PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Pavel Širmer
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (2013)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 4.11.2016)
75%. Jednoduchý a nikterak originální příběh autor povýšil propracovaností charakterů a nenásilně vznikanými situacemi, v nichž se vyvaroval nevěrohodného sentimentu. Snad jen kostrbatější konec lehce pokazí dojem. Vhodně vybrané herečky se za podpory režiséra dobraly vhodného uchopení svých postav, postupně odhalujících své nitro. Hrály bez známky falše a navíc jsou zajímavými osobnostmi, což může na tak malém jevišti hrát důležitou roli. Specifický humor této komedie (trefně označené jako chytrá) může potěšit i náročnější.
(zadáno: 3.12.2021)
Fiktivní spojení herečky a politika, jejichž setkání na luxusní lodi se zřejmě nikdy neodehrálo. Autorka připomněla známá i méně známá fakta, vytěžila i několik vděčných situací. Bulvarizování tématu má podbízivější ráz, ale hranice vkusu nepřekračuje; dojem kazí méně obratné a zbytné zapojení zmínek o dalších celebritách na lodi. Režisér R. Lipus hře pomohl, s herci se vyhnuli přehnanému sentimentu. Přesný I. Bareš zestárlého Churchilla obsáhl a navíc obohatil sympatickými jemnými detaily. Méně barvitou roli Garbo, jež dobrovolně ukončila kariéru, K. Cibulková rovněž vystihla, ale zákonitě zůstala trochu ve stínu.
(zadáno: 12.10.2022)
(zadáno: 21.4.2022)
Fraška se na českých jevištích často hraje v adaptaci M. Horníčka, v DnV nastudovali původní Labichovu hru. Režisér T. Töpfer podcenil mechanismus frašky, která má bavit navazujícími komediálními zápletkami, a upnul pozornost na vnější gagy, jež by ve spojení s improvizacemi měly fungovat spíše jako dozdobení. Herci by potřebovali ještě zkoušet, příliš se nesehráli a jen tu a tam se jim daří rozesmát. V tomto směru se nejlépe daří náhradnímu představiteli Ot. Brouskovi ml., jenž paradoxně pro roli omšelého starce není zatím vhodným typem. Ke kultivované zábavě, kterou nepohrdnou ani náročnější, má inscenace daleko.
(zadáno: 2.11.2012)
Téma zůstalo pouze u uvedeného východiska, dál se mi inscenace jevila jen jako sled nepříliš zdařile propojených čísel. Také u tohoto „novocirkusového“ projektu vázla sdělnost, což je ve větší či menší míře problém všech počinů souboru. Ale přesto je dobře, že takový soubor v Čechách máme. Spolupráce s Circo Aereo se pozitivně podepsala na výsledku, který byl opět něčím novým. Performerů, kteří jsou schopni takového nasazení a výkonů, je u nás poskrovnu. A sledovat všestranné nadání a viditelné pokroky například A. Schmidtmajerové či V. Fülepa je skutečně radost!
(zadáno: 22.10.2019)
Tendenční rakouské historické drama, v němž se – zjednodušeně řečeno – straní Habsburkům a křivdí Přemyslovcům, se až nyní dočkalo prvního uvedení v češtině. Michal Hába klasické látky často aktualizuje. Grillparzerova hra sama o sobě nemá dostatečně „bytelný“ obsah a nelze ji hrát navážno. Snaha o relativizaci byla správná, nicméně myšlenkové obohacení Hábovi tentokrát příliš nevyšlo. Opětovné užití postupů užívaných v německém divadle (mikrofony, hlučná hudba, umělá krev, nahota atd.), jakého jsme byli svědkem např. v „Hráčovi“ v Huse na provázku, spíše dotvrdilo vítězství formy nad obsahem.
(zadáno: 12.12.2023)
Autorka N. Kocábová umí pozorovat v mezilidských vztazích, dokáže dávat povšimnutí do souvislostí a dovedně je dramaticky zpracovat s dávkou originality. Tyto kvality nepostrádá ani hra o čtyřech nevlastních sestrách, které neměly jednoduchý vztah se slavným otcem klaunem. Slibné východisko se daří rozvíjet a uzavřít s kolísavou úspěšností, textu by prospěl dramaturgický dohled. Inscenaci režírované V. Hybnerovou, jež zároveň hraje, by mohlo pomoci i režijní oko zvenčí. Herečky jsou však natolik výraznými osobnostmi, že dokázaly zastřít méně povedené a vtisknout postavám přitažlivost. Přimhouřit nad chybami oči není v tomto případě těžké...
