Redakce

Pavel Širmer

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (2000)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 7.9.2021)
Žánrový mix se zcela nepodařilo vybalancovat do konzistentního tvaru, přímo vybízejícího k zamýšlení, vnímavější divák však sdělení nalézt může. Přes zdařilé koncepce výpravy a hudby bohužel jevištní akce místy zavánějí polopatičností a nedaří se do nich dostat patřičný podtext. V hlavní ženské roli doslova září D. Barešová, která dokázala obsáhnout komplikovaný part včetně nadpřirozené roviny vyžadující osvojení specifické mimiky a gest. Autentický O. Hes jí byl dobrým partnerem.
(zadáno: 1.2.2018)
75%. Sci-fi komedie, v níž se cestuje časem, inteligentně a mimořádně vtipně konfrontuje současnost a realitu 80. let. Snad jen po přestávce a zejména ke konci je děj zbytečně překombinovaný, zjednodušení zápletky by bylo ku prospěchu. Autor T. Dianiška obstál i jako režisér a kromě předchozí výtky nebyly na jeho práci patrné časté chyby autorů režírujících vlastní dílka. Vhodné scénické řešení, zdařilá práce s částečně živou hudbou a variováním převzatých písní. Energické herecké výkony. Skvělá komedie, která může pobavit diváky napříč generacemi, a to dokonce včetně teenagerů.
(zadáno: 31.5.2017)
Jiný pohled na Havlovu aktovku, nezatěžkaný jistou inscenační tradicí, kterou hra v Čechách již svým způsobem má. Přitom nelze říci, že by v tomto svébytném úhlu pohledu bylo něco podstatného přehlédnuto. Skvělá práce režiséra i obou herců. Přesný Jiří Panzner. Pravé pivo, jehož obrovské množství Lukáš Šolc vypije, dotváří atmosféru a přidává na autenticitě nejen jeho (přes požitý alkohol stále hereckého) výkonu, ale i atmosféry a představení. Pozoruhodná inscenace, na niž by se nemělo zapomenout.
(zadáno: 22.5.2015)
Kdo už nějaké provedení Havlovy krátké hry viděl, patrně ho zpracování I. Krobota neohromí, jedná se však o solidní interpretaci se zajímavým pokusem o drobnou aktualizaci, v níž se však mohou jevit trochu nadbytečné různé „zcizovací“ prvky. Originálním nápadem byl bonus v podobě Beckettovy aktovky. Ta je přímo spjatá s osobou Václava Havla, ale tematická spřízněnost s Audiencí je poměrně vzdálená. V doprovodných materiálech uvádí tvůrci inscenace snahu o vyjádření souvislostí mezi oběma hrami, to však z viděného příliš patrné není. Herecky na dobré úrovni.
(zadáno: 6.3.2017)
Autor vzdal hold královně Alžbětě II. a pod povrch elegantního a noblesního vystupování dramatik nahlédl pouze letmo. Hra je pouhou „konverzačkou“, o realitě či vývoji Británie během několika desetiletí vypovídá jen málo. Se statičností textu si režisérka příliš neporadila. Zahrané solidně, s respektováním žánru. Pokud někdo nechodí do divadla jen svátečně, může pro něho být tříhodinové sledování společenské konverzace až útrpné. Diváckému úspěchu pomohlo atraktivní obsazení I. Janžurové do role stále žijící známé osobnosti, pak se to jen za pomoci médií rozkřiklo a hit byl na světě.
(zadáno: 14.5.2018)
55%. Nejnovější zpracování Kohoutova pozoruhodného podobenství jsou rozpačitá. Podobně jako v Divadle pod Palmovkou má inscenace MDP ideálního hlavního představitele Z. Kalinu, jenž výsledek významně pozvedá. Bohužel ani zde se nepodařilo dotáhnout důležitou postavu ředitele Holzknechta; „vyvýšení“ sice nebylo špatným východiskem, J. Schwarz však těžký part neuhrál a dojem pokazilo i nazvučení. Tento zádrhel významně přispěl k nedostatečně propracovanému vyznění tématu ze strany režie a dramaturgie. Vedlejší role herecky i pohybově dobře odvedené, efektní cirkusová čísla zdařile zakomponovaná.
