžurové jsou brány natolik samozřejmě / přirozeně, že řadě diváků nemusí být přetvářka postavy ani srozumitelná. A Šťastlivec s Nešťastlivcem bohužel většinou spíše nudí, než baví. Některé režijní vklady zaujmou a závěr, děsivě rezonující se současnou společností, je opravdu povedený! Skvělé výkony P. Beretové, F. Kaňkovského, V. Beneše a J. Tesařové. Inscenace zbytečně dlouhá a nepříliš záživná, ale rozhodně lepší a smysluplnější než nedávné nastudování Divadla na Vinohradech.
(zadáno: 26.3.2014)
Tvorba M. Carr má svou hodnotu a nespornou originalitu. Cenné autorčiny myšlenky jsou však předkládány způsobem, který leckomu nemusí vyhovovat; snad se najdou tací, kteří budou osloveni, ale divák se může se hrou i se specifickou irskou poetikou minout. To se stalo i v mém případě, obdobný problém jsem měl i se hrou „U Kočičí bažiny“. Ke koncepci režiséra M. Vokouna významnou výhradu nemám. Práce herců na dobré úrovni. Snad jen postava Tetičky se v podání K. Fixové může jevit zbytečně plochá.
(zadáno: 19.3.2014)
Hra má zajímavou pointu a vkusně dávkovanou a divácky vděčnou lechtivost, ale jejím problémem je překombinovanost zápletky a příliš mnoho slov. Jak uvádí J. Landa, sebelepší realizace patrně problémy pramenící z textu neodstraní. Inscenace Divadla Palace je slušným standardem, režijní i herecké rezervy by se našly, ale setkal jsem se i s méně zábavným provedením.
(zadáno: 19.3.2014)
Páralova předloha vystihuje jednotvárnost života a také atmosféru doby. Tvůrčí tým se oprostil od doby děje a pokusil se o nadčasovost, což smysl mělo, ale zároveň se vytratilo jisté kouzlo. Dramatizace z velké části stojí na monologických popisech dějů, což je moderní inscenační postup. Inscenace je pak oproštěna od rekvizit a dekorací, hodně se používá pohybových náznaků. Cesta přijatelná, ale leckdo s touto interpretací může mít problém. Herci koncepci naplnili zdatně. Osobně jsem byl docela zklamán, preferuji předlohu či filmové zpracování. Přesto bych si přál, aby soubor ČS nezanikl.
(zadáno: 19.3.2014)
Přestože v komedii jde v první řadě o humorné dialogy, je solidně napsaná, má hlavu a patu a umožňuje pokusit se o výpověď či přesah. Této průměrné inscenaci však scházel odpovídající dramaturgický výklad, který by udal správný směr. Režisér herce dostatečně nevedl, což se projevilo zejména na výkonech M. Vítů a J. Vojty. Herci se nejevili sehraně, což bylo možná ovlivněno alternacemi. Lze najít spojitosti s Allenovou hrou „Central Park West“, jejíž inscenace se M. Vokounovi před třemi lety také příliš nepovedla; myslím, že by se měl soustředit na jiný žánr.
(zadáno: 20.2.2014)
Monodrama na dobré téma, ale bohužel v nepříliš šťastné inscenační koncepci. Patrně bylo záměrné, aby jediný člověk na obrovské hrací ploše vypadal ztraceně, ale toto řešení zároveň přineslo přílišný odstup a omezení intenzity diváckého vnímání. Režisérka nepřišla s vnějškovými prostředky, které by ve velkém sále dostatečně fungovaly, nedovedla ani I. Uhlířovou, aby svým příliš úsporným projevem prostor odpovídajícím způsobem obsáhla. Přestože se herečce podařilo přeměnit do „bezpohlavnosti“ a pojetí postavy smysl mělo, obsazení mužské role herečkou nemusí každý přijmout.
(zadáno: 20.2.2014)
Hauptmannovu více než sto let starou hru tvůrčí tým použil jako základ pro moderní adaptaci. Byly vybrány motivy, které mají co říci k současnosti, a ty byly s pomocí dalších zdrojů aktualizovány a přepracovány. Inscenace mě zaujala řadou jednotlivostí, některé situace byly skutečně trefné. Ale koncepce jednotlivých scén se mi jevily často násilné, celek na mě působil poněkud vyumělkovaně. Vzhledem k tomu, že se vlastně jednalo o dost „zásadní“ témata, mě tento počin nechal nepatřičně lhostejným. I když pokus vyšel pouze částečně, dramaturgickou volbu a inscenační záměr oceňuji.
