PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Pavel Širmer
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (2013)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 12.1.2015)
55%. Postava Pignona prochází více hrami F. Vebera, z nichž nejpopulárnější je asi „Blbec k večeři“. Tato situační komedie nepatří k těm nejnápaditějším a nejzdařilejším. Režisér si nedal dostatečnou práci s postavami a pointováním situací. Solidní úroveň inscenace doslova drželi M. Vladyka a F. Blažek; neuchýlili se k lacinostem, ačkoli na ně v tomto směru číhalo dost nástrah. Naopak v žánru neobstáli A. Stanková a M. Slaný, kteří pro zábavnost nepředstavovali takřka žádný přínos. Ale pokud divák neočekává více než nenáročnou zábavu, může při komedii prožít příjemný večer.
(zadáno: 4.11.2016)
Označíme-li komedii o ženě a muži, kteří se setkávají dva roky po rozvodu, jako „brilantní“, nedopouštíme se pouhé fráze. Živé dialogy mají vtip a především ústřednímu páru dávají dostatečnou volnost. Režisér s herci se možná vydali příliš „psychologickou“ cestou, která by se hodila spíše k dramatu; této komedii více sluší lehkost, odstup a ironie. I tak ale může být návštěva příjemným zážitkem. Sledování souhry P. Špalkové a D. Matáska je zábavné. Neohrabanost S. Černodrinské vzhledem k charakteru postavy dcery nevadí a její přítomnost je vlastně příjemným osvěžením.
(zadáno: 12.10.2022)
Inscenace z roku 2004 v novém nastudování. V podání pohybově a pěvecky disponovaných účinkujících mají písně a vydařené choreografie sílu a odvádějí pozornost od nedostatků v nevyrovnané činoherní složce, do níž kvůli nedostatečné režijní pečlivosti „cikánský“ naturel a energie pronikají jen v malé míře nebo vůbec. Herecky výrazněji zaujmou jen J. Tesařová a F. Kaňkovský, ostatní role zůstávají více či méně nenaplněny.
(zadáno: 1.2.2018)
Michael Frayn ve své rozkošné jednohubce určil všech pět rolí dvěma hercům. Režisér M. Schejbal realizoval hru s pochopením, diskutabilnější byl pouze nápad v závěru. Sehraná dvojice zvládla situační komiku a nadsázku, od partů hostitelů suverénně přešli ke karikaturkám dalších postav. Trochu více komediálního talentu projevil J. Nosek, zejména v opileckých výstupech. Na A. Fixovou čekala obtížnější nástraha mužské role, jistější byla v ženských partech. Překvapením a dalším osvěžením bylo přidání epizodek dětí a hosta. Svižná inscenace plní hlavní účel – skvěle baví kultivovaným humorem.
(zadáno: 2.11.2012)
Jako základ posloužila Célinova dosud neuvedená hra, která byla pro inscenaci radikálně přepracována a doplněna souvislostmi z autorova života a motivy z jeho dalšího díla. Nemám již mnoho co dodat k tomu, co níže napsali všichni tři kolegové. Snad bych jen ještě ocenil výtvarnou složku a práci s prostorem – jednoduché a přitom výborně fungující. Před návštěvou doporučuji seznámit se s kontroverzní osobností L. F. Célina, případně i se stavbou hry. Herec K. Dobrý výborně ztvárnil Célina již ve Skočné v MeetFactory. I v Církvi podal skvělý výkon, projevil porozumění a cit pro náročný text.
(zadáno: 29.10.2014)
Je bezesporu záslužné, že tvůrčí tým upozornil na kontroverzní osobnost Julia Fučíka, dříve jednostranně idealizovanou, poté vzhledem k politické příslušnosti opět jednostranně „vrženou“ na cestu k zapomnění s opomenutím jejího významu. Záměrná odpolitizovanost tématu je přístup sporný, nicméně zajímavý. Inscenační řešení a ztvárnění bohužel umocnilo problém přílišné různorodosti a tvarové neucelenosti textového základu. Najít v této koláži smysl není snadné a podstatné části publika se to patrně nepodaří. Téma by si zasloužilo přístupnější interpretaci a podle mého názoru i ucelenější pohled.
(zadáno: 24.3.2015)
Camusův román byl v inscenaci převyprávěn a ilustrován stylem souznícím s předlohou. Herci naplnili režisérovu vizi, navíc výborně pracovali s podtexty a významy. Záskok L. Hampla naprosto suverénní. Ale bohužel stále stejný problém, který provází repertoár Divadla Na zábradlí od nástupu nového vedení: Inscenace se příliš podobá ostatním počinům DNZ, a to režírovaných nejen J. Mikuláškem, ale dokonce i jinými režiséry. Poetiku DNZ respektuji, oceňuji její důsledné budování, ale osobně ztrácím motivaci k návštěvám, protože při sledování větších či menších obměn téhož nepociťuji přínos.