(zadáno: 29.5.2013)
Zřídka realizované drama je velmi spjaté s dobou a kontextem svého vzniku, nastudování je skoro odvahou. Inscenace režisérky H. Burešové obvykle disponují pečlivým výkladem a propracovanou koncepcí, nejinak je tomu i tentokrát. Ve složitě a do značné míry originálně stylizovaném celku má každý detail svou funkci. Zaujme výtvarná stránka i hudební složka. Náročnou stylizaci silný herecký soubor DvD zvládl výborně. Inscenace by snesla krácení, ale škrty v takto strukturovaném textu jsou obtížné. Titul, myslím, ocení zejména náročnější fajnšmekři, obávám se, že s řadou diváků se mine.
(zadáno: 30.5.2016)
Klasické komorní drama jedné noci, kladoucí otázky nerovného postavení mužů a žen, odhaluje charaktery až na dřeň. Vzhledem ke společenským změnám text částečně zastaral, režisér I. Krobot se správně soustředil na nadčasovou vztahovou rovinu. Odchody Jeana do propadu (stáje) nenásilně připomínaly jeho podřízenost, výborný nápad. Nahrazení postavy služebné Kristy hlasem ze záznamu nebylo šťastné. Jeanovu osobnost Z. Humpolec svým monotónnějším projevem zcela neobsáhl. Přepjaté podání H. Briešťanské se do malého prostoru nehodilo. Snad se herci s reprízami ve svých rolích lépe zabydlí.
Moderní variace na Schitzlerův „Rej“ složená ze 12 dialogů pro dva herce v šesti různých rolích. Některé dialogy jsou lepší, jiné horší, autorství více dramatiků je na textu patrné. Přes jistou nepřesvědčivost text disponuje aktuálními myšlenkami. Inscenace je však bohužel nevydařená kvůli nešťastnému režijnímu uchopení. Vázne výklad charakterů, pointování situací, téma hry se v inscenaci ztrácí. Herci se (i vinou režiséra) příliš soustřeďují na to, aby „zahráli“ jednotlivé postavy (často příliš zjednodušeně a nevěrohodně), ale uniká jim, o čem vlastně dialogy jsou.
(zadáno: 7.7.2022)
Groteska v lecčems připomíná Smočkovo legendární dílo „Podivné odpoledne dr. Zvonka Burkeho“ a inscenace režiséra J. Dulavy rovněž místy nese otisk provedení Činoherního klubu, v němž jako herec léta vystupuje. Manželé Dykovi dovedně rozehrávají humor s morbidním nádechem. Některé pasáže se nesou na vážnější vlně a s nimi se režisér s herci vypořádává s kolísavějším úspěchem. Žánr grotesky skýtá řadu úskalí a není jej snadné zvládnout, v tomto případě zúčastnění obstáli.
V případě této inscenace, která má za sebou léta uvádění a stovky repríz, velmi záleží na době návštěvy. Měl jsem možnost vidět krátce po premiéře, kdy ještě nebyl M. Donutil tolik populární. Tehdy jsem byl nadšen a skvěle se bavil! Přibývající reprízy a některé změny v obsazení vedlejších rolí měly později za následek značný pokles úrovně. Opětovné přeobsazení a omlazení v roce 2006 naopak přineslo příjemné „osvěžení“. Mezitím však došlo k dalším změnám, které jsem už neviděl, a tak si netroufám odhadnout, jak vypadá inscenace dnes.
(zadáno: 6.3.2017)
Chvílemi hra mimořádně rezonuje, až můžeme mít občas pocit, jako bychom se nedávno stali svědky něčeho podobného. V inscenaci se podařilo zprostředkovat několik takových silných okamžiků. Mezitím je však příliš zbytečných slov, které nedostatečná úprava neodstranila. Dramaturg a režisér nebyli důslední ve výkladu. Herci nebyli vedeni k nalezení společného stylu, někdo byl natlačen do karikování, jiní hráli psychologičtěji. Ansámbl DnV na sebe neslyší, byl patrný nedostatek zkušebního času. Posun v názvu se nejevil ospravedlněný, podstata dnešních sluníčkářů s Gorkého hrdiny souzní spíše letmo.
(zadáno: 3.11.2016)
Služky - BuranTeatr 50 %
Hra nabízí nespočet možností uchopení, inscenátoři mohou k autorovu textu mnohé dodat. Souhlasím, že na inscenaci zaujme především scéna. Dramaturg a režisérka se však se hrou částečně minuli a nedokázali s herečkami dosáhnout přesvědčivého tvaru. Nebylo zřetelné, o čem vlastně hrají, spíše hru „nějak“ interpretovali. Diváci by raději měli počkat na zdařilejší nastudování s jasnější vizí.
