Redakce

Pavel Širmer

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (2000)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 30.5.2023)
Režisér O. Štefaňák pracuje v dramatizaci Kafkova nedokončeného románu s jeho absurditou, kterou zdůrazňuje, opomenut není ani existenciální rozměr díla. Přízvuk původem bosenského herce H. Zahiroviće v hlavní roli skvěle umocňuje pocit jinakosti ve světě, v němž se nedokáže zorientovat. Nespočet přínosných nápadů občas naruší pasáže, kdy humorné situace dostávají příliš mnoho prostoru, aniž by sloužily myšlence. Inscenace okouzluje svou bezprostředností, čemuž pomáhá stírání odstupu mezi jevištěm a hledištěm, komunikace s diváky, interakce. V závislosti na skladbě publika se lze na reprízách dočkat i nevyzpytatelných zpestření.
(zadáno: 30.10.2020)
Pohnutý osud jedné dívky má působivost a sílu. Režisér V. Tauš použil jednoduché prostředky, vše soustředil na herečkách T. Voříškové (Ramba) a E. Křenkové, které se „dělí“ o hlavní roli a ztvární i více vedlejších postav. Obě herečky pracují častěji před kamerou a jejich civilní autentický projev inscenaci sluší. Více by ale vynikl v menším prostoru, byť se scénografovi podařilo jevištní dispozice maximálně přizpůsobit a dosáhnout přiblížení. Působivý hudební doprovod na repríze obstaral příležitostný alternant M. Belko a jako zvláštní host zazpívala B. Poláková.
(zadáno: 9.1.2022)
O vztahu Jeana Maraise s Jeanem Cocteauem je leccos známo, ale leckterá důležitá fakta asi zůstanou navždy zahalena tajemstvím, případně se o nich bude dále spekulovat. Scénář T. Vondrovic poskládal z různých pramenů, „mezery“ násilně nezaplňoval, spíše se snažil o kultivovaný můstek. Hodnotné texty a myšlenky by si zasloužily vhodněji utřídit např. četnějším umísťováním časových údajů. V inscenaci z roku 2002 s J. Langmajerem vystupoval M. Moravec. Nové nastudování s J. Dvořákem se svou koncepcí takřka neliší. Vyzrálí herci čtou texty působivě, s porozuměním. Jejich popularita navíc zajišťuje divácký úspěch.
(zadáno: 29.5.2019)
65%. Režisér M. Dočekal rozsáhlost textu ustál, herecké výkony pod jeho vedením propracované. Divákům nemusí dělat problém udržet pozornost i více než čtyři hodiny. V kdysi kontroverzním Kushnerově dramatu se nachází dostatek nezastaralého, ale doba i společnost se značně posunuly. Nepodařilo se docílit toho, aby počin promlouval v takové míře, aby jej bylo možno nazvat trefou do černého. Vyvíjí se i dramatické formy, např. nadpřirozené výjevy v této podobě již příliš nefungují. Kdyby si na hru trouflo nějaké české divadlo v 90. letech, mohla se jednat o událost...
(zadáno: 25.9.2013)
Zajímavá hra plná závažných myšlenek. Text by pro dnešní jeviště přece jen snesl krácení. Záměr režiséra M. Čičváka byl dobrý, ale řešení se neukázalo jednoznačně šťastné. Strohá scéna velké jeviště ještě zvětšila a herci se na něm trochu ztráceli. Chvílemi bylo těžké udržet pozornost. Velká osobní investice O. Brouska. Nepříliš vhodně obsazený V. Vydra se s netypickým úkolem vypořádal pouze částečně. Přestože výsledek inscenace není zcela přesvědčivý, je třeba ocenit prvořadý důraz na sdělení. To je momentálně mezi počiny převážně podbízivého repertoáru DnV úkazem stále vzácnějším.
(zadáno: 3.5.2016)
Navázal bych na komentáře M. Nováka a J. Kouly. Za sebe bych dodal, že jsem navštívil až derniéru a rád jsem se po dlouhé době podíval na pantomimu, se kterou se často nesetkávám. Obě protagonistky výborně. A s nostalgií jsem si vzpomněl na časy, kdy jsem V. Hybnerovou vídal v jiném druhu projektů, než v jakých se v současnosti (z různých důvodů) především objevuje.