(zadáno: 11.2.2019)
Srozumitelná adaptace Hostovského románu byla obstojně inscenována. Podařilo se podtrhnout absurditu, s níž se hlavní hrdina v jednotlivých podnájmech střetává. Statická základní scéna byla přijatelnou volbou, pro níž lze najít důvod, ale dal by se vymyslet i funkčnější koncept. V hlavní roli projevil A. Langer svůj talent. Oproti jeho civilnímu uchopení tvořila kontrast stylizace vedlejších postav, s níž si mladí herci (střídající mnoho rolí) ne vždy zcela poradili.
(zadáno: 20.1.2023)
Slavný dramatik se ve své hře kdysi zabýval absurdními zvyklostmi a předsudky „vyšší“ společnosti, které jsou v této podobě naštěstí už minulostí. Dramaturg V. Čepek a režisér Š. Dominik si správně uvědomili, že komedii nemá smysl v dnešní době hrát navážno; zřejmě se snažili dodat obecnější nadčasovost pomocí ironie a nedrastické nadsázky, která zároveň autora nepopře. Bohužel však s herci nesvedli najít správný přístup a odpovídající míru, téměř všichni během představení nejednou zveličování nevybalancovali a nevyhnuli se nechtěné směšnosti. Ozdobou je líbivá, netěžkopádná a nápad nepostrádající scénografie K. Čapka.
Hra má hodnotný myšlenkový potenciál a sdělení. Text je však (možná do jisté míry záměrně) postaven zbytečně kostrbatě, se zvolenou formou dialogů může mít leckdo problém. Dynamicky zrežírovaná inscenace je důstojnou interpretací. Výkon hlavní představitelky K. Winterové dobrý, ale jisté rezervy by se našly. Více zaujali V. Beneš a J. Mílová, kteří své role ve specifickém žánru a ve zvolené koncepci skvěle rozehráli.
(zadáno: 20.6.2018)
Milé připomenutí dnes již kultovní hudební pohádky plní svůj účel. Zjednodušení děje a redukce postav vhodné. Studiová pohádka byla na tehdejší poměry velkoryse vypravena, proč tedy divadelní kostýmy odkazují k těm nechvalně proslulým nevkusným?! Lépe na malé scéně dopadl náznak dekorace, s prostorem si poradila i komornější choreografie. Hudební úprava zachovala ducha známých písniček. Pěvecky dobře odvedené, herecké ztvárnění ucházející. Pro krále Bedřicha Spěšného našel M. Šefl po P. Nárožném vlastní komickou polohu. Princ s medvídkem pobavil, podobných nových nápadů by ani nevadilo více.
(zadáno: 7.11.2016)
Hra o bezradném tápání v partnerských vztazích, která nemilosrdně odkrývá jejich podstatu. Autorovi se povedlo vyhmátnout charaktery, skrze které ukázal více podob vztahu. Prvek bisexuality neomezuje dosah hry, jen názorněji demonstruje, co se může dít i mezi heterosexuály. Snad jen by se autor mohl vyvarovat určitých klišé a několika neúčelných odboček. Režisér R. Špaček projevil pochopení. Vystačil si s jednoduchým scénickým řešením a soustředil se na práci s herci, kteří pod jeho vedením obstáli.
(zadáno: 8.6.2015)
Monology čtyř rozdílných žen z okolí Emy Destinnové skládají obraz osobnosti slavné operní pěvkyně i jejích osudů a problémů, do nichž se dostávala. Autorka originálně vystihla typicky české paradoxy, se slávou a výjimečností si totiž náš národ (dodnes) příliš neví rady. Režisérka se s textem setkala již poněkolikáté a evidentně mu rozumí. Herečky odvedly precizní práci, suverénní a naprosto přesná byla zejména J. Synková; odehrané reprízy možná přinesou ostatním aktérkám trochu větší jistotu v náročných partech. Stojí za vidění!
(zadáno: 15.11.2012)
Přiznám se, že nejít do divadla předem obeznámen a nebýt v názvu podobnost, ani by mě nenapadla spojitost s románem K. Světlé, který se stal východiskem. S dobovým posunem k současnosti se posunulo i téma inscenace. Výborně vystižený způsob života na dnešní české vesnici a typy lidí zde žijících. Téměř celou dobu je patrné, co se snaží inscenace říct. Dojem může pokazit hůře čitelný konec. K režii by bylo možné vznést dílčí výhrady, ale výsledek je zdařilý. Po herecké stránce na dobré úrovni, nejvíce mě zaujali P. Hřebíčková a M. Pospíchal. Do sehraného ansámblu nezapadl výkon M. Krátké.