(zadáno: 20.2.2014)
Těžištěm inscenace je práce s „živě interpretovanou“ zvukovou složkou, kterou inscenační tým propracoval a herci se v ní obdivuhodně sehráli. Experimentu neupírám zajímavost, ale osobně jsem s takto koncipovaným tvarem zápasil. V přeplněné divadelní kavárně, kde se představení odehrává, jsem se obtížně koncentroval. Není zde moc dobrá akustika a byť byl hlas herců snímán do mikrofonů, některým bylo špatně rozumět (zejména T. Volánkové). Na řadu „divadelních“ akcí, fungujících spíše jako nevýznamný doplněk, nebylo z postranních úhlů vidět. Též přiznávám, že poetika „braků“ mě zvlášť nebere...
(zadáno: 19.2.2014)
Libreto má dobré ústřední téma a působivý konec, ale je značně nedotažené. Zejména postavy Andrey a Šéfa tiskárny jsou příliš prvoplánově nadsazené a trapné scény s rodiči přímo volají po eliminaci. Určité improvizační vsuvky jsou sympatické, ale pro příběh nemají valný význam. Také rovina s titulní Lucií by si zasloužila rozvést více do hloubky (ne jen takto „naťuknout“). Hudebně se nejedná o výjimečný počin, nicméně tato složka dojem významně pozvedá, stejně jako výprava. Muzikál může vzbuzovat rozpaky, nicméně mně osobně je milejší než nezajímavé a ryze komerční počiny typu Aida.
(zadáno: 29.1.2014)
Režírovat tuto klasickou českou báchorku, jejímuž kouzlu čas zrovna neprospěl, je úkol nesnadný a nevděčný, zvlášť v Národním divadle. Režisér J. A. Pitínský přispěl nemálo aktualizacemi a nápady, které přinesly obohacení a přiblížení dnešnímu divákovi a pozvedly vyznění některých problematičtějších pasáží, zejména těch nadpřirozených. Výklad postav sympaticky současný. Inscenace však zůstala na půli cesty. Aktualizace nebyla celkově důsledná, pojetí jednotlivých scén až příliš různorodé a ne vždy vzájemně korespondující. Místy by rovněž nebylo na škodu krácení.
(zadáno: 27.1.2014)
Text je nepochybně zajímavou záležitostí. Trefné odkazy na Kafkův život i díla, smysluplné vztažení k holocaustu. Režisér hru neuchopil za špatný konec, ale celkové vyznění bylo rozpačitější, možná i zásluhou nedostatečné dramaturgické koordinace. Zdařilejší okamžiky střídaly obtížně srozumitelné a nudné pasáže. Výborný J. Hofman, jehož jméno vypadlo z programu (pokud se nejednalo o záměr, je nepochopitelné, že divadlo nevloží alespoň opravný list). Dojem zkazil špatný výkon V. Udatného. Snaha herců bohužel často vyznívala do prázdna, značná část publika nerozuměla a evidentně se nudila.
(zadáno: 8.1.2014)
M. Bambušek si jako vždy vybral dobré téma, ale zpracoval jej do příliš neuspořádaného a chaoticky koncipovaného tvaru (pokolikáté už!), čímž myšlenky návštěvníkovi moc nepřiblížil. Dramaturgický dohled tentokrát Bambuškovu invenci dostatečně neukočíroval, jak se to v MeetFactory podařilo například u Silných. Inscenace disponuje potenciálem myšlenkového přínosu, nicméně je sledem více či méně srozumitelných obrazů, jejichž pochopení je přímo úměrné otevřenosti a ochotě diváka k hledání. Z látky by se dalo vytěžit podstatně více a divácky vstřícnější realizace by jistě oslovila širší publikum.
