Redakce

Pavel Širmer

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (2000)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 16.5.2011)
Prastará hra byla pro inscenaci MDP přepsána a dovedena až na hranici parodie. Blbnutí herců oblečených v kýčovitých kostýmech (které mě nerušily) mě bavilo. Režijně a dramaturgicky však bohužel nedotažené, obojí zůstalo na půli cesty. První polovina výrazně lepší než druhá, v níž se ústřední rovina kolem Astrologa příliš rozmělnila v epizodách. Herci hráli v duchu pojetí, celkově se mi líbili. Neobsazoval bych pouze špatného herce J. Vlacha, který předvedl další ze svých technicky i herecky nezvládnutých výkonů. Netrpěl jsem, rád jsem se podíval. V MDP jsem viděl horší a zbytečnější počiny.
(zadáno: 20.4.2011)
Netradiční zpracování antického tématu odkrylo řadu zajímavých souvislostí, mělo svůj smysl. Přesto ho nepokládám za zcela vydařené. Účel použití extravagantních scénických a kostýmních prostředků byl promyšlený, chvílemi mi to ale přišlo zbytečně násilné. Dlouho jsem dokázal inscenaci vstřebávat (a vlastně i přijímat), ale můj dojem značně zkazily zpívané části v závěru; zde se forma inscenace dostala do stádia, kdy už pro mě nefungovala a byla za hranicí mého vkusu. Herci se koncepci přizpůsobili dobře. Přes značné rozpaky jsem ocenil, že inscenaci nechybí názor.
(zadáno: 20.4.2011)
Myslím, že potenciál hry z divadelního prostředí je větší, než jaký našel tvůrčí tým inscenace ND. Režijní uchopení mi přišlo ve své podstatě správné, líbilo se mi scénografické řešení. Problém jsem viděl spíše ve ztvárnění a pojetí některých postav, práce s nadsázkou byla dost nedotažená. Scény s Erhardtem, které se odehrávaly až příliš vzadu a k divákům přes značný odstup nedolehly. Z herců mě nejvíce zaujal J. Dolanský. Vadil mi M. Donutil, který chvílemi (možná záměrně) sklouzával k až příliš lacině vyhlížející karikatuře. První půlka vypadala slibně, ale ve druhé u mně převážily rozpaky.
(zadáno: 5.4.2011)
U Čičvákova Kupce benátského jsem doslova trpěl, jeho Zkrocení zlé ženy jsem se předem bál. Nemohu říci, že bych byl vysloveně nadšen, ale při mé návštěvě měsíc a půl po premiéře jsem byl překvapen mile. U komedie v tomto pojetí se divák moc nenasměje, může však být osloven zajímavým pohledem. Mě zaujal výklad charakterů postav, který byl současný, přirozený a bez toho, na co jsme zvyklí z jiných nastudování. Sledoval jsem se zájmem hlavně první část, vadilo mi jen pár hluchých míst. Slabší druhá část mi dojem trochu zkazila. Z herců se mi líbila zvláště ústřední dvojice L. Žáčková & I. Bareš.
(zadáno: 4.4.2011)
Režisér A. Minajev klasickou komedii situoval do raného kapitalismu na začátku 90. let. Soustředil se na vykreslení atmosféry, která byla v prvním plánu ruská, ale od naší země ne tak moc vzdálená. Vážnější začátek vystřídalo groteskní ladění a stále se stupňující nadsázka. Netradiční pohled měl něco do sebe, ale také svá úskalí. „Hemžení“ a chaos byly zahnány do zbytečných extrémů, forma až příliš překryla obsah. Také pojetí řady postav (zejména Chlestakov, Hejtmanka, Marja, Dobčinskij, Bobčinskij) nebylo šťastně zvolené a režijně dotažené. Z herců mě zaujal zejména M. Pospíchal jako Hejtman.
(zadáno: 4.4.2011)
Pět hereček ztvárňuje pět slavných osobností. Snaží se jednotlivě zaujmout diváky a přesvědčit je, aby pro ně o přestávce hlasovali. Ve druhé části pak do „pokoje“ vstoupí osobnost, která dostala nejvíce hlasů, může být vždy jiná. Zajímavý nápad, navíc docela překvapivá a vtipná pointa v závěru. K samotnému ztvárnění mám jisté výhrady, zejména k režijnímu a autorskému uchopení. Podle mého názoru jsou některé z osobností vykresleny a zahrány příliš jednostranně a nedostatečně výstižně. Mě osobně nejvíce zaujal pohled na Toyen (J. Stryková) a Marilyn Monroe (M. Procházková).