(zadáno: 17.12.2021)
65%. Německá dramatizace Tolstého románu se omezuje na užší okruh postav, které kromě dialogů odkrývají své pohnutky v monologických komentářích. Ty na jednu stranu přinášejí větší hloubku, ale zároveň oslabují dramatičnost, s čímž režisér J. Šmíd mnoho nesvedl. Jeho realizaci však nelze mnoho vytknout. Šel po smyslu textu, k němuž přistoupil s větší důvěrou než kdysi D. Špinar v brněnské Redutě, resp. Divadle Na zábradlí. Hlavní představitelka D. Šoltýsová pronášela vyřčená slova s porozuměním a ukázala se ideální volbou. I zbylé postavy herci naplnili. Scéna a kostýmy krásné a pro inscenační model účelné.
(zadáno: 30.11.2012)
35%. Německá dramatizace se sama o sobě zdá být moderním pohledem na klasický román. Jednotlivé nápady režiséra D. Špinara mohly mít dílčí opodstatnění, „agresivní forma“ však přebila vnitřní smysl a vyzněla spíše jako režijní exhibice, která Tolstojem ani letmo nezaváněla.
(zadáno: 6.3.2017)
Nelze se ubránit srovnání s trilogií „kauz“, v nichž P. Kolečko přenesl ženské hrdinky do současnosti a zdařile či obstojně vyhmátl odlišné problémy, s nimiž by se mohly potýkat dnes. Prazáklad aktualizace Antigony měl být asi obdobný, ovšem L. Ferenzové se nepodařilo na tématu a čtveřici charakterů najít zdaleka tolik současného, zůstalo spíše u několika drobností. Zřejmě byla snaha o zakomponování motivů z Elektry; pokud ano, bylo tak učiněno nepříliš srozumitelně a s nedostatečně zřetelně vyjádřeným smyslem. Režisér si s úskalími textu neporadil, adekvátní herecké ztvárnění.
(zadáno: 7.1.2019)
Inscenace upozorňuje na nedoceněnou pozoruhodnou osobnost Anny Pammrové a její tvorbu. Režisérka A. Davidová (Petrželková) v jednotlivých obrazech projevuje dar své fantazie, zvláštní estetickou koncepcí rozehrává nalezené motivy. Textová koláž / dramatizace je však poněkud neuspořádaná, nesourodostí trpí i výsledný tvar. Ukotvení v podobě vodítek by sice mohla zatěžkat poetiku popisností, divákům by však usnadnila orientaci. Herci se v náročném tvaru zorientovali a pohybují se v něm s jistotou.
(zadáno: 9.1.2024)
Záměr tvůrců přiblížit antickou látku mladší generaci je záslužný, ale vyšel pouze částečně. Přepis do současného jazyka, aktualizace chování a motivů umožňují divákům s postavami lépe souznít. Hudebně výrazné a působivé, povedená výprava. Výstupy, které doplňují souvislosti s Oidipem, Cháronem a dalšími spřízněnými motivy, však děj více znepřehledňují, než obohacují. Herci dobře zpívají, hrají energicky a s velkým nasazením, ale výkony nejsou vyrovnané a někteří náročné dramatické postavy zcela neobsáhnou.
(zadáno: 26.7.2012)
Prvně jsem viděl v roce 2003 (hodnocení 30%) a příliš nechápal, co má hra (resp. nedokončený fragment) říkat. Kvůli naprostému znechucení jsem za zobrazovanými odpornostmi nedokázal hledat významy. Původně jsem netoužil jít znovu, ale postupem času mě stále intenzivněji hlodal pocit, že mi cosi zásadního uniklo a že bych se měl pokusit prokousat se tím ještě jednou. Na předposledním představení jsem s odstupem doby (a s větší „divadelní zralostí“) ke hře lépe pronikl, zaujala mě řada myšlenek. Přesto jiné Schwabovy texty a ostatní Pařízkovy inscenace autorových her mám v oblibě více.