(zadáno: 13.12.2013)
Šamberkova fraška se pro dnešní divadlo nemusí jevit jako „nepoužitelná“, např. L. Smoček se nenásilně vypořádal i se zastaralejšími veselohrami. Část diváctva ND nekonvenční tvar rozhodně nepřijme! Kdo však nemá problém se stylem humoru D. Drábka, nemusí být znechucen ani z této radikální adaptace. Některé posuny, dodané motivy a nápady jsou vtipné, jiné zbytečně násilné. Textová adaptace i inscenace Drábkovi vyšly jen částečně, má na svém kontě povedenější počiny, v nichž humor lépe sloužil myšlence. Výborná výprava i hudba. Herecky obstojné, mně osobně nejvíce bavil (syfilitik) J. Bidlas.
(zadáno: 21.11.2013)
55%. Původní text J. Pokorného byl tvůrčím týmem radikálně zkrácen, hodnocení se vztahuje jen k inscenaci. Černá komedie či groteska s nevážným dějem, zde vhodně shozeným. Herci se sympatickou invencí a smyslem pro nadsázku rozehrávají poměrně zábavné situace. Inscenační tvar je však dramaturgicky a režijně značně nedotažený. Mezi poněkud neuspořádanými „výkřiky“, někdy i v cizích jazycích, se přesto dá sem tam najít něco přínosného. Pošklebný rámec s „mezinárodní“ interpretací písně Perfect Day, jako důsledku spojování národů do unie, je vtipný, ale obávám se, že řada diváků si jej neuvědomí.
(zadáno: 21.11.2013)
55%. Bezesporu zajímavá hra zaujme několika myšlenkami, ale leckdo může mít problém s koncepcí textu a se způsobem, jakým autor své záměry předkládá. Inscenační uchopení obstojné ve všech složkách, solidní herecké výkony. Přestože ke zpracování nemám zásadnější výhrady, ve mně osobně však převážily rozpaky ze hry samotné.
(zadáno: 8.11.2013)
Inscenace postavená převážně na pohybu, s minimálním zastoupením zpěvu a mluveného slova. Jednou z výhod pohybového divadla je možnost dostat mezi řádky, co nelze popsat slovy, ev. pozvednout případnou banalitu děje. Režisérovi a performerům se to v tomto případě úplně nedařilo, zvolená forma nebyla přílišným obohacením. Z performerů nejvíce zaujala energická H. Třešňáková. Tanečník L. Homola náročné úkony zvládl, ale celkově působil poněkud bezvýrazně a jeho postava nedostatečně čitelně. Pohybově velmi překvapila činoherečka K. Winterová, která mezi oba performery suverénně zapadla.
(zadáno: 21.10.2013)
Po obsahové stránce hra své hodnoty má, ale poněkud vykonstruovaný způsob napsání textu a šroubované dialogy po desetiletích působí přežitě. Režisérka N. Deáková vysloveně neselhala, ale nedosáhla dostatečné působivosti a neporadila si s hlavním problémem, a to zbavení hry problematických dobových prvků. Herecký tým se (zatím) nesehrál. Oživení přinesl J. Plouhar, ale jiný způsob herectví s ostatními nesouzněl. Solidně si vedli L. Veselý a Z. Vejvodová. Dojem významně kazil nepřirozený M. Holý, jenž nepřizpůsobil projev komornímu prostoru. Škoda, že pro Zkušebnu nejsou vybírány lepší tituly.
(zadáno: 25.9.2013)
55%. Inscenace vznikla jako pravidelný každoroční „vánoční“ projekt, tedy nikoliv jako regulérní součást repertoáru. Poměrně pozitivní ohlasy však rozhodly o dalším uvádění. Výhradně mužské obsazení odkazovalo na Shakespearovu dobu, ale jinak se jednalo o moderní interpretaci. Několik skvělých nápadů a zdařile rozehraných výstupů však kazily scény s nezřetelnou vypovídací schopností. Dobré výkony by se našly, ale někteří herci i neherci (V. Kadeřábek, F. Nuckolls, M. Bukovčan) své role příliš nezvládali a zápasili s mluvou. Ale vzhledem k charakteru inscenace je třeba přimhouřit oči. :-)
(zadáno: 25.9.2013)
45%. Inscenace navázala na poetiku Divadla Aqualung, zpracování se však úrovni jiných počinů nevyrovnalo. Dramatizace se jevila jako solidní materiál, ovšem režijní koncepci O. Lážnovského chyběl styl. Nesourodý tvar se zdařilou hudební složkou zůstal někde na půli cesty k parodii. Řada hluchých a nezábavných míst. Výborný L. Šplíchal však přinesl v řadě výstupů vítané oživení.