Redakce

Pavel Širmer

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (1787)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 3.5.2016)
Navázal bych na komentáře M. Nováka a J. Kouly. Za sebe bych dodal, že jsem navštívil až derniéru a rád jsem se po dlouhé době podíval na pantomimu, se kterou se často nesetkávám. Obě protagonistky výborně. A s nostalgií jsem si vzpomněl na časy, kdy jsem V. Hybnerovou vídal v jiném druhu projektů, než v jakých se v současnosti (z různých důvodů) především objevuje.
(zadáno: 17.12.2021)
65%. Německá dramatizace Tolstého románu se omezuje na užší okruh postav, které kromě dialogů odkrývají své pohnutky v monologických komentářích. Ty na jednu stranu přinášejí větší hloubku, ale zároveň oslabují dramatičnost, s čímž režisér J. Šmíd mnoho nesvedl. Jeho realizaci však nelze mnoho vytknout. Šel po smyslu textu, k němuž přistoupil s větší důvěrou než kdysi D. Špinar v brněnské Redutě, resp. Divadle Na zábradlí. Hlavní představitelka D. Šoltýsová pronášela vyřčená slova s porozuměním a ukázala se ideální volbou. I zbylé postavy herci naplnili. Scéna a kostýmy krásné a pro inscenační model účelné.
(zadáno: 30.11.2012)
35%. Německá dramatizace se sama o sobě zdá být moderním pohledem na klasický román. Jednotlivé nápady režiséra D. Špinara mohly mít dílčí opodstatnění, „agresivní forma“ však přebila vnitřní smysl a vyzněla spíše jako režijní exhibice, která Tolstojem ani letmo nezaváněla.
(zadáno: 6.3.2017)
Nelze se ubránit srovnání s trilogií „kauz“, v nichž P. Kolečko přenesl ženské hrdinky do současnosti a zdařile či obstojně vyhmátl odlišné problémy, s nimiž by se mohly potýkat dnes. Prazáklad aktualizace Antigony měl být asi obdobný, ovšem L. Ferenzové se nepodařilo na tématu a čtveřici charakterů najít zdaleka tolik současného, zůstalo spíše u několika drobností. Zřejmě byla snaha o zakomponování motivů z Elektry; pokud ano, bylo tak učiněno nepříliš srozumitelně a s nedostatečně zřetelně vyjádřeným smyslem. Režisér si s úskalími textu neporadil, adekvátní herecké ztvárnění.
(zadáno: 7.1.2019)
Inscenace upozorňuje na nedoceněnou pozoruhodnou osobnost Anny Pammrové a její tvorbu. Režisérka A. Davidová (Petrželková) v jednotlivých obrazech projevuje dar své fantazie, zvláštní estetickou koncepcí rozehrává nalezené motivy. Textová koláž / dramatizace je však poněkud neuspořádaná, nesourodostí trpí i výsledný tvar. Ukotvení v podobě vodítek by sice mohla zatěžkat poetiku popisností, divákům by však usnadnila orientaci. Herci se v náročném tvaru zorientovali a pohybují se v něm s jistotou.
(zadáno: 26.7.2012)
Prvně jsem viděl v roce 2003 (hodnocení 30%) a příliš nechápal, co má hra (resp. nedokončený fragment) říkat. Kvůli naprostému znechucení jsem za zobrazovanými odpornostmi nedokázal hledat významy. Původně jsem netoužil jít znovu, ale postupem času mě stále intenzivněji hlodal pocit, že mi cosi zásadního uniklo a že bych se měl pokusit prokousat se tím ještě jednou. Na předposledním představení jsem s odstupem doby (a s větší „divadelní zralostí“) ke hře lépe pronikl, zaujala mě řada myšlenek. Přesto jiné Schwabovy texty a ostatní Pařízkovy inscenace autorových her mám v oblibě více.
(zadáno: 25.9.2013)
Po vinohradské inscenaci inscenoval M. Stropnický problematický titul (tři komediální aktovky o třech rozdílných párech) znovu. Nové úspornější nastudování nebylo propadem, ale problémy první inscenace se do něho přenesly. Opět se nejednalo o příliš zábavnou podívanou, aktualizace a posuny k současnosti byly nedotažené a selhávaly. Oproti DnV však inscenaci prospěl menší prostor, v němž se dění na jevišti tolik neztrácelo. Kromě své „původní“ role si V. Žilková zahrála hlavní role i v dalších dvou aktovkách, ale zejména poslední se herečce příliš nepovedla. Solidní výkony M. Stropnického.
(zadáno: 19.12.2011)
Na hry N. Simona se čas od času rád podívám, nemám ani nic proti „retru“. Ovšem tato trojice krátkých komedií je podle mého názoru (s prominutím) „o ho..ě“. Na to, o co v krátkých textech jde, by stačilo vždy cca 15 minut, ve kterých by se dala vystihnout podstata vztahů tří rozdílných párů. Zbytek jsou jen zbytečná slova, stále totéž pomocí různých výrazů. Nezábavná nuda. Pokud už se titul musí někde hrát, rozhodně ne na tak velkém jevišti. Práci režiséra ani snažení herců nehodnotím jako nedostatečné (byť rezervy by se našly), ale vynaložená energie nevedla ke smysluplnému výsledku.
(zadáno: 27.6.2017)
Náročný titul se z příbramského repertoáru vymyká. Režisérka obstála ve vedení herců a nechala vyniknout textu, který vnějškovými prostředky dotvářela v menší míře. Herci, zvyklí na tradičnější koncepci dramat, s poetikou a stavbou textu viditelně zápasili, občas se nevyhnuli zažitým prostředkům a zvykům, ale s nezvyklým tvarem se neminuli. Aby divák hru vstřebal, musí se soustředit, zapojit fantazii, najít pochopení pro snové či nadpřirozené prvky a hledat jejich smysl. S pochopením realizovaná příbramská inscenace k hledání správně vybízí.