(zadáno: 16.3.2011)
Variace J. Suchého na slavnou operetu nebyla v základu špatně vymyšlená, změnám v ději i v hudebním pojetí nechyběl nápad. Měl jsem ale problém se ztvárněním. Pokročilý věk byl na J. Suchém hodně znát. Většina ostatních mě rovněž nezaujala herecky ani pěvecky. Nelíbil se mi M. Stejskal, jen typová vhodnost pro roli Célestina nestačila. Představení doslova „táhla“ J. Molavcová, její osobitý komediální talent přinášel oživení, scházel jí však partner. Při (mé první) návštěvě Semaforu jsem nabyl dojmu, že divadlo trpí nedostatkem skutečných osobností, možná jsem napoprvé zvolil špatný titul.
(zadáno: 23.1.2011)
Výbornou komedii a její mimořádně dobře napsanou hlavní roli jsem si zamiloval v nezapomenutelné interpretaci M. Kopeckého. Plzeňská inscenace byla zbytečně těžkopádná, režisér a herci si mohli dát více práce s rozehráním a vypointováním situací. Hlavní představitel P. Pavlovský nebyl úplně špatný, ale příležitost zdaleka nevyužil. Líbila se mi Š. Křesťanová. Role K. Kovaříkové byla pojata nešťatně, moc vážně, nevhodně pro žánr. Špatný byl A. Procházka, který snad ani nehrál, jen rádoby zábavně odříkával text. Občas se povedlo nějaké vtipné místo, ale výsledek byl spíše průměrný.
(zadáno: 23.1.2011)
Myslím, že režisér příliš nedbal na to, aby herci stvořili postavy s čitelným smyslem a vystihli vztah mezi nimi. Téma a myšlenky dramatu se v inscenaci ztrácely. Zbytečně nepřirozená a přehrávající H. Maciuchová podstatu své hrdinky příliš nevystihla. Trochu lépe vyjádřili charaktery L. Frej a J. Meduna, ale i v jejich případě jsem měl problém pochopit smysl postav ve hře. Převážil ve mně pocit, že herci si role užívají, více či méně intezivně je prožívají, dokáží efektně podat text, ev. být „dramatičtí“. To je však pro mě málo. Z divadla si rád odnáším poselství, u dramat tohoto typu zvlášť.
(zadáno: 10.1.2011)
I když se autorovi podařilo docela postihnout situaci postav, ze hry samotné (uvedené ve světové premiéře) jsem si jinak mnoho neodnesl. Připadala mi povrchní, komerčně obohacená místy vtipnými dialogy, nevěrohodná, s rozpačitě vyjádřeným sdělením. Režisér a herci se museli vypořádat s problémem věrohodně ztvárnit některé nepříliš zdařile napsané situace a těžko uvěřitelné zvraty. Odvedli dobrou práci, úroveň textu se jim trochu pozvednout podařilo, ale šlo to pouze částečně. Výsledek byl pro mě koukatelný, ale stěží průměrný. V Ungeltu se mi většina ostatních titulů líbila více.
(zadáno: 10.1.2011)
Je bezesporu dobře, že byla uvedena málo známá Brechtova raná hra. V textu je hodně nadčasových a zajímavých myšlenek, ale z hlediska konstrukce je problematický a na jevišti těžko ztvárnitelný. Inscenace zaujme spíše jednotlivými složkami (výpravou, hudbou, atmosférou). Po slibném vyznění první scény bylo s postupem děje čím dál méně patrné, co se tvůrčí tým snaží říci. V dlouhých Brechtových hrách je složité škrtat, tempo inscenace dosti pokulhávalo. Herci se koncepci přizpůsobili, ale u nemála z nich se projevilo, že pro studenty jsou party přece jen příliš náročné.
(zadáno: 3.1.2011)
Podíval jsem se se zájmem, pobavil se, pár postřehů si odnesl. Dobrý záměr P. Kolečkovi tentokrát úplně nevyšel. Zejména to platí o práci s tématem (tématy), která mohla být přesvědčivější, co se týká uchopení a vyjádření. Myslím také, že režisér mohl hře pomoci více. Herecké výkony solidní, úroveň hudební složky kolísavá.
(zadáno: 13.12.2010)
I když komedie není vysloveně nepovedená, přece jen textu hodně chybí. Inscenace DVDL je režijně solidní, občas to na jevišti zajiskří a povede se vtipná situace. Celek je však přece jen příliš těžkopádný a chvílemi nudný. Na některých hereckých výkonech by se rezervy našly, ale celkově je práce herců solidní. Ovšem vysloveně mě nezaujal nikdo, skutečný komik inscenaci vysloveně chybí.