(zadáno: 14.11.2012)
Hra, nápaditě zasazená do cirkusového prostředí, je pro mě zajímavou alegorií děsivé manipulace a „loutek“ v rukách mocných, nejen v totalitních režimech. Text by snesl úpravu a krácení, ale při vhodném výkladu může fungovat. Nastudování DpP je však podle mého názoru inscenačním omylem. Režisér nedokázal s herci docílit, aby se přes formu dostala na povrch myšlenka, mrazivý podtext spíše nenápadně zaváněl. Hlavní problém vidím v pojetí klíčové postavy ředitele Holzknechta (a špatném vedení D. Sitka). Bojím se, že diváci často nepochopí, o co vlastně jde. Snaha R. Valenty výsledek nezachránila.
(zadáno: 26.7.2014)
Projekt se odehrává na několika místech, mezi nimiž se pohybujeme pěšky či na lodi, někde se většina návštěvníků jistě ocitne poprvé. Je zajímavé poznat Prahu trochu jinak. Při vší úctě k práci inscenačního týmu je to však asi to hlavní, co si mnozí z večera zapamatují. Pochopení zvláštních zdramatizovaných textů, nad jejichž smyslem je třeba dost uvažovat i při čtení, vyžaduje značnou diváckou koncentraci a vyvinout ji v rozličných prostorách a zejména ve venkovních lokacích není často snadné. Závěr v galerii však myšlenkově celek trefně završí a možné předchozí rozpaky značně zmírní.
(zadáno: 16.12.2022)
55%. Ve své hře D. Jařab uvažuje, jak autor do svého díla promítá svoji osobnost a své okolí, do jaké míry své nitro a realitu otiskuje a zkresluje. Dramatický konstrukt, prolínající reálné dění s fikcí právě tvořeného díla, nabízí zejména v první polovině nemálo podnětných myšlenek. Jařab se posléze dále snaží vyhnout klišé a pokračovat v odkrývání dalších „dimenzí“. V závěru však není snadné se zorientovat, při dlouhých monolozích a zpívaných pasážích je těžké hledat souvislosti a udržet pozornost. Režisér M. Amsler s herci zmíněná úskalí zdolali jen částečně, ale Jařabovy myšlenky se jim předat podařilo.
(zadáno: 11.3.2024)
75%. Skoro experimentální kombinace postupů, které Ella Hickson při psaní užila, činí její text pozoruhodným. Zabývá se složitými otázkami nejen genderovými a uměleckými, na něž není jednoznačná odpověď. Překvapuje různorodostí jednotlivých obrazů, ale nečiní tak násilně a k roztříštění nedochází. Tvůrci inscenace s nesnadným textem naložili vhodným způsobem. Dramaturgicky a režijně výborně ohlídané, i zdánlivá nesourodost určitých obrazů se nakonec vždy ukáže účelnou. Přesné výkony pečlivě vedených herců jsou třešinkou na dortu. Je záslužné, že se v Jihočeském divadle pouštějí do riskantnějších počinů, navíc s úctyhodným výsledkem.
(zadáno: 17.1.2017)
Na raném nezralém Baalovi se kdysi Brecht svým objevným postupům teprve učil. Inscenace M. Němce zaujme řadou nápadů, prací s prostorem a hudbou a v neposlední řadě atmosférou vyprázdněnosti rezonující s životem kolem nás. Sdělení, které Brecht později vypiloval v tzv. epickém divadle, však může být pro diváka ve sledu obrazů těžké hledat, chybí výraznější spojnice. Hlavní představitel D. Punčochář bohužel nemá dar zaujmout diváky po celé představení. Držení víceméně jediné polohy bylo možná záměrné, jemnější odstíny Baalova charakteru by si však zasloužily více propracovat herecky i režijně.
(zadáno: 7.7.2022)
35%.
(zadáno: 10.6.2013)
Uznáníhodné je, že se v DNF při interpretaci klasické předlohy nevydali „idylickou“ cestou, ale pokusili se přenést na jeviště myšlenky o podstatě života. Inscenace přijatelná, ale každému nemusí vyhovovat stylová rozkolísanost či „čítankovitostí“ zavánějící způsob převyprávění. Nedostatkem je zobrazení prostředí, herci nedokázali vesničany vystihnout, pouze je nepřesvědčivě napodobovali. S titulní rolí se E. Balzerová vypořádala, ale vhodnou představitelkou se nestala. Herecké výkony ostatních většinou standardní, dojem kazilo několik přehrávajících jedinců (zejména D. Rous a M. Kačmarčík).