(zadáno: 31.10.2017)
Inscenace je osobní výpovědí zúčastněných a má svou hodnotu i vtip. V publiku představení evidentně rezonuje. Někteří návštěvníci mohou při představení dokonce i pochopit, kde je v jejich životě problém. Velký sál odpovídá diváckému zájmu, ke mně zde ale žádné „zásadní“ sdělení nedolehlo. (Ve Studiu, kde byl titul původně uváděn, možná bližší kontakt vyznění pomáhal.) Také by inscenaci více slušelo, kdyby herečky zůstaly autentičtější a tolik „nehrály“. Na toto téma jsem viděl originálnější a zdařilejší počiny.
(zadáno: 27.4.2022)
Reality show či televizní soutěže, v nichž jsou lidé ochotni hazardovat se svou důstojností, bylo nejen na divadle zpracováno již mnohokrát. Inscenace se k ničemu objevnému nedobrala, přesto se v ní našly nápady, které zaujaly nebo překvapily. Došlo i na nenásilnou interakci s publikem, kterou na repríze náhoda nečekaně rozvinula. Studenti své party odvedli dobře a promítli do nich svou osobitost.
(zadáno: 27.6.2017)
65%. Na samém počátku dialogy připomínají povrchnější konverzační komedii, ale posléze se hra překvapivě „vyloupne“. Autorka vystihla míjení ve vztazích, trefuje se do neporozumění mezi lidmi a za pomoci zdůraznění dává vyniknout podstatě situací, jimž lidé v partnerství čelí. Scéna má nápad, v rámci prostorových možností Divadla Kampa vhodné řešení. Dramaturgicky a režijně správně vyložené. Herecky ucházející, drobná zaváhání se s reprízami jistě vyladí.
(zadáno: 12.7.2013)
Čupakabra - Masopust 50 %
Variace L. Lagronové na polský román se asi snaží podat obraz prospěchářského světa bez spravedlnosti a etiky, fungujícího na základě známostí a „kamarádšoftů“. A zde se ocitá žena, kterou to ještě překvapí. Absurdnímu ladění, dotvořenému režijním pojetím, nemusí každý přijít na chuť a lze spekulovat o správnosti této cesty. Ale v závěru divák může zjistit, že nesledoval takovou ptákovinu, jak se na první pohled zdálo. A třeba se dostaví i přínosné (nemilosrdné) zjištění. Z herců má možnost vyniknout snad jen P.Beretová, zdařile se vypořádávající i s nesnadno ztvárnitelným polským přízvukem.
(zadáno: 9.1.2024)
Souhlasím s předchozími komentáři kolegů z redakce.
(zadáno: 25.9.2018)
Legendární hra stojí a padá s hlavním představitelem. Michal Dlouhý investoval hodně energie, nespokojil se jen s vyzkoušenými pózami, ale režisér ho bohužel úplně neuhlídal a nepřiměl k obsáhnutí dalších rozměrů rozmanitého charakteru. Dlouhého Cyranovi prostě hodně chybělo! Plzeňští diváci, kteří nemají oblíbeného herce tolik možností naživo vidět, přesto budou za tuto možnost asi vděčni. Na pohled půvabná A. Mohylová působila v roli Roxany příliš chladně. Rámec, kdy přijde herec „z lidu“ a stane se Cyranem, by si zasloužil domyslet a rozvést. Zručně zkrácený začátek, dobrý nápad na konci.
(zadáno: 3.2.2020)
Pro to, jak inscenace legendárního básnického dramatu dopadne, je klíčová volba představitele titulní postavy. Přednes D. Bambase byl ukázkový a vzhledem k charakteru Cyrana a jeho pozici ve hře ani tak moc nevadilo, že ostatní herce v tomto ohledu zastínil. Mezi dominantní „krasomluvou“ však Cyranova duše zůstala spíše jen poodhalena. Obstojné výkony herců ve vedlejších rolích. Režijně vhodně zkoordinované po všech stránkách. Nastudování nebude patřit k nezapomenutelným, ale za takové provedení by se nemuselo stydět ani divadlo se stálým souborem.
(zadáno: 26.9.2014)
Zdařilá úprava, vhodný dramaturgicko-režijní výklad. Pro první setkání se hrou je toto zpracování více než vhodné, obeznámení mohou nalézt sympatické bonusy (např. znaková řeč při balkonové scéně). Byť se inscenace nezapíše mezi nezapomenutelná zpracování, může zaujmout či dojmout řady diváků. Propracovaný výklad situací, ústřední postavy by snesly přesnější charakteristiku. Pro celkové vyznění je klíčový představitel titulní role; souboj se Cyranem P. Halíček neprohrál, ovšem nepůsobil jako natolik výrazná a vyzrálá osobnost, aby snesl srovnání s těmi, na které se vzpomíná i po letech.