(zadáno: 20.6.2018)
55%. Hra by se snad dala přirovnat k lyrické komedii. Monology aktérů milostného trojúhelníku lehce připomínají např. Schimmelpfennigovu Arabskou noc, autorčino uchopení komunikačního míjení je svým způsobem pozoruhodné. Nepříliš sourodý mix komických a melancholických prvků se pohybuje na hraně experimentu. Režisér si s nezvyklým textem poradil. Po herecké stránce naprosto vyvážené. Krátce před premiérou zraněnou kolegyni alternovala E. Nejedlá suverénně. Dvojice Zedníčková & Senič se nebezpečí trapnosti svedla zcela vyhnout. Snad alespoň v části publika počin vzbudí sympatie.
(zadáno: 12.3.2012)
35%. Hra podle mého názoru nepatří k vrcholům Havlovy tvorby. Do značné míry je spjatá s dobou, v níž vznikla. Režisér se pokusil o aktualizaci, ale nevyšlo mu to. Z Havlovy typické poetiky a nadhledu zůstalo jen málo, tento typ zesoučasnění s realistickými prvky se textu přímo příčil. Inscenace se nestala přínosným pohledem na hru, dramaturgicky i režijně se s ní minula a výsledkem byla divná změť. Představení jsem protrpěl, nebavilo mě, postupně jsem stále více ztrácel chuť zabývat se tím, o co v inscenaci i ve hře jde. Do DNZ poslední dobou chodím se stále menší chutí.
(zadáno: 16.5.2011)
Prastará hra byla pro inscenaci MDP přepsána a dovedena až na hranici parodie. Blbnutí herců oblečených v kýčovitých kostýmech (které mě nerušily) mě bavilo. Režijně a dramaturgicky však bohužel nedotažené, obojí zůstalo na půli cesty. První polovina výrazně lepší než druhá, v níž se ústřední rovina kolem Astrologa příliš rozmělnila v epizodách. Herci hráli v duchu pojetí, celkově se mi líbili. Neobsazoval bych pouze špatného herce J. Vlacha, který předvedl další ze svých technicky i herecky nezvládnutých výkonů. Netrpěl jsem, rád jsem se podíval. V MDP jsem viděl horší a zbytečnější počiny.
(zadáno: 7.9.2021)
Žánrový mix se zcela nepodařilo vybalancovat do konzistentního tvaru, přímo vybízejícího k zamýšlení, vnímavější divák však sdělení nalézt může. Přes zdařilé koncepce výpravy a hudby bohužel jevištní akce místy zavánějí polopatičností a nedaří se do nich dostat patřičný podtext. V hlavní ženské roli doslova září D. Barešová, která dokázala obsáhnout komplikovaný part včetně nadpřirozené roviny vyžadující osvojení specifické mimiky a gest. Autentický O. Hes jí byl dobrým partnerem.
(zadáno: 1.2.2018)
75%. Sci-fi komedie, v níž se cestuje časem, inteligentně a mimořádně vtipně konfrontuje současnost a realitu 80. let. Snad jen po přestávce a zejména ke konci je děj zbytečně překombinovaný, zjednodušení zápletky by bylo ku prospěchu. Autor T. Dianiška obstál i jako režisér a kromě předchozí výtky nebyly na jeho práci patrné časté chyby autorů režírujících vlastní dílka. Vhodné scénické řešení, zdařilá práce s částečně živou hudbou a variováním převzatých písní. Energické herecké výkony. Skvělá komedie, která může pobavit diváky napříč generacemi, a to dokonce včetně teenagerů.
(zadáno: 31.5.2017)
Jiný pohled na Havlovu aktovku, nezatěžkaný jistou inscenační tradicí, kterou hra v Čechách již svým způsobem má. Přitom nelze říci, že by v tomto svébytném úhlu pohledu bylo něco podstatného přehlédnuto. Skvělá práce režiséra i obou herců. Přesný Jiří Panzner. Pravé pivo, jehož obrovské množství Lukáš Šolc vypije, dotváří atmosféru a přidává na autenticitě nejen jeho (přes požitý alkohol stále hereckého) výkonu, ale i atmosféry a představení. Pozoruhodná inscenace, na niž by se nemělo zapomenout.
(zadáno: 22.5.2015)
Kdo už nějaké provedení Havlovy krátké hry viděl, patrně ho zpracování I. Krobota neohromí, jedná se však o solidní interpretaci se zajímavým pokusem o drobnou aktualizaci, v níž se však mohou jevit trochu nadbytečné různé „zcizovací“ prvky. Originálním nápadem byl bonus v podobě Beckettovy aktovky. Ta je přímo spjatá s osobou Václava Havla, ale tematická spřízněnost s Audiencí je poměrně vzdálená. V doprovodných materiálech uvádí tvůrci inscenace snahu o vyjádření souvislostí mezi oběma hrami, to však z viděného příliš patrné není. Herecky na dobré úrovni.
(zadáno: 6.3.2017)
Autor vzdal hold královně Alžbětě II. a pod povrch elegantního a noblesního vystupování dramatik nahlédl pouze letmo. Hra je pouhou „konverzačkou“, o realitě či vývoji Británie během několika desetiletí vypovídá jen málo. Se statičností textu si režisérka příliš neporadila. Zahrané solidně, s respektováním žánru. Pokud někdo nechodí do divadla jen svátečně, může pro něho být tříhodinové sledování společenské konverzace až útrpné. Diváckému úspěchu pomohlo atraktivní obsazení I. Janžurové do role stále žijící známé osobnosti, pak se to jen za pomoci médií rozkřiklo a hit byl na světě.