(zadáno: 10.11.2010)
Vydal jsem se na inscenaci cca půl rok po premiéře, po vyslechnutí ohlasů připraven na „sebedestruktivní“ zážitek. Viděl jsem však už zcela jinou podobu. Stopáž byla o bezmála půl hodiny kratší, řada popisovaných gagů chyběla, J. Synková neskřehotala. Vlastně jsem se docela dobře bavil, někteří herci (J. Lábus, J. Slach, M. Bohadlo, P. Vršek) mě zaujali. Po odchodu z divadla jsem přemýšlel, co měla inscenace říkat. Smysl jsem snad odhalil, ale podle mého názoru se ztrácel v přemíře humoru. Myslím, že režisér a herci měli více dbát na zřetelnější vyjádření témat.
(zadáno: 24.3.2015)
Inscenace, vzniklá na základě Charmsových textů, s humorem a nadsázkou poukazuje na méně lichotivé rysy ženství, o nichž mnoho počinů nevzniklo. Inscenace je koncipovaná podobně jako řada jiných současných titulů v DNZ, jako sled scének na dané téma. Tento sled může postupně začít unavovat a pro někoho nemusí být místy srozumitelný. Soubor DNZ je však silný, obdivuhodně kreativní a nadaný nejen komediálně. Herce byla radost pozorovat a právě díky nim snad inscenaci může přečkat i ten, koho neosloví. Excelovala zejména dámská část ansámblu, ale ani P. Jeništa s M. Königem se neztratili.
(zadáno: 13.6.2023)
Slovenská autorka staví vedle sebe tři páry s odlišným přístupem k rodičovství, kteří se o vánočních svátcích ocitnou v porodnici a setkají se s odměřenou zdravotnicí, jež má stejně jako oni také svá tajemství... Do komediálních situací postupně pronikají vážnější tóny, konfrontací vycházejí najevo paradoxy v mateřství, otcovství i ve vztazích. Režisér O. Sokol vhodně vybral herce, kteří pod jeho vedením postavy nejen vystihli, ale zároveň obohatili osobitostí. Pozoruhodná scéna A. Pitry umožňuje uplatnit přínosné nápady. Na stále rozmanitějším repertoáru ČK nelze titul přehlédnout.
(zadáno: 30.5.2023)
65%. Komornější hra zpracovává hlavně rodinný život J. S. Bacha, do něhož zásadně prostupovala hudba. Zdlouhavé diskuze o hudbě mají opodstatnění, ale jejich smysl se opakuje a zkratka by byla ku prospěchu. Kdo se o Bacha a dobové okolnosti hlouběji nezajímal, může být upozorněn na řadu zajímavostí. Inscenace J. Deáka se ubírá víceméně správným směrem, jen konec se blíží hraně kýče. Kromě nevhodně obsazeného V. Svobody herci smysl rolí vystihují a zvláště jejich vklad přináší působivé okamžiky. Přestože lze odcházet se zážitkem umocněným živou hudbou, inscenace trpí nedostatkem „mravenčí práce“, jež by vedla k redukci dosti patrných zaváhání.
(zadáno: 23.4.2017)
Pozdní tvorba T. Williamse zůstává ve stínu jeho vrcholných dramat. V jedné ze svých posledních her autor pečlivě propracoval tři charaktery, umně odpozorovanou krutou životní realitu podal s typickým sentimentem a okořenil laskavým humorem. Bohužel se nevzdal opakujících či příliš se podobajících motivů. Příběh jedné horké neděle může oslovit či dojmout toho, kdo se s podobnými problémy sám či zprostředkovaně setkal. Jako debutující režisérka I. Janžurová neselhala, našla s aktérkami přesnou tvář hrdinek. Méně se jí dařilo kočírovat situace, měla hledat oporu v dramaturgovi.
(zadáno: 27.3.2023)
65%. Pro tragédii o pomstě boha Dionýsa není snadné najít klíč. Režisér J. Frič a dramaturgyně N. Jacques přicházejí s kombinací zdánlivě nesourodých přístupů, které se překvapivě daří zkoordinovat v konzistentní tvar. Zaujmou výprava, zhudebněné pasáže ve skvělé pěvecké interpretaci s živou hudbou i práce herců předávajících aktualizované či relativizované myšlenky. Přestože se tvůrci obsahem viditelně zabývali, ocitl se v závěsu za oslnivou a vyladěnou formou, která se dostala až příliš do popředí. Očekávání a preference publika jsou různorodé, zpracování nemusí každého nadchnout, ale pravděpodobně jím pohrdne málokdo.