(zadáno: 27.3.2023)
55%. Román kanadské spisovatelky v sobě ukrývá silný příběh a zároveň připomíná méně známé okolnosti, za jakých probíhalo v Kanadě sžívání indiánů a bílých přistěhovalců. V dramatizaci V. Maškové vystupuje jen šest postav, o dalších se pouze mluví a právě jejich nepřítomnost na scéně může divákům ztěžovat zájem o jejich osudy. Režisér P. Gábor nedovedl herce k vyrovnaným výkonům a s většinou z nich nenašel cestu k věrohodnému ztvárnění indiánů. Osud kněze Marka, jemuž nebylo dopřáno mnoho času a přesto dokázal v lidech zanechat stopu, je však zpracován a A. Petrášem zahrán působivě. Za zmínku stojí i sugestivní voiceover M. Kačmarčíka.
(zadáno: 10.12.2017)
Víceméně zopakuji již vyřčené. Z hlediska uchopení tématu a celistvosti vyřčených faktů je Vůjtkova hra mimořádná. Bohužel text ve formě „vyprávění událostí“ už sám o sobě oslabuje jevištní účinek; s tímto problémem se inscenátoři vypořádali jen částečně. Herecky přesné a výkony jednotlivců vyvážené, nelze nejmenovat představitele Eichmanna M. Cisovského. Nezapomínejme, že divadlo má mít především společenský přínos a vzdělávat; v tomto ohledu mají hra i inscenace nespornou hodnotu.
(zadáno: 8.6.2015)
Autor se pokusil postihnout téma komplexně a dát gay problematice ve hře širší společenský přesah. Soustředěním na menší okruh problémů by však paradoxně mohl dosáhnout větší účelnosti. Režisér a herci text počeštili místními reáliemi, oživili improvizacemi, rozličné situace byly vhodně režijně nastavené a všemi účinkujícími rozehrané velmi živou formou. Dobrý výběr tematicky spřízněných písní ve výborné interpretaci, zejména ze strany E. Stárkové a J. Böhma; písní však byla přece jen přemíra a příliš natahovaly stopáž. Sympatická a zábavná inscenace.
(zadáno: 30.5.2023)
Stálý kolektiv NoDu se tentokrát zaměřil na různé druhy podvodů, jichž se od podvodníků / šmejdů kolem nás můžeme dočkat. Od žebrání na ulici, po různé taktiky skrze internet. Téma je zpracované pro leckoho možná poučnou, ale především zábavnou formou s nenásilným zapojením publika, vděčnými „pastmi“ a překvapeními. Inscenace poměrně dlouho drží vhodné tempo, situace na sebe nenuceně navazují. Ke konci se však tvar poněkud rozmělňuje. Dlouhá scéna s „lodním podvodem“ dostává neadekvátní a neopodstatněný prostor, pozitivní přispění kouzelníka A. Hrdličky se daří zakomponovat jen částečně, prolnutí jednotlivých situací zcela nevychází.
(zadáno: 12.6.2012)
75%. Sympatický výroční „průlet“ historií Švandova divadla. Mnoho zajímavostí, informací. Drobné nedostatky se v celkově povedené koncepci daly snadno odpustit, vkusně odlehčená forma, zdařilé hudební pojetí. Užitečné bylo, aby divák přišel obeznámen se základními souvislostmi. Škoda, že si nedoceněná inscenace nenašla více příznivců a že během krátkého uvádění byla řada repríz rušena. Možná to bylo i zdánlivě neatraktivním názvem, za nímž ne každého napadlo hledat důvtipnou slovní hříčku.
(zadáno: 21.11.2013)
Hra na dialozích nadřízené a zaměstnankyně postihuje, kam společnost dospěla, jak jsou lidé zjednodušeně škatulkováni do přednastavených parametrů bez ohledu na jedinečnosti jejich individualit a rozmanitost privátních situací. Autor výchozí problém účelově dohání do absurdních rozměrů, čímž výborně zdůrazňuje zrůdnost nenápadné manipulace. Též naznačuje, kam až by to jednou mohlo dojít. Režisérka vhodně vybrané herečky dovedla k přesným, precizním výkonům. Rozhlasová inscenace byla na jeviště přenesena v převážně čtené formě, což ale nevadí, naopak to představitelkám umožňuje hrát uvolněněji.
(zadáno: 25.1.2017)
75%. Komorní drama o vině a nevině, právu a neprávu na pomstu i o obyčejných lidech ve víru režimů a politických událostí. Autor asi nechtěně nastražil past pro realizaci. Vypjaté okamžiky střídají niterné, interpretovat je věrohodně a najít rovnováhu je nesmírně těžké. Do dialogů jsou trochu uměleji implementovány vnější převážně dějinné okolnosti, které by zároveň neměly zaniknout a zůstat v pozadí. Režisér J. Svoboda vše zdárně zkoordinoval, správně vedl vhodně vybranou trojici herců. K silnému a stísněnému vyznění přispěl hudební výběr, odkazující zároveň ke zvěrstvům, co se v Chile udály.