(zadáno: 25.9.2013)
Po vinohradské inscenaci inscenoval M. Stropnický problematický titul (tři komediální aktovky o třech rozdílných párech) znovu. Nové úspornější nastudování nebylo propadem, ale problémy první inscenace se do něho přenesly. Opět se nejednalo o příliš zábavnou podívanou, aktualizace a posuny k současnosti byly nedotažené a selhávaly. Oproti DnV však inscenaci prospěl menší prostor, v němž se dění na jevišti tolik neztrácelo. Kromě své „původní“ role si V. Žilková zahrála hlavní role i v dalších dvou aktovkách, ale zejména poslední se herečce příliš nepovedla. Solidní výkony M. Stropnického.
(zadáno: 19.12.2011)
Na hry N. Simona se čas od času rád podívám, nemám ani nic proti „retru“. Ovšem tato trojice krátkých komedií je podle mého názoru (s prominutím) „o ho..ě“. Na to, o co v krátkých textech jde, by stačilo vždy cca 15 minut, ve kterých by se dala vystihnout podstata vztahů tří rozdílných párů. Zbytek jsou jen zbytečná slova, stále totéž pomocí různých výrazů. Nezábavná nuda. Pokud už se titul musí někde hrát, rozhodně ne na tak velkém jevišti. Práci režiséra ani snažení herců nehodnotím jako nedostatečné (byť rezervy by se našly), ale vynaložená energie nevedla ke smysluplnému výsledku.
(zadáno: 27.6.2017)
Náročný titul se z příbramského repertoáru vymyká. Režisérka obstála ve vedení herců a nechala vyniknout textu, který vnějškovými prostředky dotvářela v menší míře. Herci, zvyklí na tradičnější koncepci dramat, s poetikou a stavbou textu viditelně zápasili, občas se nevyhnuli zažitým prostředkům a zvykům, ale s nezvyklým tvarem se neminuli. Aby divák hru vstřebal, musí se soustředit, zapojit fantazii, najít pochopení pro snové či nadpřirozené prvky a hledat jejich smysl. S pochopením realizovaná příbramská inscenace k hledání správně vybízí.
(zadáno: 20.6.2018)
55%. Hra by se snad dala přirovnat k lyrické komedii. Monology aktérů milostného trojúhelníku lehce připomínají např. Schimmelpfennigovu Arabskou noc, autorčino uchopení komunikačního míjení je svým způsobem pozoruhodné. Nepříliš sourodý mix komických a melancholických prvků se pohybuje na hraně experimentu. Režisér si s nezvyklým textem poradil. Po herecké stránce naprosto vyvážené. Krátce před premiérou zraněnou kolegyni alternovala E. Nejedlá suverénně. Dvojice Zedníčková & Senič se nebezpečí trapnosti svedla zcela vyhnout. Snad alespoň v části publika počin vzbudí sympatie.
(zadáno: 12.3.2012)
35%. Hra podle mého názoru nepatří k vrcholům Havlovy tvorby. Do značné míry je spjatá s dobou, v níž vznikla. Režisér se pokusil o aktualizaci, ale nevyšlo mu to. Z Havlovy typické poetiky a nadhledu zůstalo jen málo, tento typ zesoučasnění s realistickými prvky se textu přímo příčil. Inscenace se nestala přínosným pohledem na hru, dramaturgicky i režijně se s ní minula a výsledkem byla divná změť. Představení jsem protrpěl, nebavilo mě, postupně jsem stále více ztrácel chuť zabývat se tím, o co v inscenaci i ve hře jde. Do DNZ poslední dobou chodím se stále menší chutí.
(zadáno: 16.5.2011)
Prastará hra byla pro inscenaci MDP přepsána a dovedena až na hranici parodie. Blbnutí herců oblečených v kýčovitých kostýmech (které mě nerušily) mě bavilo. Režijně a dramaturgicky však bohužel nedotažené, obojí zůstalo na půli cesty. První polovina výrazně lepší než druhá, v níž se ústřední rovina kolem Astrologa příliš rozmělnila v epizodách. Herci hráli v duchu pojetí, celkově se mi líbili. Neobsazoval bych pouze špatného herce J. Vlacha, který předvedl další ze svých technicky i herecky nezvládnutých výkonů. Netrpěl jsem, rád jsem se podíval. V MDP jsem viděl horší a zbytečnější počiny.