(zadáno: 10.11.2010)
55%. Dnes již klasická hra, jedno z nejvýznamnějších absurdních dramat, nebo spíše průkopník absurdního dramatu. Interpretace Spolku Kašpar byla zábavná, ale přesto se mi zdála příliš těžkopádná. Myslím, že by tvůrčí tým mohl k textu přistoupit dynamičtěji, s větší mírou fantazie a nesvazovat ho zbytečnou „tradičností“ ve výpravě i výkladu situací. To se vlastně podepsalo i na hereckých výkonech, které podle mého názoru připomínaly spíše standardní situační komedii.
(zadáno: 10.11.2010)
Zajímavé téma, ale dosti problematicky autorsky zpracované. Nelze říci, že by režisér hru zkazil, dle mého soudu jí ale mohl pomoci podstatně více. Inscenace působila monotónně a chvílemi nezáživně. Dobré výkony obou představitelů, zvláště uvědomíme-li si jejich pokročilý věk. Nemohl jsem se však zbavit pocitu, že jejich pohled na hru příliš nesouzní s režijní koncepcí.
(zadáno: 11.10.2010)
(zadáno: 11.10.2010)
Komorní dramatizace romantické novely je přehledná a čitelná, text by možná snesl menší krácení. Inscenace původně vznikla pro dnes již neexistující Divadlo Miriam, ve Viole byla obnovena po pauze. Režisér J. Pleskot již nežije. Je možné, že dříve na herce dohlížel a pevněji je vedl. Každopádně nyní mě herecká dvojice nepřesvědčila. Zvláště T. Kostková byla v řadě okamžiků nepřirozená, některé emočně vypjatější pasáže neuhrála. Lepší dojem jsem měl z R. Valenty, ale i k jeho výkonu mám výhrady (občasné přehrávání, nedostatečná niternost). Nezůstal ve mně negativní dojem, ale převážily rozpaky.
(zadáno: 20.9.2010)
Proslulá Tylova hra je v moderní adaptaci zasazena do rámce jednání v Evropském parlamentu a v textu jsou použity autentické záznamy skutečného jednání. Tvůrci se snaží zabývat problémem zachování národní identity v dnešním světě, kterému vládne trend globalizace. Sdělení z inscenace patrné je. Konfrontace s Tylovou hrou (pojatou v parodické stylizaci) svůj smysl sice má, ale dle mého soudu nevyznívá dostatečně čitelně a přesvědčivě. I když jsem se rád podíval, přece jen u mně převážly jisté rozpaky.
(zadáno: 20.9.2010)
Letní nastudování proslulé tragédie nenudilo, působilo svižně a svěže. Režisér a dramaturgyně však bohužel nedbali na stylovou čistotu, celek vyzněl nesourodě. Hra byla zkrácena, končila smrtí milenců (chyběl závěr s usmířením znepřátelených rodů). Drsnější pojetí často odkazovalo na sexualitu, velký důraz byl kladen na humor. Stylizace Julie zajímavá, ale chvílemi násilná. Romeo nebyl vyložen zdaleka tak originálně. Trapně vyzněly „záhrobní“ výjevy s Merkuciem a Tybaltem. Herecké výkony nevyvážené. Některé problémy se dají naštěstí částečně omluvit charakterem letní produkce.
(zadáno: 26.7.2010)
Původně dvoudílná historická hra se na našich jevištích neobjevuje často. Režisérka se pokusila o razantní úpravu pro jeden večer, přitom podtrhla politickou rovinu hry, kterou se snažila vztáhnout k současnosti. V této interpretaci však hra nevyznívá dostatečně srozumitelně, pro neobeznámeného diváka může být obtížné zorientovat se v množství postav a vztazích mezi nimi. Částečně k tomu mohlo přispět příliš radikální krácení na nevhodných místech. Herecké výkony většinou dobré. Přes jistou rozpačitost výsledku oceňuji odvážnou volbu titulu, který popírá pověst LSS jako ryze komerční akce.
(zadáno: 26.7.2010)
Osobitý režisér Jan Mikulášek se ve svém výkladu Shakespearovy tragédie pokusil zdůraznit nadčasovost textu, potlačit nadpřirozenou rovinu hry, dostat do popředí existenciální příběh Macbetha a znejednoznačnit pohled na kladné a záporné postavy hry. Některé dílčí nápady zaujmou, ale režijní záměr není příliš přesvědčivě ztvárněný, občas i špatně srozumitelný. Inscenace ve výsledku působí rozpačitě. Režijní postupy se příliš podobají režisérovým předchozím počinům, trochu budí pocit originality za každou cenu. Herci se snaží o naplnění koncepce, ale celkově jejich výkonům něco chybí.